Rozhovor Haló novin s pedagožkou z Brna Annou Štofanovou

Prezident Beneš měl pravdu

Prý se opět připravuje pochod na Brno, jako připomínka údajného násilného a krvavého »vyhnání« Němců v květnu roku 1945. Je to pravda?

Je to pravda. Tento pochod však už není jedinou akcí, jak tomu bylo zpočátku. Stává se součástí »Festivalu smíření Meeting Brno«. Koná se od 20. do 25. července a od 4. do 14. září. Začal 20. července diskusí s prezidentkou letošního festivalu Martinou Viktorií Kopeckou, farářkou církve evangelické v augustiniánském opatství na Mendlově náměstí. Tam měl kněz P. Hověz informovat i o novém kostele na Lesné. Benediktinka F. Šimuniová a převor bosých karmelitánů P. Pola odhalili plán pouti smíření ze Staroměstského náměstí na Bílou horu. Je zjevné, že se událostí stále více chápe církev. Samotná pouť smíření z Pohořelic do Brna se bude konat až 12. září 2020.

A to nevadí, že se tento termín nekryje s výročím, kdy Němci po válce museli z Brna odejít?

Nevadí. Od svého vzniku jde o politicky motivovanou akci. Mladé generaci se má vrýt do paměti, že v roce 1945 se odsunem brněnským Němcům stalo velké příkoří a nenahraditelná škoda pro zánik multikulturního města Brna. A to Sudetoněmeckému landsmanšaftu (SL) umožňuje nastolovat další požadavky, jak to vyjádřil B. Posselt v řadě vystoupení. Po roce 1989 se už podařilo narušit sebevědomí našich občanů tím, že nejsou schopni sami řídit svůj průmysl. Proto je v cizích rukou, včetně strategických surovin. Církve byly obdarovány majetkem. Dostávají finance, které využívají k dalším nákupům. Šlechtě bylo také mnoho i protizákonně vráceno. V rozparcelování naší země zbývá už jen překonat výsledky postupimské konference a zrušit tzv. Benešovy dekrety. Oficiální cestou to nejde, je třeba se obracet na politicky spřízněné duše v České republice. K tomu všechny akce za podpory nic netušící mládeže směřují. Ta si nevědomky podřezává pod sebou větev své národní suverenity a budoucnosti.

Kdo vlastně tento pochod organizuje? Má podporu brněnského kraje a města Brna?

Taktikou je využívat stále více institucí. Z oficiální stránky akce cituji: »Jeho program přinese na třicet diskusních a kulturních pořadů zabývajících se tím, jak moc je pro naši společnost důležité, abychom byli vyrovnaní s vlastní minulostí, abychom znali své kořeny a mohli tak pevně zakotveni čelit výzvám současnosti.« Jakým výzvám současnosti máme čelit? O jakou znalost svých kořenů jde? Nikoho z organizátorů nenapadlo zařadit do akcí besedy o tom, jak působili brněnští Němci v Brně v době okupace, jaké bylo vzájemné soužití s českým obyvatelstvem v průběhu staletí. Festival se koná pod záštitou jak hejtmana kraje, tak pod záštitou primátorky města Brna. Podle plánovaných akcí jde o oživování jen některých historických událostí.  

Proč vlastně se ten připomínaný »pochod« uskutečnil?

Po roce 1989, se změnou politického a hospodářského uspořádání, vycítil Sudetoněmecký landsmanšaft svoji šanci, když z úst prezidenta Havla zazněla omluva tzv. sudetským Němcům za odsun. Proč? Sám Richard von Weizsäcker při příležitosti 40. výročí konce druhé světové války uznal, že odsun německého obyvatelstva nezačal v roce 1945, ale už rokem 1933, když řekl: »Sudetoněmecké hnutí se pod vedením Henleina – podněcovaného z Berlína – stalo pátou kolonou třetí říše v ČSR.« A ten zmíněný Henlein prohlásil 15. září 1938: »Český národ ukázal celému světu s konečnou platností, že je nemožné s ním žít v jednom státě… Chceme domů, do říše…« Pro Sudetoněmecký landsmanšaft to znamenalo, že historie začíná až v roce 1945 jejich odsunem. Účelově si vybrali »divoký odsun« brněnských Němců z Brna do Pohořelic. Ano, tento odsun byl předčasný a špatně logisticky zajištěný. Najdou však brněnští Němci odvahu k zamyšlení nad vlastními činy? Kdo zničil multikulturní Brno? Od roku 1851 až do vzniku ČSR v roce 1918 byli všichni starostové Němci. Se vznikem ČSR se nikdy nesmířili. V roce 1938 vzniklo mezi nimi davové šílenství usilující o připojení Brna k říši hned po Mnichovu. V jedné z rezolucí tehdy mezinárodní rozhraničující komisi v Berlíně, v jejímž čele stál von Weizsäcker, otec pozdějšího prezidenta NSR, byli brněnští Češi svými brněnskými Němci označeni za přivandrovalce a české Brno prohlašováno za nic neznamenající společenství domovníků a služek. Umožnili odeslání 9397 většinou německy mluvících Židů a také v Brně plně asimilovaných Romů do koncentračních táborů a na smrt. Historie je zdokumentována, aby nemohli vršit lži a polopravdy mládeži. Ještě 17. a 18. dubna 1945 bojovala na přístupech k městu německá domobrana – Wolksturm za iluzi pangermánské hegemonie nad Evropou. Multikulturní Brno, jak rádi zdůrazňují organizátoři pochodu, nezničili Češi, ale sami Němci. Mluví o kolektivní vině a zapomínají na kolektivní zodpovědnost. Po porážce neudělali nic pro nápravu křivd. Značná část mužů, kteří neuprchli včas, přešla do ilegality a přes den se skrývali v lesích. Chyběl jakýkoliv přehled. V rozbombardovaném městě chybělo vše, od základních potravin, bytů, lékařského materiálu… A přitom to museli představitelé města zajistit i běžencům z koncentračních táborů apod.

Jak to s tímto »odsunem« nakonec dopadlo?

Je třeba se zmínit, jak k rozhodnutí došlo. 27. dubna, den po osvobození, byl ustaven Národní výbor pro Velké Brno. Na to byli nejlépe připraveni komunisté. Těm připadly dvě pětiny míst podle Košického vládního programu. Komunisté měli ve výboru 12 míst, šest sociální demokraté, šest národní socialisté, čtyři lidovci a dvě nestraníci. Předsedou se stal Vladimír Matula (KSČ), prvním náměstkem Josef Podsedník (národní socialista), dalším Stanislav Šulc (sociální demokrat) a František Plíšek (KSČ). Dne 12. května 1945 byl zvolen rovným obsazením dvanáctičlenný Zemský národní výbor, jehož předsedou se stal František Loubal (národní socialista). Všichni byli pod velkým tlakem nespokojeného městského obyvatelstva, které sotva oslavilo osvobození, muselo nadále čelit nedostatku všeho. Němci měli svoje zásoby a bydleli často i v bytech zabraných po Židech. 29. května na jednání Národního výboru pro Velké Brno vedené J. Podsedníkem byla odsouhlasena rezoluce Klubu národních socialistů, s příkazem svého politického vedení řešit radikálně otázku Němců. 30. května oznámil předseda ZNV F. Loubal do Pohořelic, Modřic, Moravské Nové Vsi, Mušova a Mikulova, že z rozkazu NV pro Velké Brno mají být brněnští Němci vyvedeni za hranice města. Původní plán předpokládal rozmístit německé obyvatelstvo mezi německé sedláky, aby se o ně postarali a Brnu se ulevilo. Následný chaos však zapříčinil i neuvážený přechod do Rakouska a způsobil diplomatické spory. Kritika se dostavila jak od velitelství Rudé armády, které obvinilo F. Loubala z plné zodpovědnosti, tak od krajského tajemníka KSČ. Tolik jen pro stručné vyjádření složitého období, podrobnosti jsou v dobových dokumentech. 30. května tak došlo k onomu pochodu brněnských Němců do Pohořelic, který je neustále využíván Sudetoněmeckým landsmanšaftem jako klacek na české obyvatelstvo. Samotný pochod je ovšem opředen neskutečnou řadou fabulací a lží s cílem, aby se z Čechů stali viníci a z odsunutých nevinné oběti. Operuje se kolektivní vinou, pochodem smrti a násilím na nevinných starých lidech, ženách a dětech. Zatajuje se, že už v průběhu měsíce května pracovala v Brně komise německých antifašistů, která prověřovala podání svých německých spoluobčanů o jejich bezúhonnosti. Z cca 20 tisíc určených k pochodu bylo vyňato 575 osob pro zdravotní nezpůsobilost, 1226 po ověření žádosti vynětí z opatření o Němcích, 853 práceschopných německých mužů bylo ponecháno na odstraňování válečných škod. Je třeba dodat, že hodně Němců uteklo z města před příchodem Rudé armády.

Byly skutečně výsledkem pochodu stovky mrtvých zabitých těmi, co je odváděli?

Nazývat tuto událost, jakkoli byla unáhlená a špatně zajištěná, pochodem smrti je velká troufalost a drzost. Žádné násilí, střílení a ubíjení k smrti se nekonalo. Přímí účastníci pochodu z té doby si stěžovali vytvořeným komisím na namáhavý pochod, horko, nedostatek vody. Ano, voda byla kontaminovaná po bojích ještě neobjevenými rozkládajícími se mrtvolami lidí i zvířat. Úplavice ohrožovala všechny. Velký počet lidí na stejném místě byl živnou půdou pro její rozšíření. Všech 455 mrtvých je zdokumentováno. Kromě menšího počtu úmrtí na zástavu srdce u starých lidí, většina i přes povolanou lékařskou pomoc z Brna umřela právě na úplavici. 

Proč si vlastně dnes tento pochod určitá skupina lidí připomíná? Neměly by se spíše připomínat popravy v Kounicových kolejích?

Protože mládež o historii Brna nic neví, mnozí ani z Brna nepocházejí. Pokud bychom udělali anketu, co vědí o soužití Čechů a Němců v Brně, jsem přesvědčena, že by nevěděli ani o popravách Čechů za okupace v Kounicových kolejích, natož hlubší souvislosti. Dostává se jim účelově upravená historie. Znám to z diskusí na Facebooku. Na akcích v Kounicových kolejích se neobjevují. Jsou zásobováni knihami německé provenience a přesvědčeni, že svědectví, zhusta až po roce 1990, jsou pravdivá. Před výsledky bádání českých historiků a dobových dokumentů jsou varováni. Jsou z doby »totality«, a proto jsou neobjektivní. Jsou přesvědčeni, že odsun byla obyčejná msta Čechů a z Brna byli vyhnáni všichni Němci bez rozdílu. Asi by byli překvapeni předložením dobové statistiky. K 1. březnu 1946 mělo Brno přesto 15 363 německých obyvatel. Tento počet nevysvětlí ani to, že z pohořelického tábora bylo vráceno 6-7 tisíc lidí zpět do Brna. I po odsunu 6111 občanů na základě postupimské konference konané v červenci a srpnu 1945 žilo ve městě Brně k 20. září 1947 celkem 7923 Němců. Byli to němečtí antifašisté, žadatelé o československé státní občanství, přeživší německy mluvící Židé apod. Msta? To mládeži vsugerovávají ti, kteří si přejí zrušení tzv. Benešových dekretů a věří, že díky mladé generaci se jim to podaří.

Naznačila jste, že za války se Němci k Čechům nechovali dobře. Jak to vlastně bylo?

Tak to se stručně vypsat nedá. Vyšly desítky knih, pamětí, jsou tisíce dokumentů. I jako rodilá »Brňačka« bych mohla poskytnout příběhy z vlastní rodiny. Ale fakta. Vězením v Kounicových kolejích od 4. ledna 1940 do 19. dubna 1945 prošlo na 35 tisíc antifašistů z Brna, Moravy i Čech. Většina z nich byla deportována do koncentračních táborů, část z nich byla popravena na místě. Jen po nástupu R. Heydricha bylo od 28. září do 19. listopadu 1941 popraveno 142 občanů. Po atentátu bylo v době od 20. května do 3. července 1942 popraveno 395 mužů a žen – denně jedenáct. Když popraviště nestačilo, tak bylo zřízeno další na tzv. »písečku«, kde se konaly popravy střelou do týla. Ještě začátkem dubna 1945 byl takto popraven i jedenáctiletý Miloš Prudil se svými rodiči. Veřejně přístupné popravy se staly zábavou pro brněnské Němce. Hojně byly navštěvovány »těmi nevinnými« německými ženami. Popravy byly doprovázeny smíchem z vraždění »české verbeže«. A požadovaly přídavek. Kromě Kounicových kolejí byly ještě věznice na Špilberku, v Cejlu, Pod kaštany a další. K výstavbě plánovaného popraviště vedle sídla gestapa už naštěstí nedošlo. Co říci víc?

Brno je jedním z českých měst, které oficiálně navštívil Bernd Posselt v doprovodu Otto Habsburka. Byl dokonce provázen předsedou ODS Fialou, tehdy ovšem ještě jen jakýmsi emisarem Evropy. Město se dokonce stalo jedním z těch, které byly v Augsburgu na Sudetoněmeckém sněmu loni jmenovány, že by se zde mohl konat sjezd příští. Jak tuto informaci chápou sami Brňané?

Ti, co znají historii, s odporem. Jak plyne čas, situace se mění. Ještě v roce 1996, při prvním pokusu o vyjádření omluvy, byla koalicí ODS, lidovců ad. ustanovena vyšetřovací komise, násilí však neprokázala a případ odložila. V roce 2000 s výzvou k omluvě vystoupilo sdružení Mládež pro interkulturní porozumění. Opět byla vytvořena komise, opět vedení města reagovalo odmítavě. Až v roce 2015 si stále opakované lži o odsunu našly svoje zastánce i na Zastupitelstvu města Brna. Koalice složená z hnutí ANO, Žít Brno s podporou Pirátů, KDU-ČSL a strany zelených, podpořená ještě TOP 09 a v čele s primátorem Petrem Vokřálem (ANO) přijala 19. května 2015 Deklaraci smíření a společné budoucnosti. Akt smíření pojala politická reprezentace přijetím všech nesmyslů o kolektivní vině, pochodu smrti, aktu pomsty, jak ho líčí landsmanšaft a jeho spojenci. A od té doby se konají akce Meeting Brno s podporou vedení města, tedy i ODS.

A dělá se něco proti tomu?

Přijetí deklarace a následné aktivity včetně tzv. Pochodu smíření z Pohořelic do Brna, který má naznačovat návrat brněnských Němců zpět, vyvolal vlnu odporu a aktivizaci vlasteneckých organizací. A ta trvá. Dopisy, rezoluce, veřejné protesty na zastupitelstvu i na veřejnosti, konference a semináře historiků i vlasteneckých organizací díky »objektivitě« našich sdělovacích prostředků zůstávají širší veřejnosti málo známé. Uvedu tedy alespoň dva. Osmého prosince 2015 byla předložena zástupcem podepsaných občanských organizací primátorovi Antideklarace. Odpověď brněnského primátora Petra Vokřála /č.j. MMB/462330/2016 ze dne 5. 1. 2016 na Antideklaraci je bohužel poplatná charakteristickému a určujícímu smyslu vlastní Deklarace smíření a společné budoucnosti. Ve stanovisku Regionální skupiny Klubu společenských věd k odpovědi primátora stojí mimo jiné: »…Deklaraci nelze posuzovat a hodnotit izolovaně od dlouhodobých záměrů a cílů SL, stanovených a vyjádřených plénem sudetoněmecké rady dne 7. 5. 1961 (proslulých 20 bodů). Zopakujme si, že dlouhodobým oficiálním přístupem SL stále je zejména zrušení tzv. Benešových dekretů… Oba vyslovené záměry Deklarace, tj. smíření a společná budoucnost, jsou tudíž jen irelevantním politickým konstruktem snažícím se vyvolat oboustranné jednání a ze strany zástupců SL dále pronikat na českou politickou scénu. Toto úsilí je přinejmenším v rozporu se smyslem Smlouvy o dobrém sousedství a přátelské spolupráci mezi ČSFR a SRN z února 1992 a Československé deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji z 21. ledna 1997. Už z názvu obou smluv totiž vyplývá, že jejich uzavřením muselo předcházet vzájemné smíření, resp. usmíření z obou stran.«

Dne 26. listopadu 2017 se MěV KSČM v Brně obrátil otevřeným dopisem ke všem občanům města Brna. Cituji: »Potřebnou vzájemnou důvěru nelze znovu získat podobnými akcemi, jako je Meeting Brno, pochod Pohořelice-Brno nebo zvaním představitelů sudetoněmeckých organizací do Brna. Naopak připomínání těchto událostí je oživováním všech těch událostí, které odsunu brněnských Němců předcházely... Tímto otevřeným dopisem se proto obracíme na všechny občany Brna s výzvou: nenechme si připomínáním Německého domu, pochodu Pohořelice-Brno, akcemi v rámci programu Meeting Brno a dalšími akcemi plánovanými představiteli města Brna ve spolupráci se zástupci SL překrýt pravdu o událostech spojených s druhou světovou válkou. Nenechme si vzít hrdost na vznik Československa v roce 1918, které národnostní menšina Němců nikdy za své nepřijala. Nenechme si vzít důstojnost občana České republiky.«

Co říci závěrem? Předvídavost E. Beneše, že viníci opět přijdou s očišťovací akcí, aby přešli do útoku, se naplňuje. Z jeho známého projevu cituji: »Bude to nová reakce, která opět spojí útok na pokrok sociální s útokem na naši svobodu národní a lidskou.« To měl na mysli i Julius Fučík, když na konci své Reportáže psané na oprátce uvádí: »Lidé, měl jsem vás rád. Bděte!« A Sudetoněmecký landsmanšaft se v Sudetendeutsche Zeitung 27. 3. 1986 vyjádřil jasně: »Co chceme: Vrácení sudetoněmeckého území sudetským Němcům, nic více, ale také nic méně.«

Jaroslav KOJZAR


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.6, celkem 87 hlasů.

Jaroslav KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


novotnyjaro
2020-08-19 20:16
Chtěl bych poopravit některá fakta ohledně odsunu Němců po II.
světové! Jako první, byli na odsun zařazeni Němci, kteří si
zašpinili ruce spoluprací s nejradikálnějšími nacisty. A nebylo
problém tyto kolaboranty odhalit, vždyť 6 let Německé okupace
ukázaly, kdo je kdo! Zůstat mohli ti, kteří se nepodíleli na
zvěrstvech fašistů. A byli mezi nimi i ti, kteří byli v řadách
wehrmachtu, ale nebyly jim dokázány zločiny proti civilistům. Narodil
jsem se na Jáchymovsku, přímo na hranicích s Německem a mezi mými
spolužáky bylo mnoho těch, kteří pocházeli z čistě německých
rodin. Mezi ně patřil i můj děda s babičkou, čistí Němci. Děda
nebyl v řadách wehrmachtu a vůbec ne v SS. Byl za Hitlera
sociáldemokratem , tedy nespolehlivý pro čest být vojákem německé
armády. Matka se vdala za mého otce, Slováka a měli spolu 4 děti. To
že jsme se narodili bylo obrovskou náhodou. Matka jako Němka neměla
šanci vdát se za Němce, jelikož jich více jak 7 miliónů padlo ve
válce. Otec se náhodou přimotal do Německa, našli se s matkou a měli
spolu 4 děti. V roce 1966 přišlo uvolnění v smyslu, možnosti dát
Němcům možnost vystěhovat do Německa. Více jak 100 rodin toho
využili a odstěhovalo s převážně do západního Německa-. Němečtí
spolužáci k nám potom jezdili na pro nás tehdy nedosáhnutelných
autech, mercedes, BMV, Porsche, VW ale přiznali se , že to byly za babku
koupené vozy starší jako 10 let. Ale faktem bylo, že nikdy nedošlo k
nějakému národnostnímu konfliktu a i po letech jsme se setkávali !
o.motl
2020-08-06 17:00
Normálnímu Čechovi jsou sudetští Němci mašlička. To jen tuzemští
rudoši a rádoby vlastenci od Okamury po Klause juniora žvaní o
přepisování historie, prolamování dekretů a bratříčkování s
Germány.
hajek.jiri51
2020-08-05 14:07
Sudeťáci leží v žalůdku každému normálnímu Čechovi č
Moravanovi. A za socializmu k nim byl ten nejsprávnější postoj.
Netroufli si ani upšouknout. Zato teď, přesně jak předpověděl
Beneš, začínají vylézat ze svých děr na světlo Boží, že
manitius-i.
manitius
2020-08-05 12:45
Vyhnání sice zosnoval Beneš jako odčinění svého mnichovského
komplexu, ale soudruhům leží sudeťáci v žaludku pořád. Ti žádný
komplex z ničeho nemají. A soudružko Štofanová, na vršení lží a
polopravd byla expertem především doba vládnutí vaší strany. To
máme taky pěkně zdokumentováno, i kdybyste se stavěli třeba na hlavy.
Nikdo vás už stejně neposlouchá, natož, aby vám ještě někdo
věřil. Není rok 1946.
jmarek3
2020-08-04 12:31
Mohl jsem bydlet v bytě po mamince( Lesná od roku 1965) , ale když se
staví za barákem kostel, tak jsem zůstal ve svém bytě. Kostelníci
nevím proč mají takovou sílu ovládat hloupé lidi.Pochoďáky v
dnešní době ,to je takové vytírání mozku svěcenou vodou. Vůbec
jsem netušil, že jsem se narodil v (Sudetech) za socialismu to bylo
pohraničí. Dnešní fašismus ničí lidské myšlení.
hajek.jiri51
2020-08-04 00:00
Beneš se musí obracet v hrobě. Naše bratříčkování s Germány a
pěstovaná nenávist k Rusům je zrůdná obludnost přímo ohrožující
existenci národa. Nevěřme Hermanům, Bělohlávkúm, Schwarzenbergům,
Posseltům, Kolářům a jim podobným nebo jako národ skončíme.
Tentokrát definitivně a nikdo nás z toho , jako Rusové, nevyseká.
fronda
2020-08-03 23:22
Odsun, to bylo správné a velice humánní řešení. Naše pohraničí
(žádné sudety) díky tomu naše zůstane. --- Ovšem nezlobme se na
sudeťáky. Byli by hloupí, kdyby nebrali, když místní kolaboranti
dávají.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.