Info pro čtenáře

Vážení čtenáři. Přecházíme na nový web, který je na adrese https://www.ihano.cz.

Tato adresa bude stále funkční, ale už ne aktuální. Bude fungovat jen jako archiv.

Přejděte na https://www.ihano.cz.

Reklama
--> 
Rozhovor Haló novin s Jiřím Málkem ze Společnosti pro evropský dialog (SPED)

Fragmentace levice bylo již skutečně dost

Jaký je váš názor na výsledky levicových subjektů v těchto sněmovních volbách?

Nechci opakovat to, co jsme již mnohokrát četli nebo slyšeli. Bylo to nečekané, ale ne neočekávané. Levice v Evropě nemůže najít efektivní uplatnění levicové politiky tak, aby to ocenili její příznivci a následně voliči. Bohužel ani u nás se nepodařilo zabránit tomuto trendu, který se »zhmotnil« v poklesu voličské podpory pod onu klíčovou hranici pěti procent. Svoji roli zde sehrála i »mobilizace« voličů v klíčovém volebním střetu Babiš-Antibabiš. Nárůst počtu voličů potápěl levici, aniž ta to mohla ovlivnit, protože se podařilo mobilizovat především voliče, kteří neměli v úmyslu volit levicové subjekty. K dosažení pěti procent by bylo potřeba téměř 271 tisíc hlasů.

Sociologické instituce dlouhodobě sledují různé aspekty naší společnosti. Jedním z nich je zařazení sebe sama na pravo-levé stupnici, které by mělo odrážet, jak se dotyčná osoba cítí z hlediska své levicovosti, popř. pravicovosti. Svým způsobem odráží její »světonázor«.

Poslední výzkum z konce léta 2020 hovořil o tom, že do »vyhraněné levice« se zařadilo 8,8 %, do levého středu 13,3 %. Tedy souhrnně nalevo od středu je 22 % (mimochodem je to pokles z více než 40 % v letech 2012-13). Většinově se voliči rozhodují v základním přístupu, koho volit, podle svých politických (světonázorových) přesvědčení. To ale neznamená, že by své hlasy dali jedinému subjektu, jsou další vlivy, včetně politického marketingu, takže řada voličů volí proti svým nejobecnějším zájmům.

Tedy již před volbami bylo jasné, že pro »levicovou volbu« je k dispozici tak cca 20 % hlasů. Z nich nezanedbatelnou část ale získalo hnutí ANO, které se bránilo být spojované s »levicovostí« a pak pro zbývající dvě relevantní strany zbylo tak 10 %. Takže již před volbami to bylo velmi na hraně. Tentokrát do voleb jak KSČM, tak ČSSD šly bez »rezerv«. A pak už začne výrazně působit řada dalších vlivů, které by při dostatečných rezervách hlasů zůstaly někde na okraji. Zde to naopak potopilo jak kandidátku KSČM, tak ČSSD.

Kde vidíte příčinu?

Kdyby byla jedna příčina, ať již jakákoliv, náprava by byla relativně snadná. Zde se ale prolínají různé příčiny – objektivní, jako je celoevropský pokles prestiže levice, vyčerpání politického potenciálu jak u marxistické (komunistické) levice, tak té umírněné (sociálnědemokratické) levice.

Dnes je velmi obtížné definovat nějakou levicovou vizi, která by »existovala« ve veřejnosti a ta by se k ní nějak stavěla – kladně či kriticky, či odmítavě. Je velmi snadné »odhalit« jednu příčinu a tu vydat za celou a jedinou pravdu. To může být člověk, jedno rozhodnutí, politická taktika apod. V této konstrukci ale nejde najít odpověď na prosté srovnání KSČM a Die Linke, kdy se pokles získaných hlasů ve srovnání s minulými volbami podstatně nelišil (KSČM na cca 46 % výsledku 2017, Die Linke na 53 %). Přitom jen málokdo nepotvrdí, že tyto dvě strany se podstatně liší – kdo tvoří členskou základnu, na koho působí a kde mají své příznivce (jen pro ilustraci: Die Linke má silnou pozici ve městech, především v těch s koncentrací intelektuálů, vzdělávacích institucí apod.), jaké je věkové složení jejich příznivců atd.

Je ovšem pravda, že lze hodně ovlivnit volební kampaní, jejím dopadem ve společnosti. Nebo to vidíte jinak?

Určitě, zde – z mého pohledu – lépe uspěla ČSSD. U KSČM je po bitvě každý generál, ale celkově kampaň byla nevýrazná, šedivá a nejednotná. Snadno by se to mohlo směřovat pouze na nejvyšší vedení strany, či volební štáb. Ale ono to, až na výjimky, bylo patrné i v místech, městech, ve velkoměstech, ve veřejných vystoupeních kandidátů. I těch »ostřílených« poslanců. Nejenže navenek nebylo jasné, co je programovým těžištěm kandidátek KSČM, ale zcela se ztrácelo i strategické zaměření smyslu existence této strany.

To by ale nemělo být chápáno jako požadavek na tzv. větší »revolučnost« strany. Jsem hluboce přesvědčen, že by to snad mohlo rezonovat s některými skupinami členů strany, ale nejpravděpodobněji by to odradilo řadu jejích příznivců (voličů). Toto »revoluční« křídlo trpí stejným deficitem jako mnoho dalších levicových uskupení, to je neschopnost vedení dialogu s veřejností, s potenciálními příznivci a následně voliči. Tato principiální »revoluční platforma« v české politice existuje desetiletí a nikde nejsou viditelné nijaké výsledky. V nejlepším případě jsou výsledky v jednotkách procent. Zdá se, že tudy cesta k politické relevanci ve společnosti nevede.

Pro jakoukoliv politickou stranu je důležité, jak její osobnosti přijímají její příznivci a voliči. Proto je důležité věnovat pozornost i jejich odezvě prostřednictvím preferenčních hlasů. I ty by mohly něco napovědět v tom, kdo má z představitelů KSČM politickou autoritu v jednotlivých krajích.

Určitým ukazatelem může být i počet obdržených preferenčních hlasů. Ty (přinejmenším částečně) osvětlují i názory příznivců–voličů: přes 9 % těchto hlasů dosáhlo z celkového počtu 343 kandidátů jen devět kandidátů. Nejvíce V. Filip (19,9 %), dále J. Dolejš (16,7 %), dále Z. Ondráček, H. Aulická Jírovcová, S. Mackovík, J. Skála, J. Komínek, S. Marková a L. Luzar (9,1 %).

Pokud se spojila pravice do dvou volebních koalic, proč k tomu nepřistoupily i levicové subjekty? Nebylo by to řešením pro další volby?

K tomu, aby se levicové síly spojily do jednoho bloku, nebyl dostatek impulzů. Stále převažovaly opačné impulzy. To není věcí jen subjektivních faktorů (nedůvěra, animozity mezi představiteli či jednotlivými skupinami apod.), ale i objektivních faktorů – odlišné postoje k řadě klíčových politických témat – vztah k EU, NATO, zahraniční politika, některá kulturní témata (manželství pro všechny apod.).

Dnes je jiná situace, na stole leží otázka: co je klíčové – rozdílnosti, nebo nějaký, nejspíše pro jistotu obecně definovaný společný zájem opírající se o základní společensko-ekonomické zájmy určitých vrstev obyvatelstva a schopnost »přehlédnout« rozdělující faktory? Nejsem si jist, zda to není sisyfovský úkol.

Nezanedbatelné je i klima, které stále má faktor reálsocialistické minulosti. To je faktor, který je možno vždy vytáhnout a tím jakékoliv diskuse o společném postupu levice nabourat. Týká se to i otázky tzv. bohumínského usnesení ČSSD. To je sice dnes »u ledu«, protože existuje jen to, co není tímto usnesením regulováno (spolupráce na úrovni krajů a níže). Ale fakticky stále existuje, a to na obou stranách »barikády«.

Od některých lidí z ČSSD je slyšet, že »ano, s KSČM lze spolupracovat, ale jen s některými«, jiní jsou explicitně z této spolupráce vyloučeni. Na druhé straně (KSČM) u řady lidí přetrvává nedůvěra k sociálním demokratům jako k těm, co jsou ochotni maximálně vylepšit kapitalismus, ale v podstatě to je tak maximum. A také výrazný euroskepticismus mezi příznivci KSČM je fakticky staví proti ČSSD.

Bude otázkou, jak lze přiblížit obě skupiny k sobě natolik, aby se chtěly zapojit do společné snahy přinejmenším poněkud překreslit pozice v zastupitelských orgánech ve velkých městech, nemluvě o Praze.

Takovou snahu by snad vedení všech levicových subjektů po velkém volebním výprasku měla mít, nebo to vidíte jinak?

Pokud by se podařilo vytvořit nějakou společnou volební platformu (něco jako Levice společně apod.) do komunálních voleb ve velkých městech, byl by to trochu zázrak. Zdá se mi, že zatím bude pravděpodobnější, že se to mnohde nepodaří. Nejspíše bude potřeba ještě několik dalších porážek a možná i výměna části těch, kdo formulují rozhodnutí ve všech relevantních levicových strukturách v místech.

V Praze si myslím, že paradoxně je možná trochu lepší situace pro realizaci společného postupu, protože zde jsme již na porážky zvyklí a fragmentace těch, kdo se tváří jako reprezentanti levicových příznivců, je jen cestou k další prohře. Tady by mohla být větší ochota ledacos slevit.

Možná, že pro nás bude i inspirativní, jak se bude vyvíjet situace v Maďarsku, kde došlo k »sjednocení« opozice ze sil, u kterých bych to ještě před rokem vůbec neočekával. Vidím tam jediný sjednocující prvek – Orbán. Nejsem si jist, zda to bude stačit, aby tato koncepce vůbec dožila do jejich voleb. U nás by to (snad) bylo možné zopakovat, jen když bude jasně definovaný a viditelný významnou částí veřejnosti tak chápaný terč, který je potřeba volebně »odstřelit«.

Jak Spojenectví Práce a Solidarity ze svého pohledu, své pozice to může ovlivnit nebo nějakému propojení napomoci? SPED je členem této široké levicové platformy. Myslíte si, že další levicovou spolupráci by mohlo ovlivnit například stále platné tzv. bohumínské usnesení nebo postoj členské základny nové strany Levice ke spolupráci s dalšími subjekty?

SPaS není nijak klíčová instituce, která by měla prestiž v pražské společnosti, ale je to snad jediná existující struktura, která se o jakousi společnou levicovou platformu může pokusit. Všechny ostatní diskusní formy by se musely teprve vytvořit, a na to je málo času. Osobně bych se přimlouval, aby se to prostřednictvím SPaSu zkusilo.

Nemyslím si, že by nyní mělo smysl nějak výrazně posuzovat, zda nové subjekty (ve třech krajích to byla strana Levice) sehrály nějakou roli v porážce tradičních levicových politických reprezentací. Myslím si, že tyto další subjekty (včetně strany Zelení) byly tak marginální, že celkovou situaci nijak neovlivnily. Tyto subjekty si budou muset samy vyhodnotit, zda se jim »investice« do voleb vyplatila, ale především to, s kým v budoucnosti chtějí jít, protože volby jim ukázaly, že samostatně je to běh na velmi dlouhou trať s velmi nejasným výsledkem. V Bibli to trvalo 40 let, než bylo dosaženo »země zaslíbené«. A tuto metu dosáhli už úplně jiní poutníci, vedení jinými vůdci. Je otázka, zda nové subjekty jsou připraveny na takové »bloudění po poušti«.

Myslím si, že stále platí, že politické strany a hnutí nejsou jen pouhým nástrojem soupeření o politickou moc, ale také odrážejí politickou orientaci, zájmy svých podporovatelů, jsou reprezentanty zájmů různých skupin společnosti. Proto se mi zdá současná diskuse ve vztahu k výsledkům voleb poněkud vychýlená směrem na ty subjekty, které »bojovaly« ve volbách.

Každý levicový subjekt by si měl vyhodnotit, zda je připraven spolupracovat s dalšími levicovými strukturami. Nemyslím si, že dnes by bohumínské usnesení bylo tou největší překážkou ke konkrétní spolupráci v jednotlivých místech, např. v Praze. A také Levice, hnutí Budoucnost, popř. další strany a hnutí si musí zvážit, zda půjdou samy nebo v rámci širší levicové platformy. To ale bude vždy na jejich členstvu. Osobně se domnívám, že fragmentace levice již bylo skutečně dost a žádný subjekt nemá nyní dost sil, aby se bez problémů a bez spolupráce prosadil sám.

Opomíjí se také téměř úplně těch skoro půl milionu lidí, jejichž hlasy pro strany, které neuspěly, propadly. V dalším období je klíčové právě to, co cítí a chtějí tito aktivní přívrženci, kde oni vidí obranu a prezentaci svých politických zájmů. A od jakých politických subjektů tuto funkci očekávají, stávajících, současných, nicméně určitým způsobem transformovaných, či úplně nových.

Určitě tady nejde o mechanický vztah »subjektu« – politické reprezentace a »objektu« – pasivní skupiny levicových voličů. Jejich vzájemná interakce je velmi důležitá a i to, jak se podaří tento mnohovrstevný a mnohdy i komplikovaný dialektický vztah řešit, bude základem i úspěšnosti nebo neúspěšnosti české levice v její různorodé vnitřní struktuře.

Tato levicová struktura obsahuje jak přívržence socialistické minulosti, tradiční role komunistických stran a myšlenek, tak i reformovaný »komunismus«, demokratický socialismus, současný marxismus, »moderní« sociál-demokratismus i klasickou sociálnědemokratickou koncepci, ekosocialismus nebo kybersocialismus, anarchismus či trockismus a řadu ekologicko-socialistických či ekologicko-liberálních koncepcí atd. Je a bude velmi obtížné z toho »uvařit« poživatelný politický pokrm, který by chtěli ochutnat ti, jejichž srdce bije spíše nalevo a jsou ochotni pro to hodit své hlasy ve volbách.

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.8, celkem 38 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


fronda
2021-11-01 23:14
Jakápak fragmentace? Vždyť je tu v podstatě jedna levicová strana a
jedna středolevicová. Pravice se spojit mohla, nejsou tam rozdíly.
Naopak mezi prorežimní ČSSD a protirežimní KSČM jsou rozdíly
zásadní. Kdo by měl ze svých principů ustoupit? Pokud ČSSD, nevidím
problém. Sjednocená levice bude i nadále pro socialismus a pro likvidaci
zločineckého Severoatlantického paktu... --- Proč v posledních letech
tak moc poklesl počet lidí hlásících se k levici? Nejspíš za tím
bude pověst levice jako příznivců masové imigrace, likvidace
energetiky, 150 pohlaví a podobných nápadů, se kterými voliči
pochopitelně nechtějí mít nic společného. Na to dojeli i nelevicoví
Piráti. ANO obsadilo spolu s SPD prostor, který jim levice z nějakého
záhadného důvodu vyklidila. --- Je demagogické upozorňovat na Filipův
zisk preferenčních hlasů. Jiní neúspěšní lídři, jako Gross nebo
Sobotka, jistě taky získávali preferenční hlasy. Měli ale dost
soudnosti, aby sami včas odstoupili a neškodili.
antal
2021-11-01 19:56
Kto teoreticky skúma vývoj spoločnosti, tak fragmentáciu spoločnosti
vníma ako prirodzenú tendenciu. Len sa treba s ňou naučiť žiť a
využiť jej výhody. Pre pochopenie uvediem príklad z vývoja chemickej
formy, vyvíjajúcej sa v podobe Heglovej triády: 1.vývoj atómov
začína od jednoduchého atómu vodíka až po zložité transurány, 2. v
rámci prvej negácie prejde do molekúl a 3. druhou negáciou syntetizuje
obidva predošlé stupne v zložitom, pestrom svete makromolekúl. Nuž a
vývoj ľudskej spoločnosti tiež začínal od drobnej bunky - rodiny
(rodu) a kmeňa, k mestským spoločenstvám, národným, až ku globálnej
civilizácii. S bohatou a rozmanitou sociálnou štruktúrou, kde delenie
je prirodzené. Veď v prírode tiež presadzujeme biodiverzitu, tak prečo
nepresadzujeme v spoločnsoti sociodiverzitu - sociálnu rozmanitosť?
Rozmanitosť je tiež podmienkou deľby práce, špecializácie a vyššej
efektívnosti a znižovania nákladov. Murársku čatu, ktorá má
postaviť komplexný bytový komplex, predsa netvoria len murári, ale
množstvo profesií, ktoré ale úzko spolupracujú na spoločnom diele. A
v tomto zmysle by sa mali aj ľavicové strany a prúdy naučiť
spolupracovať na spoločnom diele - len ho treba zadefinovať.
antal
2021-11-01 19:43
Pán Málek kritizuje fragmentáciu ľavice, ale sám k nej prispel. Vari
SPED nie je toho súčasťou? Pekne napísal, že KSČM chýba strategické
zameranie zmyslu - ale ani náznakom nenapísal, v čom ho vidí.
Komunistickému hnutiu dnes chýba teoretické zázemie, ktoré by toto
strategické smerovanie KS rozpracovalo, ale väčšina členov teóriu
odmieta, takže sa KS pohybujú v zakonzervovanom kruhu. Maximálne
opakujú po západnej ľavici orientáciu na vytvorenie sociálne
spravodlivej spoločnosti, hoci nie je celkom jasné, čo sa pod ňou
myslí.
reich.mir.fan
2021-11-01 19:07
Toto je teprve počátek.Fragmentace levice bude i nadále pokračovat a to
bude teprve sešup.
Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama