Ilustrační FOTO - Pixabay

Pracovní migranti. Složité návraty domů

Stovky tisíc pracovních migrantů ztratily po celém světě zaměstnání, ocitly se v cizině bez prostředků. Nevědí, co mají dělat, jedinou naději vidí v návratu domů, i když i tam není práce. Vlastně kvůli tomu do ciziny odešli. Doma žijí jejich příbuzní, a tak doufají v solidaritu, že se společně snáze »protlučou«, napsal list Wall Street Journal.

V zemích bohatých na ropu, ve Sjednocených arabských emirátech a Saúdské Arábii, se sešly hned tři neblahé okolnosti, rekordně nízká poptávka po ropě, epidemie koronaviru a kolaps turistiky. To vše připravilo migranty velice rychle o zaměstnání. V současnosti registrují velvyslanectví Indie a Pákistánu 300 000 žádostí svých občanů o návrat domů. Pořadník vede filipínské velvyslanectví, obrátil se na něj už milion Filipínců. Všichni očekávají, že jim jejich vlády v nesnázích pomohou. Jenže to vůbec není jednoduché. Madawi al-Rašíd, profesor londýnské ekonomické univerzity tvrdí, že země bohaté na ropu žily v jakési »bublině«, která měla svá vlastní pravidla. Vytvořil se model, který spojil zájmy bohatých šejků a levné asijské pracovní síly. Pandemie »bublinu« rozbila.

Loni žilo podle listu v bohatších zemích celého světa 246 milionů pracovních migrantů. Měli nejrůznější zaměstnání při těžbě nerostů, ve službách, také jako sloužící či správci domů, v zemědělství. Jen značná menšina měla znalosti, které jí dovolovaly pracovat ve zdravotnictví. Ta jediná si zaměstnání zachovala.

Peníze domů budou chybět

Ještě loni poslali pracovní migranti svým rodinám ve vlasti celkem 550 miliard dolarů a podstatně tak přispěli svým státům ke zlepšení ekonomických výsledků. Teď vlastně chtějí, aby jim to státy částečně vrátily při pomoci s návratem. To ale zatím dělají jen dvě země. Venezuela přijala ze sousedních států Latinské Ameriky 60 000 svých občanů a mimochodem při tom letos přijde o 2,4 miliardy dolarů, které loni zahraniční pracovníci poslali domů. Své občany přijímá také Haiti, ze sousední Dominikánské republiky se jich vrátilo 27 000. Hlavní exodus však zemi ještě čeká. Za hranicemi ještě žije na půl milionu Haiťanů, kteří dosud zajišťovali celou třetinu HDP země. Jak Venezuela, tak Haiti nemusely řešit problém s dopravou, migranti se vraceli jen pár stovek, Haiťané dokonce pár desítek kilometrů.

Na Blízkém východě tvoří lidé narození v zahraničí v některých státech až 80 procent obyvatelstva, například v Emirátech. Ročně posílali domů 44,4 miliardy dolarů, v tomto ukazateli byla země druhá na světě po USA, odkud pracovní migranti posílali ročně podle dat Světové banky 68,5 miliardy dolarů.

Obtížná realizace letů

O dalším osudu nezaměstnaných migrantů se vedou složitá diplomatická jednání. Třeba Indie dlouho nechtěla o návratu svých občanů ani slyšet. Má svých problémů s koronavirem až nad hlavu, namítala, že se jí arabské země snaží vrátit nemocné COVID-19. Odvolávala se přitom na pákistánské zkušenosti. Ten zatím přijal 75 000 navrátilců a udává, že polovina z nich měla virus. Ani není divu. Emiráty registrují přes 25 000 nemocných, přes 250 nákaze podlehlo. Testováno tam dosud bylo 1,5 milionu lidí, migranti ovšem tvořili jen malou část testovaných. Teď úřady souhlasily, že budou pasažéry zvláštních letů testovat těsně před cestou a nemocné budou léčit u sebe a na své náklady. Na základě tohoto příslibu Indie souhlasila, že přijme do poloviny června 100 000 svých občanů

Stále však zůstává nejisté, kdo bude repatriační lety hradit. Třeba Ind Ann Thomas by potřeboval na letenky pro manželku, dvě dcery a sebe 800 dolarů, které prostě nemá. Jde o část nákladů, dílem je hradí indická vláda. Mladý Ind tak musí s rodinou zůstat v Dubaji, kde alespoň dostanou od dobročinných organizací najíst. »Naše situace je neřešitelná, alespoň že dostáváme jídlo. Nevíme ale, jak dlouho,« říká Thomas. Denně dochází na velvyslanectví své země, kde se snaží přesvědčit úředníky, aby náklady na letenky na sebe plně vzala vláda.

Filipíny přijímají denně 400 pracovních migrantů, které po zkušenostech rovnou umísťují do karantény. Nemají prý větší kapacitu, karanténní tábory jsou přeplněny domácími pacienty. Filipínci tak většinou jako Thomas závisejí na dobročinné podpoře. Problémem je pro ně nájem, část už žije na ulici.

Mnozí si nedělají naděje

Filipínka Chevel Biglaenová přišla o práci recepční v Dubaji. Její manžel, který dělal ve stejném hotelu pomocné práce, o zaměstnání nepřišel, ale majitel mu zkrátil úvazek i plat na polovinu. Přinese domů 250 dolarů měsíčně. Na živobytí to nestačí. Chevel říká, že poprvé neposílá domů, kde prarodiče vychovávají její tři děti, žádné peníze, naopak musela požádat své rodiče, aby finančně podpořili ji. »Neztrácím naději, že získám práci v Emirátech,« řekla Biglaenová. Je jednou z mála. Většina se domnívá, že ona výše zmíněná »bublina« praskla natrvalo.

(pe)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4, celkem 1 hlas.

(pe)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.