Dobrovolnost

Dobrovolně pomáhat, kde bylo potřeba. To dokázaly tisíce lidí v době nejpřísnějších opatření proti koronaviru. Opatření ustupují a mnozí se vracejí do svých běžných životů. Ale mnozí ti, kteří dobrovolnou pomoc potřebovali, ji budou potřebovat stále…

Dojít nakoupit, pomoci sehnat léky či zdravotnické prostředky, uvařit či roznést obědy, ale i pomoci s úklidem, dezinfekcí, sanací. Mnoho lidí v době krize objevilo, jak příjemné je pomáhat. Samozřejmě to stojí mnoho osobního času a energie, ale přináší to i pocit zadostiučinění, spokojenosti a štěstí, které dávají ti, kterým bylo pomoženo.

Opatření ustupují, ale lidé odkázaní na pomoc jiných nemizí. Mizí ale dobrovolníci. A mizí nejen ze spolků, které zajišťují například rozvozy jídla a léků. Mizí i ze spolků, které jsou na dobrovolné práci postaveny. Jen v mém blízkém okolí zanikla, nebo se v počtu lidí velmi zúžila nejedna jednotka Sboru dobrovolných hasičů. Přitom na jejich obětavé a mnohdy vskutku časově i energeticky náročné práci jsou přímo závislé nejen obce, ale mnohde i státní jednotky hasičů.

Dobrovolní hasiči, to ale není jen koníček na pár hodin v týdnu. Je to spíše něco jako životní poslání. Osobně si dělám srandu, že můj muž a jeho kamarádi jen vyměnili malá hasičská autíčka, se kterými si hráli jako kluci, za ta velká s opravdovými houkačkami, světly a hadicemi. Nakonec ta nadšená světýlka v očích kluků, kteří jsou povolaní k výjezdu a skutečně si mohou naživo navléknout uniformu, zasednout za volant velkého auta, s řevem projet městem a pak chlapácky vytáhnout velké hadice a uhasit požár, jsou v jejich očích stejná, ať je jim pět, pětadvacet nebo pětapadesát.

Problém je, že dobrovolnost, která byla dříve součástí života vesnických i městských komunit, téměř zmizela. Dříve se konaly například Akce Z, ve vesnicích i na sídlištích místní usedlíci pořádali plesy a karnevaly pro dospělé i děti, nejrůznější dětské závody, ale i dospělácké turnaje, a jednotlivé rodiny i generace se seznamovaly, pomáhaly a dobrovolnost byla něčím samozřejmým. Dnes, když už se někde pořádá nějaká z akcí, jen málokdy je čistě dobrovolná. Většinou je jejím prvotním cílem zisk pořadatelů. A to je škoda, protože pak se akce stává výběrovou, chybí široké zapojení všech generací i pocit dobře odvedené práce z pouhých šťastných úsměvů zúčastněných. Nejmladší generace jsou tak vychovávány v tom, že za každou i bohulibou činnost se platí, a jim, pokud se zapojí, náleží odměna.

Je potřeba nezapomínat na to, že peníze si do hrobu nevezmeme. Ale štěstí a vděk z pomoci, ty skvělé zážitky, ty nám nikdo nevezme.

Helena KOČOVÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.8, celkem 20 hlasů.

Helena KOČOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


donald.kaczerowski
2020-06-04 00:59
fronda - Řada lidí možná nevolila bez následků. Ale jejich děti se
nedostaly na školu.
fronda
2020-06-04 00:07
salekiv: Jestli jste volil kandidátku Národní fronty, tak jste
podporoval a legitimizoval lidovou moc. Přitom řada lidí nevolila. Bez
nějakých následků. Ti zas třeba chodili do kostela nebo na brigádu,
když se opravovala kaplička. Taky "dobrovolně.
salekiv
2020-06-03 09:34
Soudružka Kočová je příliš mladá, aby tušila, jak to bylo s tou
dobrovolností za minulého režimu. Dobrovolně jsme chodili k volbám,
dobrovolně jsme volili jednotnou kandidátku NF, dobrovolně jsme chodili
do průvodu, dobrovolně jsme se účastnili akcí Z. Ale běda, kdybyste
nepřišla.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.