Rozhovor Haló novin s historikem docentem Miroslavem Grebeníčkem

Lenin patří k nejvýznamnějším osobnostem 20. století

V letošním roce se připomínají nejen »kulaté« narozeniny T. G. Masaryka (7. 3. 1850), »kulaté« jsou i narozeniny Vladimira Iljiče Lenina (22. 4. 1870). Dají se ti dva mužové konce 19. a zvláště pak prvé poloviny 20. století srovnávat?

Za určitých společenských vztahů mohou lidé nezbytně cítit, myslet a jednat obdobným způsobem. Čím je však společenská realita složitější a její aspekty různorodější, tím rozmanitější je i životní postavení a aktivita jednotlivců. Skutečné osobnosti mohou pak svými povahovými vlastnostmi a postoji výrazně ovlivňovat osudy společnosti. Mnohdy je tento vliv dokonce velmi značný, což platí i o Leninovi a Masarykovi.

Jejich aktivity spadají do mimořádně složitého období společenského vývoje nejen v carském Rusku a habsburské monarchii, ale i v širším mezinárodním měřítku. Avšak poté, co Spojené státy v průběhu první světové války přerušily svou neutralitu, naděje lidstva se upřely nejen k Leninovi, ale i k prezidentu Spojených států Wilsonovi. Jejich autorita a popularita byla tehdy obrovská, i když obdiv a respekt k jednomu z nich se mnohdy spojovaly s odporem k druhému. Lenin totiž usiloval nejen o osvobození Ruska od carského despotismu, ale i o vybudování lepších společenských vztahů či socialismu. Woodrow Wilson však mluvil o protikladu autoritativního monarchismu a válečného šílenství, proti nimž postavil ideál demokracie a humanity.

S názory a představami prezidenta Spojených států zjevně souhlasil T. G. Masaryk. Ten také společně s E. Benešem koncipoval pro nově vznikající stát řadu textů v duchu amerického chápání politiky a veřejného života. Masaryk příznivě vnímal i vyjádření Wilsona k tehdejším událostem v Rusku: »Necítí každý Američan, že se potvrzuje naděje na dlouhotrvající mír, když zaslechne ohromující a povzbudivé zprávy z Ruska? Ruský národ se připojil ve své plné suverenitě a moci k národům, které bojují za svobodu, spravedlnost a mír. Bude dobrým partnerem v našem čestném svazku.«


A Masaryk?

Ten prozíravě vyzval Wilsona k tomu, aby působil na Spojence ve smyslu jistého uznání sovětské vlády, neboť mu šlo o to, aby sovětské Rusko bylo přiměřeně silné a mohlo čelit německé expanzi. Vyznával však koncepci neustále se reformující demokracie zaměřené jak proti polofeudálnímu absolutismu Rakousko-Uherska a carského Ruska, tak i proti »revolucionismu«, marxismu, komunismu či Velké říjnové socialistické revoluci. Veškerá Leninova činnost, práce ekonomické a politické i celkové zaměření jeho prací filozofických, byla však podřízena strategii a taktice revolučních bojů. Avšak i Masaryk přiznal: »Dnes sociální otázka konkrétně a prakticky je otázkou socialismu. V poměrech našich pak socialismus je hlavně marxismem.«

Pokud by se vás někdo dnes zeptal, proč vlastně stojí za to si Lenina připomínat, když jeho socialistický stát, Sovětský svaz, skončil nedobře na rozdíl od Masaryka, jehož republika, byť poloviční, stále žije – jak byste odpověděl?

Skutečný politik či dokonce státník, ať už liberál, socialista či komunista, by měl hledět hodně dopředu a brát v úvahu různé možnosti. Tato schopnost Leninovi rozhodně nechyběla. Navíc uměl přiznat chyby a nebál se mluvit i o nutnosti radikální revize socialismu. Přestože navrhl Stalina na funkci generálního tajemníka, tak po jistých zkušenostech doporučil delegátům XII. sjezdu strany »přeložit Stalina z této funkce a jmenovat do ní někoho snášenlivějšího, korektnějšího, zdvořilejšího a pozornějšího«.

Než došlo v Moskvě na I. všesvazovém sjezdu sovětů k vyhlášení Svazu sovětských socialistických republik, čímž sovětské Rusko vytvořilo užší svazek s Ukrajinou, Běloruskem a třemi kavkazskými republikami, došlo opět ke sporu mezi Leninem a Stalinem. Stalin totiž prosazoval koncepci jednotného státu, do něhož by všechny dřívější samostatné sovětské republiky vstoupily jen jako autonomní republiky, kdežto Lenin žádal federální svazek rovnoprávných států. Z té doby pochází i Leninův rukou psaný vzkaz: »Velkoruskému šovinismu vypovídám boj na život a na smrt.«

Pokud docházelo i po Leninově smrti v Sovětském svazu k deformacím, tak jejich odstraňování vždy začínalo ve jménu návratu k Leninovi. Dokonce i »hrobař« někdejšího Sovětského svazu M. S. Gorbačov, když byl dotazován na »hříchy« ruských komunistů, odpověděl jednoznačně: »Nadále si myslím, že Říjnová revoluce byla připravena objektivní situací. Země byla na pokraji katastrofy a společnost si musela zvolit mezi vojenskou diktaturou a politickými silami, které byly v ten okamžik na scéně.« K tomu dodal: »Podle mého názoru by všechno probíhalo jinak, kdyby Lenin zůstal u moci, protože prvotní hřích, který uvedl naši zemi do zhouby, spočívá ve stalinském modelu: směsice avanturismu, nesnášenlivosti, donucování.«

Ano, je to i o dějinné úloze konkrétních osobností. Konec konců se vyvíjel i samotný Gorbačov, a to od ortodoxního komunisty až do fáze těžko uchopitelného sociálního demokrata. A Boris Jelcin či mužik věčně páchnoucí vodkou, který se stal nějakým nedopatřením ruským carem? Pokud měl nějaké teoretické ideály, tak v příkrém rozporu s realitou.

Avšak Lenin svým celkovým zaměřením teoretické činnosti, vztahu ekonomiky, politiky a ideologických problémů nové etapy vývoje kapitalismu a dělnického hnutí patří k nejvýznamnějším osobnostem 20. století. Jeho práce, zejména Stát a revoluce, Materialismus a empiriokriticismus či mnohé další, sehrály důležitou roli i v podmínkách někdejšího Československa. Nic na tom nemění skutečnost, že podobné práce se dnešním vládnoucím elitám nezamlouvají. Dokonce je označují za jednu z největších pohrom moderní doby. A Masaryk? Toho prý upozadil Václav Havel, což nedávno zcela vážně prohlásil primas český Dominik Duka. K takovému tvrzení však nemá odbornou způsobilost. A tak si dovolím připomenout ono známé: Každý, kdo má jasnou mysl, ví, že i nesmysl má smysl.

Proč přes to všechno je tedy Lenin stále svítící hvězdou, a to nejen 20. století?

Proč? Protože lidstvo opět hledá novou harmonii. Řeč je o sociálním odcizení, jehož formy mají původ v kapitalistickém systému. Mnozí si dokonce kladou následující otázku: Jestliže se peníze jako takové samy nemnoží, jak si máme vysvětlit hromadění bohatství v rukách menšiny? Mnozí kritizují současný ekonomický systém s důrazem na sociální nespravedlnost a větší regulaci trhu. Právem se ozývají i varovné hlasy, které upozorňují na hluboký hodnotový úpadek kapitalistické globalizace, kdy lidská sounáležitost je nahrazována tržní degradací mezilidských vztahů, sociální citlivost a solidarita ponižující charitou, demokracie politickou a mediální šaškárnou. Jinak řečeno – spory politické, kulturní a dokonce náboženské nebyly překonány. A války? Ty jsou nadále trvalou součástí politiky. A tak i Lenin snažící se ve své době erudovaně řešit obdobné problémy může se dnes mnohým jevit jako »stále svítící hvězda«.

Jeho pomníky po Listopadu rychle zmizely. Bylo to jen kvůli reakci na minulý režim, který je stavěl někdy až ve zbytečném množství, nebo to mělo jiný, silnější podtext?

Lenin zemřel 21. ledna 1924 v Gorkách. Bylo mu padesát tři let. Lékařský posudek dospěl k závěru, že příčinou jeho smrti byl vysoký stupeň mozkové sklerózy v důsledku přemíry duševní činnosti. Na smutečním zasedání prohlásil Všeruský sjezd sovětů Leninův úmrtní den za den národního smutku. Dne 26. ledna 1924 byl Petrohrad přejmenován na Leningrad a Leninovo rodné město Simbirsk dostalo název Uljanovsk. Ve všech hlavních městech sovětských republik měly být zřízeny Leninovy pomníky. Dne 27. ledna 1924 byl Lenin uložen v mauzoleu na Rudém náměstí v Moskvě.

Lenin byl nepochybně velmi činorodou a ofenzivní osobností. Byl však skromný, přičemž se držel Marxovy zásady, že jejich hnutí nikdy nebude přemrštěným způsobem uznávat autoritu jednotlivce, tedy kult osobnosti.

Pravdou ovšem je, že každý dobrý úmysl se dá pokřivit. Omyly následně vznikaly nejen v důsledku nesprávného hodnocení toho, o čem vydávaly svědectví smyslové orgány. Pro mnohé ideové odpůrce byla pak i prostá pravda jenom pro smích. Navíc osudy »hrdinů« a »padouchů« se tak proplétaly, že někdy byly či jsou už navzájem takřka neoddělitelné.

Jinak řečeno, dějiny nejsou nějakým pohodlným katalogem ideálů, nýbrž pralesem různorodých skutečností. Představa, že dějiny někdejšího Svazu sovětských socialistických republik jsou jen dějinami represí, je nesmysl, který nelze akceptovat. Lidé v Sovětském svazu nejen strádali, mlčeli a předstírali souhlas, jak účelově uváděli či uvádějí političtí odpůrci leninismu, ale také docela obyčejně žili, pracovali, radovali se, vychovávali své děti, uskutečňovali své sny a ideály.

Každý ovšem hledá v minulosti »své příbuzné«. To je pochopitelné. Vždyť ve značně rozporuplném historickém vývoji nacházíme i zjevnou alternativnost jeho možností. Pak se však nelze vyhnout otázce správnosti či nesprávnosti toho či onoho konkrétního aspektu společenského vývoje.

Lenina mnozí právem považují za »revolučního génia« orientovaného na odstranění kapitalismu a jeho nahrazení socialismem. Jiní jej však dodnes považují za intrikána s diktátorskými sklony ohrožujícího údajnou demokracii. A tak zejména po rozpadu někdejšího Sovětského svazu došlo k novodobému obrazoborectví. Projevilo se to například i na Ukrajině, kde pod patronací západních mocností bylo zničeno nebo odstraněno z veřejného prostoru více než 1200 Leninových soch. To ovšem nic nemění na skutečnosti, že Leninovo dílo je mnoha vzdělanými lidmi stále považováno za pevnou součást úsilí celého pokrokového lidstva o vybudování lepších společenských vztahů.

Co byste dnes z Leninova odkazu vy osobně zvlášť vyzdvihoval?

Především to, že minulost a přítomnost nejsou pouhým během věcí. Lze je různě převyprávět a také, jak to předvádějí ideologičtí fanatici z Ústavu pro studium totalitních režimů či Orwellova ministerstva pravdy, volně zaměňovat. Právě jejich »zásluhou« se historie nedávná i ta starší a s ní spojená historická paměť znovu staly ne předmětem poctivého bádání, ale objektem politické perverze a ohavné účelovosti.

A právě těmto zpupným pisálkům Lenin vzkázal: »Historické zásluhy se neposuzují podle toho, co historické osobnosti nevykonaly ve srovnání se současnými požadavky, nýbrž podle toho, jaký byl jejich přínos ve srovnání s jejich předchůdci.«

Z Leninova odkazu si dovolím připomenout i následující myšlenku: »Nyní je třeba si uvědomit nespornou pravdu, že marxisté musí brát v úvahu skutečný život, přesná fakta skutečnosti a nelpět na teorii včerejška, která jako každá teorie v nejlepším případě pouze nastiňuje to hlavní a všeobecné, jen přibližně zachycuje celou složitost života.«

Na Marxovu teorii se Lenin vůbec nedíval jako na něco definitivního a nedotknutelného. Byl naopak přesvědčen, že položila pouze základní kameny vědy, kterou socialisté musejí rozvíjet ve všech směrech dále, nechtějí-li zůstat stranou života.

K čemu by se každá revoluční levicová strana tedy měla z Leninova odkazu vrátit?

Třeba k jeho poznatku, že takzvaná »moderní demokracie není nic jiného než svoboda hlásat to, co se hodí buržoazii« či velkokapitálu. Anebo k jeho kritice »novodobých zpátečníků« halících se účelově do pláštíku vědeckosti či demokratičnosti. Pozornost si zaslouží i jeho vtipné a otevřené útoky na »panující kněžourství«. Kritizoval však i »nudné, suché omílání marxismu nedoložené téměř žádnými vhodně vybranými fakty«, které lze najít v dostupné literatuře. Na to by prý »naši zdánlivě marxističtí, ale ve skutečnosti marxismus komolící komunisté« neměli zapomínat.

Vladimír Iljič Lenin byl nesporně jedním z vedoucích teoretiků a politiků mezinárodního komunistického hnutí v období přípravy a provedení tří ruských revolucí, zakladatel a představitel prvního pokusu o vybudování socialistického státu. Byla to však především drastická zkušenost první světové války a také až neuvěřitelné utrpení obyčejných lidí, co jej přimělo vyhlásit světovou válku hladu, bídě, nezaměstnanosti a předčasnému umírání.

Ne, nebylo náhodné, že to byli především radikální sociální demokraté v Rusku, kteří na základě Leninova výkladu Karla Marxe a Bedřicha Engelse nabídli vykořisťovanému dělnictvu a všem utlačovaným principiální východisko.

I v Leninově případě se jednalo o typický přechod příslušníka inteligence na stranu dělníků, tedy proces postupného přechodu od intelektuálního pochopení teorie vědeckého socialismu k politické praxi. Jejich utrpení však stále ještě nebylo u konce. Čím silnější byli a čím blíže svým cílům, tím brutálnější odpor nepřátel byli nuceni odrážet. Přitom jim nešlo o nic jiného než o to, aby plánovitou organizací světa odstranili příčiny válek, duševní a fyzický zmatek, anarchii výroby a zavedli účelné hospodářské využití všeho a všude ve prospěch lidské společnosti.

A jak je tomu tedy s Leninovým ideálem socialismu?

Ať už bude další vývoj jakýkoli, zůstává nadčasový. Tak, jak je nadčasová a upřímná touha nezanedbatelného množství lidí po sociální spravedlnosti.

Jaroslav KOJZAR


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 2.7, celkem 263 hlasů.

Jaroslav KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


tonytonda1
2020-04-28 07:47
kaczerovskej, pláčeš nad obětma jako hyena, vadí ti jenom některý.
Je tragický, co je za komančema obětí, ale za kapitalistama je jich
řádově nejmíň desetkrát víc, a naposled v "mírovejch
časech" tam přibyly dva miliony Vietnamců kvůli francouzskejm
kolonialistům a nenažranejm agresivním Amíkům. A nejčerstvěj
statisíce mrvejch v rozsekaným Iráku, další v rozsekaným
Afghánistánu, Libyi, Sýrii a ty šílený výdaje na zbrojení co ničej
zdroje a ohrožujou celej svět. Prostě každýmu měřit a nehrát si na
svatýho
donald.kaczerowski
2020-04-23 10:52
fronda- Velmi se mi líbí váš termín excesy. Miliony zničených život
vypadají jako zanedbatelný přešlap. Proto pevně doufám, že se u
nikdy nedostanete k moci. Nepřál bych to ani největším nepřátelům.
fronda
2020-04-23 01:54
jarprchal43: Zločiny vlastní minulosti nezlehčujeme, ale jsou to
"demokrati", kdo své zločiny popírá, nebo svaluje na jiné.
fronda
2020-04-23 01:51
donald.kaczerowski: Za většinu těch mrtvých nesou vinu kapitalisté. A
ti to odmítají uznat. Samozřejmě k nějakým excesům došlo, ale Mao i
Pol Pot byli spojenci Západu a naši nepřátelé. Což nepřekvapuje.
jarprchal43
2020-04-22 13:33
hajek.jiri51 - Schopnost komunistů zlehčovat vlastní zločiny minulosti
je pozoruhodná. I čtyři miliony obětí jsou strašlivé číslo, pane
Hájku. Zvlášť u režimu, který měl přivést národ ke šťastné
budoucnosti a nikoliv do pekla.
hajek.jiri51
2020-04-22 12:06
Reálné odhady? Čí a jaké? Tak třeba podle výzkumu který se
problematikou zabýval na podnět V.V.Putina se dospělo ke konkrétnímu
číslu, které si sice nepamatuji, ale bylo to někde mezi 3 - 4 miliony
(asi jako zabitých ve Vietnamu). I to je mnoho ale aspoň to nebyly
fantasmagorie typu 20 - 50 - 100 000 000. A kolik lidí zemřelo jen ve
dvou kapitalistických světových válkách? To Donaldy a Jarouše ne*re?
donald.kaczerowski
2020-04-22 08:51
fronda - V SSSR má komunismus podle reálných odhadů dvacet milionů
obětí, v Číně více než 60 milionů. Další miliony má na kontě v
Tibetu, Kambodži, Severní Koreji a v neposlední řadě i v bývalých
tzv. socialistických zemích v Evropě. Za tyhle excesy, jak tomu hezky
říkáte, se neomluvíte, kdybyste všichni od rána do večera mlátili
hlavou o zem.
fronda
2020-04-22 01:55
jarprchal43: Historie i současnost ukazuje, že komunisti jsou nejméně
krvelační ze všech politických směrů. A když někdy k nějakým
excesům přesto došlo, dokázali jsme to brzy přiznat a odsoudit. Kdy se
podobné sebereflexe dočkáme od "demokratů"? Také není
pravda, že by komunisti likvidovali demokracii (tedy to, co je
mainstreamem označováno za demokracii). Když se někde zmocnili
absolutní vlády, bylo to porážkou pravičácké autoritářské
diktatury. Když je někde buržoazní demokracie, pracují komunisti v
jejích mezích. Násilníci a pučisté jsou "demokrati", jak se
potvrdilo zatím naposledy na Ukrajině.
fronda
2020-04-22 01:44
jarprchal43: Příručky z 50. let jsem nikdy neviděl. Dělníků bylo v
Rusku v absolutních počtech hodně. A přízeň rolníků si bolševici
zajistili Dekretem o půdě. Proto měli podporu obrovskou. Za hladomory
nesou vinu interventi a bílí. Ti by taky rádi nastolili zpět cara (nebo
někoho z rodiny). Na nějakou demokracii nebyli zvědaví. Cizí agent byl
nejspíš Masaryk, který "náhle prozřel" a přeběhl na stranu
Dohody.
donald.kaczerowski
2020-04-22 01:01
joska.koriněk - Kořínku, proč ze sebe neustále děláte idiota? S
názory pana Prchala nemusíte samozřejmě jako oddaný komunista
souhlasit, ale on tady, což obvykle dělá, předložil spoustu
nezvratitelných faktů. A vy na to pokaždé reagujete jenom ubohým
spíláním a zpochybňováním jeho vědomostí. Přitom jste tady za
celou dobu nepředvedl nic, než nadávky. Tak už se jednou předveďte,
co víte a umíte. Kinak vás buu mít za trapného Kašpara.
jarprchal43
2020-04-21 19:02
joska.korinek - No Skřivánku, už jsem se bál, že tě dostal
koronavirus, a že tady bez tebe už nebude žádná legrace? Pracuje StB v
ilegalitě? Čekals tak dlouho na instrukce jak se do mne opřít? Na
historika si hrát nemusím. Klidně bych Ti poslal fotokopii svého
diplomu z Filozofické fakulty i poděkování za roční výuku na vysoké
vojenské škole v Brně. Podepsal mi ho krátce před osmašedesátým
náčelník katedry, který zbytek života kopal studně na jižní
Moravě. Ale už jsem tady popisoval, jak jsem se tam dostal, takže si
můžeš ušetřit obviňování, že to bylo zásluhou členství v KSČ.
jarprchal43
2020-04-21 18:55
hajek.jiri51 - Vy pořád děláte jako když cara sesadili bolševici. co
jste dělal ve škole a jakou jste měl známku z dějepisu? Vždyť to se
učilo už za komunistů, že car odstoupil už za únorové revoluce, s
níž bolševici ještě neměli pranic společného. V době, kdy ho i s
rodinou zavraždili, už byl zcela bezvýznamnou figurou. Mohli ho klidně
pustit do emigrace, jenomže to by nesměli mít jako program krveprolití
a pomstychtivost. A opravdu si přečtěte nějaké modernější dějiny
Ruska, nejlépe od tamního autora. Nikdy jsem netvrdil, že Rusko nebylo
zaostalá země. Ale VŘSR mu určitě nepomohla. Strašlivé hladomory,
při nichž umíraly miliony lidí, byly jejím důsledkem. Kdo byli
Lotyšští střelci mě poučovat nemusíte. Profesionální vojáci,
kteří bojovali za toho, kdo zaplatil. Část za bolševiky, část za
bílé. Později část za Stalina, část za Hitlera. Tak už to chodí.
hajek.jiri51
2020-04-21 17:45
JaroslavPrchal. Lotyští střelci byli oporou revoluce. Něco jako elitní
jednothy. Ale s popravou rodiny Romanovců opravdu neměli nic
společného. I když být u toho, asi by neváhali. K popravě rodiny
došlo, údajně, v reakci na paniku, kterou způsobil útok Čs. légií
na Jekatěrinburg. Tak, že je vidět, že revoluce se musela bránit,
nejen proti vnitřnímu nepříteli a imperialistickým mocnostem, což
byli spojité nádoby, ale i my jsme si přisadili. A pane Prchal, podle
Vás nebyl pro revoluci žádný důvod, samoděržaví bylo fajn a život
v zemljankách taky? A rozdíl mezi jednou místností bez vody a toalety v
dělnické kolonii nebo pavlačovém činžáku případně rovnou
chlívku a naproti tomu vilou v luxusní čtvrti nebo vesnickým
hrádečkečm či velkopanskou usedlostí Vám taky nepřipadá
dostatečný k projevení nespokojenosti? To taky nemá s Leninem souvis ?
No a to Kosovo, abych Vám to vysvětlil polopatě - O Leninovi se ve
Vašich kruzích lže a na lži nalítává tak jak se lhalo okolo Srbska a
Kosova. Za 100 let se nic nezměnilo. LeŽ je základním
"pracovním" prostředkem systému, který, po jejich nekritické
konzumaci, egoisticky podporujete. Toť vše. Pochopil?
joska.korinek
2020-04-21 17:08
Prchale, vy prolhaný křivácký šmejde, to vážně nemáte nic jiného
na práci, než se tady vydávat za historika? To vám ještě nikdo ze
známých (je-li mezi nimi někdo normální) aspoň nenaznačil, že když
ničemu nerozumíte, je rozumnější mlčet? A co na to říkají vaši
bývalí spolustraníci z KSČ?
slechta48
2020-04-21 16:49
Někteří si stále ještě nezvykli, že RF není Sovětský svaz, že
tam není žádná varianta socialismu a u moci již není KSSS. Je tam
ještě horší verze kapitalismu než u nás. Od Jelcinových do se tam
lidem přece jen lépe žije. U moci je stejná prokapitalistická sebranka
jako u nás s ještě prachatějšími miliardáři. Jenže mají za
prezidenta člověka, který nezapomněl na historii a dokázal vytáhnout
Rusko opět mezi velmoci prvního řádu. Že tam není VŘSR státním
svátkem neznamená, že Rusko nezafinancovalo nákladnou rekonstrukci
křižníku Aurora. "https://www.youtube.com/watch?v=9_cD-ZyEq6Q"
jarprchal43
2020-04-21 13:35
Krvelačnost zdejších komunistů je zarážející. Místo, aby byli
rádi, že sami neskončili na lucernách a mohou si užívat v klidu
stáří, by stále jen někoho popravovali. Ale abychom tuhle neplodnou
diskusi dovedli k nějakému zdárnému konci. Je pozoruhodné, že kromě
několika českých pomatenců Lenina a VŘSR už nikdo neslaví a
nepřipomíná. Sami Rusové, kterým měla revoluce zajistit blahobyt, ale
přinesla jim jen zmar a zkázu, místo ní slaví jakýsi Den národní
jednoty. A když jsem se byl v devadesátých letech poprvé a naposledy
podívat na Rudém náměstí v Moskvě na Leninovu mumii, byl jsem tam
úplně sám. Kromě dvou unuděných vojáčků, kteří tam tu nechutnou
podívanou hlídali.
tonytonda1
2020-04-21 12:55
Prchal, nelhat a nezatloukat. A hlavně netvrdit komický moudra o jediný
blahodárný evoluci. Podle těch mouder měli nechat cara a jeho
krvežíznivou rodinu evolučně vést válku z boží milosti a dívat se,
jak likviduje evolučně věrný poddaný pro blaho carský rodiny,
šlechty a zbrojařů a válečných kšeftařů v zákopech 1. světový
až do posledního mužika a v týlu měli nechat evolučně se modlit
hladový ženský s dětma. Volnost, rovnost, bratrství a dekret o míru a
o půdě a prohlášení práv národů byly typický revoluční
požadavky. Evolučně žadonit o splnění těchhle požadavků u
francouzský šlechty a církve nebo u cara a ruský šlechty by vyšlo
nastejno. Poddaný měli Prchalovo zbabělý evoluční právo držet hubu
a krok a padnout na frontě nebo hladem k vězší slávě monarchií a
církevních hlavounů. Brečet po evoluční pohodě může až ten, co ji
dostal zásluhou těch, co se nechtěli donekonečna plazit před
krvelačným a nenažraným panstvem.
jarprchal43
2020-04-21 11:35
fronda - Samozřejmě, že ano. Protože francouzská krvavá revoluce
přivedla k moci diktátora Bonaparta. Jenomže myšlenky, které dala
světu, měly pokračování v dalších společenských změnách, které
vyvrcholily nastolením skutečné demokracie. VŘSR žádné takové
pokračování neměla. Jen teror a násilí. Kdyby nezemřel Stalin,
pokračovalo by to do nekonečna. Člověk je součástí přírody, to
myslím uznáváte i vy marxisté a komunisté. A revoluční děje v
přírodě přinášejí vždy jen zkázu - výbuchy sopek, povodně a
další přírodní katastrofy. Proč by to mělo být v lidské
společnosti jinak? Normální je evoluce, tedy vývoj. Toho
pseudohistorika si strčte za klobouk, já taky nezpochybňuju vaše
povolání.
slechta48
2020-04-21 10:36
Pseudohistorik jarprchal43 tlachá o bolševiky vyvražděné rodině
ruského cara. Je to v době revoluce "běžné" jak ukazuje
seznam popravených za francouzské buržoazní revoluce včetně krále i
královny ... Odsoudí tedy stejně i francouzskou revoluci?
"Stopro" že ne!!!
jarprchal43
2020-04-21 10:27
Nemyslím si, že by lidé jako svaty_vaclav nebo fronda byli schopni
pochopit cokoliv, co se vymyká komunistickým příručkám z padesátých
let minulého století. Nicméně: Cara donutila k abdikaci již únorová
revoluce a bylo tedy zcela zbytečné masakrovat jeho rodinu. Leninovo
rozhodnutí jen dokazuje, že panovník měl v Rusku stále určitou
popularitu. které se proletářský vůdce bál. Lenin provedl
proletářskou revoluci v zemi, kde proletariát téměř neexistoval.
Carské Rusko bylo agrární země, jeho ekonomika stála na produkci a
vývozu zemědělství a rolnictvo tvořilo téměř osmdesát procent
veškerého obyvatelstva. Zbylých dvacet procent tvořila inteligence,
nepatrná část velkostatkářů, mizivé procento továrníků a snad
deset procent dělníků, což ovšem v drtivé většině byli zase jen
proletarizovaní rolníci první generace. Z těchto čísel vyplývá, že
Leninova revoluce měla asi tak devadesát procent odpůrců a byla
diktátem menšiny vůči většině. Proto musela používat krvavý
teror, aby se udržela u moci. Nemluvě o tom, že ji Lenin provedl za
německé peníze, protože Němci doufali - a v praxi se to potvrdilo -
že jim odpadne protivník na východě a budou se moci soustředit na boj
na západní frontě. Tož buďte chlapci zdrávi a užívejte si
výročí. nikdo vám ho nebere. Jenom s tou pravdou máte trochu problém.
1 | 2
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.