Reklama
Před »jezdeckou« sochou Jaroslava Haška na Prokopově náměstí. FOTO – Milan KRAJČA ml.

Nevšední a objevná procházka »rudým Žižkovem«

Sté výročí založení komunistického hnutí v našich zemích si žižkovští komunisté připomněli velmi originálně – komentovanou vycházkou »rudým Žižkovem«, tedy částmi, které jsou v této rázovité pražské čtvrti spojeny s počátky dělnického a komunistického hnutí. Akci pořádal OV KSČM Praha 3 a úlohy průvodce se ujal předseda OV Milan Krajča.

Vycházka navázala na velmi úspěšnou předchozí akci, jež se konala vloni – v roce 600. výročí bitvy na vrchu Vítkově.

Žižkov bylo možné po právu nazývat rudým, protože od 19. století na jeho území žili dělníci a dělnice, z nichž mnozí se angažovali v rodícím se dělnickém hnutí a levicových politických stranách. Za první republiky zde působila silná KSČ, jež čítala na 2000 komunistů sdružených v pěti ZO. Početnosti organizace a její aktivitě odpovídaly také volební výsledky, které byly setrvale dobré. Od založení KSČ po konec první republiky byli komunisté druhou nejsilnější silou v zastupitelstvu.

Výborný nápad komunistů na »trojce« oslovil asi tři desítky účastníků, mladých i starších, kteří se 25. srpna v podvečer sešli u tramvajové zastávky Lipanská. Přesně tam, kde se nachází památník s verši básníka Jaroslava Seiferta (1901-1986). »Seifert je zatím jediný z těch, kteří kdy patřili k žižkovské organizaci komunistické strany a kdo dostal Nobelovu cenu,« zavtipkoval Krajča na účet slavného žižkovského rodáka, jenž nikdy nezradil ideje humanismu a sociální spravedlnosti. Autorem památníku je sochař Jan Roith.

Procházku doplňoval svými postřehy někdejší dlouholetý zastupitel třetí městské části Pavel Ambrož, který má bohaté místopisné znalosti i zkušenosti z toho, jak Žižkov spravuje polistopadová moc.

Na rohu Havlíčkova náměstí, jemuž vévodí socha nebojácného vlasteneckého novináře, stojí budova radnice Prahy 3 s vkusně opravenou starobylou fasádou. Její vzhled odkazuje na to, že na Žižkově se nacházelo a nachází také mnoho zdobných domů s bohatými štuky, v nichž žili měšťané a buržoazie. Z balkonu radnice promluvil v roce 1946 před parlamentními volbami k zde shromážděným občanům Klement Gottwald. Náměstí je známé i tím, že se tu 14. října 1918 sešel velký tábor lidu žádající socialistické Československo.

Bezovka a kapslovna

V místě prodloužené Prokopovy ulice se nacházel hostinec Bezovka, význačné místo dělnického hnutí. Konávaly se zde již od roku 1890 dělnické schůze, také bály a cvičila dělnická tělovýchova. V jeho sále na shromáždění občanů v červenci 1930, rozehnaném policií, promluvil Gottwald. Za svá slova o znárodnění byl odsouzen do vězení.

Poblíž bývalé Bezovky stávala jediná žižkovská továrna – tzv. kapslovna, zbrojní továrna založená roku 1827. »Stranickou buňku zde vedla dělnice Anežka Hodinová Spurná (1895-1963), posléze významná komunistická politička – pražská zastupitelka a radní, poslankyně a bojovnice za práva žen,« informoval Krajča. Dnes už není ani hostinec Bezovka, ani továrna.

Lidový dům U beránka

Dalším místem, kde se scházeli organizovaní dělníci, byl někdejší hostinec U beránka v Roháčově ulici. Vzhledem k tomu, že komunisté byli často perzekvováni a hostinští či majitelé je vyhazovali ze svých prostor, rozhodli se zakoupit vlastní dům, kde by mohli rozvíjet svou politickou činnost. Tím se stal právě dům v Roháčově 15, na nějž se komunisté složili a prostřednictvím Stavebního a bytového družstva Lidový dům na Žižkově zajistili jeho koupi. Kromě politických shromáždění zde působil i ochotnický Divadelní spolek Jiří Wolker. Několikapatrový objekt patřil komunistické straně až do jejího úředního zastavení v roce 1938.

Na Prokopově náměstí se účastníci vycházky zastavili u recesisticky laděné »jezdecké« sochy Jaroslava Haška (1883-1923) od sochaře Karla Nepraše a jeho dcery. Haškovo zpodobnění asi odpovídá naturelu autora světově proslulé humoristické a protiválečné knihy. Hašek byl jedním z prvních komunistů, roku 1918 se stal členem Čs. komunistické strany na Rusi a působil jako komisař Rudé armády.

Bohém Franta Sauer

Snad každý zná rázovitou figurku Žižkova Frantu Sauera (1882-1947), bohéma, spisovatele a anarchistu, jenž vstoupil do dějin tím, že v roce 1918 zorganizoval svržení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Nebyl členem KSČ, nýbrž původně sociálním demokratem. Sauer bydlel v Jeronýmově ulici, kde žil jeden čas i jeho přítel Jaroslav Hašek. »V Chlumově ulici v hostinci U Brabců od roku 1920 zasedal spolek zvaný Černá ruka, který zabíral volné byty keťasům a rozdával je nebydlícím. Jeho protagonistou byl právě Sauer,« pokračoval Krajča v zajímavém výkladu.

Postava Sauera vystupuje také v románu Ivana Olbrachta Anna proletářka, sám pak napsal knihu Franta Habán ze Žižkova, v níž popsal život malých a velkých lidí a lidiček žijících v této čtvrti.

Zápotočtí

Žižkov je spjat též s rodinou Zápotockých. V domě v Dalimilově 6 bydlel zakladatel Českoslovanské sociální demokracie a průkopník dělnického hnutí u nás Ladislav Zápotocký (1852-1916), pochopitelně i se synem Antonínem (1884-1957), pozdějším komunistickým politikem, odborářem a prezidentem. Antonín, který proslul také jako spisovatel, ve svém románu Bouřlivý rok 1905 zachytil, jak revoluce vstoupila do života lidí na Žižkově a konkrétně i nájemníků domu v Dalimilově ulici. Sousedem Zápotockých v domě byl i »starý známý« Franta Sauer.

Ne náhodou, doplnil Ambrož, byla na nedalekém bývalém náměstí Antonína Zápotockého před sídlem Ústřední rady odborů umístěna Zápotockého socha, jež však byla po Listopadu odstraněna a místo ní vyzdvižena socha Winstona Churchilla. Na rozdíl od Zápotockého neměl britský premiér nic společného s tímto místem, tím spíše s odbory.

Účastníci vycházky, která se setkala s velkým ohlasem, zakončili svou pouť na Kostnickém náměstí v jednom z hostinců, kde se před 100 lety také scházeli proletáři, aby promýšleli svůj boj za sociální spravedlnost, za socialismus.

Obdobné přiblížení místních revolučních dějin komentovanou vycházkou může být inspirací i pro jiná města.

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.2, celkem 53 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama