Reklama
S Marikou Gombitovou

Miroslav Graclík: Co se má stát, to se stane

Spisovatele a publicistu Miroslava Graclíka netřeba představovat, a to ani našim čtenářům. Mimořádně plodný autor, který sepsal knihy o Karlu Gottovi, Jiřině Švorcové, Lídě Baarové, Ivetě Bartošové, Petru Novákovi či Josefu Větrovcovi, přiznává, že i jeho životem zamávala pandemie nového typu koronaviru. Přesto nelení, a ačkoli prodej knih šel v době karantény a vládních omezení výrazně dolů, vydává další dvě knihy. Tu první - Hana Hegerová – královna šansonu – jsme si na našich stránkách již představovali, a dokonce o ni stále můžete soutěžit. A tu druhou představí spisovatel sám. V následujícím rozhovoru…

Jak se projevila už rok a půl trvající covidová situace ve vaší práci?

Docela výrazně. Loni jsem po dlouhé době nevydal žádnou knížku, protože jsem měl pocit, že by si ji v zavřených knihkupectvích nikdo nekoupil, a ne všichni starší lidé, kterým jsou mé knížky převážně určeny, si tykají s internetem a objednávají přes e-shopy. Nakonec jsme natočili a vydali alespoň dvě audioknihy – na třech CD pro děti Nové příběhy pejska a kočičky a na CD-mp3 knihu Jiřina Švorcová osobně.

Myslel jsem, že spisovatelé jsou zvyklí na samotu, že ji potřebují, aby měli klid na psaní?

To sice ano, mám rád klid, ale na druhé straně jsem společenský člověk a nemožnost setkávat se kromě nejbližších s přáteli a kamarády, absolvovat pracovní schůzky, chodit do knihoven, archívů nebo třeba jen do restaurací, byla opravdu velmi nepříjemná. Doufám, že se tato situace už nevrátí, ale když vidím, co se děje nyní o prázdninách a jak všichni cestují nejen po republice, bojím se, že podzim bude opět krušný.

Vy jste letos na dovolené nebyl?

Na dovolené jsem nebyl loni ani letos. Maximálně na chalupě v Beskydech. Už mi není dvacet, tak se snažím chovat zodpovědně a zbytečně neriskovat.

Nedávno jste vydal knihu o Haně Hegerové. Proč právě o ní?

Jedná se o druhé, rozšířené a barevné vydání, které jsme původně plánovali k devadesátým narozeninám paní Hegerové. Nakonec knížka vyšla tři měsíce po jejím odchodu.

Na čem pracujete nyní?

Vzhledem k situaci, která může na podzim nastat, už nečekám na předvánoční trh a se skvělým panem grafikem Zdeňkem Marešem jsme minulý týden dokončili knížku Trochu jiné rozhovory. Bude to takové »best of« z mých velkých bilančních rozhovorů za posledních deset let a vyjde v polovině září.

Na které osobnosti se v knize můžeme těšit?

Bude jich dvaadvacet, například Miroslav Donutil, Hana Zagorová, Jiří Suchý, Marika Gombitová, Nicol Lenertová... Nechybějí ani umělci, kteří tu už nejsou, jako Eva Pilarová, František Nedvěd, Libuše Šafránková, Radek Brzobohatý, Květa Fialová, nebo páni režiséři Václav Vorlíček a František Filip. Pro zpestření jsem zařadil i tři zahraniční zpěváky – Annu Rusticano, Drupiho a Goldie Ens, se kterými jsem už v době covidové vedl rozhovory po telefonu a společně jsme vzpomínali na časy minulé, když byli hvězdami v socialistickém Československu.

Jaké jsou vaše plány?

Plánů a nápadů na knížky mám tolik, že je mi jasné, že při zhruba jedné či dvou knížkách ročně jich už většinu nestihnu zrealizovat. Navíc je obtížná doba po všech stránkách, takže ani finanční podpora od firem nebo donátorů není taková, jaká byla před covidem. Kvůli financím zatím padlo pokračování Nových příběhů pejska a kočičky, což mě mrzí, protože na první knížku mám moc hezké ohlasy. Nyní se zabývám prvorepublikovými hvězdami stříbrného plátna, ale zatím netuším, zda stihneme, aby knížka vyšla ještě letos, nebo až příští rok. Ale znáte to – pokud chceš pobavit Boha, řekni mu o svých plánech... Takže moc neplánuji a těším se, co život přinese.

Myslíte, že se letos svět nevrátí k normálu, který tu byl před covidem?

To určitě ne. Mám pocit, že svět už nikdy nebude takový, na jaký jsme byli zvyklí. Zkrátka: dobře už bylo. Mnohdy až zbytečná hysterie okolo covidu nás stála stovky miliard, které budeme splácet nejen my, ale i další generace. Zajímavé je, že o tom, kde a jak to všechno vzniklo, se stále mlčí...

Když pominu covid, co vám aktuálně dělá vrásky na čele?

Jsem takový optimistický fatalista. Věřím, že co se má stát, to se stane, a zároveň doufám, že nakonec všechno dobře dopadne. S tímhle pohledem na svět se dobře žije. Takže mě momentálně »trápí« třeba neposekaný trávník na zahradě, protože jsem místo běhání za sekačkou opět seděl u počítače. Už řadu let nestíhám a bojuji s nedostatkem času. Zrovna včera jsem si při skenování říkal, že bych potřeboval šikovnou asistentku, která miluje knížky jako já a připravovala by mi podklady, skenovala fotografie a podobné věci, jež mi zabírají spoustu času, který bych mohl využít třeba pro psaní. (smích)

S Jiřinou Švorcovou jste připravil tři knihy. Loni vyšla audiokniha, žádná další už nebude?

K desátému výročí jejího odchodu, který připadl na 8. srpna, jsme udělali zmíněnou audioknihu Jiřina Švorcová osobně, kterou načetl herec Michal Gulyáš. Tohle byla naše společná knížka, ty dvě další jsem už napsal bez ní. Měli jsme v plánu ještě několik knížek, bohužel paní Švorcová skončila nečekaně v nemocnici a domů se už nevrátila. Mám od ní ale svolení, že až tu nebude, můžu tuhle rozhovorovou knížku rozšířit o věci, které v prvním vydání vynechala, a vydat i s fotografiemi, které se tenkrát do knížky nevešly. Zatím jsem to neudělal, ale občas nad tím přemýšlím.

Řekl byste o sobě, že jste workholik?

Asi ano. Na jedné straně moc rád lenoším a miluju nicnedělání, ale na druhé straně jsem profesionál, který chce dělat svou práci co nejlépe a když se do něčeho pustím, makám na 200 procent a snažím se, aby bylo všechno perfektní. A bohužel, stejně tak to očekávám i od svých spolupracovníků, což se z jejich strany ne vždy setkává s nadšením.

A jak vám jde starání se o chalupu v Beskydech? Které práce zvládáte a které nikoli? Jste manuálně šikovný?

Jsem absolutní nešika. Rovně neumím zatlouct ani hřebík. Na manuální práce jsem byl odjakživa levý, takže mimo posekání zahrady, musím mít na všechno pomocníky, případně odborníky. Naštěstí mám velkou rodinu, ve které je spousta šikovných pracantů, kteří jsou ochotni mi pomoct.

Dají se v branži, o které píšete, najít opravdoví přátelé, nebo je to vše jen naoko?

Dva tři bych v showbyznysu našel, ale zbytek jsou všichni kamarádi jen tehdy, když po vás něco potřebují nebo chtějí, abyste o nich hezky napsal. Zpočátku jsem z toho byl překvapený, ale dnes se tomu už jen směju.

Máte nějaký nesplněný profesní sen?

Vždycky jsem toužil po tom mít malé nakladatelství a vydavatelství a vydávat si nejen své knížky a desky. Vyzkoušel jsem si to a zjistil, že je to sice fajn, jen je okolo toho mnohem víc starostí a práce, než když knížku vydáváte u někoho jiného. Snů má člověk spoustu, ale jsem realista a netrápím se, že se mi mnohé nesplní. Krásné se o nich už jen snít...

Petr KOJZAR

FOTO - MV knihy


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.7, celkem 23 hlasů.

Petr KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama