Ilustrační FOTO - Pixabay

K prázdným slovům o klimatické politice

Tři nevládní ekologické organizace - Social Watch, Klimatická koalice a Centrum pro dopravu a energetiku – uspořádaly 30. září tiskovou konferenci s příznačným, názvem »Prázdná slova české klimatické politiky«. Když to stručně shrnu, Česká republika neplní své klimatické závazky vůči Pařížské dohodě 2015, vůči příslušným rozhodnutím Evropské unie ani svoji strategii - politiku ochrany klimatu z roku 2017.

Strategie ochrany klimatu ČR má 40 opatření a za tři roky se uspokojivě plní jen čtyři. Zmíněné nevládní organizace žádají vládu ČR, aby své klimatické závazky důsledně plnila, akceptovala návrh EU na jejich zásadní zpřísnění a zabezpečila jej, včetně útlumu těžby uhlí a konverze uhelných regionů, které jsou podle ní navzdory fondu konverze i nadále významně investičně i jinak zanedbávané.

Provést malou inventarizaci (ne)realizace vládního klimatického programu je jistě užitečné. Vyvozené závěry mě ale příliš neuspokojují. Vyvolávají totiž představu, že stačí realizovat klimatickou politiku EU a ČR a úspěch je zajištěn. Tedy, pokud se úspěchem myslí sociálně ekonomický krach nejen ČR, pak ano. O to jim ale nejde. To jim podsouvat nechci.

Neutěšený stav světa

Především je nutné se kriticky podívat na neutěšený stav světa a na Zelenou dohodu pro Evropu. Opravdu si myslí, že lze uskutečňovat účinná opatření k ochraně klimatu ve světě, kde jsou slabší státy i občané nemilosrdně sdíráni z kůže a v případě potřeby přepadány a ničeny hordami Západem organizovaných a placených státních i soukromých teroristů, vydávaných mainstreamem za bojovníky za svobodu a demokracii? Myslí si, že mnohé státy nebudou investovat do svých armád mnohem víc než do ochrany klimatu? Nejde jen o Trumpovu politiku »Amerika především«. Konečně, prezident USA Donald Trump za sebou sice táhne dva plus pět válek, rozpoutaných jeho předchůdci, a některé se pokouší přes zuřivý odpor doma ukončit, ale žádnou další válku za čtyři roky nerozpoutal.

Vydírání, používání sankcí, embarg, organizování barevných revolucí ve státech provozujících relativně nezávislou, Západu nepohodlnou politiku a permanentní odírání velké části rozvojových zemí státy vyspělými v rámci nerovnoprávné mezinárodní dělby práce, tzv. spolupráce, je samozřejmě velký problém. Jedou v tom po uši nejen USA a válečný pakt NATO, jehož ke své škodě je členem i ČR, ale i mimořádně pokrytecká EU. Bez rovnoprávných vztahů mezi státy světa na úspěšnou ochranu klimatu zapomeňte. Rychlý mnohostranný rozklad, kterého jsme svědky v USA i v EU, přitom sám o sobě jejich věrohodnost zpochybňuje. Konečně, pokusům o barevnou revoluci již nějakou dobu musí čelit i vláda Andreje Babiše v ČR. Nejde přitom zdaleka jen o tzv. hnutí Milión chvilek pro demokracii, fakticky proti demokracii…

Miliony lidí mřou každý rok hladem, stamilióny živoří v otřesné bídě a prominenti EU blábolí o jistě potřebné ochraně klimatu, který zajistí alespoň EU, která před čtyřmi roky emitovala jen 9,5 procenta antropogenních emisí skleníkových plynů CO2ekv. (oxidu uhličitého, metanu, oxidu dusného ad.), původců zhoubného oteplování klimatu Země. Opravdu si myslí, že svým příkladem strhnou svět k účinné akci? Opravdu si myslí, že USA a EU jsou při svém obrovském plýtvání v převážně samoúčelné konzumní spotřebě tím správným vzorem?

Rozpory Zelené dohody

Zelená dohoda pro Evropu je diktátem Evropské komise, kterému se s výjimkou Polska podrobily všechny státy EU. Ano, podrobily. Jak už to v EU bývá, Německo a Francie se na něčem dohodnou a ostatní se (nejednou po intenzivním vydírání a uplácení zvýšenými dotacemi či jinými výhodami) podrobí.

Zelená dohoda předpokládá dosažení klimatické neutrality členských států EU do roku 2050, tj. vyrovnané bilance emisí GHG a jejich vázání přírodními procesy. V zásadě jde o požadavek snížit stávající velmi vysoké emise GHG na nulu, tj. přestat těžit a spalovat fosilní paliva, na prvním místě uhlí, dále slušně zacházet s půdou, lesy, odpady. O ropě a zemním plynu se Zelená dohoda nezmiňuje, o jaderné energii jen v zákazu jejího financování z tzv. Fondu transformace na klimaticky neutrální ekonomiku. Už to říká, že Zelená dohoda je hodně velkým zmetkem.

Zvláštností Zelené dohody je, že se neopírá o solidní rozbor možností snižovat emise GHG, ale realizuje nechvalné zelené energetické dogma. S jistým zjednodušením toto dogma říká: »Žádné atomové elektrárny, maximální využívání tzv. obnovitelných zdrojů energie (OZE), slovně velká, reálně malá pozornost úsporám paliv a energie (začíná to požadavky na úspory vztažené k málo říkajícímu indikátoru hrubý domácí produkt).« Hrubě se přehlíží mimo jiné sektor dopravy, přestože prudký růst silniční a letecké dopravy je hlavním motorem růstu emisí GHG v EU i ve světě.

Autory Zelené dohody jsou zřejmě Strany zelených (nejen německá) a nevládní protijaderné organizace. Jaderné nálože, resp. hrozba zničení nejen lidstva ve světové jaderné válce, příliš nevadí, jaderná energetika ale vadí zásadně! Že má jaderná energetika nulové přímé a nízké nepřímé emise toxických a skleníkových plynů, prý nevadí. V každém případě se prý musí přednostně zaříznout. Na tuto idiotskou protiklimatickou politiku najelo i vedení EU. Ano, Zelená dohoda žádá: »Ani euro na podporu jaderné energetiky z fondu klimatické transformace!« Odbornost? Ani náhodou! Chybí už jen vydávat tento klimatický zločin za opatření k ochraně klimatu.

Využívání OZE má mnoho problémů, počínaje technicko ekonomickou nezralostí mnohých druhů přes prohlubování hladu a bídy (v případě pěstování tzv. biopaliv na zemědělské půdě, o ničení tropických deštných pralesů nemluvě), rozvracení elektrizační soustavy (týká se zejména větrné a fotovoltaické elektřiny, pokud nemají zajištěn odbyt nezávisle na potřebách dané chvíle), ničení vodních poměrů (vodní elektrárny, při vysokých koncentracích na jednom místě zřejmě v určitém rozsahu i elektrárny větrné) atd.

Scestná východiska

Zelená dohoda se neopírá o analýzu celkové náročnosti na emise GHG při získávání jednotky tepla a elektřiny z jednotlivých typů zdrojů. Totiž, emise GHG nevznikají jen při spalování fosilních paliv (a při vypalování tropických deštných pralesů), ale také při těžbě fosilních paliv, jejich dopravě a zušlechťování, při výrobě zařízení elektráren, tepláren a výtopen a při likvidaci odpadů a energetických zařízení po skončení jejich životnosti.

Zatímco při těžbě uhlí činí unikající emise metanu asi 0,5 % energetické hodnoty těženého uhlí v přepočtu na CO2ekv., při těžbě ropy a zemního plynu činí minimálně dvě až čtyři procenta, podle mnohých expertů spíše pět až sedm procent. Když tyto nepřímé fugitivní emise zahrneme do celkové bilance GHG, není nejhorší uhlí, ale zkapalněný zemní plyn (LNG) těžený z břidlic, následuje ropa těžená z břidlic, poté LNG těžený z klasických ložisek (zkapalňování zemního plynu spotřebuje asi třetinu energie, kterou obsahuje), pak ropa těžená klasicky, následuje zemní plyn těžený klasicky a dopravovaný plynovody, poté lignit, dále hnědé uhlí a z hlediska emisí GHG nejméně zatěžuje černé uhlí. Utlumit se má přitom právě uhlí.

Problém je, že pak bude z velké části nahrazováno zemním plynem s celkově vyššími emisemi GHG. EU bude vykazovat snižování emisí ze spalování fosilních paliv, ty ale celkově porostou. Nikoliv však v položce »spalování fosilních paliv«, ale v položce »fugitivní emise«, a to ve státech těžby fosilních paliv. Pokud by šlo o LNG, nebo dokonce ropu či plyn těžený z břidlic, bude bilance pro klima ještě podstatně horší.

Z nástrojů Zelené dohody se počítá jen s dotacemi (fond transformace) a s obchodem s povolenkami na emise oxidu uhličitého. Obchod s povolenkami je od počátku neúčinný, za to poměrně účinně rozvrací velkou fosilní energetiku. Problém je, že pokud se ji podaří úspěšné zlikvidovat, nastane energetická chudoba a přijdou výpadky v dodávkách elektřiny, soudnými obávané black-outy. Určité možnosti vytváření zásob elektřiny v bateriích a další adaptace elektrizační sítě jsou sice možné, ale rozhodně nebudou levné a budou mít omezenou kapacitu. Nahradí tak zemní plyn s vyššími celkovými emisemi GHG utlumované uhlí?

Zajímavé také je, že Zelená dohoda pro Evropu mnohem víc postihuje nové členské státy EU – bývalé socialistické – ve srovnání se starými členskými státy. Konečně, co znamená zavírat jaderné elektrárny na základě vesměs absurdních obvinění ze strany zelených a příslušných úřadů EU, mohou vyprávět Slováci, Litevci, Bulhaři… Tedy, Poláci si svou téměř dokončenou jadernou elektrárnu zavřeli na základě vlastních pomluv a předsudků, a jak její dva bloky dobře dodnes slouží ve Finsku…

Odbornost se vytratila

Není prý nad odbornost bruselských byrokratů. S výpočty si nedělají těžkou hlavu ani nevládní ekologové, bojující za ochranu klimatu. Nutno jim ale přiznat, že se jim dokonale podařilo znemožnit stávající vládce. Švédská školačka Greta z nich na kdejakém světovém fóru udělala lhostejné cyniky (častovala je většinou i mnohem hrubšími výrazy), kteří jí zničili dětství, a oni jí za to vesměs tleskali. Tedy ne že by zpytovali svědomí a poté byli ochotni něco užitečného pro ochranu klimatu udělat. Pokud za opatření k ochraně klimatu považují Zelenou dohodu pro Evropu, pak se mýlí, stejně jako zelení.

S takovou politikou sílící klimatickou krizi neodvrátíme. Konkrétně v ČR, pokud bude stát i nadále brutálně preferovat silniční dopravu (a svět dálkovou mezinárodní dopravu), Země klimatické katastrofě neujde a lidstvo ji nemusí přežít. Nejspíš se podle dravčích zákonů kapitalismu lidé o mizející přírodní zdroje poperou a povraždí. Potřebné zbraně jim už zbrojaři rádi prodají.

Jan ZEMAN


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.3, celkem 10 hlasů.

Jan ZEMAN

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


fronda
2020-10-06 23:39
Přesně tak, zemní plyn nic neřeší. ČR má dobrý program útlumu
uhlí a výstavby jaderných elektráren. Tohle není problém.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.