Reklama

Složitost dnešní doby

Náhodnému pozorovateli, lhostejno zda je členem či sympatizantem té či které politické strany či politického hnutí, se dnešní doba může jevit velice složitě, nepřehledně. Tím oprávněně může sdílet existenční obavy nejen o sebe či své blízké. Na druhou stranu řada lidí přizná, většinou v dvoustranném rozhovoru, vážné existenční obavy. Zároveň přizná, že je řeší, až padne-li takzvaně kosa na kámen. Přiznávají, že nevyjdou ze základního příjmu vyplývajícího ze zákonem stanovené osmihodinové doby, a také to, že většina z nich hledá různé formy legálních či nelegálních dalších přivýdělků. Setkal jsem se i v jednom rozhovoru s bulharským strojvůdcem, který narovinu řekl, že má-li poplatit ubytování, skromné živobytí a něco posílat domů a malinko šetřit, pak prostě bezpečnost práce jde stranou a musí jezdit pro dvě železniční společnosti bez ohledu na zákonné přestávky v práci.   Zaznamenal jsem mnoho rozhovorů za poslední dva roky, ten nejsilnější a možná jeden z prvních se odehrál na Slovensku v Ružomberoku, kdy mi jeden senior řekl: »Jsem a budu komunistou, ale nikdy jsem se neměl lépe než nyní a nemám žádný důvod je volit, i když členské příspěvky platím.« Utekly necelé dva roky, a tak jak velice často vlakem křižuji Českou republiku, slýchám tyto názory stále častěji.

Synonymum žití na dluh se stalo mantrou, a pokud se »něco« ekonomicky nezhroutí, je to reálný scénář, čím se střední generace bude řídit. Řada seniorů má oprávněné obavy o svou budoucnost. Pět tisíc Babišova miliardářského nápadu jim řeší dobu sváteční, adventní a velice složitě se s tím polemizuje. Potvrdí, že chtějí jistotu penzi, zejména starobních a invalidních. Na druhou stranu je pro ně penzijní reforma zprofanovaná mantra téměř všech parlamentně zastoupených stran a hlavně ji vnímají jako téma, které podobně jako sinusoida plní každé volební období. Vnímám, že to není správné, a také vnímám, že lidé, kteří stáli 17. listopadu na náměstích roku 1989, volali především po ekonomických změnách, věřili disidentu a ti předáci dřívějšího ROH, kteří rozbíjeli jednotné odborové hnutí následující rok 1990, v dnešní době se stávají skupinou seniorů. Člověk si často přizná vlastní chybu, ne zcela správný impuls, kterým se dal strhnout, ale většinou to řeší lhostejností a rezignací na dění kole sebe a větším či menším brbláním a nadáváním.

Levice je opravdu ve složité situaci. Vidím velký problém v uvědomění si samotných činovníků levice skutečnou situaci levicového hnutí. Střední ani starší generace nevidí reálný důvod ji volit. Ostatně politické hnutí a politické strany nabízejí přibližně stejné programové věci. Lze zaujmout dlouhodobými programovými body, ale je třeba přehodnotit strategii a taktiku jejich dosahování. Levičáckými výkřiky obarvenými ekologickými pozlátky toho dlouhodobě dosáhnout nelze. To neznamená, že ekologie nemá být jedním z hlavních témat levice, vedle obhajoby lidské práce a důstojné odměny za ni. Takové, která umožní žít bez zadlužování od narození po celý život.

Pro levici je tu však ještě moment zcela lstivé, celou Evropou, včetně Evropské unie, jejích orgánů Evropské komise, Evropského parlamentu, se táhnoucí a stupňující se vlny nenávistného antikomunismu a především rozdělování společnosti. Mocné vládnoucí elity a nadnárodní kapitál zvolily strategii, v době covidové pandemie nanejvýš pro ně sebezáchovnou, rozdělit společnost, a tak ji ovládat a řídit. Národní stát, buržoazní parlamentarismus je dávno mrtvý. Jeden nejmenovaný redaktor se opovážlivě vyjádřil o událostech v carském a posléze Kerenského Rusku. Pro levici, a zejména komunistickou, však platí nepodceňovat pohyby ve společnosti, být k nim empatičtí a pokorně jim naslouchat. Činovníkům levice by se dnešní doba neměla jevit nepřehledně, ale zcela zřetelně jako mocenský souboj kapitálových skupin, to jak ve volebním zápasení, tak ve snaze přerozdělit si svět neokoloniálními válkami.

Stanislav GROSPIČ, poslanec a místopředseda ÚV KSČM


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.7, celkem 26 hlasů.

Stanislav GROSPIČ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


fronda
2020-11-19 23:57
stanley58: Churchill prostě chtěl ty sféry vlivu rozdělit jinak, ale
neměl na to sílu. A pročpak české země nedohnaly tu západní Evropu
už před komunisty? Nebo za 30 let kapitalismu po privatizačním puči?
--- Komunisté to řídili, takže válku vyhráli. Podobně říkáme, že
Karel IV. postavil ňákej most atd.
stanley58
2020-11-19 22:41
Tak s těmi komunisty silně brzděte! Proboha kde jste přišel na to, že
komunisté vyhráli II. svět. válku? Co to tady prohlašujete za
nepravdy. Potom kdo převrací a přepisuje dějiny. Těch komunistů v
Rudé armádě bylo necelých 10%, i když jsem před pár lety někde
narazil na na číslo kolem 15%. Takže Vás laskavě opravím - ne
komunisté, SSSR zvítězilo. A to je dosti podstatný rozdíl.
novotnyjaro
2020-11-19 19:52
V článku jsou exaktně rozebrány problémy dnešní levice. Ale
současné politické systémy jsou jednoznačně postaveny proti ní! Ta
takzvané "demokracie" dává levici minimální šanci uspět a
to dnes vědí a vidí dnešní oportunistická sociální demokracie. A je
tu její evidentní snaha vyhýbat se slovu levice. Ovšem historie lidstva
vždy dokázala, že po velkém třesku se vždy změnila společnost ke
společnosti spravedlivější! Počínajíc Velkou Francouzskou revolucí,
přes I. světovou a II. světovou válku, se společnost vždy pohla k
její socializaci. A to, že komunisté zvítězili v II. světové válce
dnes popře málokdo! A že se celý východní Evropa dostala pod vliv
SSSR,/či Stalina, /není také náhoda. Definitivní zvrat nastal po
bojích pod Moskvou u Stalingradu a nakonec i dobitím Berlína vyústilo v
logické územní a politické rozdělení. I Churchill pochopil, že
nebýt Stalingradu, by znamenal i zánik Velké Británie. Proto v květnu
1943 odletěl do Moskvy a osobně poděkoval Stalinovi za hrdinství
sovětské armády u Stalingradu a daroval mu meč krále Jiřího VI.
stanley58
2020-11-19 14:40
Je jen obrovská chyba, že došlo v únoru 1945 k Jaltské konferenci, kde
si mocnosti (USA, V. Británie a Rusko) rozdělili sféry vlivu ve
střední Evropě. Velká škoda. Churchill zprvu chtěl a apeloval na
Roosevelta, aby po dobytí východní Evropy až po Berlín se Rusko
okamžitě stáhlo zpět až za své hranice a dělalo jen (spíše
policejní) dohled nad východní částí Německa. Jenže Roosevelt byl
strašně měkký a věřil Stalinovi, že se ze střední Evropy bude
pozvolna stahovat. Bohužel, Stalinovi neměl věřit ani nos mezi očima.
Pak tady vzniklo to, co tu po 1948 vzniklo. Jinak jsme mohli být
hospodářsky i ekonomicky někde úplně jinde. Na úrovni Rakouska,
Belgie, Holandska a dalších států Evropy stejné velikosti. Místo toho
tady posloucháme a čteme bolševické názory a výmysly.
Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.