Bible, nebo ústava?

Nejen při prezidentském slibu v USA jsem si dal otázku: Proč noví zdejší prezidenti přísahají nikoli na ústavu, ale na Bibli? Vždyť Bible je poněkud rozporuplná kniha a najde se v ní potvrzení vlastně všeho, jen je třeba vybrat správný citát. Nezavazuje tedy, anebo zavazuje? Pak ovšem k čemu? Ústava je naproti tomu závazný dokument, který má jasné mantinely. Přesto, připouštím, někdy mohou být málo jasné a soudci si ji, jako je tomu v poslední době u nás, mohou vykládat všelijak a někdy i podle potřeb. Přesto si myslím, že přece doplněna o navazující zákony a předpisy určuje, co se může, co nesmí, co se musí zachovávat. Že se tak vždycky neděje, je sice pravdou, ale potom může následovat postih.

Bible není právní dokument, jen zachycuje dávno proběhlé děje, zkreslené proto nepřesností informací. Zároveň obsahuje i legendy, kterým dává pocit pravdivosti, je přitom prošpikovaná poučeními, které za stovky let získaly národy na východě Středozemního moře a jež se podařilo vtěsnat do několika stovek stránek. Přísahat na Bibli je tedy sporné. I výklad jejích některých částí může být v rozporu s ústavou nebo listinami lidských práv a svobod.

Chápu ovšem, že pro Ameriku tvářící se, že věří v Boha a jeho velikost, tedy něco, co vidí všechno, všechno kontroluje a všemu také požehná, jinak by přece nenechal zvolit za prezidenta někoho nevyvoleného, může být jakýmsi morálním závazkem. Či také potvrzením, že i on, prezident, je stejně jako král ve středověku »pomazaným z vůle Boží«. Horší je to ovšem, když takový Trump, který stejně jako Biden přísahal na Bibli, vyvolá pochybnosti o zvolení toho druhého a vyvolá občanskou revoltu. Kdo vlastně, nemohu se nezeptat, dostal od Boha požehnání, a kdo si ho jen přivlastnil? Bible má pro oba jistě příslušný verš, ale co ústava? I tam lze tak jednoduše najít vysvětlení, které by dalo za pravdu oběma americkým protivníkům? A jestli tomu tak je ve světě, který chce americký »vyvolený národ« ovládat, pak se nedivím, že i tam se mnohde přísahá nikoli na ústavu, ale raději na Bibli.

Jiří VÁBR