Reklama
Lidé v Brně protestovali proti tzv. pouti smíření.
Rozhovor Haló novin s Brňankou Annou Štofanovou

Provokacím je nutné se postavit

Sledovala jste či jste se osobně zúčastnila některé z dílčích akcí konaných v rámci letošního Meetingu Brno?

Stejně jako další vlastenecké organizace v Brně sleduji i já každoročně Festival Meeting Brno, a to proto, že jeho nedílnou součástí je od počátku tzv. pochod nebo pouť smíření Pohořelice – Brno, které se snaží navodit u mladé generace zdání, že jde o smíření mezi odsunutými brněnskými Němci z května 1945 a mezi brněnským obyvatelstvem. Nic není vzdálenější pravdě. Od začátku jde o politickou provokaci, která má za cíl zamlčovat a zkreslovat dobu německé okupace v letech 1939-1945 v Brně, chování většiny brněnských Němců ke svým českým spoluobčanům. Drzosti, se kterou je odsun Němců z Brna v květnu 1945 nazýván pochodem smrti, a všem nesmyslům o kolektivní vině, vraždění a trestání nevinných je nutné se postavit.

Vlastenecké organizace jsou si vědomy, že organizátoři a podporovatelé těchto akcí vědomě nahrávají revanšismu Sudetoněmeckého landsmanšaftu a místo smíření se snaží zvrátit rozhodnutí vítězných mocností o vysídlení německého obyvatelstva, které se za druhé světové války většinově i v Brně postavilo za Hitlera, chovalo se jako nadřazená rasa a páchalo na okupovaném území zločiny proti lidskosti.

V tematice minulosti česko-německých vztahů se opravdu často hovoří o tom, že je nutné smíření. Je to vůbec možné? A kdo by se měl s kým smiřovat?

Pojem smíření je vůbec zavádějící a politicky účelový. Už v období socialismu byly vztahy s Německem normalizovány, po roce 1989 byla uzavřena známá česko-německá deklarace, která měla udělat tlustou čáru za minulostí. A co se děje? Oživování těch nejbolestivějších ran z doby okupace.

Ti, co dnes kádrují dějiny a pochodují každoročně Brnem za účasti potomků bývalých čs. Němců, nebyli na světě, když naši občané prožívali hrůzy okupace, pronásledování, mučení, vraždění, když byli vyháněni ze svých domovů, posíláni na nucené práce, které sledovaly plány nacistického Německa na likvidaci českého národa, a tyto plány vzešly také z dílny sudetských Němců.

Za svoje pronacistické postoje dostalo 1 162 617 sudetských Němců, tedy každý třetí, medaili od Hitlera. Jakým právem se naši potomci omlouvají za odsun, schválený vítěznými mocnostmi, jakým právem podporují tzv. pochod smíření, který má naznačovat návrat brněnských Němců tam, kde páchali většinově svoje zločiny a české obyvatelstvo považovali za méněcenné?

Smířit se s kým? S těmi, kdo za pomoci vnitřních nepřátel a zmanipulované mládeže prosazuje zájmy Sudetoněmeckého landsmanšaftu? Nebo s těmi potomky odsunutých, kteří každoročně provokují tím, že se do Brna vrátí? Představitelé landsmanšaftu dobře vědí, že nemají podle Postupimské konference žádné možnosti vznášet hmotné, ani finanční nároky plynoucí z vysídlení na mezinárodní úrovni. A tak se snaží pod zavádějícím pojmem »smíření« nacházet podporu těch, kterým pojem vlastenectví nic neříká, a jsou schopni se spojit s těmi, kteří opět sledují pangermánské plány a v konečném důsledku jít ještě dál a popírat smysluplnost vzniku Československé republiky v roce 1918.

Nezaznamenala jsem žádnou omluvu ze strany brněnských Němců za příkoří, a už vůbec ne, že by Sudetoněmecký landsmanšaft v rámci »smíření« požadoval po své vládě, aby naší zemi vyplatila válečné reparace, které nám dluží. Jak dlouho budou trvat tyto pochody, než se jejich účastníci už konečně tedy smíří? Sami každoročními pochody ukazují, že o smíření z jejich strany vůbec nejde.

Meeting Brno zaštítila primátorka Brna Markéta Vaňková (ODS) a jihomoravský hejtman Jan Grolich (KDU-ČSL). Objevili se na akci?

Nejen zaštítili tuto akci, ale i se na ní finančně podíleli, stejně jako Ministerstvo kultury České republiky bohužel z našich společných peněz. Jihomoravský lidovecký hejtman se zúčastnil spolu s paní Martinou Viktorií Kopeckou, farářkou Československé církve husitské, shromáždění u pamětní desky v Pohořelicích. Tato deska je ukázkou zkreslování historických faktů. Už jsme o tom na stránkách Haló novin několikrát psali.

Je paradoxem, že letošní Meeting Brno měl motto »Pravda vítězí?«. A letošní patronka festivalu Sarah Haváčová k tomu napsala: Věřím, že lež nikdy nezvítězí. Co k tomu dodat?

Jaká byla účast veřejnosti na všech těchto aktivitách?

Lze říci, že účast je rok od roku slabší. Sledovala jsem letošní »Pouť smíření«, které se zúčastnilo kolem 300 lidí, a to včetně autobusů, které přijely z Rakouska. Brnem přes pár ulic prošlo na 120 mladých. Někteří němečtí hosté očekávali příchod v přilehlém pivovaru, chystali svoje stánky s literaturou, nebo posedávali kolem občerstvení v zahradě opatství na Mendlově náměstí, kde se akce každoročně s podporou opatství koná. Opět nechyběla kniha lží Němci ven, kterou na stánku propagoval spolek odsunutých brněnských Němců Bruno, nebo knihy spisovatelky Kateřiny Tučkové.

Zaujalo mne vyjádření německého hosta, který použil formulaci, že se sice v soužití Němců a Čechů v minulosti všechno nepovedlo, ale je třeba hledět do budoucnosti. Prostě se jen něco nepovedlo a o život přišlo na 360 tisíc našich spoluobčanů, další se s podlomeným zdravím vrátili z těch koncentračních táborů, které se také »jen nějak« nepovedly. Sebereflexe, nebo omluva žádná.

Z českých politiků vystoupili náměstek hejtmana a primátorky Brna, více méně v nic neříkajícím proslovu. Korunu tomu ovšem dal bývalý ministr zahraničí za ČSSD Tomáš Petříček, který zde přímo prováděl propagandu proti Bělorusku. Zatímco mluvil o diktátorském režimu, já si prohlížela česky i německy připravenou výstavu fotografií Václava Havla ve všech možných situacích a napadalo mne, co říká kultu osobnosti. Chyběl jen nápis z Národního muzea »Havel navždy«.

Již jsme v Haló novinách informovali také o protestech proti tomuto pojetí akce. Účastnila jste se také?

Ano. Jako každý rok protestovali zástupci vlasteneckých organizací v Brně, protože jsou přesvědčeni, že pravda nevítězí. Budou i v budoucnu hájit pravdu o skutečných událostech v Brně v době německé okupace a protestovat proti lžím, které jsou spojovány s divokým odsunem z Brna.

Znají Brňané publikaci profesora Vojtěcha Žampacha, v níž rozebírá skutečná fakta o německých vysídlencích z Brna?

To je dobrá otázka. Vlastenci ji znají velmi dobře, stejně jako i další publikace, které zpracovali historici na základě historických pramenů a dobových dokumentů. U profesora Žampacha je to ještě posíleno tím, že sám byl i pamětníkem tohoto pochodu jako obyvatel Rajhradu, kde byli vysídlenci přes noc ubytováni. Proto ho jako historika velmi pobouřilo to množství mýtů a lží, které se kolem pochodu po roce 1989 začalo objevovat.

Ale přece není v zájmu těch kruhů, které se snaží mladé generaci vštípit údajnou krvelačnost a pomstychtivost českého obyvatelstva, aby jí doporučovaly historické publikace, které mýty a lži na základě dokumentů vyvracejí. Ty raději předkládají knihy citově laděných vzpomínek odsunutých, ovšem vydané často až po roce 1989, které profesor Vojtěch Žampach ve své publikaci také vyvrací. Prostě »účel světí prostředky« a organizátoři využívají rčení předního nacisty Goebbelse, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Jsem přesvědčena, snad až na výjimky, že většina mladých účastníků pochodu nezná z této Žampachovy knihy ani řádku.

Jak hodnotíte skutečnost, že bývalý lidovecký ministr kultury Daniel Herman byl oceněn Sudetoněmeckým landsmanšaftem Evropskou cenou Karla IV.? Bavorský premiér Söder Hermana označil za mimořádnou osobnost a v projevu mu poděkoval. Söder hovořil o tom, že odpouštění příkoří minulosti není samozřejmé. Lze odpustit?

Přece je známé, že lidovec Herman se zúčastňuje sudetoněmeckých dnů a shromáždění oslovuje »milí krajané«! Tedy patří k nim a hájí zájmy SL, a ne pravdu a zájmy naší vlasti. Není divu, že dostal za odměnu nejvyšší cenu SL, stejně jako se ocenění dostalo mimo jiné i bývalému primátorovi města Brna Petru Vokřálovi za omluvu sudetským Němcům za vysídlení po druhé světové válce.

Tyto lidi nezajímají historická fakta. Přece musí vědět, že odsun se konal na základě rozhodnutí mocností v Postupimi a konal se pod kontrolou a logistikou mezispojenecké komise v Německu, a Československu se tehdy dostalo dokonce veřejného uznání za jeho humánní a kompletní provedení. A i unáhlený odsun brněnských Němců z Brna nebyl provázen žádnými násilnostmi.

Ze strany lidovců, kteří jsou spolu s církevními kruhy i v Brně hlavními účastníky a organizátory »pochodu smíření«, mne to ani nepřekvapuje. Němečtí nacisté s podporou sudeťáků přece bojovali i s požehnáním církevních kruhů. Byl to přece také klerofašistický slovenský stát, který s Hitlerem 1. září 1939 napadl Polsko. Že budou v zahradě opatství v Brně doporučovat knihy od německého autora Karlheinze Deschnera S bohem a fašisty aneb Vatikán ve spolku s Mussolinim, Frankem, Hitlerem a Paveličem, nebo britského autora Avro Manhattama Vatikánský holocaust a další jejich knihy, tak s tím se přece počítat nedá.

My máme odpouštět a oni budou organizovat provokace s návratem brněnských Němců a volat na protestující, kteří zastupují naše padlé bojovníky proti německému nacismu a fašismu, hanba? Kdyby nebylo těchto pochodů, byl by v Brně klid a doba minulá ponechána jen zkoumání historiků. Mladé generace Čechů a Němců nezatížené minulostí už si dávno k sobě cestu našly. Kdo nechce klid, je Sudetoněmecký landsmanšaft a jeho přátelé u nás. Příkoří minulosti si budeme připomínat, dokud budou tyto pochody organizovány. A za naše předky nemáme právo odpouštět. Oni tu dobu prožívali, oni trpěli a jen oni by mohli mít právo odpouštět.

Čeští vlastenci se oprávněně obávají, že některý z příštích srazů SL se uskuteční v České republice. Bernd Posselt k tomu řekl, že k tomu musí být souhlas »z Prahy«. Jak takovému srazu zabránit?

Provokace pokračují. Jejich troufalost ukazuje, kam jsme za 31 let jako národ došli. Mládež není vychovávána k vlastenectví. Za to oni svoji mládež vychovávají v duchu revanšismu, zapomínají, co udělali, a volají po návratu do své »domoviny«. A kdo za to nese odpovědnost, jsou vlády, které to od roku 1989 dopustily. Nenese to znaky vlastizrady?

V Praze nyní cítí představitele, kteří by jim mohli jít na ruku. A tak kují železo, dokud je žhavé. Vždyť s drzostí sobě vlastní uspořádali uplynulou sobotu »česko-německý piknik« na místě pro vlastence tak citlivém, jakým je Vyšehrad. Opět provokace a vysmívání se našim občanům. Ale občanům to začíná docházet, a i když mlčí, tak jejich hněv stoupá. Kdo povolí sraz SL v Praze či kdekoli v České republice v Praze, bude vlastizrádce. A může to být ta pomyslná kapka, která veřejnost zvedne.

Již jsme na to poukazovali v předchozích měsících i na stránkách Naší pravdy, ale jak se podle vás skloubila na letošním Meetingu Brno naprosto protichůdná témata, jako je protifašistická činnost odbojářky Marušky Kudeříkové se zločiny banderovců?

Řekla bych to hláškou z filmu. Kalí vodu. Meeting Brno je vyhraněně politický. Podporuje vyvolávání nepřátelství vůči některým státům, letos vůči Bělorusku, a na druhé straně podporuje státy, jako je Ukrajina, kde se evidentně daří narůstajícímu fašismu. Maruška Kudeříková, která položila život v boji proti fašismu, zcela jistě do známého scénáře festivalu nezapadá.

Mám a znám knihu Tomáše Řepy Banderovci (téma banderovci a tato kniha byly totiž zakomponovány do programu letošního Meetingu Brno). Měla jsem příležitost poznat tohoto novodobého mladého historika, když svoji knihu prezentoval, a musím konstatovat, že k objektivitě má hodně daleko. On sám ví, že chtěl vyhovět současné politice. Kdyby napsal knihu o banderovcích objektivně, tak by mu ji nikdo nevydal. Ale když má někdo na to žaludek, dokáže obhajovat i zločiny banderovců.

Monika HOŘENÍ

FOTO – Václav ŽALUD


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.3, celkem 117 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


svaty_vaclav
2021-08-09 16:17
Česká televize mlčí k vraždě 365.000 československých lidí za
války rozpoutané Němci a kvůli 68´ spunktovala šílené
několikatýdenní televizní divadlo a svou televizní masáž. To je
objektivita? Za to si platíme ČT z daní? Je to odporné. Proč ČT
neukázala v několikatýdenním vysílání vyhnání Čechoslováků z
Hitlerem obsazeného československého pohraničí v roce 1938? Proč ČT
nevěnuje několik týdnů vysílání okupaci Československa Německem a
vraždění Čechoslováků Němci? Proč nenásledují v desetiminutových
intervalech reportáže ČT o roku 1938-45, kdy zde v ČSR vraždili
Němci? Česká televize raději zneužívá i tuto tragédii pro
Československo vinou Němců ke kopání do socialismu.
Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama