Před koncertem Pěveckého sboru pražských učitelů v Míčovně Pražského hradu v roce 1999 k 90. výročí založení sdružení. Miloslav Samek pátý zprava v první řadě. FOTO - archiv M. SAMKA
Rozhovor Haló novin s bývalým šéfredaktorem časopisu o sborovém zpěvu Miloslavem Samkem

Žádný cenzor v minulosti neexistoval

Býval jste šéfredaktorem časopisu o sborovém zpěvu. Jaký to vlastně byl časopis?

Časopis pro sborové umění Cantus (z ital. cantare = zpívat) byl založen v roce 1990 dirigentem, zpěvákem a korepetitorem Zdeňkem Stárkem. Stal se rovněž jeho prvním šéfredaktorem a vedl jej do roku 1993. Erudovaný umělec soukromě studoval klavír u Antonína Liebla, skladbu a dirigování u Františka Spilky (zakladatele Pěveckého sdružení pražských učitelů a Pěveckého sdružení pražských učitelek, sbormistra Pěveckého družení pražských učitelek v letech 1912-23 a 1943-46 a sbormistra Pěveckého sdružení pražských učitelů v letech 1923-58), u Otakara Jeremiáše a Vojtěcha Bořivoje Aima, intonaci u Metoda Doležila a zpěv u Zdeňka Otavy.

Jeho sbormistrovská praxe byla rovněž velice významná, v letech 1957-61 byl uměleckým vedoucím Souboru Julia Fučíka, v letech 1953-57 dirigentem Mužského pěveckého sboru Typografia Praha, zpíval v Pěveckém sdružení Čs. rozhlasu v Praze a doprovázel Kühnův dětský sbor na klavír. V další činnosti byl potom autorem Slovníku českých sbormistrů, napsal Metodiku sborového zpěvu, byl lektorem sbormistrovských kurzů a působil jako porotce ve sborových soutěžích.

Nemohu zapomenout na osobnost následovníka Zdeňka Stárka, a to Zbyňka Mrkose, klavíristy, skladatele, dirigenta, profesora JAMU, který byl zakladatelem Unie českých pěveckých sborů v roce 1969. Jedná se o střešní organizaci pro sborový zpěv v ČR, která sdružuje neprofesionální pěvecké sbory a podporuje, jakož i propaguje, sborový zpěv. V propagaci uvedu informační portál České sbory, stálé doplňování katalogu sborů, slovníku sbormistrů, kalendáře sborových festivalů a hlavně vydávání odborně společenského magazínu Cantus.

A teď se jakýmsi oslím můstkem dostávám k mé činnosti v Hlavním výboru Unie českých pěveckých sborů. Na celostátní konferenci Unie českých pěveckých sborů v Uherském Brodě v roce 1999 jsem byl zvolen místopředsedou pro Čechy, když předsedu tehdy zastával Václav Kumpošt. O rok později jsem se stal šéfredaktorem zmíněného čtvrtletníku, sestavil redakční radu, napsal úvodník s poděkováním bývalému vedoucímu redaktorovi, podílel se s redakční radou na přípravě rozhovorů s významnými sbormistry a hudebními vědci, vymezil potřebné rubriky, jako byly Sborová tvorba, Osobnosti a soubory, Dětským sborům, Z koncertního života, Napsali nám a později i Z galerie muzikantských rodů. Pamatuji se, že první rozhovor jsem vedl s hudebním skladatelem, dirigentem a multiinstrumentalistou Jaroslavem Krčkem na jeho chalupě ve Rváčově u Lomnice nad Popelkou, který založil soubor s názvem Chorea Bohemica, později v roce 1975 přejmenovaný na Musica Bohemica, jenž úspěšně pokračuje až do těchto dnů, když účinkuje na koncertech nejenom doma, ale i v cizině (hlavně ve Španělsku).

Do rubriky Z galerie muzikantských rodů jsem si napoprvé vybral rod Zelinků z Jilemnice. Josef Zelinka byl nejenom učitelem a osvětovým inspektorem, ale hlavně sbormistrem Pěveckého sdružení krkonošských učitelů, v jeho sboru zpívala i manželka a obě sestry, které byly výbornými sólistkami. A tak vše pokračovalo až do roku 2013, kdy jsem ze zdravotních důvodů požádal o uvolnění z funkce.

Existuje ještě tento čtvrtletník?

Čtvrtletník existuje, snížil se podstatně počet stran, první a poslední strana vyvedena barevně a byla zavedena nová rubrika Sbory seniorů. Mohu prohlásit, že má velmi dobrou úroveň.

Jde mně však především o sborový zpěv. Četl jsem, že před Listopadem nebyl právě v módě. Tedy pokud to nebyly svazácké soubory zpívající budovatelské písně. Je to tak?

Do listopadu 1989 se ve sborovém zpěvu zařazovaly skladby kupř. Radima Drejsla Píseň o Fučíkovi, velice náročný sbor s kvalitním textem M. Zachaty, ve které byl závěr ve ff (fortissimo): »Rád vás mám, lidé bděte«, pak v p (piano) »lidé vítězní« a opět ve ff: »Lidé, bděte« a Drejslova píseň Ve jménu Jana Žižky, kterou nahrál jedinečným způsobem Armádní umělecký soubor Víta Nejedlého. Zpíval jsem oba sbory v Učitelském smíšeném pěveckém sboru Kutná Hora, v Pěveckém sdružení krkonošských učitelů Jilemnice a Smíšeném sboru českého učitelstva Hradec Králové. Přál bych vám slyšet ten neutuchající potlesk posluchačů!

Podobně tomu bylo i se Šostakovičovým sborem V dáli ztichly salvy poslední a též se sborem A. V. Alexandrova na slova V. I. Lebeděva Svatá válka (Svjaščennaja vojna), kdy mně šel při zpěvu mráz po zádech (a to nehyperbolizuji). Nesmím zapomenout také na Novikovův Pochod demokratické mládeže se známými slovy: »Píseň přátelství ať zpívá, kdo je mlád…«

Po »slavném sametu« soubory opustily tyto mimořádné opusy a zaměřovaly se na jiné autory a jiný obsah sborového zpěvu. Ještě dodávám se vzpomínkou na univerzitního profesora dr. Josefa Plavce, DrSc. Mnohokrát jsme zpívali jeho sbor na slova Marie Pujmanové Milujem život, táhnem proti smrti, který patřil v interpretaci Smíšeného sboru českého učitelstva k těm nejzdařilejším, a nakonec zůstal toliko v notách bývalých pěvců.

Prý se kontroloval i repertoár těch souborů, které byly zaměřeny spíše na klasický repertoár, tedy kvůli tomu, aby příliš neprezentovaly náboženské písně. Bylo tomu tak?

Ve sborech, ve kterých jsem před Listopadem zpíval, si vůbec nevzpomínám, že by snad existoval nějaký cenzor, který by cokoliv zakazoval. A to byly všechno soubory, které měly ve větší míře klasický repertoár. Uvedu příklady, řekněme, křesťanských, duchovních či náboženských písní, které byly běžně v programech zařazovány: Ave verum corpus od W. A. Mozarta – zcela zřejmá eucharistická píseň (svátostně oltářní), jež byla ve středověku zpívána při pozdvihování a požehnání. Dále píseň Ave Maria od různých autorů – křesťanská píseň. P. I. Čajkovskij: Svjatyj Bóže – úvodní text písně je velice výmluvný: »Svatý Bože, svatý Silný, svatý Nesmrtelný, smiluj se nad námi.«

V roce 1990 jsem byl po náročných repertoárových zkouškách přijat do PSPU (Pěvecký sbor pražských učitelů), sekce 2. basu, kdy jsme například měli v programu nádhernou Smetanovu skladbu Modlitba, jež je vlastně takovou prosbou o šťastnou budoucnost, a píseň Ecce quomodo Jana Galluse Handla (16. stol.), v které se zpívá o tom, jak umírá Spravedlivý, tedy jistá analogie s Kristovou smrtí.

Jaký je rozdíl, pokud jde o soubory a jejich zaměření, mezi předlistopadovou minulostí a dneškem?

Souborů po »sametu« podstatně ubylo, hlavně mužských, vznikají komorní sbory (v Praze je jich několik stovek), jež se zaměřují méně již na klasický repertoár a na naše mimořádné hudební skladatele a vedle umělých písní a úprav lidových písní, což by bylo určitě chvályhodné, interpretují často písně z muzikálů (dnes je »přemuzikálováno«) a gospely. Proti těmto žánrům nic nemám, ale čeho je moc, toho je příliš.

Byl jste i sbormistrem? Jaké jste vy osobně preferoval skladby?

Sbormistrem jsem nebyl, jenom při výkonu základní vojenské služby v Olomouci v letech 1958–60 jsem v souboru, tvořeném vojáky a děvčaty ze závodu MILO, pomáhal sbormistrovi při hlasové přípravě a samozřejmě také zpíval. A ještě v Kutné Hoře jsme v soutěži Písně přátelství asi s deseti žáky na začátku 70. let získali druhé místo. Ty jsem se snažil tehdy »dirigovat«, dost uměli.

Měl jsem dobré základy. Po absolvování jedenáctileté střední školy v Kutné Hoře jsem nastoupil do jednoročního abiturientského kurzu pro vzdělání učitelů národních škol, kde nás vzdělával v hudební výchově jedinečný odborník Václav Rut, absolvent školy ve Sv. Janu pod Skalou (a tam také potom vyučoval), a po návratu do Kutné Hory byl vedle své pedagogické činnosti také výtečným varhaníkem ve velechrámu sv. Barbory. Na pedagogické škole jsme měli školní orchestr, ve kterém jsem hrál druhé housle a sólově zpíval. V roce 1964 jsem absolvoval Pedagogickou fakultu UK v Praze s aprobací matematika–fyzika a před téměř 20 lety odešel do starobního důchodu.

A co dnes, věnujete se ještě hudbě?

V roce 2013 ukončilo svou slavnou éru Pěvecké sdružení pražských učitelů. Přesto jsme s ostatními sbory ještě účinkovali několik let před Hlávkovou kolejí u příležitosti pietního aktu k 17. listopadu 1939. Vloni tam zpíval smíšený sbor pedagogické fakulty. Velmi pěkně a s obrovským přehledem to zde organizuje předseda Nadace Nadání rodu Hlávkových profesor Václav Pavlíček. Nelíbí se mi ale to, když rektoři pražských vysokých škol (a nejenom ti), obrazně řečeno, při projevu se zmíní o tomto smutném výročí a v další větě bezpříkladně přeskočí na 17. listopad 1989. Škoda, že už tam nepřijde PhDr. Vojmír Srdečný, který zemřel vloni ve věku 99 let. Ten to vždy řekl, jako skutečný účastník, popravdě a hlavně plédoval za Mezinárodní den studentstva.

Jinak přispívám do kulturní rubriky Slovanské vzájemnosti a také do magazínu Cantus. V loňském roce jsem navštívil festival Foerstrovy Osenice a Mezinárodní sborový festival hudebního romantismu ve Vlachově Březí, kde mé příspěvky byly zveřejněny i na webu profesora Jiřího Koláře.

Jaroslav KOJZAR


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.4, celkem 73 hlasů.

Jaroslav KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.