Reklama

Odešel od rozdělané práce

Desátého července náhle navždy odešel tam, odkud není návratu, pan Olin Jurman. Ačkoli byl vzděláním ekonom, ponořil se - zejména po svém odchodu na zasloužený odpočinek - do psaní knih. Blízká mu byla témata z prostředí, jež důvěrně znal, tedy špionážní literatura faktu. Byl totiž dlouholetým příslušníkem čs. vojenské zpravodajské služby. Převracení znamének v hodnocení některých historických údobí dějin mu nedalo a dal se i do psaní knih historických.

Setkala jsem se s ním na konferenci pořádané Společností Ludvíka Svobody. To bylo dávno před pandemií. Tehdy tam podepisoval svou knihu o jidáších českých dějin. Knihu mám, ale přiznávám, že stále ještě čeká na přečtení. Už tehdy se ve mně zrodila myšlenka, že s Olinem (Oldřichem) Jurmanem by mohl vzniknout zajímavý rozhovor i pro náš list.

Tato má idea ještě zmohutněla, když spatřila světlo světa jiná kniha, Nemrzačte naši historii, autorského kolektivu Jurman–Bystrický-Engel-Balík-Petráš-Bašta. Naše čtenáře jsme o tom, že se tento titul objevil na knižním trhu, informovali a doložili fotografií ze křtu. Dvaadvacátého června byl Olin Jurman jedním z aktérů příjemné společenské akce s představením této potřebné knihy a besedou o ní v sále na Novotného lávce v Praze. Knihu mám, a v ní i Jurmanův podpis a věnování. Tehdy jsme se viděli naposledy.

Pan Jurman měl tolik smělých plánů, například na podzim se čtenáři měli těšit na vydání jeho souborné Velké knihy o vlasovcích, což bylo jeho další velké téma. V jakém stavu rozpracovanosti ji autor zanechal, než jej zradilo zdraví?

Při vzpomínce na tohoto osobitého autora si listuji ještě novotou vonící knihou Nemrzačte naši historii, kapitolami, jež nesou právě jeho rukopis: »Dějiny vždycky píší vítězové. Podle jejich slušného vychování pravdivý průběh přizpůsobují obrazu svému. Čím delší časová perioda od popisovaných událostí, tím méně pamětníků a větší smělost pro ohýbání pravdy. Devátého května 1945 skončila v Praze druhá světová válka, loni to bylo už 75 let, a tedy dost dlouhá doba na to, aby pár protiruských lžihistoriků a jeden bláznivý starosta ve snaze získat mediálně podporované ostruhy vypustili na světlo mimořádně zlou a zatuchlou tezi. Prahu prý tenkrát v povstání osvobodila a zachránila před zničením vojska Hitlerova generála a sovětského vlastizrádce nejhorší kategorie Andreje Vlasova. Jeden poslanec a protisovětský historik se dokonce propůjčil k tomu, aby tohoto nechutného starostu podpořil k postavení pomníku jako díkuvzdání za to, že jeho – tenkrát vesnicí u Prahy – prošla a jednu noc odpočívala část bojovníků 1. divize vlasovské armády pod velením SS, která v dalších dvou dnech měla v Praze provádět vyhlášené osvobozování.« Co dodat, píše Jurman. »Na demarkační linii se Vlasov a jeho štáby moc divili, že je západní spojenci SSSR podle dohod předávali nekompromisně jako Himmlerovo zahraniční vojsko SS do rukou Rudé armády.«

Je velkou ztrátou, že Olin Jurman nemůže dokončit své rozdělané dílo. Nezbývá, než že na jeho místo obhájce historické pravdy musejí nastoupit další.

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 1.5, celkem 28 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama