Reklama

75 let třídních bojů

Když si v roce 1955 připomínala Světová odborová federace deset let od svého založení, vytvořil Pablo Picasso obraz rozkvetlé květiny a věnoval jej právě této mezinárodní odborové centrále k jejímu kulatému výročí vzniku. Uplynula další léta a Světová odborová federace si 3. října letošního roku připomněla již 75 let své historie. Výročí nesmírně významné. Roky revolučních bojů, usilovného, namáhavého sjednocování světového odborového hnutí, rozmachu síly, byly v devadesátých letech minulého století vystřídány dny hořkých zklamání, zrady a přeběhlictví.

Zrada a porážka socialismu v evropských zemích nesla trpké ovoce i pro tuto světovou mezinárodní centrálu. Třídní solidarita dělníků a ostatních pracujících, reálné zkušenosti, odhodlání odborových svazů v zemích Afriky, Asie, Latinské i Severní Ameriky a zásadové postoje řady levicových odborových centrál v Řecku, na Kypru, v Portugalsku, Baskicku, zabránily v konečném rozbití této světové odborové centrály. Ta po dlouhém zápase o své sídlo v Praze s listopadovým československým a později českým disentem sice obhájila své právo mezinárodní organizace na existenci, ale z praktických důvodů byla centrála rozhodnutím sjezdu přenesena do Atén. Odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska je dnes jedinou odborovou centrálou v České republice, která je členem této mezinárodní odborové centrály.

Historické momenty

Především je třeba uvést, že velký význam i pro odborové hnutí měl moment 9. května roku 1945, kdy skončila druhá světová válka v Evropě, a následně datum 2. září, kdy Japonsko podepsalo bezpodmínečnou kapitulaci. Nové poválečné rozložení politických sil předznamenalo i výraznou změnu poměru sil v mezinárodním odborovém hnutí. Struktura odborového hnutí se změnila, amsterodamská internacionála se v podstatě rozpadla v průběhu války a několikeré pokusy o její oživení ztroskotaly. Jednotné odborové organizace vznikající v nově se formujícím bloku lidově demokratických zemí si braly za vzor jednotné odbory v Sovětském svazu a vznášely požadavky na vznik nové mezinárodní odborové organizace důsledně hájící práva nejen dělníků, ale i obecně všech zaměstnanců.

Již 6. února 1945 se v Londýně sešla valná hromada, jíž se zúčastnilo 204 delegátů, kteří reprezentovali přibližně 60 milionů dělníků ze 42 zemí. Věc však nebyla zdaleka tak jednoduchá a v otázce vytvoření odborové internacionály se objevily vážné rozpory. Delegáti ze zemí Latinské Ameriky, SSSR, Francie, Austrálie, ale i americké CIO však požadovali, aby byla vytvořena nová odborová organizace a podporovali návrhy Sidney Hillmana z americké centrály CIO. Je třeba poznamenat, že tato zmiňovaná centrála byla pod vlivem velmi silného levicového křídla, zosobňovala na americké prostředí velmi pokrokové pozice a dostávala se tak do otevřených rozporů se zbytkem amerického odborového svazu AFL. Britští odboroví předáci se tehdy upnuli na snahu oživit odumírající reformistickou odborovou internacionálu založenou v Amsterodamu. Nakonec však došlo ke kompromisu. Ten spočíval ve vytvoření 41členné komise, která svolala další valnou hromadu s hlavním cílem vytvořit návrh stanov SOF.

Ustanovující sjezd a další léta

Ustavující sjezd Světové odborové federace (SOF) se konal v Paříži 25. září až 9. října roku 1945. Právě 3. října 1945 došlo na tomto ustanovujícím sjezdu k rozhodnutí, kdy se valná hromada přeměnila na sjezd. Účastnilo se jej 346 delegátů 56 zemí světa, kteří v té době reprezentovali 67 milionů dělníků. Na založení SOF se tak podílely téměř všechny všeobecné, nikoliv stavovsky profesní odborové svazy, které vznikly a působily ve svých zemích již předtím. Americká AFL byla rovněž pozvána, ale nezúčastnila se. Zakládajícím generálním tajemníkem byl zvolen Luis Saliant. Československo tehdy zastupovala 14členná delegace. Členem Výkonného výboru SOF pro středoevropské země byl zvolen Antonín Zápotocký, tehdy předseda ÚRO, a do širšího představenstva Generální rady SOF byli zvoleni František Zupka a Evžen Erban, náhradníky byli Otakar Wünsch a František Jugmann.

Co při této vzpomínce dále dodat. Od roku 1945 do roku 1989 SOF postupně rostla, sílila a zahrnovala až 400 milionů pracujících, převážně dělnických profesí. Její úloha při obhajování postavení dělnické třídy, boj za osmihodinový pracovní den s odpovídající mzdou, sociální zabezpečení a budování socialismu jsou jednoznačné. Prosadila například i vznik výboru práce při OSN.

Jak rostla síla SOF, tak však také narůstaly snahy korumpovat odborové hnutí a podporovat silné reformistické tendence ze strany jejích odpůrců, buržoazních vládnoucích elit, socialistického a sociálnědemokratického hnutí i politicky orientovaných subjektů na křesťanko-demokratické politické subjekty. Hned na počátku studené války na základě iniciativy amerických odborových centrál AFL-CIO některé svazy SOF opustily a počátkem 50. let založily Mezinárodní svaz svobodných odborů (ICFTU). Ten zůstal věrným nástrojem politiky kompromisů poplatné zájmům národního i nadnárodního kapitálu, jehož konstantním symbolem byla propaganda buržoazní ideologie, později iluze např. švédského socialismu a sociálního státu s reformovatelným kapitalismem s lidskou tváří a všemocnou úlohou kolektivních smluv a především heslo apolitičnosti odborů a odborových požadavků. To bohužel není fráze, ale skutečnost. Je však požadavek osmihodinové práce, zákazu dětské práce či důstojných důchodů požadavkem nepolitickým? Určitě není.

Devadesátá léta

Události devadesátých let, zejména roky 1990 až 1994, přinesly dramatický zvrat. Vlivem mocenských zvratů v evropských zemích Svobodné odbory naplánovaly novou strategii – založení Světového svazu práce, ale i toto byla stále jen málo početná organizace. Znovu vytyčily heslo apolitičnosti odborové politiky a rozbití jednotných všeobecných odborových svazů na profesní organizace. Tuto historii však velice dobře známe i z našeho bývalého Československa a následně České republiky. Stovky představitelů managementu nadnárodních koncernů za vydatné podpory domácího disentu se účastnily rozbíjení jednotných odborových svazů organizovaných v SOF a tzv. dělby majetku.

Není třeba zastírat, že SOF v této situaci dospěla až na hranici své faktické existence a rozpadu organizační struktury. Ve svém praktickém důsledku to mělo velmi negativní dopady na dělnickou třídu a další pracující. Vždyť jen v samotném Československu a posléze České republice odbory již nyní organizované v Svobodných odborech, později přejmenovaných na mezinárodní odborovou konfederaci (její součástí je i evropská odborová konfederace), zaprodaly přes padesát let vybojovávaných odborářských, zaměstnaneckých, ekonomických a sociálních práv. V té době mezinárodní výbor pro práci podporovaný Svazem práce a Svobodnými odbory přijal mimo jiné faktická zrušení trvalého zákazu dětské práce, zrušení zákazu noční ženské práce pod heslem rovných gendrových práv, zrušení zákazu existence agentur pro vyhledávání práce, výrazně zmírnil podmínky práce v dolech a legalizoval práci na základě smluv o dílo, v České republice i tzv. švarcsystému.

Situace byla v roce 1994 v SOF velice kritická. U iniciativy Sýrie, Kuby, Libye, Palestiny, Iráku, Indie, Vietnamu a některých menších organizací z Latinské Ameriky, Asie i Blízkého východu bylo rozhodnuto svolat 13. sjezd SOF do Sýrie. Ten se uskutečnil v listopadu téhož roku. Na tomto sjezdu se střetly dva proudy se svými protichůdnými názory. Na jedné straně francouzská CGT, italská GGIL a některé další odborové centrály navrhovaly rozpuštění SOF a připojení k Svobodným odborům. Na straně druhé odborové organizace Sýrie, Kuby, Vietnamu a Indie s tím nesouhlasily a žádaly znovuoživení SOF. Připojil se k nim i Všeobecný odborový svaz Řecka a kyperský svaz PEO. Návrh nerozpustit SOF zvítězil.

Nastalo dlouhé a namáhavé období obnovování její struktury. Po sjezdu v Damašku SOF čelila i novému mezinárodnímu tlaku proti svému zastoupení v rámci prostor OSN a Mezinárodního výboru pro práci v Ženevě.  Následný 14. sjezd SOF v Dillí potvrdil třídní chápání práce i závažnost změny taktiky Světové odborové konfederace vůči SOF.

Rovnocenný partner

Dnes při připomenutí 75. výročí Světová odborová federace výrazně obnovila a posílila celosvětově svou organizační strukturu. Z hlediska rozsahu členské základny je rovnocenným partnerem Světové odborové konfederace. Je organizována do pěti oblastních sekretariátů. Zahrnuje dnes 92 milionů členů ze 126 zemí. V Evropě zahrnuje 42 členských svazů a má vliv i v svazech TUI. Své členství obnovily i některé svazy z francouzské CGT či Itálie i velké Británie, nejnověji vede přístupové rozhovory jeden potravinářský svaz v Polsku. Přesto na rozdíl od jiných světadílů je dnes v Evropě situace spíš konstantní. V České republice je členem jediné naše OS ČMS a naše postavení zvýrazněné členstvím v Evropském oblastním sekretariátu SOF je zásadní otázkou.

Výrazným aktivním zlomem v rozšiřování SOF se stal 16. sjezd v Aténách a přijatá aténská smlouva. Situace v domácím i mezinárodním odborovém hnutí není jednoduchá. Proces štěpení odborových svazů není překonán.

Přesto chci na závěr této vzpomínky věnované 75. výročí SOF uvést přesvědčení, že cesta bojů této mezinárodní odborové centrály, snažící se vycházet z důsledně třídních principů rozdělení společnosti při obhajobě základních práv dělníků i ostatních pracujících za důstojný život, odstranění chudoby, solidaritu a překonání kapitalistického soukromovlastnického přerozdělování zisků plynoucí nadnárodním kapitálovým uskupením, není marná a máj svůj hluboký význam.

Dělníci ve slevě

V pátek 11. 9. 2020 jsem měl možnost v Praze v kině Atlas zhlédnout film Dělníci ve slevě. V oficiální pozvánce se uvádělo, že téma filmu se týká dopadu činnosti evropských firem v zahraničí. Zcela konkrétně ústředním momentem byla situace v jedné z mnoha textilních továren v pakistánském Karáčí. Tam v roce 2013 zemřelo při požáru téměř 269 dělníků, většinou ne starších 14 let. Továrna ale vyráběla pro evropské firmy, konkrétně oblečení pro německou značku KiK. Tu ledaskdo zná i z našeho českého trhu.

Sami tvůrci filmu, osobně přítomná česká producentka Veronika Janatkova film nejen uvedla, ale doplnila i závěrečná slova obou režisérů. Ta zazněla na závěr z filmového plátna, od jednoho německého a jednoho bangladéšského. Toho bangladéšského jsem znal z různých setkání Světové odborné federace i osobně. Podle producentky a režisérů filmu, jak sami uvedli, si dovolím volně citovat jejich slova a myšlenky: »Problematika dopadu činnosti evropských firem na lidská práva je velké téma pro občany Evropské unie včetně České republiky. Více než 847 000 občanů Evropské unie podepsalo petici, která vyzývá Evropskou unii, aby vytvořila tzv. due diligence legislativu, neboli legislativu týkající se tzv. náležité péče, která by zajistila, že evropské firmy budou zodpovědné za to, co se děje v jejich dodavatelských řetězcích, a která bude v souladu s mezinárodními normami, jako například Obecné principy OSN o byznysu a lidských právech.«

Ještě jeden zajímavý moment z tohoto filmu si dovolím odcitovat: »Německá vláda během svého předsednictví v EU podporuje usnesení Rady pro zahraniční věci EU o byznysu a lidských právech, která prosazuje evropskou legislativu v této oblasti. Bylo by skvělé, kdyby se na největším lidsko-právním filmovém festivalu na světě čeští občané dozvěděli více o tom, jak přispívá k řešení této problematiky česká vláda.«

Film vyslechlo, včetně nás, co jsme v sále následně diskutovali, odhadem přes tři stovky mladých, většinou středoškolských a vysokoškolských studentů. Vyslechli jej se zatajeným dechem, zaražení. Jen jeden dotaz od mladé dívčiny směřoval k tomu, zda se nejedná o propagaci komunistických myšlenek a zda tomu ti lidé v Pákistánu, matky, babičky, otcové a dědové zavražděných dětí a mladíků věří. Zarazilo ji, že v prvomájové demonstraci nesli portréty předních vůdců světového proletariátu. Ano, dnes se to »někde« nenosí a jinde to má výraz spíš kultovní. Mohu říci, že z vlastních poznatků například zmíněného Bangladéše je to naprosto mylný dojem. Pro lidi utlačované, vykořisťované, děti nucené k dětské práci, místo aby chodily do škol, je to reálná cesta vymanit se z pout nadnárodních korporací.

Snad právě proto jsme téměř shodně, bez jakékoliv domluvy, tři reagovali v sále slovy: »Ne, to není žádná naivita, žádná propagace dnes podsouvaná českými, německými a jinými sdělovacími prostředky. To je kapitalismus, který u nás byl před 150-200 lety. To je realita neokolonialismu, honba za maximálním soukromým ziskem a s co nejlevnější pracovní silou.«

Dělnicí v Karáčí, v dané textilce, byli zčásti úspěšní po řadě let vlekoucích se soudních sporech a domohli se od pákistánské vlády symbolického odškodného. Německý oděvní řetězec KiK soud však vyhrál, protože formálně uběhla promlčecí doba. Dělníci v textilkách v Karáčí, jinde v Pákistánu, Indii, Bangladéši, Indonésii, budou mít alespoň nějakou mizerně placenou práci za hrůzných bezpečnostních podmínek. Iluze o reformovatelnosti tamějších poměrů, o beránčí tváři Evropské unie a vlád SRN, Francie, USA a dalších je naivní.

Dovětek

A nyní proč toto vše píši k 75. výročí Světové odborové federace? Protože to spolu velice úzce souvisí. Nikoliv, jak se producentka filmu domnívá, reformovatelností dnešního kapitalismu. Například neziskovými akcemi typu »nepodporujeme ten či onen obchodní řetězec«. My »občané Evropy«.

Bohatství Evropy a silných zemí Evropy bylo postaveno na neokolonialismu. Evropská odborová konfederace, Křesťanské odbory a jiné odborové spolky nezmůžou nic. Jsou provázány nadnárodním průmyslovým a finančním kapitálem a jejich »vylepšování světa« sice některým »Evropanům« přináší bohatství, jiným však propastné sociální rozdíly. Zemím jako například Pákistán, Bangladéš atd. však přináší jen v lepším případě život z úst do úst, nízký věk dožití, boj o vodu a chléb, chudobu, špatnou dostupnost vzdělání a ponižování lidské důstojnosti.

Světová odborová federace, založená 3. října 1945 ve snaze sjednotit mezinárodní odborové hnutí, však přináší řešení v odmítnutí kapitalistického vykořisťovatelského systému. Nejen lidé ze zemí s nejlevnější pracovní silou v rukách nadnárodních korporací, ale stále více i lidé Evropy a Spojených států amerických si uvědomují, že cesta k překonání kapitalismu, cesta Světové odborové federace, je jediným možným trvalým řešením odstranění těchto příkrých ekonomických a sociálních rozporů.

Neviděl jsem na vlastní oči textilku v Pákistánu. Viděl jsem ale textilku v Bangladéši, viděl jsem pracovní podmínky v afrických zemích bývalých kolonií. Viděl jsem boj řady řidičů autobusů, tramvají, kamionů, kováků, železničářů, pracovníků prodejen velkých řetězců, sociálních služeb, zdravotníků, učitelů i zaměstnanců veřejné správy v České republice.

V čem se vlastně situace v zásadě liší? V čem je »apolitická«, jak je psáno v »moudrých paragrafech«? Ano, na rozdíl od výše jmenovaných zemí se možná může pracující u nás domoci právní ochrany v bezpečnosti práce a před nezákonnými požadavky zaměstnavatele. Leckdy ale také s obtížemi, stejně jako v Pákistánu. Založit odbory v České republice, či v jakékoliv zemi Evropské unie, je stejný problém, jaký byl popsán ve filmu, a píši o tom s vědomím vlastní zkušenosti.

Proto jsem přesvědčen, že požadavky odborové jsou ve většině případů i požadavky politickými, vytvářením tlaku na změnu zákonů a dohledu nad bezpečností práce.

Stanislav GROSPIČ, předseda OS ČMS a člen Sekretariátu EURO-SOF


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: -245.4, celkem 40 hlasů.

Stanislav GROSPIČ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


antal
2020-10-27 20:15
V titulku sa použitie triedneho boja vôbec nehodilo. Keby v texte sa
pojem triedneho boja vyskytol v súvislosti s bojom pracujúcich v najviac
vykorisťovaných krajinách, Bangladéša, Indie, ap., tak by sa to dalo
akceptovať. A samozrejme, platilo to pre minulosť. Pracujúci a
robotnícka trieda v Európe, USA, Rusku, ale už ani v Číne používaniu
triedneho boja neporozumejú. Je vôbec otázne, aký kontakt s európskym
odborovým hnutím má SOF. Úlohy pred progresívne ľavicové i odborové
hnutie stavia charakter epochy, nie naše subjektívne videnie sveta. A pri
zrýchlenom vývoji za 40 rokov, či 75 rokov sa doba a úlohy zmenili.
Toto je problém dnešnej ľavice, skĺzla do subjektivizmu, nedokáže
objektívne analyzovať dobu. Potom nečudo, že aj obyčajné drobné
staré kapitalistické štruktúry, ktoré sa tu vyrojili, dokážu
efektívne napadnúť takýto postoj, a s. Grospič im nebude vedieť
oponovať, iba ak frázami. Charakter úloh určuje charakter epochy. A
charakter epochy je dnes liberálny (sociodiverzitná, pluralitne
založená civilizácia), beztriedny (komunizmus, mnohé opatrenia k nemu
smerujú, napr. všeobecný príjem), je preň charakteristická
integrácia a globalizácia, ekologizácia a digitalizácia. A pozrime sa:
tzv. radikálna ľavica, presnejšie konzervatívna ľavica bojuje proti
liberalizmu, integrácii i globalizácii, ekologické témy ju
nezaujímajú, digitalizácii nerozumie. Všímajme si Čínu, to je
komunistické hnutie v praxi. Nie západoeurópske utopické a liberálne
ľavicové smery, ktoré jednoducho prebrali buržoázny liberalizmus
namiesto toho, aby ponúkli vlastnú komunistickú podobu liberalizmu,
globalizácie, digitalizácie, ekologizácie.
antal
2020-10-27 20:12
Jedna informácia pre pracujúcich firiem, kde vedenie bráni založeniu
odborov. V r. 2018 Najvyšší súd Českej republiky v spore kórejskej
firmy Daechang Seat v Třinci a odborového zväzu KOVO rozhodol,  že
tajné odbory nazývané "zoskupenie členov OZ KOVO" majú
rovnakú silu ako odbory verejné a zamestnávateľ musí toto anonymné
zoskupenie členov brať vážne. Inštitút tzv. zoskupenia členov
prezývaného ako tajné odbory, v ktorých členovia zostávajú pred
zamestnávateľom anonymní, vznikol v r. 2013 pod zväzom KOVO. Jeho
profesionálni odborári potom členov tohto zoskupenia zastupujú a
vyjednávajú za nich o. i. zvýšenie platov alebo zlepšenie pracovných
podmienok. Tajné zoskupenie členov je zatiaľ možné len v
kovovýrobných firmách a túto možnosť využívajú asi v 60
významných firmách. Ide napr. o firmy Wuppermann Holýšov, Adient
Bor, Kimberly Clark Jaroměř, Borgers Rokycany, mikulovskou Gebauer a
Griller Kabeltechnik. Táto forma je vhodná pre firmy, ktorých
zamestnanci sa boja, žeby ich zamestnávateľ mohol kvôli členstvu v
odboroch šikanovať alebo vyhodiť. Zavedenie tajného členstva v
odboroch zvažujú aj ďalšie české odborové zväzy, zrejme po tomto
prelomovom víťazstve českého OZ KOVO sa celý proces urýchli.
antal
2020-10-27 20:07
tomasklima162, ako fráza je to pekné, ale prax je iná. Každý systém
pri svojom utváraní, centralizuje moc, uvoľňuje ju až vtedy, keď mu
nehrozí nebezpečenstvo. Francúzska buržoázna revolúcia 1789
rozšírila ľudské práva a slobody. Ale na druhej strane ostro
potlačila robotnícke práva. V r. 1791 bol vo Francúzsku prijatý Le
Chapelierov zákon, ktorý výslovne zakazoval každý dobrovoľný
zväzok, ktorý vznikol na pracovno-stavovskej báze. Zákonom sa
zakazovala činnosť odborov, zakazovalo sa združovanie robotníkov.
Dekrétom zo 14.6.1791 francúzska buržoázia vyhlásila všetky
robotnícke združenia za "atentát na slobodu a deklaráciu
ľudských práv". Francúzski robotníci získali právo zakladať
pracovné odbory až v r. 1884. 500 rokov od začiatkov utvárania
kapitalizmu, 200 rokov od začiatkov kapitalistickej parlamentnej
demokracie (anglická Slávna revolúcia 1688). Ako vidíme, ešte aj dnes
je problém v mnohých kapitalistických firmách založiť odbory.
Pracovné a politické práva ľudia prakticky získali až s príchodom
socialistickej epochy (1928-1998).
danil.marek
2020-10-27 19:24
Toš tak. Nadávky a hesla používají převážně ti, kteří vše
znají jen z pořadů ČT a jejich politicko- výchovných pořadů. U nás
v podniku za minulého režimu šel úsekový důvěrník, což byl volený
(u nás asi 20 ti lidmi ) neplacený nejnižší odborový funkcionář, za
vedením s požadavkem rekonstrukce osvětlení na pracovišti. A prý
proč? No proto, abychom viděli!! No a neodvážili se to zatlouci,
stěžovali bychom si někde dále, dali to do kolektivní smlouvy a
realizovali. Vždy vše jednoduše nešlo, samozřejmě. Dneska syn
nastoupil do firmy, majitel jim řekl hoši žádné odbory a bylo. A pak v
těch odborech musí mít odvahu a nést důsledky. Funguje to ve Škoda
Auto, kde mají silné nezávislé odbory a ti jim vyjednávají
každoroční zvyšování platu a různé výhody.
abbeyroader
2020-10-27 13:54
Soudruh třídní bojovník Grospič by se měl stát novým předsedou
Ústředního Výboru. Byla by to taková pěkná tečka za tím naším
případem...
tomasklima162
2020-10-27 12:28
fronda Právo dělníků na stávku by nemělo být komunisty upíráno pod
žádnou záminkou, ani tou sebevtipnější.
miki.13
2020-10-27 11:55
jmarek3: máte to soudruzi nějak popletené v těch hlavách, chcete se
vyrovnat a dohnat západ? Pokud nejste úplní dementi tak musíte vědét,
že v žádné socialistické zemi se lidi dobře nemají. Nejdál to
dotáhli soudruzi v KLDR, tam nemají ani co žrát. Vaše heslo dohnat a
předehnat nevyšlo. Adieu
jmarek3
2020-10-27 10:45
Poznal jsem ROH za socialismu .Lidé byli spokojeni , mnoho možností
levné a kvalitní rekreace a pohoda na pracovišti. V americkém podniku v
Brně jsem zažil také odborovou organizaci , která nezařídila nic. Za
celých 10let nám nebylo přidáno na platě jen vyrovnání inflace ,
proto jsem do odborů nevstoupil. Takto se nedá nikdy vyrovnat západní
úrovni.
fronda
2020-10-27 00:01
danil.marek: V "naší" firmě jsou odbory také zakázané.
Oficiálně se samozřejmě tvrdí, že "zaměstnanci jsou spokojeni a
o odbory nestojí".
fronda
2020-10-26 23:58
tomasklima162: Žádný komunismus ještě nikde nebyl. Co je to za
nesmysl, aby dělníci, jako majitelé továren, stávkovali sami proti
sobě? Vzhledem ke studené válce bylo nutné přijmout určitá
omezující opatření ohledně pohybu pracovních sil.
fronda
2020-10-26 23:55
Jak říkám, jedinou alternativou k třídnímu boji je třídní
kapitulace. Pokud tím kapitulujícím budou vykořisťovatelé, proč
ne...
reich.mir.fan
2020-10-26 21:10
Pisatel napsal rozsáhlý článek k 75.vyročí třídních bojů a
přitom se v zasedačce ÚV KSČM chystá v listopadu pohřební kar k 30
výročí vzniku strany.Místo guláše,koláčků,zákusků a vína se má
podávat bageta a k zapití minerálka aby ta suchá bageta lepší
klouzala do krku.V gesci to má s.Šimůnek.Usnesení ÚV o jeho konání
mně přeposlal známý emailem.Až tak daleko to KSČM pod vedením
s.Filipa dopracovala.
danil.marek
2020-10-26 20:08
Nám nejde o stávky ani o komunizmus ale u nás ve firmě nedovolili
vznik odborů a o své požadavky se mohou postarat jen ti, co umí
"dobře leštit zlaté kliky".Jinak člověk nenajde žádné
zastání a řešení všech možných záležitostí záleží jen na
libovůli šéfa. Není na koho se obrátit o pomoc.
ivozelina
2020-10-26 18:10
Bože, Bože kam jsi mu dal rozum ? Ale jen více takových úvah od
lídrů KSČM. Čím víc tím líp a to zejména na cestě do hrobu.
Sbohem soudruzi .
miki.13
2020-10-26 17:56
Myslím, že třídní boj dělnické třídy je nejaktuálnější téma,
kterým jistě s. Grospič osloví mladou a střední generaci.
1958Jirka
2020-10-26 14:06
Operovat dnes třídním bojem je hloupost a strnulost v minulosti.
joska.korinek
2020-10-26 12:41
Říkat soudruhu někomu, kdo očividně není jeho soudruhem, je stejně
hloupé, jako mluvit o poměrech v jakémsi komunismu, jenž nikdy nikde
nebyl.
tomasklima162
2020-10-26 12:12
V komunismu dělníci neměli právo na stávku ani možnost odejít
pracovat do zahraničí a proto byly komunisty vykořisťováni mnohem
více než jsou nyní.
salekiv
2020-10-26 10:30
Děkuji soudruhu Grospičovi za podobné články. Nenechává nás totiž
na pochybách, jak by se komunisté chovali, kdyby se opět dostali k moci.
Třídní boj je stále jejich základním prostředkem uchopení a
udržení moci, odborové hnutí nástrojem, jak toho dosáhnout.
Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.