Reklama

Bude se fakt rehabilitovat generál Syrový?

V České televizi nám v krátkém šotu sdělili víc o »kauze generál Syrový«, který po válce byl odsouzen k mnoha letům vězení. Nutno ovšem dodat, že byl zatčen již 14. května 1945 a následně pak odsouzen. A to v dubnu 1947, a tehdy byl ministrem spravedlnosti národní socialista Drtina. Takže v tom »výjimečně« »nejedou« komunisté. Propuštěn byl až po amnestii prezidenta Novotného v roce 1960.

Jak jsme se z televize ovšem dozvěděli, hlavním proviněním Syrového bylo podání ruky Adolfu Hitlerovi, jež tehdy bylo hodnoceno jako servilní a vlastně i uvítací akt na Pražském hradě.

Nepochybuji o tom, že při avizovaném novém procesu s Janem Syrovým se všechno změní a in memoriam bude znovu povýšen na armádního generála, a možná i rodina vysoudí odškodné za jeho věznění. Taková je doba. Jenže to nebrání mně, jako laikovi, položit několik otázek.

Především: Měl právo jako předseda vlády odsouhlasit bez schválení tehdejším parlamentem mnichovskou dohodu a vzdát se tak rozsáhlých území i s jeho českým obyvatelstvem? Podle ústavy z roku 1920 nikoli. Provinil se tedy, anebo neprovinil? Co měl však dělat, když i prezident se Mnichovanům podřídil? Dr. Beneš to řešil odchodem z funkce a odletěl do zahraničí. Generál Syrový po jeho odchodu však převzal dokonce funkci vrchního velitele československé armády a setrval ve funkci premiéra až do 1. prosince, přičemž jeho vláda přijímala první represívní zákony. Poté jako ministr národní obrany přečkal 15. březen, ustavení protektorátu a při tom předal veškerý vojenský materiál, vč. zbraní, tanků, děl a letadel, wehrmachtu. Jako člen vlády odsouhlasil, opět bez souhlasu parlamentu, obsazení českých zemí nacistickým Německem a tím vlastně i zrušení ústavy a nastolení vlády represe, kterou už plně neuskutečňovala protektorátní loutková vláda, ale přímo okupační moc.

Je tu i ono podání ruky Adolfu Hitlerovi na Pražském hradě, kam prý se měl dostat náhodou. Proč ministr národní obrany šel ze své úřadovny na Hrad, když musel vědět, že tam je už Adolf Hitler a ještě nikoli prezident Hácha? Proč namísto něj sem nespěchal premiér Beran a nepodal první ruku Hitlerovi? To setkání s Hitlerem nemohla být žádná náhoda. To je účelová lež. V době poválečné byl národ velmi citlivý na podobné »náhody«.

Co tedy, ještě jednou se ptám, měl dělat? Přinejmenším to, co Beneš, když neměl na to, aby se postavil na odpor. Anebo to, co generálové Krejčí či Eliáš, které protinacistická činnost stála život. To se nestalo a tak celou válku prožil klidně jako soukromník, byť hlídaný nacistickými úřady, kryjící se údajnou pomocí rodinám zatčených. I ona pomoc je sporná, ale připišme mu ji k dobru. Trest si zasloužil, i když jeho výše byla jistě diskutabilní. Doba, kdy byl odsouzen, byla už však taková.

Adolf GRUBER


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.3, celkem 67 hlasů.

Adolf GRUBER

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


stoces.pingpong
2021-04-11 22:50
21. září vláda přijala ultimativní požadavky Francie a Velké
Británie o postoupení Sudet Hitlerovi, a občané druhý den reagovali
generální stávkou! Žádali svolání parlamentu a ustavení vlády
skutečné obrany státu a důvěru vkládali v prvorepublikového „Jana
Žižku“ (jednookého) vůdce československých legií v Rusku,
generála Jana Syrového. 22. září se před Pražským hradem srotil
dav a skandoval „Dejte nám zbraně nebo Syrového!“ Vzhledem k tomu,
že vrchní velitel a prezident Edvard Beneš v tu dobu spal, byl na Hrad
povolán Syrový, aby svou autoritou dav uklidnil. Generál nejprve
protestoval, ale s ohledem na klidný spánek prezidenta svou misi
splnil. V ten den padla Hodžova vláda a zároveň byla jmenována
úřednická „Vláda obrany republiky“, jejímž ministrem obrany i
premiérem (!) byl (opět přes protesty, že není politik, ale jen
voják) dosazen Jan Žižka II. 23. září československé síly
porážejí sudetoněmecké povstalce podporované jednotkami SA a SS;
znovu dobývají Šluknovsko a ve 22:15 je nařízena mobilizace. Do
růžova vyspalý prezident ten rozkaz, znamenající porušení ústavy,
vydal s vědomím, že poslanci a senátoři z prázdnin do Prahy stejně
včas nedorazí... 24. září spojenecká Francie vyhlašuje symbolickou
(částečnou) mobilizaci a 25. září slibuje, že v případě
německého útoku přijde Československu na pomoc. Po týdnu vojenských
i politických úspěchů dorazil ráno 30. září do Prahy vyslanec
Mastný s Mnichovskou dohodou, podepsanou i spojeneckou Francií a
žádající, aby ČSR okamžitě postoupila Německu Sudety s tím, že
případné odmítnutí dohody a vojenská akce by znamenaly porušení
mezinárodních dohod a na Československo by bylo nahlíženo jako na
původce války! (pokračování)
fronda
2021-04-09 23:25
Beneš měl představu, že se měla bránit druhá republika v březnu 39
a využít garancí Anglie a Francie. To bylo samozřejmě iluzorní,
"spojenci" by nás zradili stejně jako v Mnichově a stejně,
jako pak zradili Poláky.
jarprchal43
2021-04-09 15:59
Generál Syrový nepotřebuje rehabilitaci, ale solidní historické
zhodnocení stejně jako celé období kolem Mnichova, druhé republiky,
okupace a prvních poválečných let. Mnichovskou dohodu přijal prezident
Beneš a jako vrchní velitel branné moci nařídil nebojovat. Politické
špičky v čele s ním emigrovaly na Západ, vedoucí komunističtí
představitelé až na Zápotockého, který to nestihl, se uklidili do
Moskvy. Ty politiky, kteří zůstali doma, nechal Beneš – lidově
řečeno – ať si to „vyžerou“. Včetně Háchy, jehož doporučil
za svého nástupce. Někteří se stáhli zcela do ústraní (Syrový),
jiní skončili v nacistickém vězení nebo na popravišti (Beran,
Eliáš) a Hácha tančil mezi vejci vědom si toho, že mu to historie
stejně spočítá. Na jedné straně například pomohl řadě studentů
zatčených v souvislosti se 17. listopadem, na druhé se samozřejmě
dopouštěl činů, které nelze hodnotit jinak, než jako kolaboraci.
Beneš, nemocný a zcela ve vleku komunistů, jimž byl mimo jiné vděčen
za hlasy při prezidentské volbě po smrti T. G. Masaryka, budoval po
návratu z exilu svou image mimo jiné na tzv. očistě společnosti.
Těžce nemocného Háchu nechal zemřít ve vězení a Syrového s Beranem
zavřít. Komunisti, jejichž faktická vláda začala už hned po válce,
mu to pak stejně všechno spočítali v osmačtyřicátém.
jarprchal43
2021-04-09 15:59
Generál Syrový nepotřebuje rehabilitaci, ale solidní historické
zhodnocení stejně jako celé období kolem Mnichova, druhé republiky,
okupace a prvních poválečných let. Mnichovskou dohodu přijal prezident
Beneš a jako vrchní velitel branné moci nařídil nebojovat. Politické
špičky v čele s ním emigrovaly na Západ, vedoucí komunističtí
představitelé až na Zápotockého, který to nestihl, se uklidili do
Moskvy. Ty politiky, kteří zůstali doma, nechal Beneš – lidově
řečeno – ať si to „vyžerou“. Včetně Háchy, jehož doporučil
za svého nástupce. Někteří se stáhli zcela do ústraní (Syrový),
jiní skončili v nacistickém vězení nebo na popravišti (Beran,
Eliáš) a Hácha tančil mezi vejci vědom si toho, že mu to historie
stejně spočítá. Na jedné straně například pomohl řadě studentů
zatčených v souvislosti se 17. listopadem, na druhé se samozřejmě
dopouštěl činů, které nelze hodnotit jinak, než jako kolaboraci.
Beneš, nemocný a zcela ve vleku komunistů, jimž byl mimo jiné vděčen
za hlasy při prezidentské volbě po smrti T. G. Masaryka, budoval po
návratu z exilu svou image mimo jiné na tzv. očistě společnosti.
Těžce nemocného Háchu nechal zemřít ve vězení a Syrového s Beranem
zavřít. Komunisti, jejichž faktická vláda začala už hned po válce,
mu to pak stejně všechno spočítali v osmačtyřicátém.
fronda
2021-04-08 23:41
Přesně tak. Měli bychom naopak rehabilitovat čestné komunisty, kteří
byli pomlouváni a vyhozeni ze strany v době privatizačního puče.
svaty_vaclav
2021-04-08 10:43
V roce 1968 se socialistická revoluce naštěstí ubránila, stejně jako
v roce 1948. Je třeba dnes ocenit lidi, kteří na tom mají zásluhu.
Lidé mohli od roku 1948 do roku 1989 prožít klidný život bez lži a
nenávisti, krádeží na společném státním majetku a bezuzdného
kapitalistického ožebračování. V roce 1989 po listopadovém
majetkovém puči pak revoluce podlehla. Havel mohl být spokojen a mohl si
nakrást kolik mu bylo libo; také mohl lhát jak mu bylo libo a oblbovat
lidi na náměstích a ve sdělovacích prostředcích. Oblbování a
lhaní se děje dodnes, již bez Havla jako jeho odkaz.
velkymaxmilian
2021-04-08 09:45
"Boj proti zlu je přírodním zákonem a jenom zbabělec se ho může
zříct. Zbabělci a bezcharakterní lidé nemohou však tvořit národ,
který si chce uhájit čestné postavení mezi ostatními národy: mohou
tvořit jen tlupu lidí, kterou si k podřadným výkonům podmaní cizí
národ". Autor citátu se srpna 1968 a "Zvacího dopisu"
zmíněného panem Šálkem dožil. Noční hlídač Maroldova panoráma
bitvy u Lipan zemřel o dva roky později. Nepotrestané vlastizrádce
Aloise Indru, Drahomíra Koldera, Oldřicha Švestku, Antonína Kapka a
Vasila Biľaka citát vystihuje velmi dobře.
jarprchal43
2021-04-08 09:13
Premiér Beran sice na Hrad nespěchal, ale zatčen byl ve stejný den jako
generál Syrový a zemřel v Leopoldově. Společný hrob za zdí věznice,
v němž skončil, byl zlikvidován za normalizace. Jeho manželku později
odsoudili komunisti na šest let.
salekiv
2021-04-08 08:43
Pokrytectví komunistických slouhů zřejmě nezná mezí. Pokud podle
nich byl Syrový zrádcem a trest si za svoji činnost v období
mnichovské dohody a těsně po ní zasloužil, co potom říci o
velezrádcích Bilakovi, Indrovi, Jakešovi a dalších, kteří ve svém
zvacím dopise přímo vyzývali k obsazení naší země cizí mocností v
roce 1968. Ti by museli být přinejmenším zastřeleni. A stalo se jim
něco? Samozřejmě že ne. A existují dokonce tací, kteří je tu
velebí jako výkvět politické reprezentace bolševických vlád.
Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.