Reklama
Rozhovor Haló novin s psycholožkou Lenkou Brichovou

Musíme se těšit na klidnější, i když jinou, budoucnost

Jak vnímáte, jako psycholožka, tuto »dobu koronavirovou«?

Pro většinu z nás, poválečnou generaci, je to zcela nová situace, jakou jsme v tomto rozměru nezažili. Podobná je válečnému stavu, kdy nepřítele nevidíme, jen ho tušíme doslova za každým rohem. Stav nejistoty je pro naši psychiku velkým náporem. Vzhledem k nevyzpytatelnosti »útočníka« se dostáváme do stavu permanentní tenze, nejistoty, a tudíž postupnému oslabování psychiky. Na tuto situaci reagujeme rozdílně, a to od stažení se do sebe až po revoltu, manifestní projev, který někdy může vypadat jako nekázeň. Někteří se chtějí postavit viru čelem, svému neviditelnému nepříteli.

Lidé jsou doma anebo v práci či maximálně v nejbližším okolí. Jak tento stav na ně může působit?

Záleží na povaze, na potřebách, na životním stylu. Takže nejvíce frustrovaní jsou jedinci, kteří byli zvyklí více se kontaktovat s druhými, více jezdit, poznávat. Je patrné, že potřeba stimulace je rozdílná, a tomu odpovídá i míra nespokojenosti s limity, kterými jsme již více než rok vystaveni. Tím, že jsme v poslední době zažívali blahobyt, naše potřeby se proměnily až v rozmařilost, velmi těžko se obecně smiřujeme s tím, že musíme vydržet s tím, co máme, a nemůžeme si nakupovat dle libosti. Pro mnohé je to velký skok, se kterým se jen těžko vyrovnávají.

Myslíte, že jsou schopni dělat nepředložené věci?

Ano, jsou jedinci, kteří jsou hůře adaptabilní, nebo nevěří, případně mají tendenci ukázat i okolí, že se jen tak něčeho nebojí. Jak je vidět, ani záběry z nemocnic a možná i smutné informace z nejbližšího okolí, je ještě nepřesvědčily. Zřejmě nezbývá, než získat poznání na základě vlastní zkušenosti.

Co by měli dělat, aby se to nestalo?

Takoví jedinci jsou nepřesvědčitelní, dokud sami se nestanou tou obětí. Jsou to někdy projevy laciného hrdinství, a také »zdánlivé«  bezohlednosti vůči druhým. Tak jak to vnímají ti, kteří jsou zodpovědní a možná i ustrašenější. Protože čím je situace komplikovanější, strategie opatření se častěji mění, vzrůstá  obecně nejistota. A citlivější, úzkostnější jedinci disciplinovaněji přijímají zvolená opatření. Lehčeji se přizpůsobují. Ať už věří, nebo ne.

Jsou ovšem mezi námi lidé, kteří se odmítají podřídit přijatým nařízením, někteří se tím dokonce chlubí, jak takovou situaci chápete vy, jako psycholožka?

A co by měli dělat ti, kteří jsou hůře přesvědčitelní? Nejlépe je získat vlastní poznání, ale to už by mohlo být pozdě. Začít více vnímat a naslouchat. Pokud jsou akční, tak přemýšlet nad tím, jak pomoci, aby se co nejrychleji nepřítel vir dostal pod kontrolu a přestal omezovat a ohrožovat. Demonstrace jsou jen počátkem akčního procesu. A potom je také dobré myšlenku revolty dovést do účinného postoje. Co udělat je těžké určit, ale rozhodně myslet na ty kolem sebe. Jestli moje zájmy nezpůsobí újmu druhým. Výčitky by mohly být krutým poznáním.

Jak bychom se, my všichni, měli chovat, abychom tuto dobu »bez ztráty kytičky« překonali?

Situace je příliš složitá a těžko uchopitelná. Jako laici tomu nerozumíme, a tak jen snad jediné, co pro to můžeme udělat, je ohleduplnost, kterou v některých státech, dle dostupných informací, lidé disponují. A to zřejmě zcela přirozeně, kdy hodnoty úcty, respektu a pokory vycházejí z kulturních tradic a možná i z menšího blahobytu.

A ještě otázku na konec: Jak vy osobně se vypořádáváte s touto dobou?

V omezeném rozměru si hledám pozitiva, a řídím se příslovím »něco zlého je pro něco dobré« a přece jenom »mohlo by být hůře«, takže momentální stav je ještě moc dobrý. Ale to asi většina z nás takto funguje, protože i přes veškerou hrůzu, kterou nám pandemie přinesla, se setkávám i s hodně pozitivním myšlením lidí a důležitým plánováním, očekáváním lepší perspektivy. Alespoň z možnosti se z plna nadechnout. I když obavy z ekonomické krize jsou velké.

Dobrovolně nedobrovolné domácí vězení využívám s radostí, a tak jako spousta z nás řeším staré resty, ke kterým bych se za běžného provozu nedostala, což mě také přispívá k dobré pohodě. Věnuji se koníčkům, na které jsem se dávno těšila a nějak stále nebyla příležitost, a prostě jsem ráda doma, kde se cítím v bezpečí, a kde vím, že tady mě vir nenajde. A kde nabírám duševní sílu, abych mohla pozitivněji vnímat tuto strastiplnou situaci a těšit se na lepší, klidnější, i když jinou a možná psychicky lidskou, hodnotnější budoucnost. Snad se v ní budeme chtít víc potkávat, bezprostředněji komunikovat a mít se rádi, což už se poslední dobou tak nějak vytrácelo. Doufám, že objímání bude vřelejší a ne jen z povinnosti, a že budeme citlivější k problémům jiných a hledat, jak pomoci plnit potřeby druhých a nemyslet jen na svoje blaho.

Jaroslav KOJZAR

Ilustrační foto - pixabay


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6, celkem 35 hlasů.

Jaroslav KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.