Výbušný koktejl

Tak nějak se už o mé maličkosti ví, že levicovost chápu především jako projev plošného humanismu a smyslu pro sociální spravedlnost. V duchu našeho někdejšího známého hesla »Černí, bílí, spojme síly!« Ano, považuji se i za vlastence. Tedy za někoho, kdo je hrdý na svůj původ, na svůj jazyk, kulturu, historii.

Tím víc však hlásám, momentálnímu mainstreamu navzdory, že vlastenectví nemůže být zároveň o povyšování se nad ostatní národy, etnika či odlišné víry. Tak jako mají právo na existenci ateisté, tak i křesťané, muslimové, buddhisti i ostatní. Všichni jsme lidé a mezi lidmi všech barev pleti a kultur jsou lidé úžasní, velmi dobří, dobří, horší a nejhorší. Nikdo není vyvolený, ani bez chyb. Všichni máme krev nejrůznějších odstínů červené a měli bychom dýchat jeden vzduch.

Bohužel, realita je daleko komplikovanější. Na tom, že dějiny jsou dějinami válek a že zas a znova, i ve 21. století, máme tendenci neměřit podle sociálních vrstev, resp. tříd, ale právě podle barvy pleti a těch či oněch geoprostorových tradic a zvyklostí, na tom svůj pověstný podíl viny neseme všichni…

Po známé migrační vlně z roku 2015 (a několika let následujících) a před patrně největší migrační vlnou, vlnou klimatické migrace (která nás podle různých odhadů čeká za pět, deset či možná »až« dvacet let), je tu opět téma uprchlíků, tentokrát na řecko-turecké hranici. Vyvolal ho turecký prezident-diktátor R. T. Erdogan, který ve středu dokonce ještě nehorázně řecké pohraničníky přirovnal k nacistům. Ač jsou to právě jeho muži, kteří dlouhodobě »to, co nacisté dělali v nacistických táborech«, páchají mj. na Kurdech nejen doma, ale i v Sýrii či Iráku. Zas to pořekadlo o největší tmě pod svícnem…

Ano, ač odpůrce protimigračního ultrapravicového štvaní, šovinismu, hysterie, nenávisti, nulové tolerance a všeho toho plošného házení běženců do jednoho »nemakačenkovského« či »teroristického« pytle, i já chápu, že Evropa není nafukovací a řecké (a dnes už i naše) pohraničníky na řecko-turecké hranici fakt nekritizuju. Už proto, že Erdoganovi nevěřím ani slovo. To on je poslal na onu hranici trpět.

Přesto si vážím podnikatelky Chariklie Dooniaové z ostrova Lesbos, která s pláčem minulý týden sledovala svůj vyrabovaný sklad potravin, ležící asi 100 metrů od prvních stanů obklopujících přeplněný tábor s migranty. I když tu takto opakovaně utrpěla velké ztráty, odmítá podlehnout xenofobii a chce si uchovat empatii: »Jsou zoufalí… Kdybych byla na jejich místě, sama nevím, jak bych se zachovala,« zamyslela se nad osudem lidí, kteří na útěku bojují především o holý život!

Roman JANOUCH


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.4, celkem 14 hlasů.

Roman JANOUCH

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.