Reklama

Rudá růže pro Zdeňka Hořeního

Když jsem 1. září 1980 nastoupil do Tiskových podniků KSČ, netušil jsem, že je to napořád. Po dvou týdnech byly v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka Dny tisku, rozhlasu a televize, kam jsem se dostal na stále ještě čerstvou průkazku. Byl jsem tam totiž doma.

Byl nádherný slunečný den a v PKOJF byla pro děti pouť s celou řadou atrakcí, různých soutěží, ale především příležitost vidět a slyšet opravdové redaktory z novin. Hlavní zájem byl o vystoupení zástupce šéfredaktora deníku Rudé právo, tiskového orgánu strany, Zdeňka Hořeního. Stál na velkém pódiu a do mikrofonu hovořil k plnému hledišti. Po jeho vystoupení jsem jej z dálky sledoval, jak se zdraví téměř s každým kolemjdoucím. Důstojně ho doprovázela mladá hezká dívka, pyšná na svého otce.

Asi za měsíc mne ředitel Evžen Paloncy pověřil, abych osobně předal dopis šéfredaktorovi Rudého práva Oldřichu Švestkovi. Nastal však problém, protože sekretářky mne odmítly k šéfredaktorovi pustit. Trval jsem však urputně na svém, až mě dovedly ke dveřím, před nimiž stál zástupce Zdeněk Hoření. Tak začal náš pracovně-osobní vztah. Dva a půl roku jsem pak dělal spojku mezi ním a ředitelem nakladatelství. Když jsem pak přešel na Federální úřad pro tisk a informace, vítal jsem ho vždy při vstupu do budovy a vodil k předsedovi Zdeňku Čermákovi. Vedle své pracovní náplně jsem na úřadu i fotil. Takže jsem mu dal spoustu fotografií z oficiálních i méně oficiálních akcí. On mi každým rokem donesl kalendář Rudého práva.

Před listopadovým pučem mě předseda FÚTI přesvědčil, že větší uplatnění najdu v tisku než ve státní správě. Takže jsem se rozhodl pro nový život v orgánu Rudé právo, kam jsem byl přijat po kamarádském pohovoru s jeho šéfredaktorem Zdeňkem Hořením.

Nikdo z nás v té chvíli netušil, že budu posledním redaktorem, kterého on přijme. Přišel totiž listopadový puč. Mně nabídli místo na Úřadu předsednictva Vlády ČSSR, takže jsem v Rudém právu poděkoval. Z FÚTI mě propustili, abych mohl nastoupit na tu vládu. Tam to ale skončilo vyhazovem, takže jsem zůstal bezprizorným, opuštěným nezaměstnaným.

Přestože jsem byl v roce 2002 předsedou NEI, přesvědčili mne, abych kandidoval za KSČM. Nevyšlo to, takže jsem coby zahořklý pitomec udělal pár blbostí. Pohádal jsem se s Ransdorfem i Dolejšem. Až jednou jsem přišel ráno do redakce a zaražená sekretářka Vlaďka mi řekla, že mám neodbytnou návštěvu. Otevřel jsem dveře do své ředitelny. Tam u okna, zády ke mně, stál Zdeněk Hoření. Přišel jsem k němu a zdvořile ho pozdravil. Neodpověděl. Otočil se, zpytavě, zachmuřeně se na mě podíval a potom klidně, ale důrazně řekl: »Richarde, neblbni.« Pak mi podal ruku a odešel. A já jsem přestal blbnout, a bylo to.

Minulý týden jsem se byl ve Velké síni Krematoria Strašnice se Zdeňkem Hořením rozloučit. Sešlo se nás tam přesně 102, z toho asi 40 redaktorů a pracovníků jeho deníku. Položil jsem pod jeho fotografii velkou rudou růži a tiše se s ním rozloučil.

Richard KNOT


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 1.2, celkem 33 hlasů.

Richard KNOT

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


jarprchal43
2021-06-09 15:26
ZBYSEK.KUPSKY - Jenom jsem se slušně zeptal a vy jste hned celej
zpruzenej. Nebuďte nervní, škodí to zdraví.
proxifb
2021-06-09 14:06
Pane Maxi, děkuji za vysvětlení záhady, už tomu rozumím. Nikdy jsem
se s takovým rozloučením nesetkal.
velkymaxmilian
2021-06-08 21:28
@proxifb: Pouze naprostého idiota nenapadne, že posledním rozloučení
se Zdeňkem Hořením, bylo ve skutečnosti pouze s popelem zesnulého v
urně. Představte si, že s rodákem z Frýštejna se mohou stejnou formou
rozloučit případně i místní lidé, třeba za týden, záhada by to
byla pouze pro toho, který je nebezpečný ze všech stran... PS: Z
rozboru řady dnešních diskusních příspěvků sympatizantů KSČM
nabývám dojmu, že s volebním právem by se mělo něco udělat...
ZBYSEK.KUPSKY
2021-06-08 18:54
proxi - druhý nehorázný... Vaše starosti, pánové, bych fakt chtěl
mít...
proxifb
2021-06-08 16:40
Také už třicet let kupuji sobotní Právo a tam skutečně bylo minulý
týden ve společenské rubrice rozloučení se Zděňkem Hořením dne 3.
června 2021. Šel jsem se podívat do Wikipedie a tam byl uveden den
ůmrtí 12. únor 2021. Záhada!
ZBYSEK.KUPSKY
2021-06-08 16:08
prchale, Vy jste neskutečný... Můj tatínek zemřel 28. října,
rozloučení bylo 11. května - za to taky můžou Haló noviny? Kde
žijete? Nebo spíš kde pijete...
velkymaxmilian
2021-06-08 09:41
@jarprchal: Redakční "mistry" z Haló novin z prodlení zcela
mimořádně, podezíráte neoprávněně. Jedinou papírovou tiskovinou
kterou přes dvě desítky let kupuji (kvůli velmi kvalitní příloze) je
sobotní Právo. Dne 29.května ve společenské rubrice byla včetně
fotografie informace o oficiálním rozloučení se Zdeňkem Hořením dne
3.června, ve Velké obřadní síni Strašnického krematoria.
salekiv
2021-06-08 08:54
Zdeněk Hoření - to je ten, co ještě 26.11.1989 ráno před letenskou
demonstrací na tiskové konferenci rozechvělým, pomateným hlasem
tvrdil, že na kladném hodnocení bratrské pomoci vojsk VS není potřeba
nic měnit.
jarprchal43
2021-06-08 08:47
Zdeněk Hoření zemřel 12. února. Pohřeb byl minulý týden?
smiricky.jan
2021-06-08 08:13
Život píše romány...soudruh Knot, zaměstnanec FÚTI, bolševického
cenzurního orgánu, byl předsedou Nezávislé erotické iniciativy a
vydává knížky s erotickou tématikou. Soudruh Knotek musel jako
komunistický cenzor vyloženě trpět a měl by být kapitalismu
vděčný, že mu uvolnil křídla a umožnil mu seberealizaci:-)))
Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama