S Miroslavem Zounarem v kriminálce Smrt talentovaného ševce.

S Antonínem Hardtem o manipulaci, poučeních i koronaviru

Antonín Hardt nikdy nehrál tzv. velké role, které vás vyšvihnou na vrchol popularity. Zato se však jeho typické a nezaměnitelné herectví můžete obdivovat v každém druhém – s nadsázkou řečeno – snímku natočeném před rokem 1989. Spoustu skvělých rolí si střihl i po převratu a stále aktivně vystupuje jak na divadle, tak před kamerou. Naše povídání bylo hodně ovlivněné nejen situací kolem světové pandemie, ale především blížící se hercovou operací. I tak ale šlo o velice zábavné povídání, v němž padla spousta faktů, jež nelze než bez mrknutí oka odkývat a podepsat…

V srpnu oslavíte kulatiny – 85 je nádherný věk. Plánujete nějaké oslavy?

Zatím ne. Teď mě čeká operace – transplantace rohovky, a jsem z toho poněkud vykolejený. Ale na začátku sezony, až se vrátím do Divadla Radka Brzobohatého, pravděpodobně nějakou oslavu uspořádám.

Říká se, že každý je tak starý, na kolik se cítí. Na jaký věk se momentálně cítíte vy?

Víte, já ty číslice otáčím. Takže se cítím nikoli na 85, nýbrž na 58 (smích).

Jak jste vlastně prožíval uplynulé dva měsíce, které převrátily naruby životy nás všech?

Jsem ukázněný a vždy jsem se držel všech nařízení v mezích zákona. Dodneška nosím roušku a respektuji, co vláda a příslušné komise nařídí či doporučí. Na procházky do přírody sice chodím, ale třeba jídlo si stále nechávám vozit.

Bylo to vše, co se kolem nového typu koronaviru odehrálo, adekvátní situaci, nebo podle vás šlo o přílišnou hysterii?

To ukáže až čas, nikdy jsme se s něčím takovým nesetkali. Přiznám se, že jsem někdy postupné zavádění restrikcí a jejich pozvolné opouštění nepochopil, ale když zhodnotíme, jak jsme se s virem vyrovnali u nás, bylo to v porovnání s ostatními státy velmi dobré. Tedy – pokud se to nevrátí, a nedej bože, aby se tak stalo! Myslím, že opatření byla celkem rozumná, i když je opozice napadá – a dost blbě. Tam, kde nemoc zanedbali, hned se to projevilo na počtu nakažených i mrtvých. Ať už jde o Ameriku nebo Velkou Británii, kde COVID zasáhl i ministerského předsedu…

V jedné ze svých novějších rolí – v televizním filmu Marie Terezie.

Dá se odhadnout, jak až velký dopad bude mít koronavirová krize na kulturu?

Víte, kulturní fronta se podle mě zachovala celkem slušně. Bohužel hrát před prázdným hledištěm nelze, ani před patnácti lidmi. Dnes je sice povolena stovka, ale menší divadla, když mají dodržovat vzdálenosti, stejně nedokážou udělat představení pro více než třicet diváků. Je mi jasné, že ty scény, které nejsou dotované, na tom budou špatně. Ovšem věřím, že se to od září zase zvedne. Že společnost dojde k závěru, že potřebuje vidět kulturu, umění, výstavy, slyšet filharmonii, orchestry a navštívit dobrá divadla. Tohle ničím nenahradíte!

A co jste říkal na to, jak v březnu principál Divadla Na Jezerce Jan Hrušínský označil COVID-19 jako lehkou chřipečku?

To řekl blbě, ukecl se. Taky se pak omlouval. Zrovna jeho to zasáhne hodně, bude moci otevřít opravdu až v září…

Jak jste na tom aktuálně s natáčením komedie Plavčík s režisérem Tomášem Magnuskem?

To teď pochopitelně bohužel stojí, ale mně se to docela hodí, protože bych kvůli trablům s očima stejně nemohl natáčet. Od Vánoc se můj zrak začal rapidně zhoršovat a písmenka vůbec nedokážu přečíst…

Jak se vám vlastně s Tomášem Magnuskem spolupracuje? Spolu jste již natočili několik filmů a seriálů – například Školní výlet nebo Čechovi

Od počátku se mi s ním pracuje velmi dobře. Vzpomínám si, jak jsem mu kdysi doporučoval, aby filmy, k nimž napíše scénář a v nichž účinkuje, také režíroval. Říkal jsem mu: »Stejně do toho režisérům kecáš, tak si udělej všechno sám. Nauč se základy filmové režie, pořiď si šikovného kameramana a střihače, a uvidíš, že se ti to vyplatí…«

Co si vlastně myslíte o tom, jak je nejen Tomáš Magnusek, ale třeba i slavný Zdeněk Troška, podceňován v hodnocení na filmových databázích a tepán kritikou? Je to v jejich případě spravedlivé?

Víte, já tyhle hodnocení nesleduju, to bych se musel zbláznit. Nepraktikuji ani Facebooky, Twittery a kdo ví, co je ještě dnes módní. Ale třeba Zdeňka Trošky si vážím nejen jako kumštýře, ale i občansky s jeho postoji. Mohu říci, že jsme dobří kamarádi.

A v jakých inscenacích vás budeme moci, až se opatření definitivně rozvolní, vidět na prknech, která znamenají svět?

Jsou dvě v Divadle Radka Brzobohatého. Jednak Tančírna a jednak Přelet nad kukaččím hnízdem. Musím říci, že tahle hra z psychiatrické léčebny je stále více aktuální, protože pojednává o manipulaci. Máme s tím velký úspěch i na zájezdech. Stalo se nám, že jsme ji hráli od nějakých desíti či jedenácti ráno pro mládež v Žatci a po představení, když jsem šel na oběd, za mnou přišlo několik studentů, že se jim to nesmírně líbilo a že je to zasáhlo. »Gratulujeme vám, jsme velice spokojení, je to dobře udělané,« tvrdili. Jsem za to rád. Hra je varováním, kam až může manipulace s lidmi dojít…

Co přesně jste měl na mysli, když jste tvrdil, že Přelet nad kukaččím hnízdem je stále aktuálnější? Jsme tedy dle vašeho názoru manipulováni?

Co k tomu dodat? Těch pokusů je tady mnoho. Například nepochopím Českou televizi nebo ČRo Plus, jakým způsobem pracuje s materiály a jak překrucuje jasná fakta. Do diskusních pořadů přijde jeden, na kterého pak útočí tři nebo čtyři najednou. Ono se to ale proti těm preferovaným obrací, protože lidi nejsou blbí. Nedivím se, že mnohé tolik propagované opoziční strany jsou na hranici volitelnosti…

Když se podíváte zpětně průřezem vaší kariéry, které role si nejvíce považujete?

Já jsem hrál většinou samé menší nebo střední role. Větší jsem měl například ve Smrti talentovaného ševce, což jsem natáčel s Janem Schmidtem a moc se mi ta spolupráce zamlouvala. Hrál jsem v řadě věcí poplatných době, ale mně vždy záleželo na atmosféře, a navíc jsem měl štěstí na to, že jsem mohl spolupracovat se samými vynikajícími režiséry. Výjimkou nebyl ani Jiří Sequens. Ve 30 případech majora Zemana jsem hrál ve třech epizodách – pokaždé jinou figuru. Paradoxem bylo, že dvě šly dost za sebou, takže poté, co jsem nejdřív ztvárnil tajemníka a pak šoféra, slýchal jsem u »schvalovaček«, že toho tajemníka asi sesadili. Pro jistotu jsem si pak jako fotbalový masér v dalším z dílů Romance o nenápadné paní nasadil knír (smích)

Měl byste na závěr našeho dnešního povídání i nějaký vzkaz pro naše čtenáře?

Že je dobré býti neustále optimistou. Je to lepší, než když se na všechno díváte pesimisticky. Věřím, že se naše společnost – i díky tomu pozastavení – trošku vzpamatuje a že k sobě najdeme cestu. Ačkoli platí, že když slyším některé výkřiky opozice, divím se, jak se tu převrací fakta. Vždyť jste to viděl i v souvislosti s výročím 75 let od osvobození a konce druhé světové války. Překrucuje se tu historie, ale věřím, že čas vše překoná a že nastane lepší doba…

Petr KOJZAR

FOTO – Česká televize (3) a archiv


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 3.3, celkem 48 hlasů.

Petr KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.