Sametová – a dál?

Bezdomovec říká druhému: »Jo, v roce 1989 jsem taky cinkal klíčema. Byly od bytu, chaty, auta…«

Co vlastně přinesla tzv. sametová revoluce? Třicet let jsou komunistům vytýkány chyby, jichž se údajně dopustili, možná přichází čas si přiznat, že ani současný režim není dokonalý. Základní a největší pochybení je zjevné: cokoliv, co vymyslel a zavedl předchozí režim, je špatné a musíme to zlikvidovat. Rychle a bez rozmyslu. Ať už šlo o zdravotnictví, školství, sociální systém nebo třeba průmysl a zemědělství. Mnohé věci se pomalinku vracejí, protože čas ukázal, že vlastně byly dobrým řešením. Objevujeme objevené a ještě se za to plácáme po ramenou. V nadšení »západem« a přízní zahraničních investorů jsme prodali suroviny, továrny, značky, technologie, receptury, zaměstnance. Zisky tak odcházejí do zahraničí, místo aby posilovaly českou ekonomiku.

Zbavili jsme se dokonce i typicky českého rodinného zlata – piva. Plzeňský prazdroj vlastní Japonci, Staropramen majitelé z Kanady a USA, Starobrno nebo Krušovice Holanďané, Ježka Čína, aspoň že Budvar zůstal po táhlých soudních sporech v českých rukou. Ale nejen pivo, my jsme dokázali prodat i pitnou vodu… Kterou se dnes za mnohamilionové částky snažíme kupovat zpět.

Místo na banány stojíme fronty na zubaře, tedy pokud si vůbec jeho péči můžeme dovolit, vzdělání nahrazujeme tituly a internetem, zdravý rozum genderovou politikou, sociální dávky se vyplácejí víc než poctivá práce, živíme neziskovky, které sice nic nepřinášejí, ale mluví do všeho, tleskáme dětem manifestujícím za čistou planetu s hamburgerem známého řetězce v ruce. Oháníme se demokracií a přitom neuznáváme odlišný názor a z pozice moci vymýšlíme krkolomná opatření, jak zabránit jeho šíření. Ve jménu demokracie protestujeme proti výsledkům demokratických voleb. Ve jménu demokracie zkreslujeme dějiny, říkáme lidem, jak mají myslet, co mají číst, čemu mají věřit. Ve jménu demokracie povyšujeme zájem jednotlivce nad zájem ostatních, hlas několika křiklounů je silnější než tichá podpora většiny. Sedmnáctý listopad 1989 přinesl změnu. Ale opravdu tu, kterou mělo cinkání klíčů přivolat?

Helena VRZALOVÁ, předsedkyně Ústřední rozhodčí komise KSČM