Ilustrační FOTO - Pixabay

Koncert pro jednoho posluchače

Jazzman a jeho jediný posluchač jsou tváří v tvář v jednom pařížském sklepě, vzdálenost mezi nimi je pět metrů. Několik slov a zvuk saxofonu tryská jako jakési uvolnění po měsících bez živé hudby z důvodu pandemie COVID-19, píše agentura AFP.

Od 2. června pořádá jazzový sál La Gare na severovýchodě Paříže každý večer stovku sólových koncertů pro jednoho posluchače, trvajících asi pět minut. Hudebník strádal tím, že nemohl dva měsíce hrát pro obecenstvo, a posluchač je zase lačný poslechnout si po dvou měsících živou hudbu, říká Julien De Casabianca, spoluzakladatel této koncertní síně. Nejprve je třeba se zapsat a pak je třeba čekat. Konečně vytoužená chvíle přichází. Dveře se otevírají a posluchač se několik minut ocitá tváří v tvář umělci.

Sál, jakási dlouhá krypta s mnoha arkádami, se koupe ve tmě. Na podlaze jsou vlhké skvrny. Na konci dvě lampy, perský koberec a dva svazky bílých květin tvoří intimní dekoraci. »Dobrý den, jak se jmenuješ?« ptá se umělec toho večera. Stíny a světlo se odrážejí od jeho tváře. Posluchač sedí na židli, z důvodu nezbytných rozestupů několik metrů od hudebníka. Představuje se a sólový koncert může začít.

Každý nový koncert je nové setkání. Posluchači se usmívají, jejich oči září. Někteří mají velmi soustředěný výraz. Jiní se otáčejí ke svému společníkovi, neboť dva zamilovaní, dva přátelé či dva členové jedné rodiny tvoří jednu jednotku a mohou si vyslechnout koncert společně. »Cítím, že lidé opravdu přicházejí s otevřeným srdcem. Za takových okolností není mezi tebou a publikem překážka,« říká saxofonista Benoît Crauste, jeden ze dvou hudebníků, kteří v La Gare koncertují. »Když hraješ sám, jsi svobodnější. Je to naprostá svoboda, cítím to,« vysvětluje. Má opět pracovní smlouvu a vychutnává si svůj návrat na scénu poté, co se musel v době epidemie odmlčet. »Zase znovu hrát je osvobození. Podle nálady lidí mám chuť hrát různé kousky,« uvádí další hudebník, saxofonista Gaël Horellou.

Když posluchači odcházejí, jsou okouzleni. Na velké terase bývalého nádraží, které je dnes opuštěné, se osvěžují se sklenkou piva v ruce. »Díval se na nás a myslím si, že hrál právě pro nás. Je to jako kdyby šéfkuchař uvařil jídlo právě pro tebe,« říká Alizée Jarycková, která sem přišla se svým přítelem. Thomas Gien odchází a oči mu ještě jihnou dojetím: »Půjdu spát s hvězdami v očích,« přiznává.

Majitelé sálu nechtějí pořádat obvyklé koncerty podle pravidel minimálních odstupů mezi diváky. »Když je ve velké koncertní síni padesát osob, odcházíš s podivným pocitem. Po sólovém koncertu však jdeš domů se vzpomínkou na celý život,« vysvětluje Yacine Abdeltifová. »Z ekonomického hlediska to je teď katastrofa,« připouští její kolega Julien De Casabianca. Odhaduje, že příjmy jsou čtyřikrát až desetkrát nižší než v běžné době. Na druhou stranu se raduje z uměleckého výsledku.

(čtk)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 1, celkem 2 hlasy.

(čtk)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.