Rozhovor Haló novin s malířkou a učitelkou Hanou Horskou, zastupitelkou Moravské Třebové a Pardubického kraje (KSČM)

Celý život mám svůj pohled na svět

Tento pátek, 6. března, se ve Dvoraně Muzea v Moravské Třebové uskuteční vernisáž vaší již 27. samostatné výstavy. To svědčí, že vaše umění má zvuk. Jak se na výstavu těšíte?

Na počátku mé výtvarné cesty stálo rozhodnutí, že každou novou sérii poprvé představím ve svém rodném městě v Moravské Třebové, pak teprve nové obrazy půjdou dál do světa. A to také plním. A hlavně nejdůležitější pro mě jsou ti, kteří na vernisáž a výstavu zavítají. Pro ně jsou určena má poselství. Páteční vernisáž bude výjimečná jednak inspirací, jednak barevností obrazů.

Jak to myslíte?

Z 25 nových vystavovaných obrazů a počítačových grafik je 18 inspirováno skladbami hudební skupiny Imagine Dragons. Bylo skvělé přečíst si email z Las Vegas, kde mi napsali, že je pro ně ctí, že využívám jejich skladby při tvorbě. Určitě zajímavá bude na vernisáži i videoprojekce, kde právě jejich skladby budou propojeny s obrazy. Jsou to pohledy na cestu životem, na cestu za pravdou, na bolest, která člověka posunuje v pohledu na svět, ale i pohledy na nitro člověka. Tomu odpovídá i barevnější paleta.

Co všechno jste stihla představit za uplynulých 26 samostatných výstav?

Život každému z nás přináší spoustu inspirace, jen je potřeba tyto myšlenky vzít a dát na světlo, aby nám všem pomohly pochopit smysl života. Tedy každá životní zkušenost přinesla něco nového v námětech, ale i ve využívání různých výtvarných technik. Prošla jsem od malby štětcem po špachtli, v grafice od linorytu či suché jehly až k počítačovým grafikám v různých programech. Nejdůležitější je ovšem myšlenka, technika je jen nástroj.

Která z vašich výstav se vám zapsala nejvíce do srdce?

Každá z výstav si nese svoji jedinečnost v rozhovorech s návštěvníky. Pohladí po duši, když zjistíte, že vaše díla promlouvají, že se mi podařilo předat svá poselství. Vzpomínám na první svoji zahraniční výstavu v Polsku, bylo to ohromující. Nejvíce mne ale dojal přístup sedmdesátitisícového města Vlaardingenu v Holandsku. To, jak mi rozumějí, dávali slovy i emocemi naplno najevo. Dokonce si mé obrazy přišli sami se stojany a barvami pro sebe namalovat. Všude se ale setkávám s úsměvem a pochopením, to je největší odměna.

Udržujete kontakty i s dalšími výtvarnými umělci? Jak to vlastně dnes mezi výtvarníky a malíři chodí? Podporují se navzájem, anebo se vnímají především jako konkurence?

To je široká otázka, kterou objektivně nedokážu odpovědět. Každý skutečný malíř, pokud má svou osobitou formu vyjadřování, je v podstatě samostatná osobnost. Žije svůj život se svými jedinečnými vnitřními prožitky.

Vzájemné vztahy jsou tak jako mezi lidmi – s některými upřímné a přátelské, no a s těmi druhými je lépe se nesetkávat.

Vás výtvarničina neživí, takže vám je hej. Jaké jsou osudy vašich kolegů malířů – je možné se uživit malířstvím?

To je asi u různých autorů různé. Dnes bohužel asi nezáleží na hodnotě a úrovni prací, ale na známostech a politickém zaměření, protože v současné době je velká část tzv. umělecké smetánky pravicově zaměřena. Až čas ukáže, která díla jsou hodnotná. Ale tak to bylo po celé dějiny, že ti, kteří byli o krok napřed a opravdu uměli, byli často doceněni až po smrti.

Vzpomenete na moment, kdy jste si uvědomila, že malířství vás těší a že se mu budete věnovat?

Kreslit si a malovat mě bavilo od malička, dokonce jsem si kreslila i v hodinách ve škole, rozhodnutí přišlo až na gymnáziu. Ale rozhodnutí je jedna věc a celoživotní tvorba je věc druhá. K tomu je zapotřebí nejen talent a píle, ale hlavně mít v sobě hnací sílu sdělovat ostatním spoustu myšlenek, je to úžasný adrenalin, který vás vede.

Měla jste či máte nějaké malířské vzory?

Ne přímo vzory, ale několik upřímných přátel - umělců, kteří mě povzbuzovali, pokud jde o formu vyjadřování, že je skvělé, že zůstávám sama sebou. Celý život mám svůj pohled na svět a ten vkládám do všech svých prací.

Jak vypadá na základních školách či v kroužcích práce s dětmi, které vykazují nadání pro malování? V ČR máme světově unikátní systém dříve lidových škol umění, dnes základních uměleckých škol, na nějž bychom měli být patřičně pyšní.

Ten nejjednodušší základ a impuls by měly talentované děti získat již na základních školách od kvalitních učitelů. Bohužel těch kvalifikovaných není mnoho, a tak často dostávají hodiny výtvarné výchovy k doplnění svého úvazku i neodborníci. Přitom právě výtvarná výchova může posunout člověka v mnohých oblastech života, není ovšem v dnešní době plně doceněna. Základní umělecké školy určitě talenty rozvíjejí, ale i tady vždy záleží na osobnosti vyučujícího.

Kromě toho, že jste malířka, také politicky pracujete v Moravské Třebové a kraji. Před časem jste v rozhovoru pro Haló noviny svěřila svou situaci, protože vás radní města po komunálních volbách odvolali z funkce ředitelky Kulturních služeb města. Co je v této věci nového?

Mé odvolání bylo ryze politickou záležitostí. Dokazuje to ihned po mém nástupu do funkce urážlivé a nepravdivé napadání v tisku - vyjádření v článcích Svitavského deníku - ze strany zástupců tehdejší opozice (Srdcem Třebováci a Piráti), kteří jsou dnes členy rady a vedení města.

Dále jsem byla napadena na Facebooku, stránce ODS Moravská Třebová, kde bylo v komentáři napsáno, jak je možné, že Kulturní služby města řídí »členka kriminálního spolku«, tedy komunistka, že je to nehorázná ostuda města, což představitel ODS a radní olajkoval s komentářem »souhlas«.

Na základě podnětu tohoto člena ODS a člena rady byl předložen již 21. ledna 2019 radě města návrh »na odvolání ředitelky kulturních služeb PaedDr. Hany Horské z důvodu zpolitizování funkce ředitele«. Tento tisk předkládal na jednání starosta města a vznikl v návaznosti na protiprávní požadavek radního za Piráty na vyplacení požadované částky tomuto radnímu, na což jsem jako tehdejší ředitelka Kulturních služeb města Moravská Třebová nepřistoupila. Nakonec došlo k mému odvolání radními za ODS, Českou pirátskou stranu, KDU-ČSL & Svobodní, Změnu pro Třebovou (TOP 09) a Srdcem Třebováky. To se stalo vloni v červnu.

Paradoxem je, že právě minulý týden v pondělí na městském zastupitelstvu si tato koalice sama s přispěním zastupitelů za ČSSD z řad opozice odvolala svého vlastního starostu.

Co nyní děláte?

Já osobně jsem se vrátila do školství, učím, maluji a dál aktivně pracuji pro lidi v moravskotřebovském a pardubickém krajském zastupitelstvu, snažím se rozumně usměrňovat různá i politická rozhodnutí tím správným směrem.

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.4, celkem 43 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.