Ilustrační FOTO - Pixabay

Opatření proti suchu jsou nedostatečná

Výčet opatření proti rostoucímu suchu v Česku zveřejněný v článku Jiřího Nussbergera Sucho ohrožuje zemědělství i průmysl (Haló noviny 6. 5. 2020) je značný. Bohužel to ani zdaleka nestačí.

Částky, které resort životního prostředí vynakládá na boj se suchem, nejsou malé. Náklady na komplexní pozemkové úpravy ale mívají složky pět až deset procent na projekt, 80-90 % na stavbu pozemky zpřístupňující polní cesty a 0-10 % na ekologické prvky. Někdy je těžké přesvědčit vlastníky půdy i o takové drobnosti, jako je vysázení aleje doprovázející onu stavěnou cestu.

Přehlíží se reálná hrozba, že nově stavěné či obnovované vodní nádrže se mohou ocitnout bez vody k jejich napuštění a doplňování. I středně velké přehradní nádrže se na podzim stále častěji ocitají »na suchu«. Záměr resortu zemědělství postavit desítky nových, obvykle středně velkých vodních nádrží tak směřují do slepé uličky. Nákladný a silně kontroverzní plán stavět středně velké přehrady, neřeší jednu zásadní otázku: k čemu nám budou, když pro jejich napuštění a udržování nebudeme mít vodu?

Přeháním? Rozhodně ne. Například stav koryta Labe v oblasti železničního mostu v Ústí nad Labem je výmluvný. Ano, Labe sbírá vodu téměř z celých Čech. Posilují ho přehrady na Vltavě. A v Ústí nad Labem teče nevelký, snadno přehlédnutelný proužek vody. Na kánoi bych tam ještě asi proplul. Ale pokud bude sucho pokračovat, za pár let Labem v Ústí nepoteče nic. Nejeden potok bývá v posledních letech vyschlý celé týdny každý rok. Prameny potoků slábnou, a to nejen pro nemalé odběry vodárnami. I mnohé potoky dotují vodní nádrže všech velikostí. Odpar vody v důsledku rostoucích teplot narůstá.

Zvyšující se průměrné teploty zhoršují stav vody v naší přírodě i při nezměněných srážkách. Natož když od podzimu 2014 trvá s větší či menší intenzitou sucho prakticky všech čtyř uváděných kategorií – meteorologické, zemědělské, hydrologické i socioekonomické.

Stav zhoršuje zkáza lesů

Ve velkém odumírající smrkové a borové lesy tvoří asi dvě třetiny našich lesů. Jistě, zdědili jsme lesy s nevhodnou druhovou skladbou. Posilování smíšených a listnatých lesů probíhalo za socialismu i později pomalu. Situaci zásadně zhoršila tragická transformace lesního hospodářství v letech 1990-95 (prý soukromé vlastnictví nade vše) a idiotská politika části ekologů nezasahovat proti kůrovci v prvních zónách Národního parku Šumava (NPŠ). Kůrovec prý do přírody patří. První zóny se přitom dělaly prostou rekategorizací většinou hospodářských lesů nového NPŠ s tím, že se musíme dostat na kýmsi požadované procento z rozlohy národního parku za každou cenu, o několika výrazných změnách zónování nemluvě. Poté někteří ekologové v prvních zónách NPŠ začali brutálně prosazovat bezzásahový režim. Vzali právo do svých rukou. Způsobili velkou ekologickou katastrofu.

Jak moc NPŠ zajistil export kůrovce do dalších regionů ČR, nevím. Jisté je, že katastrofou ochrany přírody se stalo loňské sežrání smrkových lesů v Národním parku České Švýcarsko (NPČŠ), který byl vyhlášen v roce 2000. Tehdy měl zhruba 60 procent smrkových lesů a 30 % lesů invazní borovice vejmutovky, převážně v monokulturách. Na původní listnáče připadalo do 10 %. K základním úkolům správy NPČŠ nad rámec běžné péče bylo provést v časovém horizontu asi 100 let konverzi porostů invazní borovice vejmutovky na domácí druhy dřevin. Dost dlouho se to dařilo. Pak jsme se koncem roku 2019 dozvěděli, že tamní smrčiny jsou prakticky mrtvé, sežrané kůrovcem. Snahu některých vyhlásit další národní parky (Jeseníky, Křivoklátsko) při takovéto správě těch stávajících považuji za nehoráznost.

Půda by měla zadržovat vodu

Vymrskaná půda, zvláště pak orná, vážně trpící mimo jiné nedostatkem humusu, není s to ve větším množství zadržovat vodu. To je zcela zásadní problém, který resort zemědělství odmítá účinně řešit. Řešení má tyto části:

Opatření první: Zajistit dostatečné hnojení statkovými hnojivy. V prvé řadě je třeba mít tato hnojiva, zejména od skotu, v dostatečném množství a přimět zemědělce, aby jimi opravdu hnojili a nesnažili se snížit své náklady jinou likvidací hnoje – např. na trestuhodně dotovaný bioplyn.

Opatření druhé: Zmenšit stávající lány polí pod třicet hektarů jejich rozdělením pásy nejlépe stromové zeleně. Významně se tak omezí větrná i vodní eroze. Zmizí v létě sluncem rozžhavené lány, z nichž se nemálo odpařují zbytky půdní vláhy, které vítr odnáší pryč. Alespoň zčásti tak lze obnovit mnohde prakticky zničený »malý koloběh vody«. Čím víckrát se voda v krajině otočí (tj. odpaří se a následně znovu zkondenzuje a spadne na zem), tím lépe. Současná situace na velkých širých lánech je tristní. Ohrožuje nejen rozvoj, ale i samotnou existenci rostlinné výroby.

Samozřejmě, o vysazené lesní a křovinné pásy je nutné řádně pečovat. Nelze opakovat chybu »reformátorů«, kteří větrolamy vysazené v 50. letech na suché Pálavě o pár let později ještě nedorostlé káceli se zdůvodněním, že nepřinášejí předpokládaný efekt.

Opatření třetí: Obnovit meandrující koryta vodních toků ze stávajících koryt napřímených a sem tam i vybetonovaných. Přirozeně meandrující vodní toky musí téci jen v mělkých korytech. Zahlubování koryt z okolní nivy stahuje vodu.

Tzv. Rýnská koncepce technických úprav vodních toků a odvodňování krajiny by měla být zákonem prohlášena za hrubý omyl a příslušné orgány státní správy a samosprávy by měly být zavázány k postupné renaturalizaci upravených koryt vodních toků, přinejmenším mimo intravilány obcí a měst.

Stávající nedostatečná politika boje se suchem (heslo zejména velkých zemědělců, že napřed musíme být konkurenceschopní a zajistit potravinovou soběstačnost, a až pak můžeme napravit škody na velkých lánech a v zemědělské krajině), je slepá ulička. Může se stát, že degradace orných půd a zemědělské krajiny postoupí tak daleko, že už nebude co napravovat a nebude cesta zpět. Zmetek zvaný Zelená dohoda pro Evropu to nezachrání, a to nejen pro vlažný přístup zbytku světa k sílící klimatické krizi.

Opatření čtvrté: Rozumně užívat prostředky chemické ochrany rostlin. Přinejmenším dva indikátory varují. Z lánů orné půdy téměř zmizely žížaly (pomůže řádné hnojení statkovými hnojivy?) a dramaticky ubylo hmyzu. Ještě před dvaceti lety bývalo čelní sklo aut oblepené zabitým hmyzem. To se dnes nestává. Nadměrná či nevhodná chemizace zemědělství? Nevím. Chápu, že 10-13 chemických postřiků za rok v případě polí s řepkou olejnou, kterých je navíc o 50-100 % více než v jiných evropských státech, je trochu moc. Rozhodně by bylo chybou problém ignorovat.

Jan ZEMAN


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.2, celkem 10 hlasů.

Jan ZEMAN

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


fronda
2020-05-13 12:13
Proč tedy mají problémy se suchem i země s malými políčky (Polsko,
západní Německo, Srbsko...)? Jen jestli ty dotace nejsou jen další
způsob, jak přerozdělit peníze od pracujících ke kapitalistům.
Remízek vznikne zcela bez nákladů - pás pole se přestane orat.
Kdykoliv jsem viděl v posledních letech nově vysázený les, byl to
samý smrk nebo borovice.
slechta48
2020-05-13 10:40
Proč i v nově stavěných "sídlištích naležato" u obcí
nedaleko Prahy teče dešťová voda ze střech do kanalizace, místo aby
se vsakovala do zeleně?
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.