Podvody s projektem Paměť národa

Dne 24. června 2019 se Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) nezákonně vypořádal s mou občanskou stížností na odpírání informací o odpovědnosti tohoto státem financovaného ústavu za publikaci chybných údajů a prapodivných falzifikací o konkrétních pamětnících v projektu Paměť národa. Namísto poskytnutí informací pravdivých ÚSTR zaslal na mou adresu a zveřejnil na svém webu fake news, tedy informace nepravdivé.

V naději, že oklame mne i veřejnost, pokusil se ÚSTR popřít jakoukoli vlastní odpovědnost tvrzením, že: »ÚSTR nenese odpovědnost za formální správnost a aktuální funkčnost webových stránek projektu. ÚSTR nenese odpovědnost za obsah a věcnou správnost webu. Vaše tvrzení, že na webu projektu jsou publikovány vědomě i skutečnosti neodpovídající věcné údaje a nepravdivá tvrzení například o pamětníkovi Janu Janků nebude povinný subjekt v rámci vyřízení žádosti podle InfZ komentovat.«

Usvědčit ÚSTR z hrubého porušení zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, z toho, že o své vlastní roli v projektu Paměť národa mně i veřejnosti lže, nebylo ale těžké. Podle Smlouvy o spolupráci ÚSTR s Post Bellum a ČRo datované 31. 7. 2008 a podepsané řediteli těchto institucí, kterou jsem si následně vyžádal, se ÚSTR jednoznačně zavázal k »realizaci a udržování projektu Paměť národa« a výslovně k tomu, že »ÚSTR je hlavním odborným a edičním garantem projektu, zodpovídá za mezinárodní spolupráci na projektu, je editorem projektu« a že bude plnit povinnosti »zpracovat veškeré natočené a sebrané materiály vztahující se k projektu a jejich zveřejnění na stránkách projektu«, ale také »provádět školení k projektu a vypracovat metodiku projektu«.

Jaké vlastně mohl mít ÚSTR důvody k tomu, že se odhodlal k opakovanému odpírání a k falšování, zalhávání pravdivých informací o své skutečné roli a svých hrubých pochybeních v projektu Paměť národa? Co jej jako státem financovanou instituci vedlo k tomu, že se nejprve vyhnul podání informace a po mé stížnosti na nezákonnost odpírání informací se rozhodl k dalšímu porušení zákona a k datu 24. června 2019 vyrobil a poté i zveřejnil na vlastním webu informace klamné, nepravdivé?

Motivem úředníků a funkcionářů, kteří se vyhýbají splnění informační povinnosti a poskytují informace nepravdivé, často bývá zájem utajit před veřejností odpovědnost za nezákonné a neetické rozhodování a jednání. Fakta v tomto případě nasvědčují, že ÚSTR měl víc než dost důvodů, proč se od své odpovědnosti za veřejně prezentovaný obsah projektu Paměť národa distancovat.

Jak jsem totiž postupně zjišťoval, podle Smlouvy z roku 2008 o realizaci projektu Paměť národa, kterou jménem ÚSTR sjednal a podepsal někdejší ředitel Pavel Žáček, nese právě ÚSTR rozhodující odpovědnost za neetickou a neodbornou práci s pamětníky a za zneužívání, účelovou manipulaci konkrétních pamětníků i prezentaci chybných údajů, účelových, selektivních úprav a falzifikací obsahu pamětnických výpovědí na webu projektu.

Jakkoli se neodborných a neetických postupů v projektu Paměť národa prokazatelně dopustili zejména někteří spolupracovníci a lidé z Post Bellum nebo i Českého rozhlasu, rozhodující odpovědnost za účelové manipulace a klamání veřejnosti zde nese Ústav pro studium totalitních režimů. Nemůže tomu být jinak, jestliže se smluvně výslovně zavázal plnit v projektu povinnosti hlavního odborného garanta, edičního garanta, editora, zpracovatele metodiky a školitele, ale i zpracovatele a zveřejňovatele »veškerých natočených a sebraných materiálů«.

Umožnili manipulace a falzifikace

Když pracovníci Post Bellum Andrea Jelínková a Vít Lucuk při vytěžování a prezentaci vzpomínek častěji fabulujícího pamětníka Jana Janků, někdejšího vězně z Uherského Hradiště a Mírova, odborně i lidsky selhali (Jelínková vyrobila i úmyslnou falzifikaci, kterou také Lucuk převzal do své publikace), podle smlouvy byl povinen zjednat nápravu jejich pochybení právě ÚSTR. Tedy hlavní odborný garant, zpracovatel metodiky projektu, editor a prezentátor. Neudělal to! Odpovědný zaměstnanec ÚSTR Michal Šmíd pověřený funkcemi správce, editora a šéfredaktora webu projektu Paměť národa naopak nesprávné údaje a vyrobené falzifikace plně publikoval. Když to v počátku roku 2019 prasklo, začal požadavkům o nápravu klást aktivní odpor.

Svědčící záznamy

V únoru 2019 bylo Post Bellum požádáno vedoucím zlínské redakce MF Dnes Tomášem Železníkem o reakci na fakta o nesprávných údajích a falzifikacích publikovaných o Janu Janků na webu Paměť národa. Klamavé stanovisko nalhávající T. Železníkovi, že je vše úplně v pořádku, poskytl tehdy zaměstnanec ÚSTR v roli »správce portálu Paměť národa« M. Šmíd. Namísto přiznání pochybení a příslibu nápravy podvedl redaktora Železníka sebevědomým tvrzením, že: »Nahrávky s panem Janků byly pořízeny reportéry Post Bellum v rámci pilotního projektu Post Bellum Příběhy 20. století (audionahrávka Andrey Jelínkové a její zpracování z roku 2009). Novější videonahrávka z roku 2016 pak vznikla v rámci projektu Nucená práce v době národního socialismu. Celkem jde o více než čtyři hodiny záznamů rozhovorů s pamětníkem. Výhodou portálu Paměť národa je možnost seznámit se s celými nesestříhanými záznamy pamětnických výpovědí, stačí se zaregistrovat jako badatel. Každý, kdo tak učiní, jistě pochopí, že tvrzení o tom, že s pamětníky manipulujeme, musíme kategoricky odmítnout… Samozřejmě nikdy nemůžeme vyloučit, že se pamětník po tolika letech může mýlit, ale i v souladu s šetřením historiků z ÚSTRu považujeme svědectví pana Janků za věrohodné.«

Na co M. Šmíd spoléhal, když zlínské redakci MF Dnes vydal s odkazem na údajné »šetření historiků z ÚSTRu« klamavé stanovisko, že je vše správně a v pořádku? Zřejmě na to, že pohodlný novinář se oklamat dá a nevynaloží úsilí na únavné čtyři hodiny poslechu záznamu pamětnických výpovědí, natož na jejich pracné porovnání s vyrobeným účelovým textem a textu se skutečnými fakty.

Oba zvukové záznamy výpovědí Jana Janků totiž nad jakoukoli pochybnost manipulaci s pamětníkem a neodborné, neetické postupy při pořizování jeho vzpomínek, ale i pamětníkovi kýmsi předem předpřipravených »vzpomínek«, dokazují. Vedle nedbalého, neodborného jednání A. Jelínkové a V. Lucuka lze samozřejmě prokázat i to, že pamětník fabuloval, mýlil se a také zamlčoval některé podstatné skutečnosti či přímo říkal nepravdy.

Záznamy pořízené v rámci projektu Paměť národa A. Jelínkovou v roce 2009 a V. Lucukem v roce 2016 pro Post Bellum jsem ale také porovnal se záznamem třetím, který byl pořízen kvalifikovaněji a mimo tento projekt pracovníkem ÚSTR P. Slintákem nikoli pro projekt Paměti národa, ale pro ÚSTR v mezidobí, v roce 2014. Na Slintákově záznamu si pamětník Janků vymýšlí méně, je z nějakého důvodu opatrnější. Asi mu také P. Slinták neumožnil zcela volně číst a používat ony kýmsi předpřipravené materiály, které si Janků tak pochvaloval u Jelínkové?

Na záznamu pořízeném A. Jelínkovou pro Post Bellum se Janků otevřeně přiznává, že mu byly konkrétní materiály připraveny, listuje některými z nich, ale i čte a probírá se jakousi literaturou. Snaží se Jelínkovou, která mu to vše bez námitek umožňuje, ohromit i fabulacemi. Hlásí se výslovně aktivně ke kampani vedené proti poslanci, někdejšímu předsedovi KSČM M. Grebeníčkovi a za svého hlavního vyšetřovatele v Uherském Hradišti označuje, jak jinak, A. Grebeníčka. Janků pronáší na jeho adresu mylná, křivá svědectví, a tvrdí, že mu prý vyrazil dva zuby. Jelínková pak v manipulativním textu na webu Paměti národa ještě Jankovy »vzpomínky« dotváří i vlastním falzifikačním tvrzením. Vydává Janků lživě za »svědka« i tehdy, kdy jí Janků v záznamu výslovně říká, že svědkem nebyl! V. Lucuk manipulační text A. Jelínkové zcela bez výhrad zařazuje do své vlastní publikace o pamětnících. Ve svém zpovídání pamětníka Janků v roce 2016 se pak V. Lucuk příliš neodchyluje od neodborného postupu Jelínkové. A Janků mu opět říká to, co chtějí spolupracovníci Post Bellum slyšet. Zapomněl jen na ty zuby.

Zpověď Jana Janků pořízená P. Slintákem v mezidobí, v roce 2014, neobsahuje žádné tvrzení Janků o tom, že by někdy přišel při výslechu o zuby. A jako svého vyšetřovatele označuje Janků bez jakéhokoli zaváhání zcela jednoznačně A. Višenku, nikoli A. Grebeníčka.

Poté, co v únoru 2019 vydal správce webu Paměť národa, zaměstnanec ÚSTR M. Šmíd jménem svým a s údajnou podporou kolegů »historiků ÚSTR« zlínské redakci MF Dnes klamavé stanovisko, ve kterém zapřel chyby a falzifikace o Janků, trvalo půl roku a vyžádalo si několik mých urgencí, než ÚSTR od tohoto klamavého postoje ustoupil a část vadného textu s falzifikací z webu Paměť národa v polovině srpna 2019 stáhl. Přes opakované termínované veřejné přísliby, že provede revizi a publikuje nápravu, ovšem ÚSTR žádnou nápravu nezjednal a nepublikoval ani do konce roku 2019, ani poté. A navíc v nekritické prezentaci účelově vybraných některých nepravdivých krátkých pasáží a přepisů z výpovědi pamětníka pokračoval dál.

Zneužití pamětníků a projektu

Zkoumání historické minulosti a její výklad se na dějinné křižovatce uprostřed Evropy bezpočtukrát stávaly předmětem a nástrojem politického střetávání a ovlivňování. Ti, kdo mají prostředky, vliv a přízeň médií, den co den vysvětlují, doplňují, ale i přetvářejí dějiny starší i novější k obrazu svému.

Projevem politické poptávky po »nových dějinách« se stal i vznik silně ideologicky motivované instituce, tedy ÚSTR. Potřebu poptávky po vhodných pamětnících a »vhodné« interpretaci jejich výpovědí pak představuje i společný projekt Post Bellum, ÚSTR a Českého rozhlasu nazvaný s ohledem na slabou odbornou kvalitu práce a hrubé etické poklesky při nakládání s některými pamětníky a jejich výpověďmi trochu velikášsky Paměť národa.

Pokud by při získávání vzpomínek a při nakládání s pamětníky a získanými výpověďmi realizátoři projektu Paměť národa jednali kvalifikovaně a eticky, bylo by možné kriticky poukázat jen na jejich ideologickou jednostrannost. Jestliže ale již ÚSTR samotný je vznikem a činností příkladem ideologické a politizující instituce se »správným« stranicko-politickým přístupem k československým dějinám, pak role ÚSTR v projektu Paměť národa a vztah k tomuto projektu vykazuje rysy nikoli odborné historické práce s pamětníky a kritické prezentace výsledků, ale nedbalého a v konkrétních případech silně neetického, klamavého až podvodného jednání.

Znaky podvodného jednání, porušování etiky a zásad odborné práce, ale i otevřené a úmyslné porušování platných zákonů a smluvních závazků ze strany ÚSTR a jeho odpovědných pracovníků v souvislosti s projektem Paměť národa jsou zřetelné právě v případě falzifikace a selektivní prezentace vzpomínek častěji fabulujícího pamětníka Jana Janků, který byl zadržen v květnu 1949 při pokusu přejít do Rakouska a který byl v kauze ozbrojené skupiny Světlana–Jeseník vedené násilníkem se sklony k alkoholu A. Šimarou odsouzen v červenci 1950 k 20 letům odnětí svobody a peněžitému trestu 20 tisíc korun.

Ověřil jsem si opakovaně v průběhu bezmála půldruhého roku, že odpovědní pracovníci ÚSTR v projektu Paměť národa v kauze Janků, ale i jiných odborně i eticky selhávají. Úmyslné zneužívání konkrétních pamětníků v projektu Paměť národa k informační manipulaci tolerují nebo i hájí a prezentačně se na něm podílejí.

Vyvstává otázka, proč byli a jsou v projektu Paměť národa využiti a zneužiti někteří pamětníci, třeba již zmíněný častěji fabulující chodbař z Uherského Hradiště Jan Janků, ale i podvodnice vydávající se za vězenkyni gulagu Věra Sosnarová nebo chodbařka z Uherského Hradiště Anna Honová (rozená Krmenčíková) či chodbař Stanislav Lekavý, k nekritické a neodborné, nebo i falzifikační prezentaci? Jaký má prezentace některých účelově vyrobených textů a nekritická prezentace vybraných fabulací či vyrobených falzifikací výpovědí pamětníků a »pamětníků« na webu projektu Paměť národa účel?

V aféře podvodnice Věry Sosnarové lze podezřívat ÚSTR a Post Bellum, že nekritická prezentace líčení o údajném násilném odvlečení do SSSR a o fantaskním dvacetiletém pobytu v gulagu zřejmě konvenovala »ideovému« naladění zainteresovaných z Post Bellum a ÚSTR. Lahodilo jim Sosnarové přibarvování sovětských pracovních táborů na roveň vyhlazovacích táborů nacistického Německa natolik, že zcela zapomněli na etiku a odbornou odpovědnost? O nedoloženosti fantazií, kterými si Sosnarová po léta přivydělávala na besedách se žáky škol a farníky římskokatolické církve a které prezentoval ÚSTR na webu Paměti národa až do roku 2019, totiž odpovědní mohli a měli vědět už od roku 2002, kdy Česká republika zamítla její ničím nedoložený vychytralý nárok na miliony odškodného.

Co se týče falzifikací a fabulací prezentovaných a zakomponovaných na webu projektu Paměť národa jako údaje a »vzpomínky« či převyprávění obsahu vzpomínek chodbařů z Uherského Hradiště Jana Janků, Anny Honové (rozené Krmenčíkové) a Stanislava Lekavého, pak falzifikace, fabulace a informační manipulace vzbuzují jednoznačné podezření, že měly dodat chybějící svědectví pro politickou a mediální kampaň proti vyšetřovateli z Uherského Hradiště Aloisi Grebeníčkovi. Tedy proti tomu vyšetřovateli, o kterém starosta Orla, poslanec za KDU-ČSL Stanislav Juránek tlumočil 28. února 2018 v Poslanecké sněmovně vzkaz svého strýce, politického vězně z Uherského Hradiště Karla Procházky: »Mám jeden osobní vzkaz, vzkaz právě směrem ke komunistické straně, který jsem ještě nikdy nemohl takto předat, a je to vzkaz od mého již zemřelého strýce, který se jmenoval Karel Procházka, ať tady také zazní konkrétní jméno, který byl v roce 1948 odsouzen na 11 let za to, že organizoval pouť orelskou na Hostýn… Čistě náhodou byl tam, kde působil otec současného poslance, který zde velmi pečlivě mluvil přede mnou, a tento byl člověkem, který se nějakým způsobem k mému strýci zachoval. Když byl strýc živ, a tehdy se mluvilo ještě hodně o Grebeníčkovi jako o takovém příkladu toho, jakým způsobem se chovali v minulé době komunisté vůči svým vězňům, a byl vydáván za odstrašující příklad. A já teď zcela veřejně řeknu ten vzkaz svého strýce. On říkal: ‚Nevěř tomu, co se říká. Grebeníček byl nejmírnější, nejjasnější a nejlepší ze všech, kteří se vůči nám chovali. My jsme vždycky věděli, co udělá, na rozdíl od těch ostatních‘.«

Z odpovědnosti se nevylžou

Na základě studia odborné literatury a některých pramenů a mediálních výstupů lze zjistit u častěji fabulujícího pamětníka Jana Janků a v případě podvodnice Věry Sosnarové vydávající se za vězenkyni gulagu, ale i dalších, že ÚSTR o nich v projektu Paměť národa svým vlastním zaměstnancem M. Šmídem publikoval a u některých dodnes vědomě prezentuje na webu Paměť národa nesprávné údaje a nepravdivá tvrzení. Konkrétní pamětníci, jak to prokazuje zvlášť zřetelně případ Jana Janků, byli dokonce pracovníky Post Bellum či ÚSTR využiti k prezentaci nikoli jen jejich vlastních skutečných vzpomínek, ale účelových materiálů, nepravdivých informací a uměle upravených a vyrobených tvrzení, včetně prokazatelných nevěrohodných fabulací.

Odpovědnost za dlouhodobou publikaci a prezentaci falzifikací i nesprávných a nepravdivých údajů a tvrzení o konkrétních pamětnících na webu Paměť národa nese dle Smlouvy ze dne 31. 7. 2008, podepsané tehdejším ředitelem P. Žáčkem, ÚSTR. Ten tak také jako smluvně stanovený »hlavní odborný a ediční garant projektu« a jako subjekt odpovědný za vypracování »metodiky projektu« a za »školení k projektu« nese odpovědnost za to, že toleroval a umožnil zneužití konkrétních pamětníků, neodborné a neetické jednání s nimi a manipulaci s obsahem jejich výpovědí.

Ve světle faktů neobstojí tedy pokus ÚSTR a jeho současného ředitele Hazdry a dalších popírat svou roli a přesouvat odpovědnost za vadný obsah webu projektu Paměť národa a za falzifikace a neetické zneužívání pamětníků zcela na další organizace účastnící se projektu, na neprofesionálně jednající Post Bellum a jeho politicky motivovaného ředitele Mikuláše Kroupu a člena dozorčí rady Daniela Kroupu nebo ČRo. A neobstál by s ohledem na pokračování té praxe ani pokus současného vedení a Rady ÚSTR odkazovat se na to, že tím, kdo první hrubě neplnili povinnost hlavního odborného garanta a smluvní závazek řádného metodického vedení projektu, byli někdejší ředitel ÚSTR Pavel Žáček, který smlouvu sjednal a podepsal, a další.

Radomír SILBER


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: -507531, celkem 90 hlasů.

Radomír SILBER

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


joska.korinek
2020-06-30 14:50
To víte, velmaxi, lidé jsou omylní. Pan Marek se spletl a místo
„privatizátorů“, napsal „privátorů“. Stejně jako vy jste
jistě chtěl napsat „byste“ a napsal „by jste“.
velkymaxmilian
2020-06-29 22:45
@jmarek3:Mohl by jste objasnit význam slova "privátor"? Předem
děkuji.
fronda
2020-06-29 21:25
Proč má Ministerstvo Pravdy zkratku ÚSTR?
jmarek3
2020-06-29 15:35
Za jidášský groš učíní tato paorganisace vše.ÚSTR je obyčejná
běhna sloužící zájmům privátorů.
svaty_vaclav
2020-06-29 11:51
Pro dva práskače Čiháka a miki.13 a další: Brevíř uvědomělého
občana havlovské republiky, Práskejte uvědoměle
…………………….
https://www.protiproud.cz/politika/5175-cesti-bonzaci-nyni-udavejte-rychlej
i-a-z-pohodli-domova-chytry-formular-vam-pomuze-nase-verejna-sprava-jde-s-d
obou-kavarna-a-neziskovky-veli-pridat-budoucnost-s-prispendlenym-usmevem-bu
dou-brucet-vsichni.htm
slechta48
2020-06-29 11:47
Asi tradiční "všeználek co všude byl a od všeho má
klíče" nechápe text. Jinak jen obligátní blitky v soutěži o
nejblbější příspěvek. Co provokatér Maxmilán Bretschneider?
velkymaxmilian
2020-06-29 10:41
Spíše než "výzkumná činnost ÚSTR" myslícího člověka
napadne proč Radomír Silber (asistent poslance Grebeníčka) seznamuje
čtenáře právě po roce(!), že se jeho stížností pracovníci této
instituce příliš nezabývali. Kauza svědka (poškozeného?) Jana Janků
se týká činnosti otce poslance KSČM, pana Aloise Grebeníčka, který
působil jako vyšetřovatel StB v Uherském Hradišti. Byl společně s
dalšími dvěma spolupracovníky ve druhé polovině devadesátých let
obžalován pro ublížení na zdraví, více než šest let trvající
proces vyzněl do ztracena, neboť pan Alois Grebeníček před 17 (!)lety
zemřel. Nejen cesty Páně, ale i duševní pochody lidí, kteří
Silberovi k otištění tohoto pseudoproblému poskytly prostor, jsou
nevyzpytatelné...
slechta48
2020-06-29 09:30
Sedmilháři se nasáčkovali i do "odborných" institucí
pravdoláskařské propagandy jako je Výzkumný ústav antikomunismu a
jeho další pobočky. Podle toho také jejich "práce" vypadá.
kozpav
2020-06-29 08:49
Pokud to má být Paměť národa, tak v ní musí být objektivní lidé a
vidět události z obou stran.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.