Ilustrační FOTO - Wikimedia commons

Druhá světová… trocha rekapitulace

Druhá světová válka představuje největší válečný konflikt v historii lidstva. Jeho kořeny je nutno hledat v předcházejícím celosvětovém konfliktu – první světové válce, po níž vítězové stanovili ve Versailleské smlouvě velmi tvrdé podmínky pro poražené, aniž by zajistili s dostatečnou rázností a vojenskou silou dohled nad jejich plněním. Významnou roli v procesu rozbíjení křehkého míru hrály faktory jako postupně se projevující slabost hlavních evropských vítězů Francie a Spojeného království, nezájem Spojených států o větší angažmá v evropských záležitostech, nestabilita vzniklá kvůli celosvětové hospodářské krizi, řada národnostních třenic na území nově vzniklých států (Polsko, Československo, Jugoslávie) a snaha poražených z první světové války (Německa, Maďarska) o odvetu. K tomu se přidala snaha Japonska a Itálie o další územní a strategické zisky. Výsledkem bylo nové celosvětové vojenské střetnutí, ještě ničivější než to předchozí.

V prvé polovině 20. století se světem přehnaly dvě světové války, dvě katastrofy apokalyptických rozměrů. První světová vílka skončila v roce 1918 porážkou Německa, Rakousko-Uherska, Osmanské říše a jejich spojenců. Během ní zemřelo 10 milionů vojáků, 20 milionů jich bylo zraněno a civilní ztráty se odhadují na sedm milionů mrtvých. Válka způsobila gigantické materiální škody, které si později vyžádaly obrovské prostředky na rekonstrukci. V meziválečném období se dále prohloubil a vyostřil základní rozpor kapitalismu, který vyvrcholil krachem na burze v New Yorku v říjnu 1929. Krach předznamenal vznik celosvětové Velké hospodářské krize a dle řady renomovaných ekonomů tato krize ve svých negativech co do rozsahu a důsledků nebyla dosud překonána.

Došlo k obrovské inflaci a katastrofálnímu zbídačování obyvatelstva, sociálním nepokojům a hladovým bouřím, které byly vládnoucí mocí potlačeny i za cenu střelby do pokojných demonstrantů a stovek mrtvých. Československo nevyjímaje. Desítky milionů nezaměstnaných hledaly východiska z krize. Našly je, bohužel, v totalitárních teoriích, v ideách fašismu a nacionalismu, v militarizaci ekonomiky a válečných výbojích. Vznikla řada totalitních politických uskupení, totalitních států a diktatur, profašistických států, např. v Itálii, Německu, Španělsku, Portugalsku, v pobaltských republikách, Polsku, Maďarsku, Rumunsku, Jugoslávii či Slovensku.

Významnou roli v meziválečném období měla sehrát Společnost národů, kdy podepsáním Versailleské mírové smlouvy v roce 1919 došlo k faktickému vytvoření této organizace. Jejím úkolem byla poválečná demilitarizace, udržení světového míru, prevence před dalšími válečnými konflikty pomocí zásad kolektivní bezpečnosti a diplomatického vyjednávání. Společnost národů však nedokázala zabránit nástupu reakčních sil, ani přípravě na novou válku a už vůbec ne jí zabránit. Německo a Japonsko ze Společnosti národů vystoupily v roce 1933, Itálie v roce 1937. Sovětský svaz, který předložil řadu návrhů na řešení kolektivní bezpečnosti v Evropě, byl jako jediný vyloučen v roce 1939. Formálně byla rozpuštěna v dubnu 1946. V roce 1928 byl uzavřen tzv. Briand-Kellogův pakt, který všem účastnickým státům zakazoval vedení útočné války.

Jedním z důsledků první světové války v Německu byla idea, že armáda Německa válku neprohrála, ale byla zrazena vlastí. Tato takzvaná legenda o »ráně dýkou do zad« zapustila silné kořeny. Za hlavního viníka všech obtíží byli extrémními silami označováni »strůjci Versailles«, marxisté, pacifisté a Židé. Vysoké reparace, které muselo Německo zaplatit vítězným mocnostem, měly katastrofální dopad na ekonomiku a život obyčejných Němců. Reparace v tehdejší době stanovily astronomickou částku 269 miliard zlatých marek, což je ekvivalent 100 tisíc tun zlata. Poslední splátka proběhla v říjnu 2010, tj. 102 let od konce války.

Ve dvacátých letech 20. století se v Itálii zrodilo fašistické hnutí v čele s Benito Mussolinim. Patří sem i Mein Kampf (Můj boj) Adolfa Hitlera, který se z vězně za neúspěšný pokus o fašistický puč v roce 1923 vyhoupl do čela německé nacistické strany a v roce 1933 se stal říšským kancléřem. Tou dobou na Dálném východě imperialistické Japonsko zahájilo svou expanzivní politiku. Vedení těchto států a postupem času i dalších se tak dostalo do rukou nejagresivnějších a nejreakčnějších sil.

Vznik nových vazeb

V podmínkách ostrého třídního boje se sjednotily fašistické síly. V říjnu 1936 Německo a Itálie uzavřely pakt označený jako Osa Berlín-Řím. V listopadu podepisuje Německo s Japonskem Pakt proti Kominterně (Komunistické internacionále), v roce 1937 se k němu připojují Itálie a Maďarsko.

Vzniklo seskupení i hlavních kapitalistických států USA, Anglie a Francie, z nichž každý se snažil domluvit z Německem. Reálnější výsledky jejich politiky se projevily až v průběhu druhé světové války.

Ve třicátých letech byla fašistickým Německem podepsána řada mezinárodních dohod a smluv. První byl německo-polský pakt o neútočení, známý jako Pakt Pilsudski-Hitler z roku 1934, anglo-německá námořní dohoda z roku 1935, anglo-německá deklarace o nenapadení podepsaná Chamberlainem a Hitlerem 30. 9. 1938, mnichovská dohoda z 30. září 1938 podepsaná Hitlerem, Mussolinim, Chamberlainem a Daladierem, smlouva z 22. března 1939 podepsaná v Berlíně ministry zahraničí Litvy a Německa (připojení Klajpedy k Říši), dohoda o neútočení mezi Německem a Lotyšskem ze 7. června 1939, a poslední byla smlouva o neútočení, tzv. pakt Molotov–Ribbentrop, podepsaná v Moskvě 23. srpna 1939.

Dne 27. září 1940 byl v Berlíně podepsán trojstranný pakt mezi Německem, Itálií a Japonskem, který byl namířen přímo proti Sovětskému svazu. Postupně se k paktu připojily Maďarsko, Rumunsko, Slovensko, Bulharsko, Chorvatsko a Finsko.

Začátek agresí

Druhá polovina třicátých let byla charakterizována rychlým nástupem fašistické a imperialistické agrese. V roce 1935 napadla Itálie Habeš (Etiopii). V roce 1936 Německo a Itálie vojensky intervenovaly ve Španělsku a podporovaly generála Franka a jeho pučisty v občanské válce, která trvala až do porážky republikánské armády v roce 1939. Na Dálném východě pokračovala agrese Japonska proti Číně, kdy po mukdenském incidentu v roce 1931 obsadilo Mandžusko v severovýchodní Číně, které přeměnilo ve svůj loutkový stát. V roce 1937 japonská agrese pokračovala s cílem okupovat celou Čínu. V květnu 1939 Japonsko vtrhlo na území Mongolské republiky v oblasti Chalchyn-golu, odkud je vytlačila Rudá armáda a vojska Mongolska pod velením budoucího maršála SSSR Žukova.

Válečný požár se začal nezadržitelně šířit světem. V březnu 1938 následoval anšlus Rakouska fašistickým Německem a o rok později okupace zbytku okleštěného Československa a vznik protektorátu Čechy a Morava. V dubnu 1939 italská vojska vtrhla do Albánie. Stín fašismu se pomalu plížil a visel nad národy v Evropě, Asii a Africe.

Válka

Druhá světová válka začala 1. září 1939 napadením Polska Německem (3. září vyhlásily Německu válku Anglie a Francie, která vešla do dějin jako »podivná válka« – Sitzkrieg). Po nich následovala okupace dalších zemí Evropy: Francie, Belgie, Nizozemí, Jugoslávie, Řecka, Dánska, Norska, letecká válka s Anglií a 22. června 1941 věrolomné napadení Sovětského svazu vojsky nacistického Německa a jeho satelitů – plán Barbarossa. Pro sovětský lid začala Velká vlastenecká válka nebo Svatá válka. Toto datum se stalo přelomovým bodem v průběhu druhé světové války. V prosinci 1941 Japonsko napadlo námořní základnu USA v Pearl Harboru a do války oficiálně vstoupily Spojené státy.

Válka proti fašistickému Německu a jeho souputníkům v Evropě a Asii byla válkou spravedlivou, za svobodu národů, za mír a mírové soužití národů ve světě, ale také bojem o holou existenci před plánovaným vyhlazením celých sociálních skupin – především Židů, Slovanů, Romů a dalších. Nejvýznamnější roli v rodící se antihitlerovské koalici sehrály Sovětský svaz (Svaz sovětských socialistických republik, SSSR) a Spojené státy americké.

Ilustrační FOTO - Wikimedia commons

Závěry a důsledky tohoto gigantického střetu byly kolosální! Druhá světová válka svým rozsahem a úporností, množstvím lidí v ní zapojených, množstvím a kvalitou nasazené bojové techniky, obrovskými lidskými ztrátami a materiální devastací převážila všechny doposud vedené války. Trvala šest dlouhých let a vtáhla do svého soukolí většinu států světa.

V první světové válce 1914-1918 se do válečného dění zapojilo 36 států s celkovým počtem jedné miliardy obyvatel, ve druhé světové válce 1939-1945 to bylo 61 států a jedna miliarda a 700 milionů obyvatel. Na podporu válečného úsilí se zapojily gigantické výrobní síly. Stovky tisíc výrobních podniků. Stovky milionů pracujících vyráběly letadla, tanky, děla, ponorky, válečná plavidla, kulomety, pušky, miliardy nábojů a další smrtící nástroje a prostředky k likvidaci lidí a válečné techniky.

Bojové operace druhé světové války probíhaly na třech kontinentech – v Evropě, Asii a Africe (částečně v Antarktidě) a arénou bojů se stalo území 40 států. Hlavní role byla přisouzena Evropě a rozhodující frontovou linií bojů byla sovětsko-německá fronta od Murmansku až po Černé moře, v délce přes 3000 kilometrů.

Vojenská uskupení na obou stranách válečného konfliktu dosáhla gigantických rozměrů. Jestliže v letech 1914-1918 bylo do armády a námořnictva zmobilizováno 70 milionů lidí, tak v období 1939-1945 již 110 milionů. Ještě názornější příklad je v zapojení bojové techniky a výzbroje. V období první světové války šest států – USA, Anglie, Německo, Francie, Itálie a Rusko – vyrobilo kolem 9000 letadel, přes 9000 tanků a kolem 140 tisíc dalších zbraní. Ve druhé světové válce USA, Anglie, Německo, Itálie za období 1939-1945 a SSSR za období 1941-1945 vyprodukovaly 495 800 bojových letadel, 279 800 tanků a samohybných děl, 1 758 900 dalších zbraní. Přitom účinnost, ničivá palebná síla a schopnost rychle manévrovat vojsky a technikou vzrostla mnohonásobně.

Rozhodující roli ve střetu na evropském bojišti měl Sovětský svaz a jeho Rudá armáda. Právě zde v období 1941-1945 působily rozhodující síly německé armády. V průběhu tří let působily na sovětsko-německé frontě dvě třetiny všech uskupení, které mělo tehdy fašistické Německo k dispozici. To představovalo od 153 do 201 fašistických divizí (70 až 63,2 procenta).

Do agrese proti SSSR se zapojily i další země nacistického bloku – Slovensko, Itálie, Maďarsko, Rumunsko, Chorvatsko, Finsko, Bulharsko a dokonce i maličká Albánie. Ve wehrmachtu bojovaly proti SSSR i dobrovolné formace fašistů ze Španělska (Modrá divize), Švédska, Norska a Portugalska. Kromě toho bojovaly proti Rudé armádě síly z Estonska, Bosny, Lotyšska, Dánska, Norska, Holandska a Belgie, zařazené do vojsk Waffen SS. Kolaboranti, kteří se podíleli na genocidě vlastních národů, byli po válce vlastními soudy odsuzováni buď k trestu smrti, nebo k dlouhodobým trestům.

Proti americko-anglickým vojskům v tomto období působilo od dvou do 19,5 německých a fašistických divizí. Po otevření druhé fronty v západní Evropě v červnu 1944 výrazně vzrostl počet divizí wehrmachtu na západní frontě. Toto opatření ale nezmenšilo zásadní, rozhodující roli sovětsko-německé fronty.

Proti Rudé armádě v červnu 1944 působilo 181,5 německých divizí a 58 divizí jeho satelitů. Proti americkým a anglickým vojskům v tomto období působilo 80 německých divizí. Před závěrečným útokem sovětských vojsk v roce 1945 stálo 179 německých divizí a 16,5 divizí maďarských. Americko-anglickým vojskům vzdorovalo 107 německých divizí.

Svatomír RECMAN


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 2.1, celkem 327 hlasů.

Svatomír RECMAN

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


4beatles
2020-05-11 14:43
"... Bulharsko a dokonce i maličká Albánie" ? - Bulharsko, ač
spojencem Německa, se války proti SSSR nezúčastnilo, tradiční afinita
k Rusku byla v Bulharsku tak silná, že by si bulharská vláda nikdy
nedovolila vyhlásit Rusku (byť i komunistickému)válku. Maličká
Albánie? Albánie nebyla od roku 1939 samostatným státem, byla
anektována Itálií (jak autor článku koneckonců v předcházejícím
odstavci sám uvádí)- nemluvě o tom, že v druhé polovině války byla
země okupována samotným Německem. V Albánii sice vznika Skanderbegova
divize, odnož SS, ale ta operovala toliko na Balkáně, nikoli v SSSR.
Bezpochyby byly navíc její stavy početně mnohem nižší nežli stavy
partyzánského a osvobozeneckého protiitalského a protiněmeckého
hnutí v této pozoruhodné balůkánské zemi.
jmarek3
2020-05-11 14:03
Díky Sovětskému svazu je tak dlouho MÍR.Bílou holubičku, ale mají na
mušce další generace fašistů. Hřib,Kolář,Prase-vlasovec.
slechta48
2020-05-11 13:09
"Oops! That page can’t be found." - Pak, že není cenzura!!! V
Tveri, bývalém Kalinu, na příkaz státního zastupitelství odstranili
pamětní desky se seznamem zastřelených polských zajatců z budovy
Vysoké zdravotnické školy. Vyšetřování skončilo rozsudkem, že se v
bývalém ostašovském táboře NKVD nenašly žádné důkazy o
zastřelených více než 6 000 polských občanech. K tabulím se
pravidelně dostavovaly delegace z RF a Polska k uctění jejich památky,
kteří uvěřili verzi M. Gorbačova o vinících ...
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.