Ilustrační FOTO - Pixabay

Kolumbijští senioři se bojí hladu, ne choroby

Pandemie je překvapila na ulici, kde si vydělávají na svůj chléb. Nyní však musejí zůstávat doma, aby se vyhnuli onemocnění COVID-19. Bez rodiny a bez dostatečné sociální pomoci se mnozí kolumbijští senioři obávají, že zemřou spíše hlady, než že by se nakazili. Napsala o tom agentura AFP.

V Kolumbii je od 6. března více než stovka nemocných. První, kdo musejí až do 31. května na příkaz vlády zůstávat doma, jsou osoby starší sedmdesáti let, tedy 2,6 milionu obyvatel.

Mnozí staří lidé, kteří jsou nejzranitelnější, pokud jde o nákazu koronavirem, žijí v chudobě a od státu dostávají měsíční podporu rovnající se v přepočtu necelým 500 Kč. Tu dostává 1,6 milionu seniorů.

Tato podpora se rovná 8,1 procenta minimální mzdy v zemi, kde podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) panují největší rozdíly v příjmech. Černá ekonomika tu tvoří 47 %.

Stovky starých lidí mají jen možnost zůstat doma, nebo se vystavit riziku onemocnění a vydělat si na jídlo a bydlení. »Jsem si jistý, že někteří nebudou moci karanténu dodržovat,« soudí Luís Carlos Reyes z fiskální observatoře univerzity Javeriana v Bogotě. »Chybí tu sociální stát, který by se o ně postaral,« dodává.

Čtyřiaosmdesátiletý Julio Alberto Giral táhne svůj vozík ulicemi metropole. Po úrazu musel před 20 lety zanechat své profese stavebního dělníka a živí se tím, že recykluje odpadky z popelnic.

Přestože se kvůli koronaviru změnil každý fyzický kontakt v hrozbu, dává si do úst nedopalek cigarety, který našel na chodníku. »Když neumřu na nákazu, umřu hlady. A jak zaplatím nájem?« říká.

Vláda prezidenta Ivana Duqueho připravuje program potravinové pomoci těm nejpotřebnějším a těm, kdo pobírají podporu, přidá v přepočtu asi 950 Kč.

Julio tomu však nevěří. Umožní mu to sotva zaplatit nájem za pokoj, kde žije sám, ale kde zůstává jídlo? »Budu muset dál na ulici, protože se nemůžu položit na chodník a čekat, že mi některá dobrá duše pomůže,« říká.

Mariela Vargasová si je vědoma rizika. Má na obličeji roušku a prodává dál různé pochutiny a cigarety na ulici. Už dva roky žije ze svého malého pojízdného krámku.

Ve svých čtyřiasedmdesáti letech žije bez manžela a bez dětí. »My, lidé třetího věku, jsme zvyklí, že nám nikdo nic nedá,« stěžuje si. Nemá žádný důchod. Penze jsou výsadou sotva jednoho milionu lidí v zemi s asi 49 miliony obyvatel.

»I když vláda říká ne, musím pracovat. Slibují, ale pak sliby nedodržují. Břicho nepočká,« poznamenává. Také Mariela žije sama, jako 10,9 milionu lidí starších šedesáti let.

Jednasedmdesátiletý Gustavo Ossa má rakovinu střev. Koronavirus ho neznepokojuje. »Nemám strach, nevěřím tomu, že bych chorobu dostal,« říká. Gustavo konstatuje, že se změnilo chování lidí vycházejících z kostela, kteří mu dávají almužnu. Za vyžebrané peníze si koupí léky a zaplatí za pokoj v centru metropole.

Slyšel, že starostka Bogoty Claudia Lópezová vydala příkaz, aby všichni obyvatelé zůstali doma a od úterka nastala všeobecná karanténa trvající až do 13. dubna.

Když se město vyprázdní, nebude moci žebrat. Gustava už majitelé domu varovali, že když nebude moci zaplatit, bude muset svůj pokoj opustit. »Co budu dělat? O tom přemýšlím,« říká.

(čtk)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 7, celkem 2 hlasy.

(čtk)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.