Reklama

Masarykova výzva ke slovanství ovlivnila první i druhou světovou válku

Stalo se již módou, že hnutí za sjednocení slovanských národů je napadáno, že ohrožuje lidskou svobodu. S tímto axiomem Německo připravovalo i druhou světovou válku. Již v roce 1938 v časopise Volk u. Rasse se autor zmiňuje o velkém početním růstu Slovanů, z čehož Německo vyvozovalo velké nebezpečí.

V článku se uvádělo: »…v roce 1810 bylo Slovanů 65, Germánů 59 a Románů 63 milionů. O sto let později (1910) bylo Slovanů 187, Germánů 152 a Románů 108 milionů.« Autor článku z tohoto vývoje vyvozoval, že: »Bude-li vzrůst jednotlivých ras pokračovat podle dosavadního tempa, bude v roce 1980 Slovanů právě tolik, jako Germánů a Románů dohromady; za necelých sto let budou tvořit skoro tři čtvrtiny evropského obyvatelstva.« Tyto prognózy posloužily zejména Adolfu Hitlerovi k přípravě na rozpoutání jednoho z největších konfliktů v Evropě, přitom ve 20. století již ve druhé světové válce.

Adolf Hitler reagoval rychle, již 30. ledna 1935 odvolal podpis Německa na Versailleské mírové smlouvě a žádal o navrácení kolonií. Podporu měl ve vojenských teoreticích, kteří hlásali, že německý národ, německý válečný duch a německá kultura nemají soupeře – proklamovali hegemonii Německa.

Na druhé straně jejich odpůrci, kteří správně analyzovali německý vývoj a jeho trvalé tendence k rozpínavosti, se vraceli k myšlence, že obranným východiskem je pouze spojení všech Slovanů v jeden politický útvar. To byla představa i T. G. Masaryka, který již v první světové válce v boji za vytvoření samostatného československého státu tuto myšlenku prosazoval. Známý je jeho bojový pokyn Dr. Edvardu Benešovi ze Ženevy do Prahy z 18. srpna 1915: »…jít otevřeně s Dohodou a Slovany…«

Masarykův pokyn byl a je považován za trvale platný. Svůj vliv měl i ve druhé světové válce. V depeši »Bedrníka« z 13. a 21. září 1941 se upozorňuje na zájem lidu o federaci s Ruskem. To se velmi pozitivně uplatnilo již na podzim r. 1941, kdy byl v Moskvě založen Všeslovanský výbor, který usiloval o sjednocení všech slovanských národů, ke společnému boji proti odvěkému nepříteli. Vítězství u Stalingradu se stalo symbolem bojů sovětské armády a dalších armád, Svobodova slovanská armáda z této vítězné cesty si odnesla svůj podíl.

Snahy Lužičanů

Aktuální bylo i úsilí čs. vlády o připojení Lužičanů k Československu. Tomu ale zabránilo sudeťáky řízené členění odsunu Němců, orientovaného podle příslušnosti k nejagresivnějším politickým uskupením. Tak se stalo, že značný počet odsunutých henleinovců nepříznivě ovlivnil demografický vývoj v Lužici. V důsledku toho československá vláda pak požadované připojení Lužice k ČSR odmítla. Bylo to gesto, které znamenalo i konec nadějí pro samotné Lužičany.

Po válce na výzvu před londýnskou konferencí československé ministerstvo zahraničních věcí zaslalo ministrům zahraničí čtyř velmocí memorandum s přílohou map o požadovaných rektifikacích vůči Německu. V memorandu byl předložen (20. ledna 1947) návrh obsahující 38 požadavků, které po pokynu minimalizovat územní nároky byly shrnuty do deseti úseků bavorského a saského území. Jejich celková výměra dosahovala 820,55 km2.

Kromě těchto hledisek bylo občany poukazováno na hledisko historické, že v šumavském úseku nás Marie Terezie připravila v letech 1764–1765 smlouvou mezi Rakouskem a Bavorskem k nevýhodné změně hranic mezi Čechami a Bavorskem, na což poukazovali občané, jakož i spisovatel Jan Vrba, kteří ztrátu Javoru označili odcizením. Ztráta tohoto území byla pro ČSR velmi nepříznivá. V současné době strana Spolkové republiky Německo Javoru využívá zejména turisticky. (Ve Svobodném slově z 24. července 1946 spisovatel J. Vrba k tomu napsal článek: »Vrata republiky nelze nechat nepříteli, k tomu byl vyhotoven i náčrt«.)

Původně s kolektivní vinou Němců přišly USA na jednání v Québeku, což duplicitně zmiňuje i hlavní britský žalobce sir David Maxwell Fyfe, který obhájcům obžalovaných v Norimberku řekl: »...mezi Němci, jež následovali Hitlera, jsou tisíce mužů a žen, kteří svýma vlastníma rukama vraždili, ne stovky, nebo tisíce, ba miliony lidí...«

Výsledek v Lužici je bolestivý, i když se předpokládal, že bude přijatelnější. Začalo to velkou manifestací na Staroměstském náměstí před 75 lety (24. července 1945), pod logem: aby se již nikdy nevrátily hrůzy německého moře. Účast byla obrovská: Slovanský svaz v Praze, Společnost přátel Lužice, Svaz české mládeže, Výbor partyzánů, Československá obec legionářů, Svaz osvobozených politických vězňů, Svaz československého studentstva, všechny politické strany a jiná sdružení, zástupci Lužických Srbů, jakož i zúčastněných některých německých protihitlerovských občanů. Manifestaci předcházel mohutný průvod pražskými ulicemi.

Na shromáždění promluvil hlavní řečník, bývalý vězeň koncentračního tábora Dachau, farář Jan Cyž, předseda Lužickosrbské národní rady. Po poděkování za osvobození od hitlerovského fašismu žádal slovanské bratry o pomoc a zvolal: »…Teď nastupte vy, slovanští bratři, budujte mocné náspy, aby se již nikdy nevrátily vlny německého moře…, Lužice k Československu!...« Na to se ozývalo stejně bouřlivé skandování Pražanů: »Svobodné Lužice přední hráz hranice, Slezsko a Lužice spravedlivé hranice«. Skandování Slezsko a Lužice se vztahovalo k čs. požadavku na Kladsko, který jsme neustáli, neboť Polsko mělo fanoušků více.

Říkává se, že naděje umírá jako poslední, tak tomu bylo i při uvažovaném státoprávním uspořádání Lužice: německým záměrem bylo, aby Lužice zůstaly německé. Stalo se, že značný počet odsunutých henleinovců nepříznivě ovlivnil demografický vývoj v Lužici.

Po dlouhých diskusích a hlasování byl saským sněmem přijat zákon (22. března 1948) k ochraně práv lužickosrbského obyvatelstva, žijícího na území saské Lužice, tedy v Horní Lužici. Velkou roli hrála likvidace junkerských velkostatků, odkud byly vždy šířeny nejzběsilejší germanizační tendence, namířené proti lužickému lidu: smyšlené zprávy, vyhrožování a zastrašování Lužičanů byly pádnými zbraněmi. V důsledku toho československá vláda pak požadované připojení Lužice k ČSR odmítla, což znamenalo i konec nadějí pro samotné Lužičany.

Nesplnil očekávání

Mnohé skutečnosti, jako například svědectví amerického důstojníka CIA Jamese H. Critchfielda – »Operace Pullach«, jakož i Eric Lichtblau – »Nacisté ve službách USA«, prokazují, že nebylo při kapitulaci Německa postupováno v zájmu všech Spojenců. Přestože jsme byli účastníky války, váleční spojenci, její výsledek byl pro ČSR hanebný. Důkazem jsou i slova čs. ministra zahraničí Jana Masaryka na konferenci v Paříži vyjadřující nesouhlas, tehdy řekl: »To je druhý Mnichov.« Tento na Západě velmi zkoumaný výrok pak zpečetil tvrdé odsouzení jeho dosavadními přáteli.

Norimberský tribunál nesplnil očekávání nejen válkou trpících československých občanů, ale i občanů v celé Evropě. Odsoudil jen špičky válečných zločinců, mnozí z nich byli osvobozeni. Do této skupiny náleží i obsazování funkcí šéfů NATO válečnými zločinci: gen. Speidl, gen. Heusinger a další.

Jiná situace byla ve vztahu k nově vytvořenému Československu. Socialistické vlády vytvořené po skončení druhé světové války v roce 1945 princip vlastenectví a slovanství rozvíjely.

Opačný vývoj nastal po majetkovém převratu v roce 1989, kdy většina českých vlád, zejména Sobotkova vláda, vztah k Masarykovu slovanství neměly. Jejím největším protinárodním deliktem bylo vysílání zástupců české vlády na sjezdy Sudetoněmeckého landsmanšaftu, v podstatě k nepříteli, což bylo protimasarykovské – zrádcovské.  Namísto toho jsme slyšeli výzvu »zastřelte prezidenta«. Nelze se divit, neboť tato výzva vyšla z ODS, jejíž nynější předseda se za socialistického státu v roce 1989 paktoval s Otto von Habsburkem a představitelem Sudetoněmeckého landsmanšaftu B. Posseltem, kterým byla bližší Panevropa.

Dalo by se pokračovat mnohými dalšími výmysly pocházejícími z ODS, například »Babišova vláda musí podat okamžitě demisi«, zaznělo ve sdělovacích prostředcích nové heslo, přinesené do Senátu novou čerstvou krví. Trvání mělo pouze jeden den, druhý den musel předseda zprávu ve sdělovacích prostředcích dementovat. Vedlejší činností je pak ničení pomníků, odpor proti usnesením vlády, nepovoleným demonstracím, neposlušnosti v dodržování vydaných příkazů. Ani se nedivím, jestli se mezi lidmi ozývají stížnosti, že za minulého režimu se lidé měli lépe.

Dnes se Senát většině obyvatel jeví jako nadbytečný orgán, v němž většina senátorů si vyhřívá místa pro volby jako prezidentští kandidáti.

Na konec úsměvný balónek. Svého času Bernd Posselt vyzval Evropskou unii, aby České republice pro odmítání zrušit Benešovy dekrety byl znemožněn vstup do Evropské unie. A když to nevyšlo, propůjčil se k řešení v zájmu záchrany »Práva na vlast a zrušení Benešových dekretů« známý sudetoněmecký historik Dr. Rudolf Hilf s výstrahou: »Jedno je jisté, doba stability na kontinentě je za námi. Na příštím německém rozhodnutí bude závislá také budoucnost kontinentu.« Pan Hilf od nás očekává, že se podřídíme, neboť jak dále řekl: »… ke spravedlnosti musí dojít, i kdyby to mělo zničit svět.« Jen nelze přesně identifikovat, kterou spravedlnost pan Hilf zamýšlel, zda tu božskou či jinou. V každém případě šlo o nehoráznost.

Závěrem: Cílem všech protiválečných akcí musí být, aby se nepotvrdil nárůst teorií, že druhou světovou válkou nic neskončilo, protože území světa stačí jen pro několik států, kterým se malé státy musí podrobit. Všechny tyto prognózy byly vykonstruovány jen k podpoře německé válečné propagandy a k likvidaci Slovanů.

Čeněk M. KADLEC


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.2, celkem 60 hlasů.

Čeněk M. KADLEC

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


jarprchal43
2020-10-27 23:36
jmarek3 - Nemohl byste vysvětlit, kdo jsou Germáni, kteří se stydí za
to že jsou Čechy? Nějak tápu.
donald.kaczerowski
2020-10-27 12:46
jmarek3 - Komunistů je pět procent. Tak pětiprocentní platy a důchody,
ne?
jmarek3
2020-10-27 11:01
Germáni se stydí za to že jsou Čechy a proto hurá proti Slovanství.
Do Senátu se cpou nýmandi , tak když k volbám do Senátu chodí 20%
voličů by měl být také odpovídající plat. Tedy současný plat
mínus 80% a to samé v PS , tedy - 40% .
jarprchal43
2020-10-27 10:30
Slovanství, ale i češství, byly vždy otázkou spíše pocitu. Za
české vlastence se považovala řada obrozenců, kteří česky ani
pořádně neuměli. Nebo se česky naučili v dospělosti.
fronda
2020-10-27 00:09
smiricky.jan: Carské Rusko určitě za Havlíčka nebylo
následováníhodným příkladem, ale nabízí se otázka, která země
tím příkladem byla?
fronda
2020-10-27 00:07
salekiv: No, takže obyvatelé ČR v zásadě Slované opravdu jsou,
podobně to mají Němci s germánstvím atd. Že by tam byl ten původ
stoprocentní, to snad nikdo nikdy neočekával.
jarprchal43
2020-10-26 19:25
Otázka slovanství je v Masarykově díle spíše okrajová a není
vyloučeno, že ji využíval (a možná trochu i zneužíval) ve prospěch
snahy o rozvrácení rakousko-uherské monarchie. Ve dvacátých letech
napsal zcela jasně, že české země a Rakousko patří k Západu, Rusko,
Halič, Uhry a celý Balkán na východ. Zajímavé je, že do seznamu
nezařadil Polsko. Slovanství bylo konstruktem obrozenců, kteří v něm
viděli určitou hráz vůči pangermanismu. Ale Rusko velice záhy tuto
ideu přetvořilo v teorii panslavismu, který si představovali jako
sjednocení Slovanů pod svojí nadvládou. Po vzniku SSSR ji přetavili v
mezinárodní internacionalismus.
miki.13
2020-10-26 18:08
Pane Kadlec, na nacistické zrůdnosti by se opravdu nemělo zapomínat,
souhlas. Ale jestli máte pocit v roce 2020, že vás chtějí váleční
Němci jako slovana vyhladit, tak se nestyďte a oslovte svého lékaře,
určitě vám pomůže.
smiricky.jan
2020-10-26 14:26
Nebezpečnost a nesmyslnost panslavistických bludů rozeznal už Karel
Havlíček Borovský před 160 lety...je s podivem, že se ještě pořád
najde pár pošuků, co vytahujou nějakou panslavistickou veteš, ale
naštěstí to u nás reálně nikoho nezajímá.
salekiv
2020-10-26 10:09
Genetickým rozborem české populace po mužské linii bylo zjištěno,
že pouze cca 35% má slovanský původ, 25% západoevropský, 25%
skandinávský, jihoslovanský a středomořský. Takže s tím
slovanstvím to až tak žhavé není. Daleko podstatnější je, kde se
člověk narodil, prožil dětství, mládí a jakým jazykem mluví.
Takže primárně jsme Češi, Moravané a Slezané. Obecná afinita k
slovanství je dáno překonaná.
o.motl
2020-10-26 09:29
Hejslovanství, to je přesně to, co posledních 9 měsíců rezonuje
společností.
Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.