Ilustrační FOTO - Pixabay

Jak v budoucnu rozpočtově nevykrvácet

Jak již Haló noviny informovaly, Sněmovna schválila zásadní korekci státního rozpočtu České republiky na letošní rok. Základní změnou je, že se předpokládaný deficit státního rozpočtu zvyšuje z plánovaných 40 miliard korun na 200 mld. Kč. Snížené plánované příjmy k tomu přispějí 90 mld. Kč, zvýšené plánované výdaje pak 70 mld. Kč. Násobně se posiluje vládní rozpočtová rezerva o plných 59 mld. Kč.

Šílené? Možná. Jisté je, že nezvyšovat deficit státního rozpočtu v podmínkách koronavirové krize, která paralyzuje ekonomiku a jejíž konec není zřejmý, by bylo ještě o hodně horší.

Zdá se, že až na výjimky má jít spíše o mechanickou reakci na neutěšený postup koronavirové krize, byť s citelným protikrizovým efektem. Mám za to, že by se koronavirová krize měla spojit s většími dlouhodobějšími korekcemi státního rozpočtu ČR. O co jde?

Tristní hospodaření ministerstva obrany

Od října 1990, kdy byl odvolán poslední komunistický ministr obrany generál Vacek, je armáda ČR systematicky různými pseudoreformami ničena (redukce v zájmu úspor peněz) a současně hospodaří »na prokurátora«, řečeno po staru. Postupně byla zdecimována na žoldácký sbor pro intervence v zahraničí, zpravidla v rozporu s mezinárodním právem, ale podle pokynů válečnického paktu NATO, a zvláště pak jeho vůdce – USA. Místo aby byla budována k obraně republiky, je organizována jako žoldácký intervenční sbor, který není s to v případě potřeby bránit ČR.

Současně ministerstvo obrany provádí nákupy nevhodné, předražené a nejednou i nepotřebné vojenské techniky. Dlouhodobé plýtvání ve velkém na ministerstvu obrany vylučuje věcnou oponenturu návrhu pacifistů zrušit armádu jako nepotřebnou a společnost ekonomicky i jinak zatěžující. Tak zle nehospodaří ani armáda v sousedním, bojechtivém Polsku. Budované jednotky územní ochrany bude Polsko nejspíš potřebovat. ČR nic takového nemá. Přitom muslimská invaze do Evropské unie pokračuje.

Součástí korekce státního rozpočtu je i přesun 2,9 mld. Kč jinam. Je to krok správným směrem, ale zjevně nedostatečný.

Fotovoltaický tunel pokračuje

Převážně perverzní podpora výroby energie z obnovitelných zdrojů pokračuje, prý v zájmu záruk předvídatelného chování státu, a ještě se prohlubuje, byť hrubě chybná směrnice EU o podpoře výroby takzvaného biometanu těžce kompromituje tento snad perspektivní obor energetiky, vyčerpává naši ekonomiku a snižuje životní úroveň občanů. V roce 2017 stála podpora tzv. obnovitelné energie daňové poplatníky a spotřebitele v ČR asi 43 mld. Kč. Z toho 27 mld. činila podpora výroby elektřiny z fotovoltaických elektráren, čtyři miliardy podpora převážně perverzní energie z biomasy a 2,5 mld. Kč elektřiny z podporovaných vodních elektráren. Mám za to, že je nutné zrušit podporu výroby biomasy a zásadně zdanit výrobu elektřiny z podporovaných fotovoltaických elektráren a vodních elektráren a současně v žádné podobě neposkytovat podporu ceny elektřiny z nových elektráren na obnovitelné zdroje. Shovívavost k superziskům solárních a dalších baronů není na místě.

Neefektivní dopravní investice

Dlouhodobě zle hospodaří také ministerstvo dopravy. Činí tak jednak stavbami dopravně neodůvodněnými (špičkou ledovce je některými vehementně prosazovaný kanál Dunaj – Odra – Labe za asi 600 mld. Kč, dále dopravně neodůvodněná vodní díla Přelouč a Děčín, lodní výtahy na přehradách Orlík a Slapy ad.), jednak stavbami enormně nákladnými a vysoce konfliktními. Sem patří četné dálnice, které ČR přišly, přicházejí, a ještě přijdou na přibližně 300 mld. Kč proti efektivnějším a šetrnějším alternativám. Aféry jako obří sesuv na dálnici D8 v Českém středohoří či vlnící se dálnice D47 v Ostravě jsou jenom pověstnými špičkami ledovce.

Velké ztráty přináší i dlouhodobě nedostatečné financování údržby a oprav silnic a železnic, zejména těch nižších kategorií. Jejich předání s minimem peněz krajům v roce 2002 zde nic nevyřešilo, byť si vláda a ministerstvo dopravy »umyly ruce«. Dlouhodobým skandálem je neschopnost státu vážit a zastavovat přetížená nákladní auta, jež vážně urychlují opotřebovávání zejména nižších kategorií silnic.

Na místo budování chybějících vlakových zastávek pokračují pokusy likvidovat lokální železniční tratě pod pláštíkem racionalizace. Aktuálně jde o trať Děčín – Oldřichov u Duchcova.

Příkladem plýtvá ní je dálnice D43, která by neměla vést ve vehementně prosazované trase přes městkou část Brno Bystrc, ale v šetrné trase tzv. Boskovickou brázdou západně od Brna. Na dálnici D35 by se neměla napojovat u Moravské Třebové, ale u Svitav. Byla by tak kratší a levnější. Hlavní silniční tah Brno – Liberec by se tak proti prosazované trase zkrátil asi o 20 kilometrů, což není málo. Dálnice D52 nemá dopravní odůvodnění. Nutné je využívat dálnici D2 Brno – Břeclav a u Břeclavi postavit dálniční obchvat do Rakouska a odtud pokračovat na Vídeň. Prosazovaná trasa kolem Mikulova vážně narušuje vzácnou přírodu Pálavy a vytvořením silného silničního tahu Břeclav – Mikulov poškozuje i památkově a rekreačně cennou oblast Valtic.

Špatným příkladem je také severní část vnějšího okruhu Prahy, kde pražští radní už 29 let prosazují mimořádně konfliktní a nákladnou trasu přes Prahu Suchdol na místo podstatně levnější a málo konfliktní trasy s mostem přes Vltavu u Řeže – Větrušické rokle. Obdobné je i prosazování dálnice D3 v silně konfliktní trase přes dolní Posázaví na místo využití stávající dálnice D1 z Prahy do Mirošovic a následné modernizace stávající státovky na Tábor včetně výstavby potřebných obchvatů Benešova, Olbramovic a Miličína (tzv. trasa Promyka, která by stála jen 30 mld. Kč na místo 60 mld. v případě preferované a silně konfliktní trasy přes dolní Posázaví).

Sem patří i přerovský úsek dálnice D1, který je již 13 let bezohledně prosazován ve zjevně neúnosné trase v těsné blízkosti obytné zástavby městečka Dluhonice u Přerova. Trasa se musí změnit a vést dál od Dluhonic, byť to bude znamenat další zpoždění výstavby. Vinni tím jsou ale dálničáři, že tak neúnosnou trasu dlouhá léta prosazují.

Dalším příkladem je projekt zásadní modernizace centrální části železničního uzlu Brno, zvaný odsun ústředního osobního železničního nádraží z dopravně optimální polohy »v centru« Brna na hlavním uzlu brněnských tramvají do dopravně odlehlé polohy »u řeky«. Nejefektivnější varianty obou možných řešení se přitom neliší výší investičních nákladů (40-45 mld. Kč). Nádraží v centru je ale dopravně, ekologicky, zdravotně a urbanisticky efektivnější.

Ministr Havlíček chce v rámci protikrizových opatření přesunout na ministerstvo dopravy dalších 6,5 mld. Kč na dopravní infrastrukturu. Pokud by to bylo na údržbu a opravy silnic a železnic, zejména těch nižších tříd, bylo by to rozumné. Pokud mají jít peníze na urychlení výstavby dálnic, je to špatně. Otázkou ale je, zda v současné ekonomické »koronavirové« krizi ještě více prohlubovat deficit státního rozpočtu. Asi ne.

Místní rozvoj potřebuje regulaci

Ministerstvo pro místní rozvoj dlouhodobě vážně škodí neúměrně liberálním přístupem, snahou co nejméně rozvoj jednotlivých regionů regulovat, až po současný šílený záměr prakticky zlikvidovat územní plánování s tím, že státní priority by se mohly stavět prakticky kdekoliv, dokonce i bez projektu. Absence normativů občanského vybavení nedává krajským a zejména místním samosprávám velké šance regulovat rozvoj svěřeného území v souladu s efektivností. Stále větší nekomplexnost si vynucuje stále větší přepravní toky a tím také intenzivnější poškozování životního prostředí a veřejného zdraví. Vytvářejí se tak bohaté, ale ekologicky narušené »póly prosperity« a chudé »periférie«, které ČR prakticky odepisuje. To je velice špatné.

Zjevný skandál je dlouhodobá ochrana nezákonných investic četných soukromých i veřejných investorů v povodněmi ohrožených záplavových územích. I tak se zvyšují potřeby protipovodňové ochrany, které má financovat veřejný sektor, zpravidla těmi nejvíce devastujícími opatřeními – přehradami a hrázemi.

Rezervy v rezortu zemědělství

Jedna věc je, zda jde do zemědělství dost peněz. Druhá věc je, zda se efektivně využívají. Mám za to, že rezervy jsou zde nemalé.  Velkým problémem rostlinné výroby jsou příliš velké lány polí s rostoucím nedostatkem humusu, silně zranitelné větrnou i vodní erozí, suchem, neschopností zasakovat vodu, přemnožováním škůdců… V podmínkách sílících změn klimatu je nutné je rozčlenit pásy vegetace, obnovovat protierozní meze, rozptýlenou zeleň, vysazovat a řádně pěstovat větrolamy. Souvislé bloky orné půdy nad 30 hektarů jsou špatné. Neměly by se na ně poskytovat státní ani jiné veřejné dotace. Naopak by se mělo dotovat dělení těchto polí pásy zeleně. Chápu ale, že možné optimum 10 ha pole je u nás těžko dosažitelné.

Zásady správné zemědělské praxe je potřeba dodržovat. Orná půda se musí dostatečně hnojit statkovými hnojivy. Jen rostlinná výroba, jak to praktikují mnozí, zejména menší zemědělci, je neúnosná, důležité je podstatně zvýšit stavy skotu a ovcí.

Lidmi napřímená koryta vodních toků je nutné renaturalizovat, tj. změnit na meandrující vodní toky a učinit je mělčími. Zmenší se problémy se suchem i s povodněmi.

Snaha posílit závlahy, zejména v nížinách, je pochopitelná, ale v podmínkách narůstajícího oteplování klimatu a rostoucího sucha i riziková. Bude čím zavlažovat, když průtok středního a dolního Labe v posledních letech bývá minimální i při jeho posilování vltavskými přehradami? Nemělo by se již dnes přecházet od »závlahy na list« k »závlahám ke kořenům«? S tím souvisí i otázka pokračujícího plýtvání s vodou. Je pravda, že spotřeba pitné vody na obyvatele klesla proti roku 1989 asi na polovinu. Je též pravda, že plýtvání pokračuje, nejednou v nových formách, jako jsou zahradní bazény, kropení každý týden sekaných trávníků, zasněžování lyžařských sjezdovek… Polovyschlá a nejednou i vyschlá koryta vodních toků jsou nežádoucí, byť zachování minimálního průtoku bylo, je a bude v hospodaření s vodou až na posledním místě.

Zásadním problémem je hroucení smrkových a borových lesů v ČR v důsledku oslabujícího sucha a následně přemnožených škůdců. Tvoří asi dvě třetiny našich lesů. Škody na dřevu jsou vysoké, ale škody na mimoprodukčních funkcích lesa jsou mnohem závažnější, včetně negativních dopadů na vodní hospodářství. Řešen í situace stavbou nových přehrad je opět nákladné, silně konfliktní a v případě prohlubování sucha nemusí být dostatečné. Pokud půda nebude s to dostatečně zadržovat vodu (současný stav), budeme ztraceni.

Jan ZEMAN


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6, celkem 6 hlasů.

Jan ZEMAN

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


fronda
2020-04-04 01:31
Zrušit privatizaci, zrušit restituce, přestat dotovat kapitalisty,
vystoupit ze zločineckého Severoatlantického paktu...
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.