Téma baroko

Těšil jsem se na seriál o baroku, i když chápu, že jím byla smetena renesance a renesanční humanistické myšlení. Baroko bylo spojeno s církví, nádherou kostelů a klášterů, které měly oslnit a skutečně oslňovaly, paláců nové pobělohorské šlechty a největšího utužení nevolnictví. Stavebně však bylo hodno obdivu, tedy i těch, kteří katolické církvi a prokatolické šlechtě nenadržovali. Pokud jde o architektonické skvosty a umělecké řešení, které nám Česká televize představila, jsem spokojen. Jenže proč tolik ideologie? Proč v každém doposud nabízeném dílu musí být tolik chvály rodů, které skutečně, a nejde o komunistické tvrzení, směly všechno, žít v bohatství, přičemž jejich členové nemuseli ani zavadit o práci? Perfektně nám tehdejší život zachytili ve svých dílech Knize o Kosti Josef Pekař či Arnošt Klíma v Čechách v období temna. Také církev bohatla z práce podřízených vesnic, milodarů a odkazů šlechty. Někdy i z majetku těch, kteří umírali při čarodějnických procesech a majetku heretiků. Ani to jsme v komentářích nezaslechli, byť třeba jako zmínku »na okraj«. Spíše obdiv k těm, kteří na tyto stavby dali peníze, jež stejně sami nevydělali. I když jistě i za to jim patří dík.

To je ovšem jedna část ideologie, kterou nám vnucuje Česká televize. Tou druhou jsou různá tvrzení, jež buď neodpovídají pravdě, nebo jsou jednostranná. To, že únor 1948 je zván »komunistickým pučem«, ač o nepřipravený puč se pokusily nekomunistické strany, tedy ty tzv. demokratické, už bereme my dříve narození jako folklor. Mladí, pokud vůbec vědí, co se tehdy dělo, mohou však přijímat lež jako pravdu. Co ale s tím naděláš? ČT má přece jako vždy pravdu a je jako jediná instituce u nás v podstatě nekontrolovatelná. Dovolání není, protože členové Rady ČT nezastupují všechny, ale jen některé, a které, si umíme představit. Platit poplatek určený právě České televizi musíme však všichni. Bez rozdílu.

V části o Jaroměřicích n. R. jsme se například dozvěděli, že právě po onom puči majitelé (chudáci) museli odsud odejít. Jenže o konfiskaci velmi zadluženého panství a sídla Kouniců se rozhodovalo podle dekretů prezidenta Beneše (108/45) a objekt dostalo do správy tehdejší ministerstvo zemědělství (Národní pozemkový fond). Rok 1948 s tím neměl co dělat. Paní E. Wrbna Kounicová už dávno odsud byla pryč.

I Sidonie Nádherná z barokních Vrchotových Janovic musela prý tajně odejít ze země. Druhá zemědělská reforma jí totiž vzala statky a polnosti, z nichž mohla žít. Ostatně její, i když nevyvedené manželství s Thunem-Hohensteinem jí tehdy po válce přitížilo. Ani to, že nemluvila česky. Tak věnovala mobiliář zámku pacovskému muzeu a sama tajně odešla do zahraničí. Tady měla majetné příbuzné.

V části, která se týká Vrtbovské zahrady v Praze, jsme se zase dozvěděli, že »za komunistů« se sem nesmělo. I o devastaci se tu mluvilo. Jenže před válkou zahrada udržována moc nebyla. Komunistické ministerstvo kultury vedené Václavem Kopeckým v padesátých letech zajistilo první rekonstrukci, se druhou se začalo v roce 1987 a před tím dokonce celá zahrada a palác, jímž se k ní prochází, v roce 1958 byly zapsány do seznamu kulturních památek, tedy něčeho, co je v současnosti známo jako »kulturní dědictví«. Další rekonstrukce proběhla v devadesátých letech. V době zmíněných oprav byla zahrada, jedna z nejkrásnějších na našem území, nepřístupná. Jinak sem bylo možné přijít během dne kdykoli. Byl jsem tu snad tisíckrát. A to zadarmo. Dnes vstupné vybírá jistá soukromá firma, ač jde o majetek nás všech.

V části dílu o Novém Městě nad Metují jsme se zase dozvěděli, že »když přišel bolševik« chudáci Bartoňové, kteří se se ztrátou majetku nesmířili – a nešlo jen o zámek, hlavním byl majetek v textilních továrnách na východu Čech – odešli. Ne však všichni. Jen mladí. Staří tu v zámku, i když už šlo o státní zámek, zůstali na dožití a nikdo je nevyháněl. Dnes se prý jejich potomci neumějící česky vrátili proto, že návrat vnímají jako svou povinnost. Chápu je. Takový majetek, jenž jim znovu padl do klína, není k zahození. A tak se mohou v televizi prezentovat jako zachránci a obnovitelé toho, co tu je, i když o zámek s jeho zahradou se stát do té doby staral dobře.

Nakonec nám profesor Putna sdělil - slovy, z nichž jsme měli pochopit, že naše šlechtické rody byly vlastně těmi, kterým snad dokonce musíme děkovat -  že vlastně díky šlechtě se máme čím pyšnit.

Jaroslav KOJZAR


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 3.3, celkem 109 hlasů.

Jaroslav KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


jmarek3
2020-02-20 15:55
Pane Kojzar, zase pohlazení po duši. Já to tak taky vnímám.Těšil
jsem se na Baroko a ono se tam mele všechno možné. Poslední hezky
udělaný pořad byl s národním umělcem Luďkem Munzarem-o
rozhlednách,pramenech a stromech. Mařík
jmarek3
2020-02-20 15:55
Pane Kojzar, zase pohlazení po duši. Já to tak taky vnímám.Těšil
jsem se na Baroko a ono se tam mele všechno možné. Poslední hezky
udělaný pořad byl s národním umělcem Luďkem Munzarem-o
rozhlednách,pramenech a stromech. Mařík
joska.korinek
2020-02-20 14:49
Prchale, máte i tvůrčí sklony. S tím Skřivánkem jste tomu
nasadil korunu. Inu, šmejd zůstane šmejdem v každém režimu.
jarprchal43
2020-02-19 19:09
joska.korinek - Trvalo mi to sice dlouho, ale přece to secvaklo. Říkal
jsem si, kdes na tyhle estébácké moresy přišel. Kdys jim to podepsal?
Josef Kořínek, krycí jméno Skřivánek.
joska.korinek
2020-02-19 16:18
Co provedl jarprchal43 s legitkou KSČ se asi od něho nedozvíme.
Poptejme se někoho, kdo jej zná a něco o něm ví.
jarprchal43
2020-02-19 11:40
slechta48 - Kdybyste si, než začnete psát hlouposti, něco přečetl,
věděl byste, že prapředek současného majitele Nového Města opravdu
seděl na Náchodsku v chaloupce a tkal kanafas, který potom nosil na
zádech bůhví kolik kilometrů k faktorovi. Pokud číslo 48 ve vašem
nicku představuje rok narození a nikoliv velikost IQ, jak lze občas
soudit z vašich příspěvků, mohl jste zámek navštívit už za
komunistů a tam by vám to průvodci řekli. Nezbývá vám než smířit
se s tím, že i duševní práce je práce. Ostatně i Marx a Lenin, pokud
je z historie známo, v životě nepracovali rukama a kam to dotáhli.
Výjimkou je pouze Stalin, pokud lze vykrádání bank považovat za
manuální práci. Ostatně nebýt Batoňů z Dobenína a jim podobných,
neměli by komunisti co po osmačtyřicátém roce "znárodnit" a
skončili by dřív, než vůbec začali.
velkymaxmilian
2020-02-19 10:37
Jaksi vypadlo co vám přinesou: vepřový v trojobalu s knedlíkem a se
zelím, nedivte se je to tamní specialita, dobrou chuť!
velkymaxmilian
2020-02-19 10:35
Dovolím si pana Prchalo doplnit. Žlučovitost, která se z Kojzarovy
poznámky valí se jako voda z protržené přehrady může oslovit dnes
pouze jen pár jedinců. Kdo nevidí svět černobíle, cestuje po vlastech
českých, moravských a slezských a něco ví, musí se pobavit
autorovým pohledem na zámek v Novém Městě n./M. V restituci jej
získal v roce 1992 pravnuk zakladatele šlechtického rodu rytířů
Bartoňů z Dobenína pan Josef Marian Bartoň – Dobenín, toho
vyplývá, že tento rod je mladý, historicky nejmladší , právo
používat titulu rytíř získal Josef Bartoň v roce 1912. Autor jistě
oceňuje, že byl dělnického původu neboť se jednalo o prostého tkalce
- chalupáře. V hlavě mu nehonily myšlenky á la Komunistický manifest,
ale byl pracovitý, organizačně schopný založil nejen textilní
továrnu v Náchodě ale stal se i starostou města a významným
mecenášem (jedna z bočních kaplí při dostavbě katedrály sv.Víta v
Praze). Jejich textilní impérium v Podorlicku dalo lidem nejen práci,
ale i další výhody (síť zdravotních zařízení, ozdravovnu pro
děti, nadace pro chudé a sirotky). Rodové sídlo zámek v Novém Městě
n./M. prošel zásadní rekonstrukcí s výrazným podpisem Dušana
Jurkoviče, který je autorem i vyhlášené stavby a restaurace v
nedalekém „Pekle“. Po roce 1948 jim byl veškerý majetek zabaven.
Autor má pravdu, v zámku skutečně dožili rodiče ( zemřeli 1953 a
1957), dětí které emigrovaly do Kanady, ale to je asi tak vše.
Současný majitel Michal Bartoň-Dobenín rozhodně s češtinou problém
nemá, žije tady od roku 1994, jeho manželka je Češka. Zajímavé je,
že zámek je národní kulturní památkou až od roku 2008, že by
nutnost oprav?... P.S.: Když tam zavítáte nenechte si ujít pohled ze
zámecké „Máselnice“ na historické centrum „Českého Betlému“
a pokud si dáte „Pavlišovský řízek“, přinesou vám
slechta48
2020-02-19 10:02
Hezký obrat, jak z pohádky : "Začínali totiž jako prosti tkalci a
na všechno, co měli, si poctivě vydělali. Nejprve manuální prací,
později důvtipem. Koupili zchátralé objekty v Novém Městě nad
Metují a na Zbraslavi, které nákladně přestavěli" █ To je na
stejné "brdo" jak chudí "služebníci Páně" nakonec
přišli ke katedrálám, klášterům, polnostem a lesům. Prostě
"vlastní pílí !!!" se dostali k miliardovému majetku o který
je zlí komunisté okradli. Že s omezením moci šlechty začala již
Československá republika záhy po vzniku nestojí za zmínku ...
jarprchal43
2020-02-19 09:50
Jako historik byste měl pane Kojzare vědět, proč se Bartoňové z
Dobenína nesmířili se ztrátou majetku. Začínali totiž jako prosti
tkalci a na všechno, co měli, si poctivě vydělali. Nejprve manuální
prací, později důvtipem. Koupili zchátralé objekty v Novém Městě
nad Metují a na Zbraslavi, které nákladně přestavěli. Přispěli na
dostavbu katedrály sv. Víta, dávali práci tisícovkám dělníků.
Dokonce za komunistů vyprávěli průvodci na zámku v Novém Městě, že
tamní obyvatelé na Bartoně vzpomínali s láskou. Že Sidonie Nádherná
musela republiku v roce 1949 opustit tajně, je opravdu překvapení. Už
vidím, jak odjíždí legálně a policajti jí na hranicích salutují.
Po Jiřině Štěpničkové už zanedlouho stříleli. Ještě by mě - a
možná i další čtenáře - bavilo, kdybyste nám vysvětlil, kdo by
všechny ty nádherné památky postavil, kdyby nebylo šlechty. A jak by
dopadly, kdyby neskončil komunistický režim. Prohlédněte si fotografie
některých objektů před listopadem a po něm.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.