Uctění obětí německé brutality v Prlově.

Uplynulo 75 let od vypálení obcí na Valašsku

V sobotu 18. dubna si tyto smutné události jela za všechny připomenout malá tříčlenná delegace OV KSČM Zlín, Česko-ruské společnosti a Levicového klubu žen Amalie Randýskové. Důvodem komorní akce jsou karanténní opatření. Na Ploštině, v Újezdě u Valašských Klobouk, kde jsou pohřbeny oběti ploštinské tragédie, a v Prlově jsme zanechali kytice rudých karafiátů a vzdali úctu těm, kdo se stali obětmi fašistického řádění.

Nikdy nezapomeneme uctít památku hrdinů a obětí druhé světové války. Je velmi podlé, že v dnešní době se najdou lidé, kteří jsou ochotni místo vděku za osvobození překrucovat dějiny a ničit památníky, jak se stalo na Praze 6, kde byl odstraněn památník maršála Koněva. Proti tomuto skutku byl námi poslán na adresu Úřadu Prahy 6 ostrý protest, na který však dosud nikdo nereagoval.

Koncem března a dubna vzpomínají na Valašsku řádění gestapa a trestných oddílů SS a policie v souvislosti s rozvojem partyzánského a odbojového hnutí na jihovýchodní Moravě. Toto se aktivizovalo v návaznosti na Slovenské národní povstání a přechodem partyzánů poručíka Janka Ušiaka a Dajana Bajanoviče Murzina na podzim roku 1944 do prostor Beskyd. Podrobně o tom vypráví kniha autorky Marie Hrošové s názvem »Na každém kroku boj« (vydaná v roce 2012 právě ve Vsetíně).

Němci se dopouštěli vraždění, mučení, věšení, upalování

Pomoc partyzánům byla Němci vždy tvrdě postihována. V místě zvaném Na Kolibách byly vypáleny domky Řepkových, na Poborově Holáňových, vypleněny byly usedlosti rodiny Londonových na Končinách, Púčkových (Šanghaj) a Češků u Hrubé jedle a další, jejichž výčet není znám.

Poprava skupiny

Zatčení probíhalo i začátkem března 1945. Osud uvězněných měl to nejhorší vyvrcholení. Z věznice ve Valašském Meziříčí byla celá skupina internovaných »malíkovců« převezena do Kounicových kolejí v Brně a tam zařazena do posledního transportu politických vězňů do Mauthausenu. Celý transport byl 10. dubna 1945 popraven v plynových komorách. V případě skupiny Michala Malíka se jednalo většinou o mladé lidi s rodinami. Jejich děti se staly sirotky. Osvobození se nedočkal Theodor Martiš, spojka z Jablůnky, Josef Pavlát, Otýlie Petřvaldská, Karel Sváček, Bohuslav Šindler, Josef Táborský, Dobroslav Tesař, Jaroslav Toman, Ladislav Vašek, František Zdráhala. Současně byl usmrcen partyzán Ladislav Češek, kterého ukrýval Michal Malík.

Krutý osud Ploštiny

Dne 19. dubna 1945 postihl krutý osud pasekářskou osadu Ploština v katastru obce Drnovice. Osada Ploština a nedaleká osada Ryliska byly od konce roku 1944 centrem partyzánských skupin příslušných k oddílu Petra Buďka. Konec války oslabil pozornost partyzánů. A tak se stalo, že dva z nováčků, Oldřich Baťa a František Machů, se od oddílu vzdálili, a už se nevrátili. Nikdo netušil, že se jedná o placené konfidenty zlínského gestapa, kteří pak informovali své chlebodárce.

Ráno 19. dubna 1945 odjela z Vizovic trestná výprava asi 180 mužů ve třech skupinách do Vysokého Pole, Pozděchova a Tichova. Všechny skupiny se rozvinuly do rojnic a postupovaly směrem k pasekám Ryliska a Ploština. Cestou se zastavily v Újezdu a tam bez důvodu zastřelili manžele Ladislava a Vlastu Ranglovy a Rudolfa Pflegra. Dalším mrtvým byl Josef Vařák, který byl zastřelen na cestě mezi Pozděchovem a Bratřejovem.

Na Ploštině ani na Ryliskách netušili, že se něco děje. Pohyb vojska neunikl pozornosti občanů ve vesnicích, kterými průvod procházel. Na Ryliska utíkala s varováním Anna Kuníčková z Vysokého Pole. Hajný Jan Domorád doběhl na Ploštinu. Partyzáni, kteří se nacházeli na pasekách, ihned odešli a společně s nimi prchla většina obyvatel Ploštiny. Pasekáře, které na Ryliskách zastihli nacisté a jejich pomahači doma, vyhnali ven a začalo drastické vyšetřování.

Na Ploštině obyvatelé byli vyhnáni z domů, došlo k formálnímu vyšetřování, drancování a zapalování domků. Pak byli lidé vháněni do hořících domů a stříleni. Všude byla cítit hrůza a děs z toho, co se děje. Zahynulo devět ploštinských pasekářů, další oběti byly z Vysokého Pole, Tichova, Pozděchova a Lačnova. Celkem 19 občanů.

Svědectví zanechala Anděla Zichová: »Právě jsem chovala v náručí nejmladší dítě, když přišli k nám němečtí žoldnéři na Ploštinu do našeho domu. Hned na mne spustili zhurta, jestli jsem viděla partyzány, kolik jich bylo a kde jsou zakopány zbraně. Když jsem všechno popřela, žádali po mně alespoň špek. Strachy jsem se už nemohla ani hnout a tu oni sami začali brát a odnášet to, co se jim hodilo. Tatínka začali fackovat a kopat a pak jej vyhodili ven ze světnice. Když jsem se trošku vzpamatovala, viděla jsem naši sušírnu v plamenech. Tak jsem vyběhla ven a utíkala do lesa i s tatínkem. Cestou jsem viděla svého manžela, bratra a ještě jednoho z pasek. Měli ruce za hlavou založené, ale kam je hnali, jsem už neviděla. Sotva jsem s tatínkem doběhla do lesa, tu zase tatínek utíkal zpět se slovy: »Já musím zachránit alespoň chomuty.« Už se nevrátil... Byl mi upálen manžel, otec i bratr a já zůstala načisto sama se třemi malými dětmi.«

O jedné z nejdrastičtějších exekucí v protektorátu nám zanechal svědectví jediný čirou náhodou přeživší účastník běsnění SS na Ploštině, Jan Machů z Vysokého Pole, č.p. 42. Ten po válce vypovídal do protokolu. Všechny dokumenty a fotky jsou uloženy v Muzeu národního památníků Ploština.

Na Ploštině u tamního památníku.

Prlov umíral v ohni

Významným střediskem podpory partyzánů vedených Petrem Buďkem byl Prlov. Buďko zde často pobýval u Tomáše Polčáka-Šebíka, č.p. 25, nebo u Turýnů, č.p. 111. Koncem války se bezpečnostnímu aparátu bohužel podařilo získat poznatky, které jim dopomohly usvědčovat konkrétní lidi ze spolupráce s partyzány.

Tak došlo k tomu, že v pondělí 23. dubna 1945 byla obec Prlov kolem třetí hodiny obklíčena. Obyvatele vyhnali z obydlí. Muži si museli lehnout do bláta z rozloženýma rukama. Poté byli nahnáni do místnosti hostince. Usvědčoval je jistý Oškera, maďarský důstojník i příslušníci jednotky Josef. Byly zapalovány domy a lidé do nich hnáni a stříleno do nich. Zahynula rodina Tomáše Ondráška, manželka Anna, dcera Anežka a synové Jaroslav s Antonínem. Zázrakem se podařilo uniknout z ohně nejstaršímu synu Tomáši Ondráškovi, ale i toho dopadli po čase a usmrtili. V ohni umírali také bratři Tomáš a Jaroslav Hetovi, Marie Růsková a její bratr Antonín Leopold Štalmach, manželé Bohuslav a Terézie Žákovi, manželé Anna a Jan Turýnovi, Antonín Juráň, Jan Ondrášek, Josef Trlica, Oldřich Kovář. Takové byly důsledky vyzrazení udavačem Oškerou a maďarským důstojníkem při raziích.

V obcí byli označeni partyzáni Antonín Ondráček, Tomáš Heto a Leopold Štach. Tito byli mučeni a pak pověšeni na stromech u Bratřejova nedaleko místa, kde partyzáni přepadli auta maďarské armády. Po exekuci ještě donutili pomocníka partyzánů Jiřího Turýna k odvedení dobytka z vypálených domů. Jeho tělo bylo po válce nalezeno v masovém hrobě v parku vizovického zámku a s ním byla rovněž nalezena těla všech pěti členů rodiny Oškerových, včetně zrádce Aloise Oškery.

V Prlově před obecním úřadem stojí památník obětem fašistického běsnění i zde bylo naše zastavení při jarním vzpomínání.

Léskovec

Již 3. dubna neušel fašistickému řádění mlýn v Léskovci mlynáře Juříčka a jeho rodiny, který partyzáni používali jako úkryt pro své raněné a zbraně. Celá Juříčkova rodina včetně dětí a ukrytých přítomných partyzánů zde byli zavražděni, mlýn zapálen a jejich těla naházena do ohně. Zlý osud také potkal pasekáře na Vařákových pasekách. Byli vyhnáni ze svých domků, ty pak zapáleny a oni hnáni noční krajinou.

Nesmíme zapomenout na řádění fašistů a jejich pomahačů na sklonku války! Nesmíme ani zapomenout na ty, kdož v květnových dnech 1945 přinesl i na východní Moravu svobodu, vojáky Rudé armády, příslušníky čs. armádního sboru, vojáky rumunské armády a partyzány!

Josef NESVADBA, Stanislav REMEŠ a Radomír RAFAJA

FOTO – archiv autorů


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.4, celkem 21 hlasů.

Josef NESVADBA, Stanislav REMEŠ a Radomír RAFAJA

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.