Družstva jsou logickou a funkční alternativou kapitalismu

Žijeme v hluboké ekonomické krizi. Taková krize znamená bankroty, propouštění a nezaměstnanost. U nás panuje dojem, že zaměstnanci jsou úplně bezmocní a jediné, co mohou, je jít na pracovní úřad.

Zkušenosti však ukazují, že zaměstnanci se mohou stát vlastníky i technologicky náročných provozů. A že i v době krize dokážou prosperovat i konkurovat svým privátním protějškům. Uvedu tři takové příběhy - z USA, Francie a Argentiny.

Hutě za 200 milionů

V Západní Virginii, poblíž malé osady Holidays Cove, založil r. 1909 podnikatel Ernest Weir ocelárnu. Místo leželo 39 mil od Pitsburgu. Poblíž byly uhelné doly, vodní zdroje, říční i železniční doprava, průmyslová centra. Huť prosperovala, měla deset vysokých pecí a za prací sem přijížděli i hutníci z Řecka a Itálie.

Za rok bylo vybudováno dalších deset pecí, pak vlastní koksovna, v lokalitě přibyly i nové závody. Weirton zveleboval i osadu: zřídil požární sbor, zdravotnické zařízení, knihovnu, kostel, rekreační zařízení a pomáhal s výstavbou bytů a infrastruktury. Není divu, že v r. 1920 tu žilo již 15 000 lidí.

V r. 1918 Weir založil koncern Weirton Steel Corporation (WSC), jehož vlajkovou lodí byla místní huť. Koncern r. 1929 fúzoval a stal se součástí Národní ocelářské korporace (National Steel Corporation), která se rychle prodrala mezi nejvýznamnější americké výrobce oceli.


Telegraficky nyní přeskočme 50 let. Hutě prošly se vším všudy krizí 30. let, pak se těšily boomu vyvolanému válečnou výrobou, v r. 1947 byly všechny obývané lokality sloučeny a vzniklo zde město, pojmenované po svém faktickém zakladateli Weirtown. V r. 1957 Ernest Weir zemřel a jeho smrt předznamenala zlé časy - mj. proto, že americké firmy začaly kupovat levnější ocel z Evropy či Japonska.

Důsledky inflace na konci 70. let a recese na počátku let 80. byly pro WSC drtivé: zatímco ještě v r. 1978 WSC vykázala zisk, v r. 1982 to už byla ztráta. Objednávky spadly na polovinu. Následovalo propuštění 3000 zaměstnanců, v r. 1982 byla zavřena koksovna a na ulici se ocitlo dalších 275 lidí.

Ekonomika města byla ochromena a lidé začali Weirtown opouštět. V r. 1982 National Steel Corporation šokovala všech 24 000 obyvatel Weirtonu prohlášením, že provede rozsáhlou uzavírku hutního komplexu. Nabídla však alternativu: zaměstnanci si mohou půjčit peníze a weirtonské hutě koupit za pouhých 200 milionů dolarů.


Takovou možnost poskytoval program zaměstnaneckého akcionářství ESOP, se kterým přišel americký právník a ekonom Louis Kelso a který upravil a legislativně prosadil demokratický senátor Russel Long. Zaměstnanci si tehdy mohli koupit akcie svého podniku a stát jim za to poskytl finanční benefit formou penzijního připojištění.
Zaměstnanci, výměnou za nabytí podílů, museli přistoupit na snížení platů a zmrazení mezd, a podnik musel být řízen sedmi řediteli dodanými Národní korporací. Byla to zvláštní velkorysost. WSC se však okamžitě stala největším americkým podnikem vlastněným zaměstnanci a brzy se měla stát i tím nejúspěšnějším.

Zatímco mnohé ocelářské firmy byly prodělečné, Weirtonští dostávali podíl ze zisku. Ze zisku 80 mil. dolarů v r. 1987 dostalo 8400 weirtonských ocelářů jako dividendy průměrně 4500 dolarů, což nedokázala žádná jiná ocelářská firma. Obrat a výroba stouply. WSC se stala sedmým nejúspěšnějším americkým výrobcem oceli!

Pohádky je konec

Na počátku 90. let museli Weirtonští ohlásit prvé ztráty. V r. 1992 poklesl obrat. Rozhořčení zaměstnanců nad počínáním vedení vyústilo v podání žaloby, v níž zaměstnanci jako akcionáři obvinili vedení ze špatného hospodaření. Program modernizace zvýšil v r. 1993 dlouhodobý dluh podniku. Vedení to »řešilo« přesunem dalších weirtonských akcií v ceně 60 mil. dolarů na akciový trh. Zaměstnanci se pokoušeli tento krok, který by vážně oslabil váhu jejich hlasů, zmařit.

Weirton dále upadal, zanikly tisíce pracovních míst. Zatímco členové vrcholového managementu závratně bohatli, zaměstnanci-vlastníci zírali, jak se jejich čistý zisk rok za rokem propadá. Jak to tak bývá, firemní poradci pomohli weirtonským manažerům vyplýtvat ze jmění zaměstnaneckých akcionářů miliony dolarů!

V r. 2001 byly akcie zaměstnanců, kteří si před 17 lety kvůli záchraně podniku snížili platy o 20 %, již prakticky bezcenné... V r. 2003 následoval bankrot a pozůstatek někdejší slavné ocelárny získal o dva roky později za podivných okolností Mittal Steel.

Zrada správní rady

Dodejme, že v době slávy programu ESOP se do Weirtonu upínaly oči celé Ameriky a předvádět se sem jezdili prezidentští kandidáti Bill Clinton a Al Gore. Proč tento příběh skončil neslavně, vysvětlil dlouholetý člen správní rady weirtonských oceláren Phillip Smith v knize Zrada správní rady.

Podává příběh plný nezodpovědnosti, ignorance, střetů zájmů i podvodů a popisuje, co se dělo za zavřenými dveřmi kanceláří vrcholových manažerů a v zasedačkách firemních prospěchářů. John Kruzeski v knize Plán na zničení weirtonského ESOPu rovněž zmiňuje neschopnost, korupci a podvody. Navíc přidává apatii odborového vedení i politiků, což je v případě odborů opravdu zajímavé a v případě politiků příznačné.


Oním čertovým kopýtkem, které umožnilo, aby hrstka lidí ve vrcholových funkcích zničila sny tisíců zaměstnanců, byla jejich faktická neodvolatelnost zaměstnaneckými akcionáři.

Tato zkušenost je zásadní a vedla k tomu, že dnes u privátních amerických společností s programem ESOP mají plné hlasovací právo (včetně volby podnikového vedení) akcionáři v 17 % těchto společností. Tam, kde mají akcionáři majoritu, je plné hlasovací právo zavedeno již v 25 % podniků.

Plné hlasovací právo, které zaměstnancům umožňuje demokraticky řídit podnik a demokraticky participovat na zisku, takovýto podnik fakticky mění na zaměstnanecké družstvo. Tato práva totiž patří mezi nejdůležitější principy družstevní identity.

Francouzský příklad

Úspěšněji než weirtonští oceláři si vedou jejich kolegové v ocelárně v Trelou na Marně poblíž Paříže. Zde zkrachovala a byla zavřena výrobna hliníku, která v lokalitách Aisne a Dormans zaměstnávala 89 lidí. V Aisne byly prováděny všechny hlavní operace a v Dormans výstupní kontrola a dodatečné úpravy.

V r. 2009 si 22 zaměstnanců – kteří do akce investovali své odstupné – koupilo hliníkovou slévárnu v Aisne za 310 tis. eur a založilo zaměstnanecké družstvo. Kraj jim navíc na nákup poskytl úvěr z regionálního fondu sociálních investic a stejnou částkou přispělo i ministerstvo.

Slévárna má kapacitu 2500 tun ročně a družstevníci odlévají a obrábějí odlitky z hliníkových slitin i z neželezných kovů pro průmysl i dekorativní účely. Na konci roku 2011 měla slévárna 33 pracovníků a slouží jako příklad prosperity v éře ekonomické krize.

Argentinské tango

Tento případ je z r. 2001, z doby hluboké ekonomické krize v Argentině. Jedná se o keramičku. Tamější vláda již nebyla schopna splácet zadlužení a dokonce zablokovala i vklady v bankách, přičemž míra nezaměstnanosti činila 25 %.

Zaměstnanci obsadili zkrachované továrny, hotely, supermarkety a další objekty, transformovali je na družstva a úspěšně podnikali. Celkem bylo personálem převzato a na družstva přeměněno 200 subjektů s 15 000 pracovníky; piloti s leteckým personálem dokonce zvažovali přeměnit na družstva i regionální letecké společnosti.

Tamější vývoj dokumentárně zpracovala ve filmu The Take kanadská aktivistka Naomi Kleinová a příkladem je osud keramičky Zanon. Luigi Zanon, majitel továrny na keramické dlaždice v provincii Neuquén, vyhlásil bankrot a továrnu zavřel. Zaměstnanci nesouhlasili. Argumentovali, že firma musí fungovat už proto, že byla postavena na obecní půdě.


Ustavili se jako výrobní družstvo a rychle zvýšili výrobu i přesto, že vedení provincie jim zdražilo energie a nekoupilo od nich ani dlaždici. Když to nepomohlo, kdosi najal gang několika desítek rowdies: družstevníci byli zastrašováni, terorizováni. Přesto to překonali.

Zatímco obyvatelé chudé čtvrti Nueva Espaňa celých 20 let marně žádali provinční vládu, aby zde postavila zdravotnické zařízení, družstvo jim je v r. 2005 postavilo za pouhé tři měsíce. I přesto se 14. srpna 2009 provinční legislativa usnesla zanonské družstvo natrvalo vyvlastnit a původním věřitelům, mj. i Světové bance, zaplatit 7 mil. dolarů.

Družstvo marně vzdorovalo argumenty, že tyto peníze si vyinkasoval pan Zanon, aniž je do továrny investoval. Malá »družstevní revoluce« v Argentině sice neskončila šťastně, ale tento pionýrský čin byl vykonán a byl podán důkaz, že družstevní podnikání je zcela logickou a funkční alternativou kapitalismu, která se může spontánně zopakovat kdekoli.

Co z toho plyne?

Zkušenosti ukazují, že pro vznik úspěšného družstva je potřebná role »duchovního otce«. V případě slévárny v Aisne to byl bývalý manažer Pascal Foire, který dokonce odmítnul i »zlatý padák« a raději založil družstvo. V případě slušovického agrokombinátu v Československu to byl František Čuba. Španělskou Mondragonskou družstevní korporaci založil katolický kněz Arizmendiarietta.

Mezinárodní družstevní svaz vyzval v r. 2005 vlády, aby právě u podniků, které jsou v konkurzu, restrukturalizaci či privatizaci, více dbaly na jejich transformaci na družstvo. A aby zakládaly příslušné finanční fondy, které by tuto operaci umožňovaly.


Kolik bylo od té doby v ČR touto formou založeno družstev? Neví se ani o jediném. Proč tomu tak je? Poněvadž drtivá většina investorů chce ze své investice získat maximum, a tudíž nebude zakládat obchodní společnost, kde by se museli dělit se zaměstnanci o zisk.

V ČR jsou ze zákona všechny typy obchodních společností – komanditní společnost, s. r. o., akciovka i družstvo – rovnoprávné. Pokud jsou nějaké podniky v konkurzu, restrukturalizaci či privatizaci, pak již z etických důvodů by měla být primární jejich transformace na družstvo. Poněvadž tamější zaměstnanci svou prací i svými penězi na rozvoj těchto podniků přispěli nejvíce.

František STOČES, Alternativa zdola

(Alternativa zdola, »spojenec« v platformě SPaS, se dlouhodobě věnuje problematice družstevnictví)


Ještě na této druhé a třetí dvoustraně přílohy Naše pravda (čtvrté a páté novinové) si můžete přečíst tyto příspěvky:

  • Sekularizace světa a církevní restituce - Církve, které měly v minulosti nad lidmi obrovskou, často doslova neomezenou, moc nesou zodpovědnost za to, jaký byl svět, ve kterém působily. Nesou zodpovědnost za to, že vedle nádhery kostelů se krčily, a mnohde se i dnes krčí, chatrče bosých a hladových. Církev římsko-katolická (CŘK) by měla přijmout svoji spoluzodpovědnost, že ani v těch státech, kde je její vliv ještě dnes velký, nedokázala odstranit nedůstojné životní podmínky lidí a nesplnila tím ani jedno z hlavních zadání – altruismus a pomoc bližnímu..........
  • Podíl korupce na upevňování demokracie - Jako součást vítězných polistopadových idejí vyrazila razantně na světlo boží všemi mastmi mazaná, svými rozměry v této zemi dosud nikdy nepoznaná korupce. Ničím neohrožovaná, naopak všemi dosavadními vládami tolerovaná, má se čile k světu. O jejím snadném bujení svědčí celá řada orgány spravedlnosti dosud netknutých nebo do zapomenutí odsouvaných kauz. Lid lapá po dechu při sledování stále nových a nových pokračování zdokonalujících se metod korupce a s ní spojeného tunelování, které stály stát už stamiliardy korun. Přišli jsme o ně my všichni, takže stát má jen paběrek, čemu ještě říká státní pokladna......

To vše buď v tištěné podobě Haló novin (k zakoupení na stáncích), nebo v elektronické podobě na internetových stránkách www.publero.com.



Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.9, celkem 21 hlasů.

František STOČES

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


suda.jan
2012-10-19 02:32
Idea Komunismu je lidská snaha o pozemský ráj. Ale k tomu nestačí
odstranit kapitalismus. Podstatná je změna myšlení a srdce lidí, aby
mohl vzniknout ten nový, lepší, pozitivní řád a svět na základě
vědomého, uvědomělého, svobodného rozhodnutí lidí pro dobro, pravdu
a spravedlnost. Bůh Stvořitel přijal a realizuje velkolepý, dlouhodobý
plán naší záchrany a spásy. O to nyní jde, o zásadní poslední
změnu a záleží na každém z nás, jak se rozhodneme.
proximafb
2012-10-15 18:40
Komunismus nikdy fungovat nebude, protože to je v praxi neuskutečnitelná
pohádka.
Vladimir.Iljic
2012-10-12 02:15
Stejně tak by se měl otestovat Komunismus. Pokud se prokazatelně
ukáže, že může skutečně fungavat, tak bude většina lidí určitě
pro a nebudete už potřebovat lhaní ani násilí. Pokud se vám to
prokázat nepodaří, tak by jste měli raději bojovat za něco jiného,
co má smysl...
Vladimir.Iljic
2012-10-12 02:07
Doporučuji před zavedením otestovat. Zkuste založit nějaké družstvo
a sledujte jak bude fungovat v konkurenci s normálníma firmama. Pokud
vyhraje a ukáže se, že je skutečně efektivněší než sróčko, tak
se určitě většina firem sama brzo přetransformuje na družstva, aby
víc vydělávali. Pokud v konkurenci neobstojí a zkrachuje, tak je
zřejmě horší a nutit firmy k tranformaci samopalama milicionářu bude
zločin proti zdravému rozumu.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.