Ilustrační FOTO - Pixabay

Když Vánoce, tak s láskou a vzájemnou úctou

Vzájemná úcta, přátelství a láska – to jsou pravé Vánoce. A také s dárky a s dobrým jídlem. To jsou symboly, které spojují vánoční svátky na celém světě. Někdejší pohádkové kouzlo Vánoc, jak jinak než bílých, spočívající v radosti z rodinných setkání a dodržování tradic, postupně nahradila honba za dárky a sháněním peněz na ně. Třeba právě druhé pokračování našeho ryze svátečního tématu naladí ctěného čtenáře zase na původní, tak trochu magickou notu…

Zastavení jedenácté – staročeské zvyky a tradice

O tom, jaký bude příští rok, rozhodovala i taková drobnost, jakou je časné vstávání. Vesměs jde o staré pohanské zvyky spojené se zimním slunovratem. Kdo vstal na Štědrý den za rozbřesku a umyl se ledovou vodou ze studny nebo z potoka, byl po celý rok zdráv. Dětem se dávalo po probuzení cukroví, aby byly sladké (ano, hodné). Ale jen v případě, že nechtěly vidět pověstné zlaté prasátko. Pokud ano, pak musela dítka držet půst až do večeře. Kdo se celý den postil, viděl večer zlaté prasátko. To se týkalo i dospělých. Připomeňme, že symbolem pohanské oslavy zimního slunovratu bylo Slunce, přeneseně pak zlaté prase.

Ke štědrovečernímu stolu prostřenému pro sudý počet lidí se usedalo ve slavnostním oblečení. Věřilo se, že před večeří chodí stoly obhlížet Smrt, a kde prý najde lichý počet míst, tam se následující rok vrátí pro jednoho ze členů rodiny.

Aby se v rodině držely peníze, dávala se pod každý talíř mince nebo šupina z kapra. Do každého rohu stolu pak ošatky. V jedné byl pecen chleba, aby rodina měla dostatek jídla. Ve druhé bylo to, co se urodilo na poli a v zahradě, aby byla další rok dobrá úroda. Ve třetí byly peníze, symbolizující blahobyt a ve čtvrté byly kousky potravin pro drůbež a dobytek. Snad jsme na nic nezapomněli…

Zastavení dvanácté – štědrovečerní večeře

Ta začínala hned, jak vyšla první hvězda, tedy někdy kolem čtvrté odpoledne. Hospodář zapálil svíčky na stromečku a všichni usedli ke stolu. Hospodář rozkrojil jablko na tolik dílů, kolik bylo členů rodiny u stolu. Každý svůj kousek snědl, a to proto, aby všichni z rodiny trefili domů a za rok se opět sešli.

Ilustrační FOTO - Pixabay

A potom se jedla jídla ze společné mísy. Nejdříve hrách, ten spojoval rodinu v dobrém i zlém a přivolával příští dobrou úrodu. Poté polévka pro sílu, čočka (anebo jáhly) pro hojnost a peníze, a nakonec se pro radost a pohodu jedl kuba (štědrovečerní lahůdka, která se z krup, hub, cibule, česneku a sádla připravuje již staletí. Jeho tradice však, jak jinak, začíná u pohanů.), ryba nebo jiný masitý pokrm. Po dobu jídla se nikdo nesměl od štědrovečerního stolu zvednout. Znamenalo by to, že rodina se příští Vánoce nesejde celá. Hospodyně nesměla vstát od stolu, jinak by jí neseděly slepice na vejcích, obsluhovala tedy děvčata. Ano mladá a nevinná.

Podle tradice mělo být na štědrovečerním stole devatero pokrmů. Magickou moc měl i ubrus, ve starých dobách plachta pokrývající stůl. Na jaře z ní hospodář rozséval obilí, aby bylo pěkné a nebylo potlučené od krup.

Zastavení třinácté – triky

Několik staročeských štědrovečerních »triků« majících pohanský základ. Zbytky jídla byly zakopány do země, aby byla půda úrodná. Připálená vánočka nebylo pro hospodyni dobrou vizitkou, navíc znamenala, že bude o Vánocích nemocná, ano, hospodyně. Když vdavek chtivé děvče na Štědrý den tajně sebralo devět patek od vánoček, do roka se zaručeně vdalo.

I trik se zápalkami můžeme dívkám, které si nemohou vybrat, poradit. Zvláště mají-li více nápadníků (tři snad stačí). Do jablka mají zapíchnout tři zápalky jim (totiž těm dívkám), každá z nich symbolizuje jednoho z možných manželů. Zapálit je, a ta zápalka, která hoří nejdéle, ukazuje na toho pravého a dívka si ho do roka vezme.

Věřilo se i tomu, že když sníte při štědrovečerní večeři kousek okoralého chleba, bude se vás držet štěstí. A tradovaná klasika – rozliješ-li víno, čekej do roka křtiny. A také tomu, že česnek a med pojišťují zdraví, hrách pak dodává sílu.

Zastavení čtrnácté – na Štědrý den do hospody »nelez«.

Naši předci prý ovazovali trnož stolu řetězem, aby ochránili rodinu před zlými duchy. Až neuvěřitelná je sekera pod štědrovečerním stolem. Toho, kdo na ni bosou nohou šlápne, nebudou bolet celý rok nohy a bude zdráv. Asi bych to měl zkusit, zrovna teď mne trochu nohy pobolívají…

Na Štědrý den se nesmělo chodit do hospody ani hrát karty, nesmělo se nadávat a klít. O Štědrém dni se nesmělo prát, ani věšet prádlo, aby se nepřivolala do domu smůla.

Zastavení patnácté – chléb a vejce

Možná jste i vy ve svém dětství s podivem sledovali babičku, jak časně ráno, den po Štědrém dnu, tedy na Boží hod, zadělává těsto na chleba, který ještě dopoledne peče. Úsměv na její tváři naznačoval, že jde o jakýsi tajemný obřad, s nímž se nám, dětem, nechce svěřit. Až mnohem později jsem ve starém kalendáři našel informaci, že chléb upečený právě 25. prosince je kouzelný. Ale čím – babičko?

Což prý platí i o vejcích snesených slepicemi přesně v tento den. Už vím, proč strýc Honza, dlouho starý mládenec (ženil se až po padesátce), hledal čerstvě snesená vejce a nejméně dvě ještě »zatepla« naťuknul a vypil. Věřil v jejich kouzelnou moc. Co v nich ale hledal, těžko říci. Že by mužnou sílu?

Zřejmě myslivcům bylo určeno vánoční kouzlo vystřelit z pušky v noci na Boží hod směrem k Měsíci. Pokud jsou i dnes tací, kteří v kouzelnou střelbu věří, pak budou mít smůlu. Měsíc letos neuvidí, pokud budou střílet, tak jen »nazdařbůh«. Ale proč myslivci stříleli na měsíc, fakt netuším.

Zastavení šestnácté – nepiš milostný dopis

Nikdy se nesmí před štědrovečerní půlnocí šít a plést – myši by pak práci zničily. Jak už bylo řečeno, zakázáno bylo praní a věšení prádla – přináší to prý smůlu a neštěstí.

Psát na Štědrý den milostný dopis znamenalo jediné: rozchod! Což pravděpodobně žárlivci obtížně zvládali, marně čekajíce na dopis… Tradice ale nic neříká o psaní SMS a mailů. Prostě – je jiná doba.

O tom, jak se hospodáři vyrovnávali s tím, že nesmějí do štědrovečerní půlnoci čistit chlévy a stáje, aby jim nekulhala rok poté domácí zvířata, jsme nenašli žádnou zprávu…

Tradice praví, a netýká se jen Vánoc, že je třeba vrátit do konce roku všechny půjčené a cizí (že by i kradené?) věci.

Zastavení sedmnácté – talíř pro náhodného hosta

Štědrovečerní večeře, již jsme ji zmínili ve dvanáctém zastavení, má historicky svoje pravidla a zvyky. Babičky je ctily. Celodenní půst nikomu sice pohled na »zlaté prasátko« nepřinese, však jsme to opakovaně zkoušeli, ale žaludku a zdraví neuškodí. Pokud se při štědrovečerní večeři nebudete přejídat. Některé tradiční zvyky společného svátečního stolování však není od věci dodržovat, aby atmosféra rodinného vánočního setkání byla příjemná či dokonce přátelsky dokonalá.

Tak třeba – talíř navíc pro náhodného hosta. Jasně, jde o vesměs jen o symbolický talíř a v mnoha rodinách též o vzpomínku na ty, kteří v daném roce rodinu opustili (zemřeli) či na ty, kteří se k slavnostnímu štědrovečernímu rodinnému stolu nemohli dostavit, protože žijí v cizině nebo daleko od domova. Ale proč nepozvat souseda, který žije léta sám. Například v panelákové garsonce? Děti, pokud je má, na něj zapomínají či zcela zapomněly…  Nikdo by neměl být na Štědrý den sám.

Zastavení osmnácté – rodina

Každý večer může kouzelný, nejen ten štědrovečerní, pokud jej strávíme s rodinou, přáteli či lidmi, s nimiž naše mysl souzní. Babičky se snažily, aby rodina byla v tento den pospolu, i když respektovaly, a mnohdy dokonce svým dětem majícím vlastní rodinu »nařizovaly«: Na Štědrý den buďte doma s dětmi, přijďte až zítra či pozítří. A u rozsvíceného vánočního stromku, který jim dopoledne pomohla ozdobit vnoučata, pak ve své samotě společně s manželem či přítelem rozjímaly a vzpomínaly.

Zastavení devatenácté – ještě jednou vánoční stromeček

Měl by to být živý jehličnan. Staré kalendáře doporučují smrček nebo jedličku. Oblíbená borovice v nich není vůbec zmiňována. Vztyčen a zdoben by měl být až při štědrovečerním dopoledni. »Tajně« ho má usadit do stojanu hlava rodiny (tedy muž), na zdobení by se měly podílet především děti; jejich neumělým papírovým řetězům a jiným, dětskýma rukama vyrobeným ozdůbkám by mělo na stromku patřit důstojné místo. Samozřejmě nesmějí chybět klasické svíčky, jejichž plamen připomíná »zrození člověka«. Umělé stromky s elektrickými svíčkami jsou sice krásné, a snad i bezpečné, ale vánoční náladě příliš nedají.

Pod strom se umisťují dárky, popřípadě Betlém, jehož historie spadá až do 13. století, kdy František z Assisi přeměnil jeskyni na betlém a nechal zde sloužit mši. První pražský betlém byl postaven kolem roku 1560 v dominikánském kostele sv. Klimenta.

Součástí příprav na Vánoce jsou i koledy. Ty tradiční bývají postupně nahrazovány jakýmikoliv písněmi s vánoční tématikou. Škoda…

Zastavení dvacáté – stolování

Je důležité. Ne snad úprava slavnostního stolu, ale maličkosti… Jak už také bylo řečeno, pod jeden z talířů dejte zlatý peníz, který přinese nálezci v nadcházejícím roce bohatství. A aby nás peníze jen tak neopustily, připravte na stůl (jen tak nebo v misce) několik šupin z kapra, které přinášejí štěstí.

A existuje spousta dávno opomíjených pověr. Snad neuškodí, když vzpomeneme alespoň vánoční cukroví. Pekli je již naši prapředci v dobách pohanských. Nesloužilo jen k mlsání, ale především k ochraně obydlí a života před temnými silami. Bylo spojováno s nejmocnější zimní nocí – slunovratem (21. prosince), proto bylo pečeno několik dní před ním. Cukroví patřilo mezi ochranné a obřadní pokrmy, pekly se především medové perníčky ve tvaru zvířat, ty byly zavěšovány na dveře stavení, na stromy ba i do chléva. Jako cukroví bylo používáno i sušené ovoce, z něhož byly dokonce vyráběny i drobné hračky pro děti. Zda to naše babičky vědí, těžko říci. I když jsou moudré a Vánoce jsou pro ně časem klidu a míru… Snad tomu tak bude i letos.

Ještě leccos jiného se mělo, muselo a naopak nesmělo na Štědrý den. Pokud najdete v tomto článku nějakou inspiraci, budiž vám za to chvála. Ale jinak? Jinak slavte Vánoce tak, jak vám rodinná tradice velí a radí. Tedy po vašem…

Jiří JANOUŠKOVEC


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.9, celkem 10 hlasů.

Jiří JANOUŠKOVEC

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.