Čeho se bojím

Nedávno jsme nastoupili do jednoho z vozů pražského metra. S námi jedna dvojice starších lidí. Vůz byl dost přeplněn. Jen jedno místo k sezení bylo prázdné, protože někdo před námi vystoupil na téže stanici, co my jsme nastupovali. Starší, více než osmdesátiletý muž, využil možnosti a sedl si. Jeho paní, o málo mladší, se postavila do uličky nad ním. Na sedadle vedle něj seděl asi deseti či dvanáctiletý hoch. Nevstal, aby jí uvolnil místo. Hrál si s mobilem a nevšímal si nikoho. Po pěti stanicích ti starší manželé vystupovali. S nimi i onen chlapec. Ta paní ještě před zastavením vlaku mu řekla, že starším se uvolňuje místo. Reagoval zpupně. »Pro staré je vyhrazeno místo na konci vozu« a kývl hlavou směrem k prvním nástupním dveřím. »To tě doma neučí slušnosti?« opáčila starší paní. Něco jí odsekl. Postřehli jsme jen, jak říká, že on se slušně chová a že se slušně mají chovat a neurážet lidé, jako jsou ti staří.

Zdá se vám, že jsem si něco přikrášlila? Nikoli. Jen popsala scénku, která mě šokovala. Není vymyšlená. Zarazilo mě, že většina mladších lidí, kteří byli v onom vlaku, mlčela a snad ani se nezamyslela nad chováním toho chlapce. Netýkalo se jich to. Anebo pokládali chování chlapce za normální? Až příliš často vidíme, že mladí, v rukou mobil, si ani nevšimnou nad nimi stojícího starého člověka či ženy v jiném stavu.

Nikdy jsem však ještě neslyšela »argument«, který vyslovil zmíněný chlapec. Těžko říci, zda opakuje to, co slyšel doma, anebo je to jeho názor, který vyvodil z mnoha útoků na staré. V současné společnosti jsou staří, soudě k výrokům některých představitelů »pravdy a lásky«  nespokojených s tím, že třetina lidí pamatujících si minulost se dodnes nevzdala názoru, že před Listopadem »bylo líp« a že dokonce volí »extremistické politické strany«. Dokonce jsme mohli zaslechnout, že je třeba čekat, až tato generace vymře. Chlapec z metra je produktem doby. Lze ho jistě pokládat za extrém. Ale, ruku na srdce, nejsou současní mladí vychováváni systematicky tak, že »silnější vyhrává«? Zatím je ještě daleko k tomu, aby staří měli vyhražena místa vzadu, také tábory pro staré, i když i o nich jsem cosi z úst jakéhosi stoupence »kavárny« zaslechla, jsou nesmyslem. Je jiná doba, není už období koncentráků. Je však doba »tvrdých loktů«, doba, kdy »silnější vyhrává«. Kdysi Václav Havel hovořil o úctě ke starým. Zdá se však, že jsme se po Listopadu dostali trochu někam jinam, než byl původní záměr. A toho se já osobně bojím.

Michaela KNOTKOVÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.9, celkem 66 hlasů.

Michaela KNOTKOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


mels21
2020-01-17 14:25
Zajímavé, pouze dvě poznámky. Jednak mám jako starodůchodce jiné
zkušenosti. Musím konstatovat, že vztah k seniorům je znatelně
lepší, než v minulosti. Za druhé je hezké (snad i úpřimné)
rozhořčení slečny či paní Knotkové, nicméně by mne zajímalo, co v
kritizovaném případě dělalaona sama. Vyzvala snad mladíka k
uvolnění místa? Proč to nechala pouze na stařence? Nesvědčí to o
absenci empatie a odvahy z její strany?
hajek.jiri51
2020-01-17 13:36
Naštěstí, setkal jsem se často i s opakem. Mezigenerační vztahy jsou
vždy nějakým způsobem, někdy více , někdy méně napjaté. Ale
katastrofou to za ty tisíce generací neskončilo. Jen, jak se zdá,
vývoj jaksi akceleruje.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.