Našemu prezidentovi, předsedovi vlády, poslancům, soudcům, veřejné správě a zejména občanům

Vážení,

samozřejmě jako Vy musím i já respektovat zákony, a to i zákon 198/1993 Sb., který paušálně tvrdí, že systém z let 1948-1989 v Československu byl zločinný a zavrženíhodný. Ačkoliv stejně jako před převratem zatím vydatně nestrádám, dospívám k názoru, že změna režimu nepřinesla žádná pozitiva. Naopak vedla k recidivě starých problémů, které tento systém nebyl s to za celá staletí vyřešit, a logicky stejné to bude v budoucnosti.

Osobně se však domnívám – doufám, že se to smí –, že to, co se u nás ustavilo po převratu v roce 1989, je ještě horší. S oběma systémy mám jako bezpartijní už po celých více než 76 roků čtyřiceti a třicetileté bezprostřední až intimní zkušenosti a mám tedy možnost porovnávat minulost se situací, kterou bývalý prezident Václav Havel už po pár letech jejího utváření označil jako blbou náladu, která ve mně vyvolává pocit totální devastace společnosti a životního prostředí.

Za těch dnes denně dehonestovaných komunistů, kteří zajistili již v roce 1989 stav, kdy žádný občan u nás nehladověl, nebyli žebráci a statisíce lidí v exekuci, každý bydlel, byl sociálně i zdravotně-sociálně zajištěn, národ měl k dispozici vlastní značný majetek a s tím spojený ohromný výrobní potenciál, stát byl v podstatě bez dluhů atd., nastoupila situace, kdy národ nevlastní nic, majetek národa byl tzv. zprivatizován nebo zničen, zásoby o velikosti jednoročních potřeb zmizely, byly prohospodařeny i výnosy za rozprodaný majetek. Potřeby společnosti, které komunisti řešili ze státního rozpočtu, se řeší přes žebrání pomocí neziskových nadací nebo tzv. charitou, devastuje se půda, správu infrastruktury zajišťují zahraniční firmy stejně tak jako rozhodují o základní výrobě u nás, stát je zadlužen ve výši jednoročního výrobního výkonu, školství a péče o odborný a technický dorost jsou rozvrácené a přes soukromé a církevní školy jsme zaplavováni řadou specialistů, pro něž je obtížné najít použití, státní správa je, jak ukázalo nejen vyšetřování kauzy Západočeské univerzity, v troskách. Proto jsem toho názoru, že v úvodu zmíněný zákon, i když ho musím jako disciplinovaný občan respektovat, je nekonečně horší než dnes kritizovaná tzv. vůdčí úloha strany uzákoněná v šedesátých letech.

Vůbec se nepokouším omlouvat zločiny, které se staly těsně po převzetí moci komunisty v roce 1948, kteří byli vystaveni logicky pochopitelnému až hysterickému tlaku části veřejnosti. Ta přežila apokalypsu dvou světových válek a krize mezi nimi, kterou vyvolal kapitalismus na straně jedné, a informace o pokusu o něco jiného, nadějnějšího, na straně druhé. Zcela nepokrytě nutno přiznat, že první kroky nového systému po krátké období, za tzv. diktatury proletariátu, díky euforii a zkušenostem z kapitalismu, nezkušenosti, nedostatku vlastní inteligence i nezkušenosti s vládnutím, ale zejména importu vlivu Západu i Východu, bylo pro řadu i nevinných občanů pokračováním zmíněné apokalypsy. Naštěstí porušování zákonnosti trvalo u nás krátce – je namístě ne pro omluvu, tu nelze připustit, ale pro pořádek uvést analogickou situaci v tomto směru v zemích, kde pokračoval starý systém. Tam to nebylo o moc lepší, stačí připomenout mccarthismus. Jakmile to mezinárodní situace dovolila, pokusil se u nás nový systém situaci tam, kde to bylo možné, napravit mj. rehabilitacemi. V roce 1968 pak to byli skuteční komunisté, kteří se pokusili spolu s vlastním národem konečně realizovat vizi vytvoření podmínek pro důstojný život každého příslušníka společnosti a soulad života společnosti s přírodou.

Tento pokus byl ukončen zásahem okolního světa. V západních zemích, ale i v tzv. socialistickém táboře vznikaly celkem objektivně oprávněné obavy z možné infekce – rozšíření nálady a nadějí do dalších zemí. Na Západě by to hrozilo transformací kapitalismu, na Východě pak ztrátou pozic a moci na všech úrovních u dosud nevýkonných činovníků, někde i parazitů v léta zateplených pozicích. Zásah vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 tento trend zastavil a vrátil, za pomoci vyměněného vedení, na starou cestu. Bylo to první vítězství Západu prostřednictvím vedení zejména sovětských představitelů. Veřejnost postupně rezignovala a přijala hru na loajálnost. Režim jí za to zajistil slušný životní standard bez velkého vypětí sil, nicméně se jí zcela odcizil. A tak zatímco v roce 1968 byl národ ochoten ještě pochopit tehdy ve vědomí poměrně nedávné excesy a křivdy, po dalších dvaceti letech se generačně nová společnost vedení státu odcizila a společnost přešla k uctívání zlatého telete (i v případě biblického Mojžíše se národ musel toulat pouští 40 let, aby zapomněl).

S vědomím současné a zejména perspektivně tristní situace jsem se obrátil s žádostí o hledání východiska na ředitele ÚSTR pana Mgr. Hazdru s žádostí o pořádání vědeckých konferencí či seminářů jeho odborníků s přizváním odborníků z dalších institucí včetně odborníků z levice, kde by se pečlivě rozebraly všechny známé možnosti s předložením doporučení východisek pro další budoucnost. Debaty nejrůznějších médií na úrovni pavlače nebo sportovního fandění jsou totiž bezcenné. Pan ředitel se mi v dopise omlouval postavením jeho ústavu ve společnosti, nicméně z dopisu jsem měl pocit, že není přímo odpůrcem tohoto oslovení. Na druhé oslovení nereagoval a v mém třetím pokusu jsem ho současně upozornil na možnost spolupráce s Institutem české levice, s jehož tajemníkem jsem toto třetí oslovení konzultoval. Samozřejmě jsem předpokládal, že pokud by se taková akce uskutečnila, najdou si odborníci z oslovených útvarů již jen z profesní cti další vědce z jiných institucí, které já jako strojař ani neznám.

Pan ředitel Mgr. Hazdra na třetí dopis nereagoval a mohu jen spekulovat, zda se obává, že by narazil u svých zřizovatelů či by jeho podřízení neobstáli v otevřené diskusi atd. Ale moje spekulace nejsou v daném případě podstatné. Podstatná až alarmující je realita. Jsme v situaci, kdy ekonomika údajně »šlape«, jak tvrdí lidé s ekonomickým vzděláním, a národ se neobejde bez dluhů, pracující občan za stejný výkon dostává v dnes bývalých svých podnicích zlomek odměny, kterou má, při stejném taktu výroby (tedy stejném výkonu), jeho kolega za hranicí země nemá dost pracovníků, je zavážena potravinami někdy s diskutabilní úrovní atd.

Pan prezident Havel v prvním projevu řekl mj.: Všichni nám dnes tvrdíte, že se máme lépe než kdy jindy. Doufám, vážení pánové, že ani Vy nechcete, aby Vám občan lhal. Ale protože se nechci vystavit trestnímu stíhání tvrzením, že je to jinak, než tvrdí zákon, dovoluji si svůj názor vyslovit opatrně. Co tvrdí zákon č. 198/1993 Sb., jsem uvedl v úvodu, já však si ale opravdu myslím, že neznáte nebo nechcete znát realitu. A proto dnes už se pokouším intervenovat u Vás a požádat Vás o podporu – vytvoření podmínek pro seriózní zhodnoceni reality a vytčení skutečně vědeckého, nebo aspoň pravdivého soudu a nastavení trendu dalšího směřování společnosti.

Dnešní výroba by neměla být založena na honbě za ziskem, cílem by mělo být vyhovět potřebám národa, potažmo člověka. Proto i motto premiéra – budu stát řídit jako firmu – považuji za scestné. Stát je dle mého názoru třeba řídit za současného stavu vědeckotechnického poznání jako rodinu. Pak bude dost práce pro všechny, neboť jen rodina investuje do oblastí, které třeba perspektivně mohou jejím členům přinést profit. A těch oblastí je nespočet, od vyhovění zákonům přírody přes hledání nových energetických zdrojů, technologií, soběstačnosti v oblastech, kde je to možné, po výzkum ve všech oblastech atd.

Je tedy jen na Vás, jak další generace na Vás budou vzpomínat, a záleží jen na Vás, jak vážně budete na tuto moji veřejnou interpelaci reagovat.

S přáním jasné mysli

Ing. Evžen SMRKOVSKÝ, CSc.


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5, celkem 132 hlasů.

Evžen SMRKOVSKÝ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


fronda
2020-02-18 00:01
To ne. Rok 68 byl raným pokusem o "barevnou revoluci".
Normalizace pak byla zatím nejdokonalejším pokusem o socialismus.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.