Rozhovor Haló novin s politologem profesorem Oskarem Krejčím

Minulé měsíce jasně ukázaly bezradnost nejen Evropské unie, ale i NATO

Je doba koronavirová. Světem zahýbala. Změnila ho, nebo změní?

Ano – i ne. Poznamenala život snad každého člověka na planetě, což z pandemie činí skutečně mimořádný jev. Pro mladší generaci v Česku představuje první větší vybočení z polistopadové »samozřejmosti«. Na druhé straně se ale brzy po odeznění pandemie ukáže, že nevytvořila žádné nové tendence vývoje, pouze některé učinila viditelnější. Obnažila sociální rozdíly, ukázala skutečnou pružnost jednotlivých režimů reagovat na krizi, prohloubí zadluženost hlavních západních ekonomických center a podobně. Nezmění ale úroveň elit, nezastaví sama o sobě zbrojení, nesníží majetkovou diferenciaci, nezvýší podíl veřejnosti na rozhodování a podobně. S hodnocením je ale třeba počkat, až opadnou emoce analytiků a v praxi se oddělí dočasné výkyvy od věcných změn.

Na obrazovkách televizí jsme mohli vidět v době antikoronavirových opatření čistou planetu. Co myslíte, uvědomí si lidé, že touto situací dostali příklad, že je možné udělat něco pro čisté ovzduší, tedy vlastně pro svou budoucnost? Nebo zvítězí zase konzum nad »udržitelným bytím«?

Je zřejmé, že pandemie ukázala výhody solidarity i povahu sdílené budoucnosti. Čelit globálním problémům je nutné společně. V daném případě ovšem »společně« daleko více znamenalo »vedle sebe« než »spolu«. Jasně se ukázala bezradnost Evropské unie, ale i NATO, jejich neschopnost pomáhat. Stejně zřejmá se však ukázala potřeba mít instituce, jako je Světová zdravotnická organizace, ovšem právě pandemie posloužila Washingtonu ke zdůvodnění útoku proti ní. Ovšem přírodní katastrofa typu pandemie COVID-19 nemá revoluční potenciál, nezmění povahu kapitalismu – hon za ziskem a konzum svoji vládu rychle obnoví.

Reagovala, podle vás, naše vláda – odhlédnu od některých »nedotažeností« a tápání – dobře?

S ohledem na možnosti dané ekonomickou silou a povahou rezerv, a to včetně těch mezinárodních, reagovala dobře. Kombinovala vědomí reálné hrozby s pragmatickou reakcí na proměny situace. Vykázala jak potřebnou pružnost, tak i odolnost vůči často nesmyslné kritice.

Samozřejmě, leccos se dalo dělat lépe, ale byla to neznámá situace, která vyžadovala originální řešení, a to bez otálení. Země, které zvolily jinou strategii – USA, Velká Británie, Španělsko, Belgie a podobně – dopadly mnohem hůř než Česko či Slovensko.

Nepřekvapilo vás, že »vůdce planety« Trump se choval, pokud jde o koronavir, jako »slon v porcelánu«?

Washington na začátku epidemie na území USA vsadil na pasivitu, na představu, že promoření povede k získání imunity ve společnosti při malých »přijatelných« lidských ztrátách. Podcenil jak vražednou sílu nového koronaviru, tak i roli médií, která z otázky pandemie učinila na několik měsíců téměř jediné téma. Když pak Trumpem zvolená strategie vedla k tragickým důsledkům, začal hledat viníka v zahraničí, konkrétně v Číně.

Stručně řečeno, výchozí volba chybné strategie mne překvapila, ovšem následné křečovité agresivní svalování viny na někoho jiného překvapením nebylo. Takový je Trumpův styl.

Do toho všeho poslední události v USA, kdy byl zásahem policie zavražděn černý spoluobčan. Proč vůbec k podobným excesům může v USA docházet, když je prý vzorem demokracie pro celý svět?

Nejde o žádné excesy. Ročně je ve Spojených státech policisty zabito něco málo přes tisíc lidí. Přitom pravděpodobnost, že vás zabijí, je podstatně větší, když jste černoch, než když jste běloch. Na druhé straně bylo tento rok v USA již zabito kolem stovky policistů. Ve Spojených státech je mimořádně velká kriminalita, zvláště v některých černošských oblastech, na což ostatně poukazoval Donald Trump během své kampaně. Společnost je velmi nervózní, je nemocná nejen kvůli zakrývanému nádoru rasismu.

To, že právě nyní na jednu konkrétní vraždu reagovaly tisíce lidí občanskými nepokoji, souvisí s tím, že v době koronavirové jsou emotivní reakce pravděpodobnější. Například proto, že dramaticky roste nezaměstnanost. Zároveň předvolební doba dala opozičním silám téma k mobilizaci lidí proti stávající vládě. Teď nemám na mysli jen politiky, ale i média: informování některých televizních stanic o občanských nepokojích má charakter jejich chválení a svolávání – jak to ostatně známe z Česka i ze Slovenska. O povaze rasového usmíření v USA jako vzorové demokracie pak nesvědčí detektivní seriály, kde téměř každý policejní náčelník je černoch a každý druhý žena, ale pohled na současné manifestace: kolik jste viděli černochů v policejních kordonech stojících proti manifestantům či na ně útočících? Orwellovský korektní jazyk sociální problémy nevyřeší, a to ani když se změní v hollywoodské obrázky. Jen je na čas zakryje.

Trump dnes obviňuje Čínu z rozšíření nemoci COVID-19 do světa, ač na samém počátku pandemie čínskému prezidentu děkoval za pomoc a USA přeplácely čínské roušky a další materiál, a chce vyhlásit pro ČLR sankce. Je to normální? Nejde jen o planou předvolební hrozbu?

Washington měl na přípravu strategie boje proti koronaviru více času než Vietnam – a ve Vietnamu přijatá opatření vedla k tomu, že tam nezemřel na COVID-19 nikdo, zatímco v USA přibližně 120 tisíc lidí! Vymlouvat se, že neměl z Číny a Světové zdravotnické organizace informace, jak to činí Trump, je zbabělé. Je to jeho způsob útočné obrany, který se – a v tom máte pravdu – díky blížícím se prezidentským volbám vyhrocuje.

Dlužno dodat, že už před pandemií se podařilo u převážné části americké veřejnosti vytvořit negativní obraz Číny, který sdílí nejen vládnoucí osobnosti Republikánské, ale i Demokratické strany. Zatím se však zdá, že Trumpovi jeho koronavirový útok na Čínu k vítězství stačit nebude. Ovšem bude pomáhat daleko od Washingtonu měnit na pseudohrdiny nezodpovědné české politiky, kteří balí kufry k cestě na Tchaj-wan.

Vraťme se tedy domů. Nebojíte se, že naše vláda příliš rychle pod tlakem různých lobby bude uvolňovat přijatá opatření? Nebo si myslíte, že je už čas je uvolňovat?

Tak to vám neumím odpovědět, nejsem virolog, nedokážu odhadnout přílivy a odlivy pandemie. To, že vláda podléhá tlakům lobbistů, je obecně známé. Ale silnou lobby mají jak hlasatelé potřeby uvolňovat, tak i podnikatelští zájemci o udržení karanténních opatření. U politiků by měla převládat opatrnost – i u nás budou volby.

Jak hodnotíte vystoupení představitelů opozice, kteří stáli v pozadí a najednou rozumí všemu a všechno by dělali jinak? Mám zvláště na mysli Piráty, ODS a TOP 09.

Konstruktivní kritika pomáhá. Dokonce, i když je vedena sobeckými motivy. To, co se ale z řad opozice ozývalo, bylo převážně sebestředné a často nekvalifikované odsouzení vládních kroků za každou cenu. Dodatečná kritika toho, co bylo uděláno, bez toho, aby podnětné návrhy zazněly předem. Požadavky podrobných plánů v době, kdy nikdo nevěděl, jak se virus bude chovat zítra, a kdy bylo nutné reagovat pragmaticky, pružně v reakci na změnu, je nesmyslné brzdění potřeby jednat. Řečeno jinak: v případě krize by se měla politická elita stmelit, táhnout za jeden provaz. Ne si házet klacky pod nohy a soutěžit o místo na televizní obrazovce. Jenže, to by jim muselo jít o potřeby lidí.

Osobně mi vadí demagogie, která snad každé karanténní opatření pojímá jako porušení lidských práv jednotlivce. Je to nesmysl, a to hned ze dvou důvodů. Předně prvořadým právem člověka je právo na život a mimořádná situace má své vlastní způsoby zajištění tohoto práva. Připomínám, že mimořádná znamená dočasná.

A za druhé, už Velká francouzská revoluce ve svých deklaracích upozornila, že práva jednoho člověka končí tam, kde začínají práva druhého člověka. Není to ostatně nic jiného než Konfuciovo upozornění »Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim. Pak nebude vůči tobě nenávisti, ať řídíš stát, nebo rodinu«. Nebo pět století po něm Ježíš: »Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak i vy ve všem jednejte s nimi; v tom je celý Zákon i Proroci«. (Matouš 7, 12). Hájit lidská práva – to taky vyžaduje myslet.

*. Je tu i problém antirusismu. Tři starostové ze sebe udělali svaté. Na jedné straně odstranění pomníku Koněva, na druhé vyzdvižení Mariánského sloupu a chystaný pomník Marii Terezii. Je to normální?

Je to normální. Takto se chovali revanšisté vždy a všude, když k tomu dostali příležitost. Netřeba nad tím moralizovat: takoví prostě někteří jedinci jsou. A netřeba se s nimi nepřetržitě hádat: mají uzavřenou mysl a, jak by řekl Aristoteles, diskuse je upevňuje v jejich omylech. Nemluvě o tom, že se zbytečnou pozorností z jinak nezajímavých konšelů stávají hrdinové našich médií, především těch veřejnoprávních. Omluvám se, že se opakuji, ale přít se s nimi donekonečna je kontraproduktivní. Je třeba zformulovat vlastní stanovisko a jít dál. Nechat si vnutit téma, tedy místo a čas boje, to je základ prohry. Ofenziva začíná tam, kdy si téma zvolíme my.

Jenže pak se objeví »kauza ricin«. Ta přece vyžaduje jasné stanovisko i kritiku, jestli si to někdo zaslouží. I obrana je důležitá.

No právě – jakmile se při nějaké obraně dosáhne byť jen částečného úspěchu, politici a novináři pěstující nenávist se přeskupí a útok zahájí na jiné části fronty. A slovutnou trojici konšelů přitom klidně hodí přes palubu. Oni pěstitelé nenávisti mají dynamickou převahu umožněnou téměř monopolním přístupem do nejsledovanějších médií, volba témat je v jejich rukou – kdo si dnes vzpomene na Skrypala či na údajné plynové útoky v Sýrii? A teď je prostě na řadě ricin.

Všimněte si, co o tom veřejnost ví. Když to shrnu, nějaký ruský diplomat poslal dopis Bezpečnostní informační službě. Odtud získal informaci o ricinu jeden novinář, který ji publikoval. Tím zmíněný diplomat zasahoval do vnitřních záležitostí Česka. Proto museli být dva diplomati vyhoštěni. Takže posílat informaci BIS je zločin? Neměla by kontrarozvědka sbírat a vyhodnocovat informace z co největšího množství zdrojů? Nebylo skutečnou příčinou zmatků to, že uvedená informace pronikala z Bisky do médií? Zdá se, že celá situace spíše nahrává požadavku odvolat ředitele BIS, ne vyhostit nějaké diplomaty. Jenže při okamžitém spuštění mediálního koncernu podstata problému uniká. Zůstává jenom emoce – »zase to Rusko…« To, že se na celém chaosu podílejí premiér a ministr zahraničí, jen ukazuje, že nedorostli potřebám svých funkcí.

Vůbec bych se nedivil Moskvě, kdyby se neuchýlila k recipročnímu odeslání dvou českých diplomatů domů, ale přistoupila k radikální minimalizaci všech kontaktů s Českem. Stejně nás nikdo nebere vážně, každý přece ví, že česká zahraniční politika je jen lokajské přizpůsobování se představám ve Washingtonu a v Bruselu. Doplněná snad jen o tvůrčí činnost konšelů na úrovni klukovských schválností na pískovišti. Na větší ekonomické projekty, jako je dostavba Dukovan, mohou Rusové zapomenout. Nemusejí se podbízet.

Občas je dobré si na změnu prostě počkat a věnovat se něčemu užitečnému. Třeba i několik let. Při sebedestruktivních sklonech současných českých politických elit není důvod k obavám – jednou i na naší ulici bude svátek.

Jaroslav KOJZAR


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.1, celkem 55 hlasů.

Jaroslav KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


salekiv
2020-06-15 18:22
Kdopak nám to tady dává své rozumy. No samozřejmě, jedna z
největších kreatur proplouvající režimy, jak nůž máslem - Oskar
Krejčí. V devatenácti letech v roce 1966 zatčen při pokusu o
překročení státní hranice do Rakouska a odsouzen pouze k
podmíněnému trestu, aby už v letech 1969 až 1974 studoval na
Filozofické fakultě UK v Praze a hned poté nastoupil do v Ústavu pro
filozofii a sociologii ČSAV. To je kariéra. Jak by ne. S STB
spolupracoval jako důvěrník, agent a jako rezident, tedy zvláště
spolehlivý a prověřený tajný spolupracovník, jenž organizoval práci
dalších agentů, kteří mu byli svěřeni, a předával výsledky jejich
činnosti. V roce 1989 zprostředkovává setkání komunistické moci s
disidenty a je autorem projevu navrhujícího Václava Havla na prezidenta.
Určitě odborník na slovo vzatý propagující heslo - můj prospěch
nade vše.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.