Kamila »Hošťalovjanka« Polonyová

Ačkoli teprve zítra začnou přímé přenosy letošní ČeskoSlovenské SuperStar se šesti finalistkami a čtyřmi finalisty, které vybrala porota této tradiční neprestižnější pěvecké reality show na na našem trhu, jistě nejen podle mého skromného názoru letošní SuperStar už jednu symbolickou vítězku má. Je jí mladičká vysokoškolačka z valašské Hošťálkové Kamila Polonyová, která patřila mezi největší objevy letošních superstarových castingů díky svému neopakovatelnému podání hošťálkovské hymny. Přestože se nakonec nedostala ani mezi semifinalistky (paradoxně doplatila na to, co by mělo být hlavní výsadou celkových vítězů, tj. preference zpívání v rodném jazyce), vedle těch porotou nejpreferovanějších soutěžících, a třeba vedle bratří Mrázů, jistě bude patřit mezi ty, kteří letos v SuperStar zanechali nejvýraznější stopu. A proto jsme moc rádi, že si na nás udělala čas a poskytla nám následující rozhovor.

Kdy jste si začala zpívat?

Se zpíváním jsem vážně začala, když mi bylo šest let. Už od mala jsem si pořád něco zpívala, ale v šesti letech mě moje maminka přihlásila do základní umělecké školy ve Vsetíně, kde jsem se naplno začala věnovat zpěvu, později hře na klavír, na housle a na kytaru. Při volné chvíli ještě doma sáhnu po ukulele.

Jo, když má někdo talent a radost z hudby… Takže jste už takhle na prahu školní docházky doufala v to, že byste se tím jednou mohla i živit?

Od mala jsem snila o tom, abych se živila tím, co mě baví (úsměv). Často se mě lidé ptají, jestli jsem chodila do nějakých folklórních spolků.

Tak to se vzhledem k vašemu původu a lásce k hudbě dalo předpokládat?

No… Jelikož jsem v ZUŠce byla jako doma, na ostatní zájmy moc nebyl čas. Postupem času jsem začala vypomáhat v malém »valašském kroužku« na naší malé základce v Hošťálkové, kde jsem zůstala dodnes a pomáhám mojí kamarádce a učitelce Janě Markové vést děti k tradicím a učit je valašským písničkám. A tam jsem se potkala s mým hudebním kolegou - Danielem Jakubíkem.

A postupem času jste utvořili profi duo!

Nevím, jestli se to tak dá nazvat (skromně). Naše duo, které doprovází nejčastěji při svatebních obřadech, oslavách a jiných akcích, nás prostě začalo natolik bavit, že jsme se tomu začali věnovat naplno. Ale pořád ve volném čase… Jsme v seskupení housle, klavír a já zpívám, takže moc rychlých písniček nezahrajeme, spíš nějaké k poslechu a pomalému tanci.

Dan je úžasný muzikant, který cítí hudbu celým tělem, a také úžasný kamarád. Pokud bych se mohla pochlubit, s Danem jsme před dvěma lety vyhráli krásné 2. místo na soutěži CZECHTALENT ve Zlíně.

To není o chlubení, ale naopak o smeknutí klobouku…

A od té doby hrajeme, nedávno jsme v dnešní »karanténní době« přemýšleli, jak ostatní potěšit. Nechali jsme se inspirovat slavnými českými osobnostmi, jako jsou např. Ewa Farna nebo Tomáš Klus, a rozhodli jsme se uspořádat s našimi kamarády Honzou Rohlíkem a Kubou Švagerou také koncert »Pod okny«, a to seniorům na Vsetíně, ale i třeba ve Vizovicích a dál různě tady na Valašsku.

S hudebním parťákem Danielem Jakubíkem

Už jsme objeli pár domovů, měli jsme velký úspěch a nás těšilo, že můžeme pomoct lidem alespoň takovouto cestou a udělat jim jakousi radost… A tak nás to spolu baví a naše uskupení nám vyhovuje víc a víc.

Vy ale studujete vysokou školu, není-liž pravda?

Ano, jelikož studuji v Olomouci na pedagogické fakultě, obor hudební kultura s češtinou, na nějakou kapelu v pravém slova smyslu bych asi teď neměla čas. Možná jestli se časem něco naskytne, budu ráda, ale zatím to nechávám jen tak plynout.

Můj obor, který jsem si ve škole vybrala, mě moc baví a strašně moc bych chtěla učit děti právě na naší základní škole v Hošťálkové. Vždy, když se učím hudební dějiny, představuji si, jak to učím ty děti. Jak bych jim to vysvětlila tak, aby je to bavilo a aby našly v hudbě také zalíbení. Kromě toho bych chtěla alespoň příležitostně zpívat.

Já myslím, že poté, jakou stopu jste zanechala v letošní SuperStar, by se to podařit mělo… Protože ale o SuperStar se kvůli vašim smluvním závazkům bavit nemůžeme, zeptám se vás na další vaše sny?

Dalším mým takovým snem je cestovat. Podívat se do světa, obletět pár krásných míst, ale vždy vědět, že Hošťálková je můj domov, a tak to taky navždycky zůstane. I když bych šla na kraj světa, vždycky se sem budu ráda vracet.

No, když jsem slyšel na castingu SuperStar vaše podání hošťálkovské »hymny«, popravdě se nedivím! Bylo v tom fakt celé vaše srdce…

Díky moc (úsměv). Jelikož jsem tedy hrdá, pyšná Hošťalovjanka a takový »vlastenec« obce Hošťálkové a celkově Valašska, vždycky jsem pro svou obec chtěla něco udělat. Chtěla jsem se jí a lidem v ní odvděčit za to, že můžu bydlet a žít na tak krásném místě. A tak vznikla naše písnička Nad našú Hošťálkovú. Paradoxně vznikla na brigádě na benzínce v Ratiboři (to je obec vedle Hošťálkové), kde jsem si při volných chvílích psala na použité účtenky slova a rytmus ťukala do klávesnice od počítače. Miluji naši přírodu, miluji tradice a myslím, že by další generace neměly zapomínat na to, co tu bylo a je a jak je to krásné!

Určitě. A co další písně?

Za chvíli vyjde má druhá autorská píseň, která bude zase z trochu jiného soudku. Bude slovensky, protože tatínek je Slovák, na Slovensko jezdíme a mám k slovenštině hodně blízko. Mohu prozradit, že se bude jmenovat Vďačnosť a bude věnována všem mým fanouškům jako poděkování, že mi fandí, a v písni bude znázorněno, jak jsem vděčná za to, co mám, a jak jsem vděčná za to, že můžu dělat to, co mě baví.

Co kromě vám blízké regionální klasiky posloucháte/zpíváte nejradši?

Pokaždé, když se mě někdo zeptá, jaký žánr hudby poslouchám, je to pro mě vždy těžká otázka. Já totiž poslouchám asi skoro vše kromě metalu, techna, dechovky atd. Hodně blízký mi je pop, rock, možná trochu jazz. Ale nejblíž je mi asi ten náš valašský styl a naše krásné lidové valašské písničky.

Vidíte, to je zajímavé. Laik by právě lidové písničky považoval za součást té dechovky… Tak ještěže jste mne vyvedla z omylu.

(Úsměv). Hodně lidí mě začíná přezdívat »nástupkyně« legendární Jarmily Šulákové. To já ale nevím, protože paní Šuláková byla veliká osobnost s obrovským krásným valašským srdcem. Netroufám si tedy říct, že bych byla její nástupkyně, ale moc mě to na druhou stranu těší.

S Danem jsme přemýšleli, že bychom někdy v budoucnu nahráli pár těch hezkých valašských písniček, které jsme se učili v našem »Valášku - valašském kroužku«, a dali je na CD.

Kromě toho mě ale baví také klasická hudba nebo také např. muzikál. Kdyby se naskytla příležitost, moc ráda bych si v něčem takovém zahrála a zazpívala.

Tak to je třeba někdy navštívit nejbližší muzikálové metropole (Bratislavu, Ostravu, Brno, Budějovice, Liberec, Prahu nebo Plzeň) a zkusit tam nějaký příští (další) konkurz. Třeba už na podzim… Sebrat odvahu a…

To je fakt, chtěla bych všem (mladým i starším) lidem říct, že by se neměli bát toho jít si za svým snem. I když se naskytnou překážky, když něco člověk opravdu chce, musí v to věřit a splní se mu to. Jako mně… Jsem opravdu vděčná, vděčná za to, co mám, že můžu dělat to, co mě baví. A za to děkuji mé nejmilejší rodině a příteli (radostně).

Roman JANOUCH

FOTO – TV Markíza, Dominik KOPEČNÝ a Jan ROHLÍK


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.6, celkem 29 hlasů.

Roman JANOUCH

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.