Reklama
--> 
Rozhovor Haló novin s historikem a poslancem KSČM Miroslavem Grebeníčkem

Mimořádný sjezd na poslední chvíli by mohl vyvolat i řadu sporů

Nedávno jsme spolu mluvili o pozoruhodné »prehistorii« vzniku komunistické strany na území naší republiky. V závěru tohoto rozhovoru jste zmínil Bohumíra Šmerala, který se postavil do čela marxistické levice, jejíž aktivity se výrazně promítly nejen do přípravy, ale i do průběhu ustavujícího sjezdu KSČ. Dnes chci navázat na náš poslední rozhovor. Takže, jak to bylo?

Nejprve si dovolím připomenout první československou komunistickou organizaci vůbec, která vznikla ve dnech 25. až 29. května 1918 v Moskvě. Založili ji čeští a slovenští sociálně demokratičtí dělníci, kteří se dostali do Ruska jako váleční zajatci a stali se přímými účastníky revolučních událostí. Jejich aktivity byly však diametrálně odlišné od aktivit československých legionářů, kteří vstoupili do přímých bojů se silami nově zrozeného sovětského státu, přičemž nezanedbatelnou roli zde sehrál i Radola Gajda, pozdější šéf Národní obce fašistické.

Poměrně snadná vítězství učinila z československých legionářů oblíbence, či dokonce hrdiny jak v očích ruských monarchistů, tak i prokapitalistických sil. Jinak to však vnímali radikální sociální demokraté v Československu, kteří na stránkách svého tisku uvedli: »Nové poměry se rodí, staré odumírají. Mají-li býti pro pracující vrstvy co nejvýhodnější, to záleží na těchto vrstvách samých. Bude-li proletariát organizován, bude silný… Organizovaná, a tedy silná vrstva chudých a pracujících ušetří si bolesti a utrpení…«

To vše umocnil vznik Maďarské republiky rad, se kterou ihned sympatizovali mnozí slovenští dělníci. Právě oni odpovídali otevřenou neposlušností na mobilizační rozkazy pražské vlády, která chtěla soustředěným náporem československých a rumunských vojsk vliv Maďarské republiky rad utlumit. Nepovedlo se. A tak i na území východního Slovenska vyhlásili představitelé maďarských a slovenských komunistů 16. června 1919 Slovenskou republiku rad se sídlem v Prešově. Do jejího čela byl postaven český komunista Antonín Janoušek, jehož vláda se přihlásila k myšlenkám Komunistické internacionály. Byla solidární se sovětským Ruskem, Maďarskou republikou rad i s aktivitami dělnictva v českých zemích.

Ale ptal jsem se na Šmerala…

Jistě. Bylo to totiž právě válečné a poválečné utrpení obyčejných lidí, co přimělo právě Bohumíra Šmerala vyslovit zásadní stanovisko: »My vyhlašujeme světovou válku hladu, bídě, nezaměstnanosti, předčasnému umírání. Je to válka neméně velká, jako byla světová válka imperialismu, s tím rozdílem, že ona byla největším zločinem, tato je největší ctností a jedinou spásou lidstva«.

Šmeral si byl ovšem vědom toho, že pro československé revoluční hnutí bude rozhodující vytvoření komunistické strany na půdě

československého státu. Zásadní význam pro tento krok měl ustavující kongres Komunistické internacionály, který se konal počátkem března 1919 v Moskvě.

Jak na tento vývoj reagovaly tehdejší vládnoucí kruhy?

Vývoj v Československé sociální demokracii, pochopitelně, bedlivě sledovali nejen její pravicoví předáci, ale i vládnoucí elita. Proto byl za spolupráce prezidenta T. G. Masaryka, ministerského předsedy V. Tusara a ministra A. Švehly vypracován plán postupu proti revolučnímu dělnictvu, což pobouřilo značnou část sociálnědemokratického členstva. Jeho zástupci dokonce převzali do správy pražský Lidový dům. Když pak soud na zásah pravice zakázal levici vydávat Právo lidu, začalo od 21. září 1920 vycházet Rudé právo.

A tak už jen nepatrný krůček chyběl k založení komunistické strany. Nebyl však učiněn, neboť 9. prosince 1920 policie i četnictvo obsadily Lidový dům, na což dělnictvo odpovědělo generální stávkou.

Vláda tehdy okamžitě vyhlásila v Praze a v dalších městech mimořádný stav, na Kladensku, Slánsku, Brněnsku, Hodonínsku a Třebíčsku stanné právo. V Mostě, Oslavanech, v Praze a ve Vráblech dala dokonce do dělníků střílet. Šlo o akt bezprecedentní zvůle kapitalistického státu, při němž zahynulo 13 dělníků, desítky dalších byly zraněny a tisíce uvězněny.

Poučení z prosince 1920 bylo nejdříve zhodnoceno na Slovensku, kde na sjezdu v Lubochni bylo rozhodnuto již 16. ledna 1921 o přístupu ke Komunistické internacionále. Dokladem zesílení radikálního proudu bylo i ustavení Komunistického svazu mládeže 20. února 1921, čímž dávala revoluční mládež najevo svou nespokojenost s údajnou pomalostí budování komunistické strany.

Neobyčejný význam pro podporu marxistické levice měl i diferenciační proces uvnitř odborového hnutí. Zejména pak v Odborovém sdružení československém.

Obdobný proces proběhl i v dělnických tělocvičných jednotách, kde v souvislosti s přípravou I. olympiády došlo k vyhranění levého křídla, v jehož čele stál Jiří Chaloupecký.

Dne 8. května 1921 byla pak v Praze levicí ustavena Federace dělnických tělocvičných jednot, jejíž vstup do života byl doprovázen mohutnou tělovýchovnou slavností v Praze Na Maninách. Jiří Chaloupecký navázal na tradice bojů římských otroků pod Spartakovým vedením a dal jí název spartakiáda. A pak už zbývalo jen založit komunistickou stranu, což se stalo 14. až 16. května 1921 v Národním domě v pražském Karlíně.

A jsme tedy u ustavujícího sjezdu. Potvrdily jeho výsledky očekávání?

Potvrdily. Na stránkách tehdejšího Rudého práva bylo na adresu delegátů zmíněného sjezdu řečeno: »Uvedli proti vám v činnost kampaň lží, pomluv intrik a podvodů, jakých tyto země ještě nepamatují, učinili vše, aby vás zmátli a roztříštili.« Nepovedlo se. K plnému sjednocení komunistického hnutí v Československu došlo pak na slučovacím sjezdu ve dnech 30. října až 2. listopadu 1921 v Praze, kde byl upřesněn i název strany – Komunistická strana Československa.

Přestože do čela nově vzniklé komunistické strany byl zvolen radikální sociální demokrat Václav Šturc, stěžejní roli hrál i nadále B. Šmeral. Právě on na ustavujícím sjezdu prohlásil: »My musíme účelnou taktikou působiti k tomu, aby vše, co spojuje chudoba a co patří dohromady, se co nejdřív alespoň sblížilo. Přitom je nutno důrazně vystupovati proti boháčům.«

V závěru jeho vystoupení zazněla i tato slova: »I náš další vnitřní vývoj nebude bez starostí. Mohou býti zklamány naše iluze i v osobách, které stojí nebo zdají se státi nám blízko. Do každého hnutí, jakmile nabude určitého rozsahu, mohou se vlouditi špatní jednotlivci. Ale… žádné zklamání v jednotlivcích i případně v celých skupinách neotřese naší vírou v ideu, kterou jednou uznali jsme za správnou… kéž bychom všichni my, které osvítila záře této ideje… našli sílu, abychom při tom vždycky všichni zůstali současně dobrými lidmi.«

Šmeralova slova se setkala s příznivou odezvou, což se promítlo i do závěrečného hlasování. Z 569 delegátů bylo totiž pouze sedm proti tomu, aby došlo ke změně názvu strany na stranu komunistickou a aby byly přijaty podmínky Komunistické internacionály.

A tak se zrodila další komunistická strana, která po Sovětském Rusku a Německu byla tehdy dokonce třetí početně nejsilnější komunistickou stranou světa. Že se šlo správnou cestu, potvrdily i následné parlamentní volby a volební výsledek komunistické strany. Získala totiž 13,2 % hlasů a 41 mandátů. Stala se druhou nejsilnější stranou v tehdejším Československu.

Také letos se blíží volby. Jak si podle vašich zkušeností a poznatků stojí současná KSČM?

Pominu nejrůznější průzkumy volebních preferencí. Ty v době předvolební kampaně často sehrávají roli předvolební reklamy mediálně preferovaných stran, ke kterým Komunistická strana Čech a Moravy v restaurovaném kapitalismu pochopitelně nepatří. O volebním výsledku radikální levicové strany rozhoduje programová čitelnost a práce ve veřejnosti, ve prospěch zaměstnanců a dalších neprivilegovaných lidí. Bylo tomu tak nejen v období první republiky, ale je tomu tak i dnes. Pokud ale mám odpovědět přímo, pak zatím nevidím známky toho, že by KSČM mohla v říjnových volbách do Sněmovny dosáhnout zásadně lepšího výsledku než v těch volbách minulých. Rád bych se mýlil a příznivější výsledek pochopitelně přivítám.

Vy sám jste se rozhodl do parlamentu již nekandidovat, ale co by podle vás mohlo ještě v příštích několika měsících k dosažení lepšího volebního výsledku pomoci? Mohl by preference komunistické strany u voličů posílit mimořádný sjezd, po kterém někteří volají?

Skutečně jsem se rozhodl dát prostor na kandidátce do Poslanecké sněmovny mladším. Mohu proto posuzovat věci s nadhledem. Což se týká i mimořádného sjezdu. Pokud by se konal na poslední chvíli, mohl by vyvolat i řadu sporů. Média jej totiž, pokud k němu skutečně dojde, nebudou prezentovat v době volební kampaně občanům a našim potenciálním voličům srozumitelně a pro nás příznivě. A letní měsíce časově ani povahou nejsou dostatečným prostorem k tomu, aby strana občanům a především levicově orientovaným voličům stačila objasnit, k čemu dospěje.

Co tedy může voliče v těchto posledních měsících přesvědčit a získat pro volbu komunistické kandidátky?

Pro občany a sympatizující je a také i bude v těchto volbách rozhodující, čím jsme je dokázali oslovovat v minulosti. Mám na mysli i období pandemie koronaviru a rozporného, chaotického a mnohdy velmi účelového jednání vlády, ale i stran pravice. Přes to všechno se nám podařilo mnohé, i když mediální prezentace nebyla valná.

V posledním roce se občané stali svědky, ale i oběťmi řady selhání vedení státu a ideologicky motivovaného kšeftaření s vakcínami i ochrannými prostředky. Za tyto skutečnosti nese pochopitelně odpovědnost současná vláda, ale i vlády předcházející, které zemi dovedly téměř k neschopnosti zvládat krizové situace, v tomto případě pandemii. Zcela zřetelně se prokázala i mizérie nekvalifikované a konfrontační, lokajsky proamerické a prounijní zahraniční politiky, která se promítá do mimořádných ekonomických, společenských i politických ztrát pro republiku a do přiživování studené války a eskalace napětí v Evropě a ve světě. Jde o to, dokázat to občanům vysvětlit, pojmenovat hrozby i rizika a navrhnout a objasnit východiska.

Jaroslav KOJZAR


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.6, celkem 328 hlasů.

Jaroslav KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


smiricky.jan
2021-05-30 19:33
Spory ve straně nesmíte připustit, soudruzi, ty končívají
špatně...když má soudruh velké štěstí, tak ho jen vyloučíte ze
strany a pošlete k lopatě. Když má soudruh menší štěstí, tak
skončí na pár let v gulagu nebo v kriminále. A když má soudruh
smůlu, skončí na šibenici anebo s horolezeckým cepínem zaseknutým v
hlavě...
stanley58
2021-05-30 18:16
Takove kovane a fanaticke komunisty jako je Grebenicek, Grospic, Semelova a
jim podobni jste meli uz davno vypoklonkovat ze snemovny. Ti vam soudruzi
hodne skodili. Ale na druhe strane je zase dobre, ze jste je tam meli,
protoze nejen vasi volici, ale i obycejni obcane vidi, co jste zac a proc
vas nevolit.
fronda
2021-05-28 20:22
Správně, než rozpory, budeme raději svorně a jednotně klesat až k
nule.
Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama