Velikonoční vajíčka musí být!

I když letos nebudou Velikonoce rozverné tak jako v jiných letech, neboť třeba dodržovat rozumná pravidla určená vládou České republiky, mnohé z tradičních »babských« rad v soukromí můžeme využít, aniž bychom ohrozili sebe či okolí. Aby někoho snad »nepokakal beránek«, dávají si někteří z nás o Velikonocích drobné i větší dárečky.

Lidé si v časech minulých posílali jako dárek i mazance, sladké beránky a jiné pečené potraviny, vařená vajíčka a také pomlázky. Když už píšeme o pomlázkách – jejich tradice je údajně velice stará. Prý již ze 14. století. O Velikonočním pondělí (a také v úterý? Prý ano!) šlehali manželé a milenci svoje partnerky pomlázkou. Ospalci (muži) prý byli házeni časně zrána do vody, nebo byli poléváni studenou vodou, aby se probrali… Babičky si to pamatují.

…o pomlázce: Na Velikonoční pondělí vstávali kluci i muži časně zrána, a vyrazili s pomlázkou na koledu. Šlehali děvčata, aby byla zdravá, pilná, krásná a veselá po celý rok. Pomlázkou jim předávali svěžest, mladost, ohebnost a zdraví mladého proutku. Svobodná děvčata jim za to zavěšovala na pomlázky barevné stuhy. Vdané ženy koledníci vyšlehali proto, aby jim vyhnali zlý jazyk. Nechodili však do domů sousedů, s nimiž nebyli zadobře.

V časech velmi dávných se šlehalo pomlázkou i v tzv. »odplatném úterý«, kdy děvčata oplácela hochům. Někde se místo pomlázky ujímala úkolu omlazení studená voda - »oblévačka«.

Pomlázce se říkalo všelijak - binovačka a vinovačka (byla upletena z prutů vinné révy); dynovačka, hodovačka, koleda, karabáč, korbáč, kyčka, mrskačka, mrskanda, mrskot, mrskut, mrskút, pamihod, pomihod, pomrhol, sekačka, šlahačka i šlehačka, šmekúrst i šmekustr, tatar, tatarec, čugár, dingus, kančúch, metla, mrzkouz, roučačka, švihačka, šihačka, šihota, žíla…

…o velikonočním vajíčku: Říká se, že pravděpodobně jako první zavedli zvyk darování vajec v období svátků jarní rovnodennosti Egypťané. Nejstarší nalezená kraslice je prý stará 2300 let. Vpravdě úctyhodné… U nás dávaly dívky chlapcům vajíčka odměnou za šlehání a za odříkání hezké koledy. Vajíčka musela být plná a barevná. Časem se začala zdobit i prázdná vyfouknutá vejce.

…o malování vajec: Za typické barvy pro Velikonoce se považují červená, žlutá, zelená, červenohnědá, hnědá a černá, protože se daly získat z přírodních zdrojů. Koncem 19. století tyto zdroje nahradila chemie. Červená barva ochraňovala před démony a zároveň symbolizovala lásku a život. Červeně obarvená vejce se původně označovala jako kraslice.

…o symbolu vajec: Vejce je symbolem nového života už od pohanských dob, protože obsahuje zárodek nového života, plodnosti, úrodnosti, životní síly, narození, nesmrtelnosti, slunce, návratu jara a díky skořápce i bezpečí.

…o velikonočním beránku: Symbol beránka byl velmi rozšířený už za doby pohanů, především v místech, která byla ovládána pastevci. U křesťanů beránek symbolizuje památku Krista. Beránek jako obřadní pokrm je znám už od středověku. Zdali jako beránčí maso (asi ne, těžko si je mohl, podobně jako dnes, někdo dovolit) či jako sladké pečivo – těžko říci.

…o jidáších: Jde o tradiční velikonoční pečivo z kynutého těsta stáčené do různých motaných tvarů symbolizujících provaz, na kterém se oběsil Kristův zrádce Jidáš. Toto pečivo se obvykle peče na Zelený čtvrtek.

…o pučálce: Nejde o nic jiného než o naklíčený hrách. V nádobě byl hrách zalit vlažnou vodou a nechal se stát dva dny na teplém místě až »napučel«. Potom se slila přebytečná voda, aby byly hrášky částečně ponořené. Po třech dnech mu začínaly rašit klíčky. Takto připravená pučálka se pak nejčastěji zprudka opékala na rozehřátém másle v pánvi. Jídala se hlavně solená a pepřená, ale také nasladko s rozinkami.

…o vysévání obilí: Misky a květináče se zelenou trávou či klíčícím obilím zdobí velikonoční stoly i dnes. Druhdy však šlo výhradně o symbol připomínající začátek zemědělských prací, dnes jsou symbolem přicházejícího jara.

…o velikonočním zajíčkovi: Své místo má zajíc v egyptské, řecké i čínské mytologii, Obvykle symbolizuje štěstí, stejně tak ovšem i čas, který je vyměřený životu. Tradice zajíčka k nám pronikla z Německa a postupem doby se postava zajíčka stává stále populárnější. Ptáme-li se, proč právě on může za tajné roznášení sladkých dobrot po zahradách a domech, odpověď je jednoduchá. Zajíc se zjara velice často dostává do blízkosti lidských obydlí, protože tu hledá potravu.

I leccos jiného by se dalo o symbolech z Velikonoc připomenout. Snad někdy příště…

(jan)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.5, celkem 6 hlasů.

(jan)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.