Erbanová: Nic bych neměnila ani nevzala zpět

Osmadvacetiletá rodačka z Vrchlabí Karolína Erbanová se vryla nejvíce do paměti těch, kdo nesledují sport zrovna denně, tím, že získala rychlobruslařský bronz na zimních olympijských hrách v roce 2018. Kromě toho je dvojnásobnou bronzovou medailistkou z mistrovství světa, mistryní Evropy a několikanásobnou juniorskou mistryní světa. Ovšem prakticky záhy po olympijském úspěchu pověsila brusle na hřebík a vydala se poněkud jiným směrem – vrhla se na florbal a následně na lední hokej. Ale to bychom příliš předbíhali…

Karolíno, jak se vám žije a sportuje v dnešní koronavirové době? Snad jste v pořádku vy i vaši blízcí…

Koronová doba mě zasáhla stejně jako všechny ostatní. Snažím se to brát selským rozumem. Nezveličovat to ani nepodceňovat a hlavně si udržet optimismus.

Jak moc stav nouze a karanténa na jaře narušily vaše sportovní plány?

V době, kdy karanténa přišla, jsme již s mým hokejovým týmem HC Jičín měli úspěšně dohranou soutěž. Jediné, co narušilo moje sportovní plány bylo moje působení u HC Stadion Vrchlabí jako trenér zaměřený na bruslení. Museli jsme tedy zrušit tréninky a zavřít zimní stadion o pár týdnu dřív.

Jak těžké bylo »přešaltovat« se z rychlobruslení na lední hokej, tedy z individuálního sportu na kolektivní?

Těžší, než jsem si ze začátku myslela (úsměv). Řekla bych, že to přináší jak dobré, tak těžší věci. Moc fajn bylo být v kolektivu, tedy cítit energii spoluhráček, které mají ve stejnou chvíli stejný cíl. Na druhou stránku to bylo velmi náročné pro moje tělo. Vlastně pořád je. Jsem stále v procesu, kdy dolaďuji všechny neduhy na těle z rychlobruslení a zároveň se snažím zvyknout si na naprosto nový pohyb, na mraky různých chráničů místo kombinézy, taktickou hru a hlavně práci horní poloviny těla.

S tatínkem a olympijskou medailí.

Sníte o účasti na olympiádě v hokeji?

Anglicky se říká, že »sky is the limit«. Já mám vždy ty nejvyšší cíle, pokud je to v souladu se sebe samou. Řekněme, že jsem na určité cestě a dívám se dopředu.

Kdyby se vám před rokem a půl nepřihodilo zranění, věnovala byste se bývala florbalu? A proč jste si vlastně vybrala florbal?

To je velmi dobrá otázka. Myslím si, že pro tamto období i dost klíčová. Mohla bych teď spustit stylem - začít florbal byla blbost, neměla jsem to jít hrát, kdybych nešla, tak bych si nezranila takto vážně koleno. Ale takhle to necítím. Samozřejmě to v tu dobu byla čára přes rozpočet a blesk z čistého nebe, ale i »díky« tomu jsem prošla určitým mentálním procesem, zklidněním, zhodnocením. No a když jsem se zotavila po všech stránkách, tak jsem se najednou ocitla na hokeji. Cesta k němu podle mě směřovala od doby, kdy jsem si od hokeje ve čtrnácti letech udělala pauzu.

Vraťme se prosím k vaší rychlobruslařské kariéře - kdy jste v ní byla nejšťastnější a kdy naopak nejsmutnější?

Nejšťastnější nebo spíše nejnabitější jsem se cítila, když jsem se ocitla v mém prvním nizozemském týmu, protože toho bylo hrozně moc nového po delší stereotypní době. Nová země, nový tým, nový trenér, nový jazyk, nová kultura, noví lidé. Bod, kdy jsem naopak byla nejsmutnější, asi nemohu jednoznačně určit. Celá moje kariéra byla velmi specifická, v dnešní době až taková anomálie. Ty okolnosti byly, jaké byly, a nejednou jsem se kvůli tomu cítila taková zmatená a nepochopená. Také, jako každý sportovec, jsem zažívala výkyvy výkonnosti, a to jsou též období, který každý z nás nějak uchopí a nějak prožívá. To vše, zvláště když jsem byla sama v cizí zemi, někdy bývalo velmi těžké.

Je něco, co byste na oválech udělala jinak, kdyby to šlo vzít zpět?

O tom jsem snad ani nikdy nepřemýšlela. Jak se říká, po bitvě je každý generál, takže myšlení typu »tohle jsem měla udělat jinak«, které nastává po dané situaci, je podle mého názoru zbytečné. Ano, člověk svá rozhodnutí reflektuje a hodnotí tak, aby si odnesl cennou zkušenost, ale někdy právě ty nejcennější zkušenosti vznikají tím, že člověk jedná spontánně a dovolí si udělat chybu. Proto bych vůbec nic neměnila a nebrala zpět.

Kde máte schovanou olympijskou medaili? A prodala byste ji, kdyby bylo proč, nebo ani za žádnou cenu?

Olympijská medaile si doma hoví na poličce. Jestli bych ji prodala, netuším. Nikdy nevíte, v jaké situaci se ocitnete, ale tohle by byla asi ta úplně krajní možnost.

Prozraďte, čemu se věnujete nejčastěji ve volném čase, když tedy zrovna nesportujete?

Momentálně studiu na vysoké škole. Dále pracuji jako trenér bruslení u hokeje, takže se snažím přiučit se něčemu novému v tomto směru a ještě spolupracuji s neziskovou organizací Společně k bezpečí, která se pohybuje ve školství. Jsou to opravdu opačné póly, ale ten kontrast se mi líbí.

Je nějaký sport, na který jste nebo jste byla - lidově řečeno - levá?

Je jich víc, jak jsem teď zjistila při studiu sportovní vysoké školy. Například plavání, ač má skvělé rehabilitační účinky a hodilo by se mi do repertoáru, tak mi opravdu nejde. Zápočet jsem na škole sice získala, ale dobrý pocit jsem ze svého plaveckého výkonu opravdu neměla (smích).

Co byste asi bývala dělala, kdyby nějaký krutý pánbíček zrušil sport? Jakou činností byste se v tom případě pravděpodobně živila?

Teď už se živím sportem pouze v souvislost s trénováním, ale nutno podotknout, že to není jediná oblast mého působení. Nechci být jednostranně zaměřená, a proto se snažím zkoumat i jiná odvětví, než jen ta sportovní.

Co považujete za svou největší pozitivní, a co naopak za negativní vlastnost? Pracujete na jejím odbourávání?

Za silnou stránku beru moji vůli a tah na branku. Pokud uvnitř opravdově cítím, že něco »ano« a že něco chci, tak najdu různé způsoby k uskutečnění. Slabší stránka bude asi občasná zahleděnost pouze na sebe a pohled na věci pouze mým náhledem. Práce na sobě je dost aktuální téma. Takže teď, když jsem se uvolnila z kolotoče profesionálního sportu, kde to je těžké praktikovat, na tom dost pracuji.

Máme léto a s ním i prázdniny. Pro většinu lidí je to nejoblíbenější část roku. Máte to tak také, ačkoli jste vlastně závodila v zimě?

Přiznám se, že mi nevyhovují extrémní teploty, takže když je velká zima nebo naopak velké teplo, moje tělo hlásí poplach. A s teplem je to horší! Když se teploty dostanou ke třicítce, tak nejsem ve své kůži. Asi proto jsem taky celý život u ledu (smích).

Kdybych měl křišťálovou kouli a mohl v ní vidět Karolínu Erbanovou za deset let, co byste tam chtěla spatřit?

To je hypotetická otázka a stejně taková bude i odpověď na ni. Těch cest se otvírá a nabízí hodně. V hlavě mám svoje představy a plány, uvidíme, kudy ta cesta nakonec půjde…

Petr KOJZAR

FOTO – wikiedia.org (1) a archiv


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 3.6, celkem 7 hlasů.

Petr KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.