Zaplněné pražské O2 areně v lednu zazpívala mj. duet s Pepou Vojtkem.

Divadelní diva Alžbeta Bartošová

»Mnohí ma poznáte ako speváčku. Spievam, lebo verím, že spev, hoci ho nevidieť, pomáha ľuďom vidieť viac. Poznáte ma ako herečku. Herectvo mi dovoľuje skúmať ľudské duše viac než čokoľvek iné. Niekoľkí ma poznáte ako učiteľku. Učim sa učiť, pretože učitelia menia svet. Som Alžbeta Bartošová…« Tak začíná úvodní uvítání na svých webových stránkách alzbetabartosova.com jedna z nejlepších slovenských muzikálových umělkyň v České republice, muzikálová Kleopatra, Angelika či Lída Baarová, za kterou byla nominována na divadelní Cenu Thálie. Alžbetu Bartošovou nezpovídáme za jejích devět let působení u nás poprvé a, jak doufáme, ani naposledy.

Přesto nám dovolte poprosit o základní připomenutí toho, jak se to stalo, že jste dnes tam, kde jste. Kdy jste poprvé chtěla podmanit si světla ramp?

Byla to dlouhá cesta. Dnes vím, že se to stalo hlavně proto, že jsem to hodně chtěla a na škole jsem dřela a neustále jsem chodila na konkurzy, stále se ukazovala a když přišla první role, po ní už to byl takový samospád a od té doby jsem se vlastně nezastavila (úsměv).

To potvrzuje, že musíte mít neskutečný talent… Ostatně hudební skladatel Aleš Březina o vás napsal, že spolupráce s vámi je snem každého skladatele, protože nádherně zpíváte, skvěle hrajete, nádherně vypadáte, jste nekonfliktní a tvrdě pracujete. A režisér Jano Ďurovčík vás označil právě za jeden z největších talentů československé scény. Jak se tohle čte/poslouchá?

Číst tahle slova je samozřejmě moc hezké. Já si totiž oba moc cením, jsou to úžasné osobnosti a jsem ráda, že jsem měla tu možnost s oběma spolupracovat. Přináší to ale i pocit zodpovědnosti a trochu obavy, abych nezklamala při případné další spolupráci.

Při výročním koncertě k dospělosti Divadla Broadway

A ještě jste skromná. Ideální kombinace… Na Slovensku jste začínala na prknech v roce 2009 ve Františkovi z Assisi a Čajočkách, o rok později přibyl Trik Trejsy. A pak už přišlo laso do ČR od Michala Davida. Tenhle skvělý hitmaker vás doporučil i do vašeho zatím jediného filmu Decibely lásky. Jaká to byla zkušenost stát se aspoň na chvíli filmovou herečkou – vlastně takovou novou Lídou Baarovou. Zopakovala byste si to ráda ještě někdy?

Lídou Baarovou jsem se pravidelně stávala jen na jevišti plzeňského divadla DJKT. Jedno natáčeni ji ze mne neudělá, ani profesně ani nijak jinak. S Michalem to bylo štěstí, byla jsem v pravý čas na pravém místě. Díky němu mám spoustu práce v Praze a ano, taky jednu filmovou zkušenost za sebou. Michal takto objevil hodně zpěváků a zpěvaček a dal jim příležitost, někdo se chytil, někdo zase ne. Myslím, že je od něj šlechetné, že se snaží mladé generaci pomoct. Takových moc neznám.

Ano, na Lídu Baarovou jsem v nadsázce narazil proto, že jste v televizi byla letos právě i jako Lída. Když plzeňský muzikál Liduschka byl odvysílán Českou televizí. Jaké jste měla ohlasy na tohle jedinečné divadlo na obrazovce?

Ohlasy byly především pozitivní. Lidi, kteří to viděli v divadle, sice říkali, že se to nedá srovnat s tím, když to viděli naživo. Pro mne to byl ale velký zážitek. Nejlepší bylo, že jsem to mohla celé vidět, konečně…, a pokochat se tou krásnou hudbou a úžasnými výkony mých kolegů (zasněně).

Dá se říct, co je víc? Jestli Davidova Kleopatra, ve které jste plně nahradila v titulní roli do té doby nepřekonatelnou Moniku Absolonovou, nebo Liduschka, za kterou jste byla nominovaná na Thálii?

Myslím, že tyhle dvě divadelní inscenace se vůbec nedají porovnat. Už jen proto, že hudebně a koncepčně jsou naprosto odlišné. Mám je moc ráda ale obě. Škoda, ze Liduschku už nehrajeme.

V Praze hrajete hlavně na Broadwayi a v Kalichu (Tři mušketýři, Muž se železnou maskou, bohužel již rovněž odderniérovaná Žbirkova Atlantida či Krysař), v Liberci jste byla přes klasiku jako She Loves Me a My Fair Lady a vracíte se i domů na bratislavskou Novou scénu (Cigáni idú do neba a čerstvě Bedári). Je to docela slušný pelmel až mišmaš. Nejen ten cestovatelský. Už se vám stalo, že jste nějakou roli musela odmítnout – nejen z časových důvodů?

Stalo se mi zatím dvakrát, že jsem vyloženě řekla ne. Jednou to bylo, protože jsem cítila potřebu odpočinout si, a tak jsem odjela do Anglie na léto vyčistit si hlavu, a podruhé to byla moc lákavá nabídka, ale musela bych se rozdělit na dvě Alžbety, abych to dala (smích). Tuhle éru, že chci sedět na několika židlích najednou, mam už doufám za sebou. Někomu to nevadí a práce ho natolik naplňuje, že to je pro něj potěšením, pro mne to byl ale vždy víc stres.

Chápu. Do toho jste dabovala Emmu Watsonovou v kreslené Krásce a zvířeti, nazpíváváte další písně do dalších slavných kreslených filmů zahraniční provenience, zkrátka se nenudíte, ani když se zrovna nedá divadelničit kvůli koronaviru… Jak jste se vlastně dostala k filmovým písním?

Ano, propůjčila jsem hlas třem Disneyho princeznám a nadabovala pár dalších Disneyho filmů, ale to je taková milá práce (úsměv). Když nastal tenhle »korona čas«, tak jsem se chtěla nějak kreativně zabavit, takže ano, i na mém Instagramu najdete videa, kde zpívám písně z těchto pohádek, a nejen z těch, které jsem zároveň nadabovala.

Na Broadwayi teď rozjeli set hvězdných Koncertů pro 100 jednotlivých známých interpretů a divadelních borců. Nemrzí vás trochu, že jeden z těchto koncertů nebyl svěřen i vám?

Popravdě, nemrzí. Já jsem divadelní typ - potřebuji kostým, kulisy, spoustu lidí na jevišti, to mne baví. Ale koncerty, ty mne zatím až tak neberou. Proto ani já sama žádné nedělám.

I když je pravda, že třeba v lednu v O2 areně a v únoru v DB jste na koncertech z Davidových a Svobodových muzikálů, resp. k 18tinám Broadwaye, byla excelentní i bez kostýmu. A to nejen proto, že vám to děsně sluší také ve večerních róbách…

Díky moc (radostně).

Ještě jednou se ale vrátíme k vašemu zejména graficky perfektnímu oficiálnímu webu. Obsahově se totiž ovšem zabrzdil v roce 2018. Na co nejvíc jste hrdá v posledním roce, roce a půl, který tam nenajdeme? Tedy kromě Kvítku mandragory s megahity Heleny Vondráčkové a blížícího se návratu Kata Mydláře, se kterým jste kdysi v Praze začínala. Asi na Bídníky právě? Nezapomněl jsem ještě na něco?

Rozhodně Bídnici (zmíněná bratislavská inscenace Bedári – pozn. autora) byli pro mne za poslední rok nejkrásnější zkušeností. Ten titul, to asi nemusím komentovat a zkušenost s francouzskou režisérkou Marie Zamora i Gábinou Petrákovou byla velká a nezapomenutelná.

Jak budete trávit léto – kromě zkoušení Mydláře? Kam se s přítelem vydáte, když bude k dispozici, zdá se, jen Evropa?

Evropa nám bohatě stačí, my ji milujeme, takže uvidíme, podle možností, kam nás vlastně pustí (pokrčení ramen), ale rozhodně pojedeme na Slovensko (Betuška se krom jiného ráda vrací například do Tater – pozn. autora).

A jaké jsou vaše nejbližší (i vzdálenější) profesní plány?

Určitě bych se chtěla začít mnohem víc věnovat učení zpěvu a popřípadě vymyslet nějaký svůj vlastní divadelní projekt…

Roman JANOUCH

FOTO – Martin J. POLÁK (3) a archiv A. BARTOŠOVÉ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.1, celkem 8 hlasů.

Roman JANOUCH

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.