Bylo to veto, nebo neveto

Dne 31. 12. 2020 vyšel v Haló novinách článek s výše uvedeným názvem. V článku se hovoří o tom, jak se zachoval prezident republiky vůči daňovému balíčku. Zejména je to ta sporná věta v dopise prezidenta republiky, kterým vrátil tento zákon předsedovi Poslanecké sněmovny. Prezident již předtím, než byl tento zákon ve schvalovacím legislativním procesu, řekl, že tento zákon nepodepíše, ale ani nevetuje. Někteří právníci a politici jsou přesvědčeni, že zákon vlastně prezident vetoval. A to kvůli jedné »sporné« větě.

Politicky se přikláním k tomu, že tím jedním slovem v dané větě nejde o veto prezidenta republiky. K výrokům politiků se jako právník vyjadřovat nebudu. Ale zajímavá je reakce ústavních právníků. Naprosto souhlasím s vyjádřením Jana Kysely, že podle jeho soudu nejde o veto prezidenta republiky. Jistě, je to z hlediska českého jazyka a z hlediska právnické mluvy neobratná formulace, ale jde o zajištění publikace ve Sbírce zákonů, a ne o nové hlasování v Poslanecké sněmovně.

Ústavní právník Jan Kudrna tvrdí, že v tomto případě jde spíše o akademickou debatu. Nemohu souhlasit s vyjádřením, které je dále citováno v článku. Jasné »ne« říkám vyjádření, které poskytl tajemník katedry ústavního práva PF UK a právník Jakub Blažek.

První vážná poznámka je, že Ústava ČR v čl. 50 má dva odstavce. Jako právník jsem přímo pro jasnou citaci článku, resp. odstavce. V tomto případě se jedná o odst. 1. V daném případě jde o tzv. suspenzivní (odkládací) veto prezidenta republiky vůči zákonodárnému usnesení parlamentu, byť v pozměněné podobě v ústavní listině z roku 1920. Toto veto zamezuje, aby se stal, byť dočasně, návrh zákona usnesený parlamentem platným zákonem. Toto veto neplatí u ústavních zákonů.

Ústava důsledně vychází ze stanoviska, že prezidentu republiky se předkládá zákon již přijatý. Ve skutečnosti je toto právo součástí zákonodárného procesu. Právo vrátit usnesený zákon je rubem jeho povinnosti jej podepsat (čl. 51, čl. 62 – písm. i) Ústavy). Právo suspenzivního veta je osobním právem prezidenta republiky, a nastane-li některý z důvodů uvedených v čl. 66, nepřechází na jiného ústavního činitele. Tento článek hovoří o uvolnění úřadu prezidenta republiky.

Z výše uvedených důvodů se podle mého názoru prezident zachoval v souladu s Ústavou ČR, a tedy nedošlo k situaci, jak míní někteří politici a právníci, že zákon vetoval.

Ivo LÁTAL