Reklama

Nemohlo to být, pane prezidente, i trochu jinak?

Dlouhou dobu se hledal v celé naší republice článek »Hitler je gentleman«, který měl být zveřejněn za druhé světové války v Přítomnosti. Prezident Miloš Zeman uvedl, že autorem byl Ferdinand Peroutka (novinář, který měl blízko k národně socialistické straně). Noviny prý kdysi četl. Dokonce vypsal odměnu ve výši 100 000 korun za nalezení článku. Článek se ale ani po jistě pečlivém pátrání ředitele tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky pana Jiřího Ovčáčka nenašel...

V pátrání nebyl úspěšný ani nikdo jiný. Je mimořádně podivné, že by ten článek z množiny milionů potenciálních čtenářů četl či aspoň zaregistroval jen Ing. Miloš Zeman, že by si ho nevšimli ani historici. Jistý posun v této kauze může přinést nedávno vydaná kniha profesora Karla Löbla, DrSc., »Co ještě dodat… Vzpomínky a úvahy«, který v ní tvrzení Miloše Zemana o Ferdinandu Peroutkovi věnuje jednu kapitolu. Bohužel profesor Löbl v lednu 2021 zemřel, a tak jsme dnes odkázáni jen na text v uvedené knize.

V ní profesor Löbl v kapitole »Po stopách historických mystifikací« mj. uvádí:

»Již od roku 1941 a zejména v následující době prý nacistům z tiskového úřadu protektora i s okupanty aktivně kolaborujícími novináři a posléze ministru školství a osvěty Emanuelu Moravcovi vadila mělkost a zejména formálnost psaní českých periodik, o něž nadto trvale klesal zájem veřejnosti. Týkalo se to také Přítomnosti, obnovené roku 1942 pod vedením aktivistického novináře (ve dvacátých letech komunisty) Emanuela Vajtauera. Státní ministr K. H. Frank dal přivést z koncentračního tábora Buchenwald jejího bývalého šéfredaktora, nyní čestného vězně Ferdinanda Peroutku a nabídl mu možnost se novinářsky uplatnit v Praze při zaktuálnění obsahu Přítomnosti. Peroutka jako možný příklad požadované aktivity obdržel obtah první stránky – vzorového čísla – Přítomnosti, kde vlevo dole byl orámovaný úvodník s názvem Hitler je gentleman, podepsaný Peroutkou coby autorem.

V Praze byl Peroutka vězněn na Pankráci jako řadový arestant, pokud mu někdo ze spoluvězňů, kteří ho poznali, nepřilepšil zprávami zvenčí a zevnitř větší porcí jídla. Gestapo mu pouze umožnilo sejít se s členy jeho rodiny (např. dcerou Evou) v Petschkově paláci.

Peroutka šéfovství zglajchšaltované aktivistické Přítomnosti odřekl a Frank ho dal dopravit zpět do koncentračního tábora. Událo se to na jaře 1943. V Buchenwaldu Peroutka přežíval do dubna 1945, kdy byl tábor osvobozen angloamerickými spojenci.«

Obtah viděl u Krajiny

Prof. Löbl uvádí, že obtah první stránky Přítomnosti viděl na poradě u národně socialistického politika Vladimíra Krajiny (1905-1993) koncem roku 1945, ale mimo titulků nic nečetl, neboť přítomný František Klátil, člen předsednictva národně sociální strany a dlouholetý melantrišský redaktor, uzavřel tento bod prohlášením, že podle stylu a jazyka je skutečným autorem článku Emanuel Vajtauer, který s nacisty celou válku kolaboroval. Bratři z ministerstva spravedlnosti k tomu souhlasně přikyvovali, majíce před sebou nějaké německé originály dokumentů.

Z dalšího textu této části snad jen vyjádření svědků (Zenkl, Klinger, doc. Šlechta a další), kteří se vyjádřili, že jsou připraveni potvrdit, že Peroutka se po celou dobu věznění v buchenwaldském koncentráku choval politicky vzorně a byl duchovní oporou proti malomyslnosti.

Chtěli jsme zpívat s anděly...

Profesor Löbl dále popisuje poměry uvnitř národně socialistické strany, a pokud se týká dokreslení charakteru Ferdinanda Peroutky, připomíná ještě jednu křivdu:

»Silný kuřák Ferdinand Peroutka zemřel 20. dubna 1978 v New Yorku na rakovinu plic. Nějaký čas před svou smrtí byl zaskočen neinformovaností nebo zlobou profesora Václava Černého, jenž roku 1977 vydal u manželů Škvoreckých v nakladatelství Sixty-Eight-Publishers v Torontu knížku Pláč Koruny české, v níž tento větu ‚Chtěli jsme zpívat s anděly, budeme výti s vlky‘ z úvodníku Nová Evropa, uveřejněného 4. října 1938 v Lidových novinách, přisoudil právě Ferdinandu Peroutkovi. To byl ovšem zjevný omyl. V mezinárodních emigrantských kruzích se telefonicky a korespondenčně vedla o tom debata. V ní se dospělo k přesvědčení, že autorství věty je nutné veřejně popřít a říci, že skutečným autorem článku je Jan Stránský, publikující pod pseudonymem Petr Bílý.« V knize je uvedena řada detailů k tomuto příběhu, nicméně vraťme se k základní kauze.

Poslanec Martin Peroutka

Profesor Löbl uvádí, že se jeví jako zcela reálné možné přehlédnutí, respektive záměna námětu s finálním výtiskem. (Stránky z rotačky se od stránek náhledu zpravidla lišily sytostí černě, případně papírem.) Ostatně nacisté z tiskového úřadu, na který měl vliv K. H. Frank, disponovali neomezenými možnostmi, jak zneužít tiskařské řemeslo… a po letech přispět k případné dezorientaci i velmi zkušeného politika, kterého však nikdo neupozornil, že jde o náhled pro případnou korekturu, a nikoliv o první stránku novinového výtisku. Mýlku prezidenta Zemana prof. Löbl (viz jeho výše citovaná kniha) vysvětluje takto:

»Na kladenský mandát poslance Sněmovny lidu, uvolněný bývalým generálním tajemníkem ÚV KSČ Milošem Jakešem, byl na návrh Občanského fóra zvolen dosud neznámý Martin Peroutka. Seděl jsem s ním přes uličku v druhé řadě lavic v zasedací síni Federálního shromáždění. Na první společné schůzi parlamentu jevil o průběh zasedání jen běžný zájem nováčka. Časem, když jsem na jeho lavici spatřil příjmení – Peroutka – zeptal jsem se ho, zda není příbuzným známého novináře. Odpověděl dost nelibě, že nikoliv. Pozornost vzbudil až koncem dubna 1990 svou nečekanou urputností, hraničící s podivným sebezvýrazňováním a odporem při projednávání již posouzeného návrhu zákona – Milan Rastislav Štefánik se zasloužil o vznik společného státu Čechů a Slováků – uvedeného předsedou FS A. Dubčekem a načasovaného k 110. výročí Štefánikova narození. S tímto textem vyslovil nesouhlas a požadoval, aby byl doplněn o jméno našeho druhého prezidenta dr. Edvarda Beneše.« Poslanec Peroutka zřejmě na sebe upozornil a hledaly se nejrůznější argumenty, jak prosadit původní zákon.

Prof. Löbl dále uvádí:

»Chování poslance Peroutky a nemožnost rychle vypátrat příbuzenské a politicko-společenské vztahy přivedla Kancelář FS k tomu, že do další společné schůze – v pořadí 28. – obstarala o Ferdinandu Peroutkovi jako zastánci demokratického myšlení ukázky jeho novinářských článků, různé posudky o něm, politická stanoviska i z jeho americké emigrace i jakousi složku s jeho ‚kádrovým materiálem‘. I v ní bylo pátráno po nějakém exhibiciózním vyjádření k Edvardu Benešovi. … Listiny byly volně k nahlédnutí. Od čtvrtého dne 28. společné schůze FS se dokumenty třídily a následně se měly vracet archivům. Šlo o chvíle, kdy náhled první stránky Přítomnosti mohl leckdo studovat.

A nyní proč na to všechno vzpomínám? Člen předsednictva FS, poslanec Miloš Zeman byl dne 24. dubna 1990 na závěrečném 27. zasedání omluven. Účastnil se však 2. května od počátku 28. společného zasedání, kde při schvalování velmi bohatého programu žádal o jeho doplnění bodem o zřízení Parlamentního institutu po vzoru některých zahraničních zákonodárných sborů (návrh nebyl z časových důvodů přijat). Během zasedání měl člen předsednictva FS Miloš Zeman své místo v první či druhé vyvýšené řadě, ve vzdálenosti jeden až půldruhého metru nad řadou s Kučerovými rozloženými listinami i tiskovinami s čitelnými nadpisy článků i autorů. Každý však nemusel rozeznat, zda jde o obtah stránky nebo již o stránku běžného novinového vydání. … Omlouvám se, jde o jistou spekulaci, ale možnost zhlédnutí obtahu oné vzorové první stránky existovala. Stejně jako řada dalších příležitostí, jak si obtah v popřevratových měsících obstarat. …

S dovolením váženého čtenáře opakuji: Náhled první vzorové stránky Přítomnosti s problematickým nadpisem (Hitler je gentleman) se jménem Ferdinanda Peroutky jsem viděl v prosinci 1945. U jeho nálezu byli docent Krajina, novinář František Klátil, dva úředníci ministerstva spravedlnosti, právník Jaroslav Drábek a další (např. pracovníci ústředního sekretariátu ČSNS František Matouš a Karel Hacker). Článek jsem nestačil přečíst, byl běžně aktivistickým. Epizodě jsem nevěnoval pozornost, neboť tehdy před stranou a jejím odborem mladých byly naléhavější úkoly a měl jsem snahu přispívat k jejich plnění. Jisté je, že Peroutka odmítl sloužit nacisty vnucovanému zaměření Přítomnosti. Volil koncentrační tábor před službou nepravdě.«

To je stručný výtah vyjádření profesora Karla Löbla, DrSc., ke tvrzení prezidenta Miloše Zemana v kauze textu, který přisuzuje Ferdinandu Peroutkovi. Celou knihu bude mít jistě pan prezident k dispozici. Z textu vyplývá, že Ferdinand Peroutka odmítnutím nabídky K. H. Franka riskoval život.

Evžen SMRKOVSKÝ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6, celkem 56 hlasů.

Evžen SMRKOVSKÝ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


janmakovicka
2021-05-19 00:26
Dodatek. Onu větu o Hitlerovi pravděpodobně F. Peroutka nenapsal.
Nicméně napsal jinými slovy prakticky totéž.
fronda
2021-05-18 23:23
Za druhé republiky a počátkem okupace to měli Češi s pohledem na
svět těžké. Budoucnost nikdo samozřejmě neznal, Hitler se ještě
zcela nevybarvil (takových diktátorů byly v Evropě mraky.. ), spousta
lidí opravdu mohla uvěřit, že budoucnost národa je ve svazku s
Německem...
janmakovicka
2021-05-18 22:35
Napsal jsem před časem o Peroutkovi článek O selhávání elit (4.3.
2015, CFP) Zjednoduším si problém a budu citovat (nejen) sám sebe. Z
toho člénku vyjímám: Profesor Rataj píše: „F. Peroutka v
Přítomnosti mystifikoval českou veřejnost (rozumí se za druhé
rupubliky a na počátku protektorátu – Poznámka JM) důrazem na
nutnost loajální spolupráce s Německem. V době, kdy se Německo již
stalo určujícím československé vnitřní politiky, psala Přítomnost,
že se Němci žádným způsobem nechtějí vměšovat do čs.
záležitostí. Peroutka odsuzoval českou servilitu vůči Němcům,
avšak na druhé straně prosazoval na české straně porozumění a
vstřícné postoje k Německu. Vycházel přitom z naprosto nepodložené
představy o gentlemanském vztahu nacistického Německa k poraženému
soupeři (zvýraznil JM), z víry, že Německo dá Čechům a Slovákům
prostor pro národní rozvoj. Přesvědčoval českou veřejnost o
možnosti loajální spolupráce s Německem“. F. Peroutka byl nesporně
výrazná postava naší žurnalistiky, nebyl ale neomylný, dělal chyby
jako dělá každý člověk. Nechtěl selhat, ale za druhé republiky a na
počátku protektorátu se mu to ne vždy podařilo. Pan Ovčáček má
pravdu, když tvrdí, že některé Peroutkovy články neměly být
napsány. Závěrem. Prezident Zeman necitoval přesně, ale pokud jde o
Ferdinanda Peroutku, nedopustil se žádného závažného omylu.
levicovyvolic
2021-05-17 19:23
Článek má hlavu a patu, "pindáním" je spíš váš diskusní
příspěvek, pane "velkymaxmilian". Jinak je nepodstatné,
jestli Peroutka napsal Zemanem zmíněný článek. Z
"Přítomnosti" lze na internetu stáhnou daleko horší a
odpornější kolaborantské Peroutkovy články. M.j. v článku
"Dynamický život" označuje Hitlera za největší postavu
německých dějin! Nešetřil i projevy antisemitismu! Cituji:
"Každý organismus brání se otravě cizí látkou. Lze
předpokládat, že roztok židovského elementu v německém životě byl
tak silný, že na to německý organismus reagoval jako na
otravu."!!! Nebylo by lepší, kdyby napsal "jen", že
Hitler je Gentleman???
velkymaxmilian
2021-05-17 14:24
Meritem kauzy je pravomocné rozhodnutí soudu, že inkriminovaný článek
nikdy nevyšel a Peroutka jej proto nemohl napsat. Z toho důvodu se občan
Ing.Miloš Zeman musí omluvit potomkům Peroutky za nepravdivé
obvinění, což dotyčný snad za více než dva roky dosud neučinil!
Obsáhlý elaborát pana Smrkovského není ničím jiným než pindáním
starých zbrojnošů, který může oslovit pouze rychle chřadnoucí
zemanův fanklub.
Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama