Reklama
Rozhovor Haló novin s šéfredaktorem časopisu Lípa Janem Poláčkem

Lípa nezůstává v zápase za mír stranou

Časopis Lípa, čtvrtletník Výboru národní kultury (VNK), přináší pravidelné penzum neotřelých pohledů na politiku, kulturu a společnost, a to na neuvěřitelné šíři 112 stránek. Jaká jsou to hlediska? Levicová, nebo je Lípa rozkročena poněkud šířeji?

Srdce mi bilo a bije stále nalevo, Lípa byla a nadále zůstává jednoznačně levicovým periodikem. Což ale neznamená, že bychom občas nedávali prostor i názorům jiným, někdy zcela opačným, a to v jejich zcela autentické podobě, nikoliv tedy abychom jejich názory jen přetlumočili svými slovy. Věřím, že čtenáři pochopí, proč je důležité znát tyto postoje druhé strany v původním znění.

Název odkazující na český národní strom lípu vypovídá o vašem směřování, tedy o českém vlastenectví, které je časopisu vlastní. Jak chápete vlastenectví? A myslíte, že má v dnešní zběsilé době, kdy se stírají hranice mezi světadíly, státy a národy, smysl?

Nepovažuji rozhodně pojem vlast za cosi přežilého či vyčpělého. Vlast není jen slovo. A už vůbec to není nějaká »nora«, »nevětraný pelech«, atd., jak svou vlastní zemi označoval hanlivě svého času Václav Havel. Našemu ujařmenému národu v roce 1836 promluvil z duše Karel Hynek Mácha ve svém nesmrtelném Máji: »Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj, matku mou, vlast jedinou i v dědictví mi danou, šírou tu zemi, zemi jedinou!«

Kolik jen obětí, trýzní, útrap, stálo naše předchůdce vybudování samostatného státu, a jak dlouhá a spletitá byla ta cesta našeho národa. Naši předci pro ni obětovali mnohdy i své životy. A dnes? Škoda mluvit… Maximálně tak ještě při mezistátních hokejových zápasech si fanoušci zakřičí: »Kdo neskáče, není Čech.«

Hlavně mládež se národnosti často zříká. Prý nejsme Češi, Slované, ale Evropané. Mezi 29 zeměmi ve výzkumu jen našim mladým nezáleželo na zachování národní svébytnosti. Vsugerovali jim v dnešní globalizované době, že láska k vlasti je extremismus a že ti, co svou vlast milují, jsou nacionalisti. Slušní lidé již musí začít něco dělat, aby slovo vlastenectví nebylo pro většinu jen vyčpělou frází, nebo pro někoho dokonce jen »sprosté slovo«.

Pamětníci vědí, že Lípa se dříve věnovala výhradně kulturním tématům. Proč jste rozšířili tematický rejstřík?

Kulturním, především literárním tématům, jsme zůstali i nadále věrní. Básnické příspěvky na stránkách našeho čtvrtletníku jsme naopak rozšířili. Dnes tu tak v každém čísle otiskujeme 12 autorům ukázky z jejich tvorby na dvoustránkách. Což asi nemá v Čechách obdobu. Literární komentáře, eseje a kritiky jsme také zachovali, spolu s exkurzemi do naší bohaté historie. Přidané stránky pak věnujeme protiválečné, vlastenecké a společensko-kritické tematice. Politika a kultura jsou ostatně spojité nádoby, kultura vždy ovlivňovala politiku, a politika vždy ovlivňovala kulturu. I malý národ může být velký svou kulturou a vzdělaností, a bohužel na tomto poli současný establishment, presstituti z mainstreamových médií, inkluze ve školství, pravicoví politici a kdoví kdo ještě zvorávají, co mohou.

Naše školství tak produkuje bioroboty, kteří jsou při nástupu do zaměstnání neupotřebitelní, ve firmách jsou z nich nešťastní. Uvádím příklad z jedné z nich: »Přijali jsme do firmy kluka/holku těsně po škole a on/ona nic neumí. Nedokáže vyřešit triviální praktické problémy, neumí se ani zeptat, jak to má udělat. Když se pídím po podrobnostech, dozvím se, že ač se jedná o absolventa ekonomického oboru, neumí pracovat s Excelem, má problém ovládat Outlook, nedokáže napsat reklamaci, protože neví, jak vypadá. K sečtení čísel 20 a 30 potřebuje kalkulačku a neví, že hlavní město Polska je Varšava. Navíc je takový absolvent přesvědčen o své dokonalosti a nepostradatelnosti.«

A nemusíme chodit daleko, přítelkyně byla před pár dny koupit telefonní přístroj na pevnou linku v O2, »přehráli« na ni prodavačku, která o tom nevěděla ani ň, samé »že je tam nová« a tisíc výmluv, a vystavila fakturu na mobil Nokia 230 za 1789 Kč místo na Doro PhoneEasy za 895 Kč. Ach jo. Já dodávám, že si také neumějí dávat věci do souvislostí, a jsou chytří jak rádio. Naskočili ve své naprosté většině na materialisticko-konzumní způsob života, plný egoismu a sobectví, bez jakékoliv známky solidarity s ostatními. Jak kdysi na jednom ze svých vystoupení s humorem i zklamáním uvedl písničkář Oldřich Janota: »… a oni mrchy, povrchní.«

Historik Jiří Jaroš Nickelli mi v jednom ze svých e-mailů, když do Lípy k otištění posílal jeden z vlasteneckých komentářů, připojil smutné povzdechnutí: »Zas to musí psát důchodce za mladé. Kde jsou?« Co k tomu dodat…? Snad jen, že režimní propaganda a školství přinášejí své plody.

A tady se obloukem dostáváme k tomu, koho Lípa – a nejen ona – oslovuje či dokáže oslovit. Až na výjimky – čest jim – jsou to lidé přece jen již zralejšího věku, s rozsáhlými životními zkušenostmi a srdcem na svém místě, kteří se nenechali a ani nenechávají opít rohlíkem.

Jaká byla vaše osobní cesta k časopisu Lípa? Čím vás oslovil, že stojí za to mu věnovat energii?

Na základě podnětu bývalé předsedkyně Výboru národní kultury mne počátkem roku 2012 oslovil Karel Sýs, zda bych se nechtěl po končícím šéfredaktorovi ujmout tohoto postu. Byl jsem v té době bez zaměstnání, a byť se ukázalo, že by ta moje práce zde nebyla nijak honorovaná, šel jsem nakonec do toho. Bohužel mne tu čekala spousta rozčarování a mne bolících střetů, a tedy po několik let zbytečně vynakládaná energie při nutném prosazování jeho nové, méně konzervativní podoby.

Až v samém závěru roku 2016 se podařilo na valné hromadě VNK hlasováním členů ukončit toto pro budoucnost Lípy nelehké období. Hrozil její převod do pouze elektronické podoby. A pak s novým předsedou VNK i její zrušení a nahrazení pololetně vydávaným básnickým almanachem pod názvem K.

Dnes ale již mohu konstatovat, že ani všechny klacky házené mně pod nohy mne neodradily od vytvoření periodika, jehož obsah je přes svou náročnost čtivý, aktuální, lidi skutečně zajímající, či dokonce jimi rezonující. To všechno za tu námahu a oběti stálo. Ohlasy našich čtenářů to ostatně dosvědčují.

Kdo tvoří kolektiv tvůrců, resp. tvůrkyň Lípy? Kdo jsou vaši přispěvatelé?

Redakční rada Lípy se po tektonických posuvech posléze stabilizovala, a tak ji dnes tvoří již dobře spolupracující autoři. Jsou to Eva Bartůňková, Petr Burda, Jan Korál, Jan Kristek, Marie Neudorflová, Vladimír Pinta, Karel Sýs, Marie Veselá a Jan Zeman. Svou pomocí k chodu redakce přispívají Suzana Exnerová a Jana Svobodová. Přispěvateli do našeho periodika jsou dále Michal Černík, Milan Blahynka, Jan Dawidko, Ivan Fencl, Ivan Fontana, Štefan Forgáč, Václav Franc, Rudolf Hegenbart, Pavel Josefovič Hejátko, Jan Chodský, Pavol Janík, Jiří Jírovec, Miroslav Kavij, Milan Kohout, Stanislava Kučerová, Věra Kulišová, Lenka Kunčarová Dítková, Lubomír Man, Alexej Mikulášek, Jiří Jaroš Nickelli, Josef Pepa Nos, Miroslav Pořízek, Josef Prskavec, Marek Řezanka, Miloslav Samek, Jan Schneider, Mária Travěncová, Ogňan Tuleškov, Radim Uzel, Josef Velčovský, Jiří Žáček, Petr Žantovský a mnozí další. Převzaté politické komentáře a analýzy do Lípy pocházejí většinou z elektronického Zvědavce Vladimíra Stwory, ale náš čtenář tu nalezne rozhovory se zajímavými osobnostmi třeba i z Haló novin, které by podle mne neměly zapadnout. Neboť není nic staršího, než jsou včerejší noviny…

Jak vaše redakce fungovala v době mimořádných opatření a pandemie?

Samozřejmě respektujeme vládní nařízení v boji proti šíření viru SARS-CoV-2 a pandemii nemoci COVID-19. Proto jsme toho minulý rok a zatím ani letos mnoho nenaschůzovali a spolupráce tak většinou probíhala na dálku přes maily a mobily. A pokud již jsme se přece sešli, bylo nás tam pár, jen kolik byste na prstech jedné ruky spočítala, neboť jsme nechtěli porušovat protipandemická opatření. Tady ale musím zároveň konstatovat existenci pár nesouhlasných postojů v redakční radě samotné s těmito vládními nařízeními, které ale nepřevážily.

Kolik čtenářů máte? A jak oslovujete nové?

Setrvale máme několik set čtenářů, díky nimž může naše Lípa i nadále vycházet. Je to především jejich zásluhou, za což bych jim chtěl tímto poděkovat. Sice nás podporuje i Česká nadace 2000, jako ostatně i například týdenní přílohu Haló novin LUK (Literatura-Umění-Kultura), ale její možnosti jsou obzvláště nyní v době trvající pandemie omezené. Bez drobných dárců mezi našimi čtenáři se prostě i nadále neobejdeme, neboť od státních orgánů, včetně i toho ministerského, se žádné pomoci dočkat nemůžeme. Tu dostávají jiní, tedy především havloidi a kavárníci. Naši starší čtenáři nám v současnosti bohužel ale odcházejí navždy, a nové získávat je za panující mediální blokády obtížné. Na propagaci nemáme dostatek finančních prostředků, nové předplatitele nám tak získávají z řad svých přátel a známých ti stávající, občas se o nás po pátrání na netu někdo dozví i z našich webových stránek www.vybornarodnikultury.cz.

Mrzí mne, že z neznámých důvodů jsme někdy přehlíženi i na levici. Například sama Futura zrušila již před několika roky komisní prodej Lípy jako nerentabilní - prodeje byly ovšem skutečně malé - a výtisky nám vrátila v pověstné krabici do redakce, kterou tam máme dodnes vystavenou. Nebyli jsme k nalezení ani v elektronické nabídce knih a publikací tohoto nakladatelství, natož v tištěné podobě v novinách. Když Lípa byla ještě v prostorách tamní účtárny nabízena, potenciální zájemce ji po pátrání mezi stovkami vystavených knih našel až v jednom z regálů, zapadlou dole v koutě.

Po státním převratu v roce 1989 se z kultury stalo zboží jako každé jiné, dnes nic neprodáte bez příslušné reklamy, a tak potenciální čtenáři se o nás dozvědět ani nemohli.

Kde berete nové nápady? Co všechno sledujete, abyste v Lípě reagovali na aktuální věci?

Prostě a jednoduše držíme prst na tepu doby, oči, mysl a srdce otevřené, abychom dobu zachycovali co nejvíce pravdivě v co nejširším kontextu. Neboť pravda je nejlepší, jak zpívala Dagmar Krauseová s britskou skupinou alternativního rocku, levicovými Art Bears. To mám stále na mysli, neboť jinak se dnes nedá vzdorovat třeba ani nyní znovu vzedmuté vlně nenávistné protiruské kampaně, tentokrát v souvislosti se dvěma výbuchy muničních skladů ve Vrběticích v roce 2014.

Rozum mi to nebere, když slyším ty Votápky, Fischery, Kocáby a mnohé další, a jejich nenávistné, pomlouvačné, demagogické a vylhané protiruské a protizemanovské tirády. Komu to slouží a komu oni slouží, je víceméně jasné. Ruská firma Rosatom s podstatně levnější nabídkou je z tendru na dostavbu nového jaderného bloku elektrárny Dukovany vyřazena (pod záminkou podezření, vzneseného ze strany Koudelkovy BIS, na údajný »ruský teroristický útok« na soukromý muničák firmy Imex Group), neboť americký Westinghouse chce tento obrovský kšeft získat pro sebe, a US administrativa nového (nepoctivě) zvoleného prezidenta Josepha Bidena dělá vše, aby to i získal. Účel tady opět světí prostředky. Přitom tato firma ani není schopná dostavět jednu ze dvou atomovek v samotných USA (v roce 2017 proto i zbankrotovala, zachránili ji vykoupením až Kanaďani), a jejich technologie na českou stranou požadovaný jaderný reaktor o výkonu 1200 megawattů navíc není kompatibilní s tou ruskou, již roky v Dukovanech zcela bez problémů fungující.

Ani ruskou vakcínu Sputnik V naše Česká republika nekoupí, i tady nekalé obchodní praktiky a podrazy a zpravodajské hry umožní Spojeným státům sem naprat co nejvíce vakcín jejich firem Pfizer, Johnson & Johnson a dalších, které jsou dvakrát tak drahé, než ta ruská. Za blbost se platí. US establishment se zároveň zuřivě snaží zaříznout již skoro dokončený ruský plynovod Nord Stream 2, aby Evropě i nám mohli vnucovat svůj předražený zkapalněný břidlicový plyn. I tady se jim vylhaná kauza Vrbětice hodí do krámu, stejně jako (pseudo)otrávení dvojitého agenta Skripala v Salisbury, zpravodajsky již MI6 zcela vytěženého a proto bezcenného, či uměle prášky (opět rádoby novičokem) vyhnaná kauza bloggera Navalného. O výbušné situaci na Donbase na východě Ukrajiny, které USA posílají kvanta zbraní, ani nemluvě. To jsou všechno jen záminky. O peníze a moc jde zase až v první řadě.

USA jsou imperialistickou supervelmocí s více než 800 vojenskými základnami po světě, závislou na horečném zbrojení, kterým ohrožuje světový mír, jsou jak upíři, nenasytně chlemtající krev z válečných konfliktů ve světě, které často vyvolávají, anebo alespoň přilévají olej do ohně, stále jim je to ale málo, jsouc přesvědčeni o vyvolenosti a nadřazenosti svého národa. Jako své hlavní cíle mají již po celá desetiletí naplánovanou Ruskou federaci (a dříve SSSR) a Čínskou lidovou republiku, což by znamenalo jadernou válku a doopravdy konečnou pro lidstvo. Dobře to říkal Jan Werich: »Je třeba být aktivní, než zítra radioaktivní.« Lípa nemohla a ani nemůže v tomto zápase za mír zůstat stranou. Byť by byla hlasem volajícího na poušti.

Jak se mohou čtenáři Haló novin k Lípě dostat, kde ji distribuujete?

Lípa je rozesílána distributorskou firmou RECOM a Českou poštou našim čtenářům–předplatitelům, autorské výtisky dostávají přispěvatelé, tedy spisovatelé, básníci, publicisti, literární kritici, aktivisti levicových, vlasteneckých a nezávislých iniciativ a spolků. Naše periodikum si také objednává několik desítek OV KSČM po republice, za což jsme jim velmi vděční. Vzrůstající nedostatek financí na jejich straně je tu snad jediným omezením pro odběr většího počtu výtisků. Nejlépe se vždycky šetří na kultuře…

Museli jsme bohužel zvednout cenu Lípy, těch současných 70 Kč již tak konečně odpovídá nákladům na ni vynaloženým, a nemusíme proto již cenu dotovat z vlastních omezených zdrojů. Případní zájemci si ji mohou objednat například korespondenčně v naší redakci, sídlící na stejné adrese, jako náš nakladatel Futura, tedy Politických vězňů 9, 110 00 Praha 1, nebo e-mailem na adrese vnk.jp@seznam.cz.

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.9, celkem 24 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama