Rozhovor Haló novin s pedagogem a někdejším ředitelem základních škol Oldřichem Suchoradským

Je nejvyšší čas zastavit vzdělávací sešup

Když se ohlédnete za svou profesionální dráhou učitele, jaké máte pocity?

V prvé řadě myslím, že jsem si své profesní životní zaměření dobře zvolil. Bylo to u mě dáno rodovou tradicí, takže jsem ani jinak volit nemohl. Měl jsem představu, že bych učil ty nejmenší děti, jako můj děda. Tehdejší náročná kritéria přijetí ke studiu učitelství na tomto stupni školy byla tak tvrdá - hudba, kreslení, tělocvik, že jsem si nakonec musel vybrat až 2. stupeň základní školy s aprobací matematika-fyzika. Studium bylo obtížné, ale vlastní výuka matematiky a fyziky na škole mne od začátku velmi bavila. Snažil jsem se u svých žáků překonat vžitou nechuť k těmto předmětům a nacházet v nich smysl a určitý půvab.

Hlásí se k vám vaši bývalí žáci a jste v kontaktu aspoň s některými bývalými kolegy?

Ano, hlásí a bývají to setkání oboustranně upřímná. Nejen vzpomínáme, ale probíráme svůj život a pohled na současné dění. Mnoho svých žáků mám mezi přáteli na svém facebookovém profilu. Velice mě potěší, když mně blahopřejí k mým narozeninám a připojují vzpomínky na naše společná školní léta, kde jsme se kdysi potkali, a dodnes nezapomněli.

Pokud jde o kolegy učitele, tak většina z nich už nežije. Ale i s těmi několika, co žijí, si píši nebo se občas někde potkáme.

Prozradil jste mi, že jste se stal ředitelem základní školy v Jičíně na Novém Městě velmi mlád. Tehdy vám bylo necelých 30 let. Neměl jste tehdy obavu předstoupit jako mladý ředitel před mnohem starší a zkušenější pedagogy? Jakou průpravou jste prošel, abyste zvládl funkci?

Tak takové otázky jsem si na samém začátku svého ředitelování vůbec nekladl. Přes své mládí jsem měl zkušenost s vedením kolektivu učitelů na dvou školách, kde jsem působil, a docela jsem chápal, co je k zodpovědnosti ředitele za chod školy potřeba umět a dělat. Nějakou předběžnou přípravu jsem neměl. Mohl jsem však ještě před nástupem do funkce během stáže na okrese navštívit všechny školy a hovořit o způsobech vedení školy s tamními řediteli. Ukázalo se, že to byla do začátku výborná průprava, ale nedostatečná. Tehdy se pro takové začínající ředitele, jako jsem byl já, organizovalo povinné funkční školení na krajské úrovni. Bylo dvouleté a myslím si, že bylo hodně užitečné. Sice tam nechyběla politika, ale vedle ní i mnoho užitečné odbornosti v oboru psychologie, moderních způsobů řízení i vyučování. Škoda, že tato průprava probíhala za pochodu, až v době, kdy už jsme byli ve funkci na školách. V současnosti to ale funguje velmi podobně.

V roce 1979 se konala v Praze celostátní konference učitelů. O tom si dnes pedagogové mohou nechat jen zdát, protože by nikdo takovou akci nedal dohromady. A hlavně, co by se řešilo? O čem jste tehdy na konferenci jednali?

Celostátní konference učitelů občas pořádaly strana a vláda, které tak chtěly připomenout zásluhy a význam škol a práce jejich učitelů.

Konference se konala v době, kdy celé naše školství procházelo zásadní reformou a vedení státu si uvědomilo, že její úspěch je přímo závislý na učitelích, kteří ji realizovali. Bylo třeba je před celou společnosti ocenit a vyzdvihnout jejich úlohu v tomto stadiu reformy. V té době přecházela na 2. stupeň základní školy a byla obava, že to přinese problémy, když na 1. stupni mezi učiteli převažovalo nadšení, ale na vyšším stupni se dalo očekávat, že vše nepůjde tak hladce jako dosud.

A tak bylo vybráno více než 2000 učitelů z celé republiky na setkání, aby si vyslechli chválu a mnohá povzbudivá slova. Několik z nich bylo oceněno vysokými státními vyznamenáními a já jako stále ještě mladý pedagog (bylo mně tehdy 34 let) jsem tam patřil mezi ně.

Dnes by taková akce byla jen těžko uskutečnitelná, to máte pravdu. Kdo by ji organizoval, platil náklady a o čem by se jednalo? Tehdy bylo takových příležitostí více. Třeba Uherskobrodské dny J. A. Komenského v Uherském Brodě vždy začátkem prázdnin, kterých jsem se měl tu čest několikrát jako začínající učitel zúčastnit. Učitelé pak měli své prázdninové základny EXOD (Exkurzně vzdělávací základny), kde se měli možnost v mnoha místech republiky setkávat i se svými rodinnými příslušníky k rekreaci, ale i poznávání různých krajů, jejich přírodních krás a historie, a absolvovat exkurze do významných závodů daného místa. Akci organizovali školští odboráři. Myslím, že tato forma letních pobytů učitelů v nějaké podobě funguje dodnes.

Řediteloval jste do poloviny roku 1990. Co se na vaší škole dělo v tomto přelomovém roce, resp. v revolučním čase listopadu 1989, a jak jste dopadl v hodnocení místního Občanského fóra?

Tehdy se toho dělo hodně, a nejen ve školství. Těžko to vyjádřit v několika větách. V celém okrese byla snaha odvolat ředitele škol, působící v čele škol v předcházejících letech. Byl vytvořen pořadník, jak se mají odvolávat. Já měl číslo 4. Nějak to však u nás nefungovalo, protože od svých kolegů jsem v tajné volbě dostal důvěru, a i ve městě, místní OF odmítlo o mém odvolání rozhodovat. A tak byl vytvořen nový orgán nazvaný Svobodné odbory, který se snažil naplnit předem vytvořený scénář. Nakonec se jim to povedlo, ale důvody, proč jsem byl odvolán, se těmto lidem, kteří o mé práci věděli minimum, jen těžko hledaly.

Nakonec mně nejvíc »ublížilo«, že jsem byl zvolen členem Ústřední kontrolní komise při ÚV KSČ. V ÚKRK jsem absolvoval osm schůzí – pod vedením Karla Urbánka – od ledna do listopadu 1990, kdy se vznikem nové strany KSČM stará komise zanikla. To bylo těmito lidmi chápáno, že jsem vlastně členem nejvyššího orgánu strany. A takový člověk školu, podle tehdejší nastupující moci, nemohl řídit...

Jakou volnočasovou náplň měli žáci ve školách, kde jste byl pedagogicky činný? Není výjimkou, že vidíme dnes mládež a děti se »jen tak« plácat po ulicích. Jaký je váš názor na náplň volného času, na ceny kroužků apod.?

Působil jsem na školách v malých městech a tam bylo docela málo příležitostí k naplnění volného času dětí. Školy tak suplovaly chybějící nabídku. Bylo tomu tak i na školách, kde jsem působil. Rád jsem dětem vedle výuky nabízel různé mimoškolní činnosti. Nejdříve to byly šachy a fotografování, později psaní na klávesnici počítače všemi deseti prsty, a nakonec jsem se věnoval výchově mladých včelařů.

Dnes je takových možností i na malých školách mnohem více, ale rodiče za účast svých dětí v takových kroužcích musí hodně platit. Za nás to bylo zdarma, pro děti i pro nás, kteří jsme s dětmi pracovali. To ale neznamená, že to rodiče nic nestálo. Platili dětem cesty na soutěže, vybavení k provozování činností apod. Žáci však byli za takovou možnost vděčni a snažili se zapojit se ze všech sil. Často se mně později přiznali, že jim taková činnost dala do života více než vlastní povinná výuka ve škole.

Někteří lidé poukazují kriticky na to, že předlistopadové školství bylo přepolitizované a tlačilo se politicky na pilu. Učitelé museli dělat angažované nástěnky k výročím, běžné bylo oslovování »soudruhu učiteli« apod. Jak to hodnotíte s odstupem 30 let vy?

Je to pravda, ale nemyslím si, že současné společenské poměry nic takového neumožňují. Dělají to mnohem šikovněji, skrytě, ne tak rigorózně, jako se to dělalo dříve. Manipulace s fakty předkládanými žákům a studentům ve školách není o mnoho menší. Zase platí jedna jediná pravda a vše co bylo dříve, bylo špatné a škodlivé.

Kdo tu dobu prožil, ví, že tomu tak docela nebylo. I v oné tak kritizované době bylo možné mít odlišné názory. A to nejen ve školách, ale i na veřejnosti. A člověk přitom nemusel být zrovna disidentem. Záleželo na jeho odvaze a osobní autoritě, aby ho žáci i jejich rodiče vyslechli a třeba za to i uznávali, a přitom ho neudali a on nemusel ze své pozice učitele mnoho slevit, nebo dokonce ze školství odejít. Já byl dost neposlušný straník a vědělo se to o mně. Opravdu záleželo na každém, jak se choval a jednal. I na tom, co vyučoval. Já měl výhodu, že s matematikou a vůbec s technickými předměty se nějaká velká politika dělat prostě nedala.

Vaší aprobací tedy byla matematika-fyzika. Jaký význam mají tyto předměty pro rozvoj žáků a jak jsou důležité pro logiku, seznámení se s technickými vědami apod.?

Ano, pro rozvoj logického myšlení důležité určitě jsou. Proto mne velmi mrzí, co se dělo kolem povinné maturity z matematiky, a také mě mrzí rozhodnutí, že má být odložena. Čekat, až se učitelé naučí matematiku učit, je ze strany ministerstva školství a poslanců urážkou učitelů. Je pravda, že učit matematiku tak, aby ji žáci chápali, je těžší než v předmětech založených pouze na faktech a nevyžadujících nějaké velké přemýšlení. Matematické myšlení však potřebuje doživotně každý člověk. Já jsem v tom dobrý příklad. Nejen jako učitel, ale i člověk, který vše posuzuje v číslech a matematických spojitostech. To mně pomáhá najít řešení životních situací a argumentovat oponentům.

Víte, já jsem matematiku učil velmi rád. Moc mě to bavilo, a ne náhodou jsem s manželkou – oba máme stejnou aprobaci – měli dost žáků, kteří uspěli v různých soutěžích, jako jsou vědomostní olympiády apod.

Můžete srovnávat. Co bylo hlavním nedostatkem a hlavní předností předlistopadového školství, minimálně na základním stupni, kde jste »doma«?

Nerad bych se pasoval na soudce nebo odborníka, který by uměl vyjmenovat všechny problémy, které tehdejší školství neřešilo. Myslím, že to byly v prvé řadě osnovy – to, co se muselo v jednotlivých předmětech učit. Pak mě docela iritovaly povinné písemné přípravy učitele na vyučovací hodiny, kde musel být v úvodu vyjádřen politický dopad učiva, což bylo jedno z rozhodujících kritérií pro hodnocení hodiny ředitelem, případně inspektorem. Někdy to bylo až komické, hledat politicko-výchovný dopad učiva právě v předmětech, jako je matematika. Hodně záleželo na tom, kdo stál v čele školy, jak své učitele znal a byl k osobnosti učitele tolerantní. Byli tací i mezi inspektory a sám jsem se s několika během pedagogického působení sešel a velmi si jich vážil.

Výhodou předlistopadového školství naopak bylo, že se na školách mohlo především učit. Dnes jsou žáci neustále rozptylováni návštěvami různých »odborníku« z neziskovek, lidmi velmi nezkušenými, kteří nejsou schopni své téma přednést bez zjednodušování a často činí až trapným způsobem.

Největší slabinou současného školství jsou však ředitelé škol. Ne že by byli tak neschopní, ale pokud chtějí obstát, jsou více ekonomy a na řízení pedagogických problémů své školy nemají prostor ani čas. Na základních školách, které patří pod obecní a městské úřady, by ekonomiku měli dělat úředníci provozovatele. Právní subjektivita škol zavedená po »sametové« revoluci byla v tomto smyslu evidentní chyba a důsledky si neseme dodneška.

Velkým průšvihem polistopadového školství, který má dopad do nedostatku schopných řemeslníků, je likvidace učňovských škol a pak velký důraz na rozvoj víceletých gymnázií, tedy určitého elitářství. Myslíte, že tyto chyby se postupně zacelují? A jde to vůbec?

Ano, to jsou závažné chyby, kterých se ve školství nový režim dopustil. Začala honba za vzděláním, tituly, z čehož se stala podmínka k dosažení určitého postavení a vyššího platového ohodnocení. Aby toho dosáhla většina vyučovaných žáků, muselo nutně dojít ke snížení nároků na školách. To vedlo k postupné devalvaci vzdělání. Nejvíce to odnesly školy připravující učně. Být žákem takové školy se na veřejnosti začalo chápat jako neschopnost žáka a špatná volba jeho rodičů. A tak nám dnes vyučenci chybí a místo pokračování řemeslných tradic naší populace došlo v mnoha oborech k jejich zániku.

Znovuzavedení víceletých gymnázií jsem měl kritický pohled hned od začátku. Napsal jsem o tom pár článků, kde jsem uváděl, že dochází k vykrádání 2. stupně základních škol, odkud odejdou ti nejschopnější a ten zbytek nemá dostatečný vzor k následování. Nejvíc to postihlo venkovské školy. Jejich žáci, kteří na víceletá gymnázia přešli, ztratili svůj volný čas denním dojížděním do místa gymnázia. Tito žáci ztratili napojení na své kamarády v místě, kde žili, a předčasně se stali studenty se všemi povinnostmi v době, kdy na to nebyli ještě vyspělí.

Můj názor se přirozeně nelíbil blízkým gymnáziím a poslali na mě ústředního inspektora, který měl zjistit, jak jsem to vlastně myslel. Zajímavé, že jsem se v mnohém s tímto inspektorem shodl, a i ředitelé gymnázií, kteří mě původně kritizovali, časem přiznali, že jsem měl v mnohém pravdu.

Věřím, že deklarovaná změna, slíbená touto vládou, bude naplněna a nedopadne to jako s povinnou maturitou z matematiky.

Co naopak oceňujete, v čem nastal pokrok v oblasti českého školství v poslední době či desetiletí?

Podle mě bylo velkou nadějí tvoření vlastních školních vzdělávacích plánů každé školy, podle svých možností (žáků i učitelů). Tvůrci reformy však přecenili možnosti učitelů. A tak se vesele opisovalo od těch, co to zvládli dříve, a tím se negovala možnost osobité tvorby takových plánů. Navíc se každý rok situace na škole měnila a plán bylo nutné stále opravovat. Vše se tak změnilo v papírování, které podpořila inspekce, která při návštěvě přestala sledovat přímou výuku a hrabala se pouze v hledání chyb v papírech, třeba jak školský plán naplňuje celostátní rámcový plán.

Už 10 let neučím, současnou situaci neznám, ale bojím se, že se na skutečnou a fungující reformu stále dál jenom čeká.

Jaký máte názor na celkovou vzdělanost u nás, protože vždy, když se v nějaké anketě projeví, že mládež neví, kdo byli Masaryk, Hus či Komenský, tak se to hází na školství?

Myslím, že to není nic nového. Podobná reakce tu byla vždycky. Za to, co žáci umí, mají prý v prvé řadě zásluhu jejich rodiče. Anebo žáci sami. A to, co neumí, za to prý mohou především učitelé. Je fakt, že celková vzdělanost naší populace významně poklesla. Příčiny jsem uvedl v řadě předcházejících odpovědí. Že tomu tak je, ukazuje srovnání se sledovanou vzdělaností dalších zemí. Stále v tabulce klesáme, ale zatím ne tolik, aby to u těch zodpovědných vyvolávalo nějakou nervozitu.

Ukazuje se, že genově vložené schopnosti našeho národa stále fungují, a proto naši studenti vyhrávají i ty nejprestižnější soutěže v různých oborech činnosti. Je to však jen malý vzorek naší populace. Celkový průměr ve své úrovni hluboko poklesl a je nejvyšší čas zapracovat na tom, aby se tento vzdělávací sešup zastavil, nebo alespoň zmírnil.

Stále se omílá, že učitelé nemají prostor pro výuku moderních dějin a že není dost času, aby učili například o druhé světové válce, o poválečném období apod. Vidíte to také tak? Přitom podnětů mají žáci ze všech stran, média chrlí materiály k tomuto období. Otázka však zní, v jakém duchu. Myslíte, že se překrucují u nás některá období historie?

Nejsem historik, abych toto dokázal srozumitelně formulovat. Ale chápu, že pro učitele, který dějiny vyučuje, je nejjednodušší zařídit vše tak, aby se při výkladu dějin na ty moderní nedostal. Ono se totiž hodně změnilo od doby, kdy se historie učila podle not minulého režimu. Z husitů se stali lapkové, doba temna byla pro náš národ kulturním přínosem, vznik Československé republiky bylo riskantní řešení a lepší bylo zachovat monarchii, kde jsme hospodářsky vzkvétali. A to stále nejsme v době válečné a poválečné. Z utlačovatelů se dělají utlačovaní a z osvoboditelů okupanti. Únor 1948 je prý jednoznačně počátkem období zla, protože tu vládli komunisti, kteří všechno jen ničili a neustále vraždili. Co si z toho mladí mají vzít jako životní poučení? V rodinách s nimi žijí pamětníci a ti jim jistě reálně řeknou, jak to bylo doopravdy.

A jsme tak znova v situaci, v jaké jsme byli my mladší před »sametem«, kdy nám rodiče vyprávěli o první republice, Masarykovi, Benešovi a my přitom ve škole poslouchali, jak u nás před světovou válkou těžce žilo a jmenovaní státníci byli vlastně zločinci, které je potřeba z učebnic, z náměstí, kde stáli jejich pomníky, vymazat.

Dnes se děje něco podobného, ale s opačným znaménkem. Odstraňují se nejen čestné názvy, i sochy – a to nejen Gottwalda, Fučíka, ale i Koněva. Všech, kteří tvořili historii, jak nám ji podávali naši učitelé ve škole. Historická schizofrenie tak jenom dál pokračuje.

A je smutné, že to není jen naše české specifikum, ale že se tak děje po celém světě. I v zemích, které aktuálně označujeme jako demokratické. A v čem je tedy ta nová demokracie?

Vaším koníčkem jsou také šachy. Jako kdyby se do dnešní rychlé doby nehodily, protože u nich se v klidu sedí a přemýšlí. Co se vám na tomto »sportu« líbí?

Šachy jsou královnou všech her a já si to tak myslím - a ono tak tomu opravdu je. Již mnohokrát se prorokovalo, že tato hra se do moderní doby nehodí. Zakazoval je už Jan Hus, protože prý odvádějí lidi od víry. V moderní době kubánský mistr světa hovořil o remízové smrti šachu. Že všichni budou šachy umět tak dobře, že vlastně nebude možné žádnou partii vyhrát. To samé přišlo znovu v době komputerů. Vznikly možnosti vše si vyhledat na internetu s tím jenom vyhrávat. A přesto šachy dále žijí a jistě přežijí jakoukoliv technickou i společenskou změnu.

Já jsem své žáky učil šachy pro to, jak píšete. Že učí soustředění, zklidnění, koncentraci mysli a také logickému myšlení. Ale i tady jsem se mýlil, když jsem si myslel, že pomohou při chápání matematiky. To byl omyl, který jsem si uvědomil v době, kdy moje dcera, vynikající šachistka, měla těžké problémy s matematiku a šachy jí vůbec nijak nepomohly. Přesto jsem šachy nepřestal hrát, a dokonce jsem před třemi roky založil v Hradci Králové, kde žiji, Šachový klub seniorů. Scházíme se každý pátek, a to nejen kvůli hře samotné, ale proto, že se chceme sejít a vedle šachové partie probrat vlastní starosti a život, ve kterém teď žijeme.

Tak tomu bylo i u mých žáků-šachistů. Když oni vyjeli o prázdninách s rodiči do světa, bez znalosti cizího jazyka stačilo vytáhnout šachovnici a najít si hráče a už si byli blízcí a rozuměli si. Šachy jsou velký a historicky daný společenský fenomén. Proto je mám rád, protože se dají hrát v každém věku. A mladý, třeba jen osmiletý šachista, si dobře zahraje a současně i porozumí se soupeřem, který je desetkrát starší…

Po celý život jste se věnoval ve svém volném čase také fotografování a psaní do novin. Co vás k tomu vedlo? Co vás na tom těší?

Přivedla mě k tomu třídní Vlasta Bursová na osmiletce, která založila pro nás žáky fotografický kroužek. Naučila nás nejen fotit, ale vyvolávat film a kopírovat i zvětšovat negativy na pozitivy. Dokonce nám vyjednala exkurzi v redakci krajského deníku Pochodeň, kde nám ukázali zařízení redakce a předvedli, co se děje s příspěvky, které dostanou od čtenářů. Vyzvali nás, ať taky zkusíme poslat svoje fotografie a něco do redakce poslat. A tak jsme poslali do redakce fotografie a článek o tom, co na škole děláme.

Vytištění v novinách pro mne byl zlomový okamžik. Vlastně od těch svých 14 let jsem psal a fotografoval pro noviny a dělám to dodnes. Mám několik sešitů s výstřižky svých články. Hodně je jich z Haló novin, kam se mně psalo dobře proto, že jsem mohl psát svobodně, tak jak jsem to cítil a chtěl, aby to cítili i moji čtenáři. Ti byli pro mě to hlavní, proč jsem psal – a budu psát i nadále. Uměl jsem si představit, jací lidé to jsou a co je asi bude zajímat. Čtenář je prostě šéf, jak to vyjádřila bývalá redaktorka, když jsem se jí ptal, pro koho a jak mám psát. Její vyjádření bylo pro mne stručné, ale srozumitelné, a já se jím po celý život řídil.

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.8, celkem 35 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


fronda
2020-08-07 00:07
manitius: Leninova definice hmoty se probírala až na vysokých školách.
Na těch ale autor článku zřejmě neučil.
halonoviny
2020-08-06 19:23
Manitius: Co to je marxismus-leninismus-stalinismus? Stalin teda rozhodně
žádným komunistickým klasikem není! R. Janouch
Vladimir.novak1
2020-08-06 19:03
K manitius. Ideologii jste nahodil Vy, já se zaměřil na to školství.
Takže, pokud jste pobral alespoň kousek rozumu, co odpovíte na to, že
každá škola bude mít jiné osnovy?
manitius
2020-08-06 17:33
Ten citát je od Stalina, napsal jej v prvním výročí Leninovy smrti do
listu Rabočaja gazeta. Jistě, studovat klasiky
marxismu-leninismu-stalinismu nemusíte, i když na internetu všechno
není. Ale když chcete ideologicky porážet komunisty, je dobré to
dělat jejich vlastními zbraněmi. Oni totiž své vlastní klasiky
nečtou a ani jim většinou nerozumí, jako je nechápali nikdy. Jen
papouškovali věty z brožurek.
Vladimir.novak1
2020-08-06 17:24
K manitius. Lichotíte mi, že mě oslovujete soudruhu.Zřejmě máte na
mysli V.I.Lenina, protože P.I.Čajkovskij byl také velikán,je škoda,
že veřejnost zná jen klavírní koncert b - mol a možná i E.Oněgina..
O jiném velikánovi zde nebyla řeč a Iljiče jste si vymyslel Vy, nikoli
já. Tedy Lenina dnes studovat není třeba, neb máme internet a můžeme
se podívat, co by nás o něm zajímalo a nemusíme jeho pasáže
memorovat.
manitius
2020-08-06 16:58
Soudruhu Nováku, když o to stojíte, tady máte, co jste
chtěl: "Mějte v paměti, milujte, studujte Iljiče, našeho
učitele, našeho vůdce." "Bojujte a potírejte nepřátele,
vnitřní i vnější - tak jako Iljič." "Budujte nový život,
nový způsob života, novou kulturu - tak jako Iljič." "Nikdy
neodmítejte konat drobnou práci, neboť z malého se buduje velké - to
je jeden z velkých odkazů Iljiče". Jistě s těmito zlatými
slovy jiného velikána souhlasíte, tak jako souhlasíte s výroky pana
bývalého ředitele v uvedeném článku.
Vladimir.novak1
2020-08-06 14:32
K manitius. Váš výplod musel stát dosti přemýšlení. A to
přemýšlení o ironizující blbosti. Ale zklamu Vás, nejsem soudruh. O
náboženství z mé strany nepadlo ani slovo. První Vaše blbost.
Střední i vysoké školství nejsou povinné. Dnes méně nadaní kvůli
zdůrazňované maturitě ji můžou absolvovat v soukromých školách.
Druhá Vaše blbost. Učňovským školstvím bych nepohrdal, vidíme co
např. zde tropí Ukrajinci, anžto dnešnímu českému mládí se nechce
dělat rukami. Třetí Vaše blbost. Můžete mi zaslat další blbosti,
rád se pobavím.
manitius
2020-08-06 12:53
Soudruhu Nováku! Z osnov by rozhodně mělo vymizet výuka náboženství
a buržoazní filosofie, která, jak jak zdůrazňoval Iljič, vede ke
kněžourství. To je našemu lidu zcela cizí. Dále se domnívám, že
střední a vysoké školství by mělo být pouze pro žáky
prověřených kádrů, nikoliv pro buržoazní spratky a tzv. zlatou
mládež ovlivněnou dekadentní anglo-americkou kulturou. Máme své
vlastní lidovědemokratické tradice, že ano. Rozhodně jsem pro
zavedení přijímacích komisí, kde bude prověřenými soudruhy
posuzována společenská užitečnost či škodlivost uchazeče o vyšší
vzdělání. S nepřijatými si už poradíme - naplníme jimi právě
naše upadající učňovské školství a poskytneme těmto živlům
možnost, aby po absolvování v pracovním procesu prokázali svůj
žádaný přínos blahu našeho národa.
Vladimir.novak1
2020-08-06 12:28
Článek lze hodnotit jako vynikající, i když o některých tematech by
se dalo diskutovat hodiny, ale stejně by to nemělo vliv na současnou
výuku. Hodně se diskutovalo např. o "zvláštních školách, dnes
to téma ustupuje, zřejmě jsou všichni spokojeni krom s.Semelové,
která označila tato slučování škol za blbost. A měla pravdu. Ale
ještě k článku. Věta "Podle mě bylo velkou nadějí tvoření
vlastních školních vzdělávacích plánů každé školy, podle svých
možností (žáků i učitelů)." je hodně diskutabilní. Proč?
Třeba nějací žáci z různých důvodů se přestěhují jinam a potom
"jedou v osnovách" jiné školy. Jak to učivo dohánějí nebo
jsou napřed, o tom nikdo nepovídá.
manitius
2020-08-05 17:30
Popravdě, soudruhu jocky, nevím, jak se dělají politická školení
matematiky dnes. Ale určitě to bude něco v tom smyslu, že za dnešní
neblahý stav matematiky může Havel, nebo ta zrůda Kalousek. Pokud jde o
fyzikální přisluhovače západu a zpátečnickému myšlení jdoucím
proti tradicím našeho lidu, hádám, to bude dalajláma se svým
idealistickým reakčním postojem.
jocky
2020-08-05 17:15
Manitie Veliký, přečti si článek ještě jednou (nikde tam nestojí,
že "nemohl") - a protože víš, jak to chodilo ve školství,
jistě také víš - a zapomněl jsi dodat - jak se polická školení
žáků v hodinách matematiky dělají dnes.
manitius
2020-08-05 16:25
Mimo omšelá klišé, jako je novokomunistický výklad dějin jako dějin
současnou garniturou přepisovaný, se soudruh bývalý ředitel mýlí v
tom, že jako matematik a fyzik "velkou politiku" ve škole
dělat nemusel. Soudruh už zapomněl na povinná školení
marxismu-leninismu, kdy si měl pod vedením lektora nastudovat významnou
práci soudruha Lenina "Materialismus a empirokriticismus", v
němž se tento obskurní filosof pustil do vyvracení v té době v Rusku
velmi populárních teorií pražského německého fyzika Ernsta Macha.
Soudruh Lenin, jak známo, zde uvedl svou teorii odrazu, kdy hmota, která
je objektivní realitou (jak to víme, nezdůvodnil), působí na naše
smysly a odráží se v našem vědomí. Leninská teorie odrazu navíc
není původní, ale převzatá od Engelse. Takže, soudruhu Suchohradský
- máme zde buržoazního fyzika a reakčního filosofa Macha, jehož
zvrhlé názory pomýlily jiné soudruhy; rádoby originální
materialistickou teorii vnímání, do toho všeho ještě německý
šovinismus (Mach byl rektorem německé části pražské univerzity).
Machovy fyzikální teorie našly využití ve službách buržoazních
válečných štváčů kulminující výrobou atomové bomby. Opravdu
chcete, soudruhu Suchohradský, tvrdit, že v matematice a fyzice jste
nemohl dělat "politiku" a předávat žákům ideologick
správné názory?
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.