Ilustrační FOTO - Pixabay

Existuje Ježíšek?

Inspirovaly mě moje vnučky. O víkendu se dohadovaly o tom, zda je či není Ježíšek a kdo vlastně nosí dárky. Starší z nich (sedm a osm let) tak říkajíc »machrovaly), že všechno ví a trápily šestiletou tvrzením, že Ježíšek není. Dědo, holky říkají, že Ježíšek není, věříš, že je? Ptala se. Je, moje maličká, ujistil jsme ji. Proč by mu holky psaly dopisy s přáními…

Dobře si pamatuji, jak naše nestarší, dnes tvrdící, že Ježíšek neexistuje, vyběhla loni na lodžii vyběhla loni o Vánocích na lodžii a křičela na celou ulici »Ježíšku, děkuji ti!« jen jsme zírali. Děkovala českému Ježíšku za dlouhovlasou mrkací, zcela nečeskou, panenku Lociku.

Babičky se při dohadování dětí o tom, zda Ježíšek je či není, jen moudře usmívají. štěstím Vánoc pro ně byla a je rodinná pospolitost, když už ne přímo na Štědrý den, tak alespoň ve zbývajících dvou vánočních svátcích, kdy se rodina scházela a schází pospolu. Předvánoční »šílenství« v mnoha rodinách doznává již teď vrcholu, šťastný ten, kdo upřednostňuje rodinný klid před nakupováním a přeplněnými břichy, lehce očistnou péči bytů a domů před vymetáním každého koutku od zapomenuté pavučiny či posledního zrnka prachu. Babičky to řešily po svém: Nemá smysl vytvářet si vánoční jídelníček z pokrmů, které česká či moravská kuchyně nezná, byť jsou i tací. Pokud ctíte rodinné tradice, chuťovými novinkami rodinu stejně nepotěšíte. Babičky věděly, že jejich dospělé děti, pokud bydlí někde poblíž, se zastaví den před Štědrým dnem ozobávat připravovaný bramborový salát, a druhý den ráno zaběhnou na pár minut, aby si ověřily, zda smažené řízečky chutnají přesně tak, jako loni a v letech předchozích. Balení dárků pro děti v poslední předvánoční noci patřilo a patří k babské tradici. I proto, aby před tím mohly děti, které údajně na Ježíška nevěří, prohledat celý byt, zdali nenajdou někde alespoň maličkost, kterou si přejí pod stromeček. Babičky byly připravené i na všetečnou otázku: »Ježíšek je miminko… Jak to, že unese dárky všem dětem?« Naše babičky i babičky dětí, jejichž jsme rodiči, přistupovaly k předvánočnímu »tlaku« s nadhledem. Pokud vůbec měly nějaké seznamy toho, co třeba ještě udělat, pak v něm byl seznam adres těch, kterým bude poslán vánoční a novoroční pozdrav. V kalendáři měly a mají v kalendáři zatržený 4. prosinec, ano svátek Barbory, aby manžel či děda nezapomněl uříznout větvičku ovocného stromu, která by je právě o Vánocích měla potěšit svým květem. Barborka prostě musela a musí být!

Babičky, a když na to měly čas, tak i maminky, v době předvánoční zapojovaly dítka do příprav svátků. Nejen při pečení sladkostí, ale i při výrobě drobných ozdob, které vánočnímu stromku dodávají nevšední půvab. Papírových, ze skořápek ořechů, kousků staniolu. Přes veškerou snahu maminek a babiček stejně nakonec vyhrával v přípravách Vánoc táta či děda. To, když vyrazili s vnoučaty koupit vánoční stromek a později ho společně ozdobili.

S úklidem to naše rozumné babičky nepřeháněly, tedy až na ty, které přepečlivě smýčily po bytě ještě v noci před Štědrým dnem. Ostatní věděly a ví, že Ježíšek se doma zastaví i přesto, že na skříni či uvnitř, na jejím dně, bude slabá vrstva prachu, dveře budou mírně upatlané od všetečných dětských ruček, že stačí když okna budou průhledná, byť ne dokonale nablýskaná. I pavučinu za skříní se spícím pavoučkem (pokud o ní vůbec věděly) nechaly bez povšimnutí. Pro štěstí v rodině, jak říkávaly už jejich maminky a babičky, o pověrčivých prababičkách ani snad nemluvě.

Jak již řečeno – úklid braly rozumné babičky s nadhledem. A dobře dělaly. Děti a vnoučata stejně spíše ocení jejich vzpomínky na Vánoce z časů dávno minulých. Děti milují příběhy a jsou zvídavé, což je dobré, ba co více – skvělé! Vzpomínky rodičů a prarodičů děti mohou odtáhnout od počítačových her, vytvářejících v nich iluze s běžným životem nesouvisející. Teď je ten správný čas nejen na to přesvědčit Ježíška, že dítě bylo hodné a přiměřeně velký a drahý dárek si zaslouží, ale i tom, že dědové a babičky také byli dětmi (což je pro některé malé děti opravdovým překvapením), měli svoje přání, a dětství si užívali i když jim Ježíšek z nějakých důvodů nedokázal jejich přání splnit. Naše maminky a babičky to uměly a umí, na jejich vyprávění slyší i současná generace dětí. I když tvrdí, že Ježíšek neexistuje. Dohadování našich vnuček skončilo kompromisem. Nejmladší ví, že dárky nosí Ježíšek a ty starší si nejsou jisté tím, jak to vlastně je… Babi, jak to vlastně je? Tak jak to říkám. Říkají moudré babičky a neberou dětem jejich sny a přání…

(jan)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6, celkem 19 hlasů.

(jan)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.