Reklama

O školství trochu jinak

Jednou z nejčastěji opakovaných floskulí je tvrzení, že největším bohatstvím společnosti jsou její vzdělaní, schopní a komplexně duševně i fyzicky rozvinutí členové. My se v tom pokládáme mezi světové jedničky. Jsme přece dědici Jana Amose Komenského, že ano!? Učitele národů nejen v evropském měřítku. Slavíme Den učitelů, nejlepší odměňujeme. Mnozí ještě žijí v představách jakési výlučnosti učitelů s kořeny v době, kdy vesnice řídil triumvirát řídící učitel, notář a farář.

Nicméně to je doba dávno minulá, u dnešní generace vzbuzující nepochopení či shovívavý úsměv. Úroveň našeho školství je reálně, pokud jde o jeho organizaci, kádrové a finanční zajištění a zejména odbornou stránku, především kvalitou výuky tristní a balancující nad propastí. Tento stav je dlouhodobý a vyplývá mj. z dlouhodobého podceňování školství jako důležitého segmentu života lidské společnosti.

Projevuje se na veřejnosti nedostatečným finančním ohodnocením učitelského stavu, nízkou společenskou prestiží pedagogické profese a bohužel i nezájmem o ni dokonce i u části pedagogů, kteří si učitelské povolání vybrali proto, že jinde neuspěli. To je perspektivně trvale se zhoršující stav, kdy platí pověstné »kdo chce zapalovat, musí sám hořet«. Je to nepříjemné konstatování, nicméně reálné. Přiznejme si to, dokud je čas. Úroveň školství jako celku a zejména znalosti a vědomosti žáků neodpovídají potřebám ani zájmům společnosti. Různé »novátorské osnovy« krizi jen prohlubují. To platí i pro učitele. V plné nahotě to odhalila koronavirová pandemie.

Záchrana dětí a zajištění jejich výuky se dostaly někam do pozadí vládních činitelů. Ti využili tvrzení některých spřízněných lékařů o tom, že děti nejsou virem tak ohroženi jako senioři, pouze by se preventivně neměli pohybovat ve větších hloučcích, a proto rozhodli o přerušení výuky ve školách a její přesun do domácností. Tím mimořádně finančně zatížili státní rozpočet, což jednak vedlo k lavině požadavků na zvýšení příjmů dalších neproduktivních sektorů společnosti, jednak v podobě nadměrných tzv. kompenzací vytvořilo svérázný způsob mimořádných placených dovolených z titulu péče o děti.

O nekompetenci a chybějící dlouhodobé vizi naší vlády by bylo možno snést tolik důkazů, že by na ně nestačil celý prostor novin. Jako doslova protispolečenský, reakční je například přístup vlády k domácí výuce. Jednostranný tok informací bez možnosti okamžité reakce a vysvětlení nejasností často s odkazem na Wikipedii a podobné »informační zdroje« pouze ničí přirozenou touhu dětí poznávat, pídit se po podstatě jevu i problému. Jedna ze základních zásad školství zní »učitel učí a žák se učí«.

Jsem hluboce přesvědčen, že tuto zásadu by si měli osvojit nejen pedagogové sui generis, ale především ministerští bafuňáři a katedroví experti.

Ladislav ŠAFRÁNEK


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.9, celkem 29 hlasů.

Ladislav ŠAFRÁNEK

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


stanley58
2021-02-21 23:50
Safranku, o cem to vlastne pisete? O skolstvi, o ucitelich, o zacich, nebo
o ministerstvu skolstvi potazmo o nasi vlade? Nevim, je to takovy pell-mell
o nicem.
Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.