Info pro čtenáře

Vážení čtenáři. Přecházíme na nový web, který je na adrese https://www.ihano.cz.

Tato adresa bude stále funkční, ale už ne aktuální. Bude fungovat jen jako archiv.

Přejděte na https://www.ihano.cz.

Reklama
--> 
Rozhovor Haló novin s Miroslavem Beranem z Turnova, členem KSČM a Vlasteneckého sdružení antifašistů ČR

Odboj byl provázen smrtí mnoha statečných občanů

Účastníci protestního shromáždění antifašistů, které se konalo v neděli 19. září poblíž rozhledny Štěpánka nad Kořenovem v Jizerských horách (náš list o akci podrobně informoval), vyslechli také obsah vašeho mailu, kterým jste omlouval svou nepřítomnost na akci a připomněl, že váš tatínek má cos společného se svržením někdejšího nacistického kříže. Povězte, co jej s neblahou historií kříže spojuje?

Opravdu lituji, že jsem se nemohl zúčastnit, z důvodu mého úrazu, výpravy antifašisticky smýšlejících občanů na Štěpánku, abych i já vyjádřil svůj protest a odpor k obnovení tamního fašistického kříže. Navíc jsem byl motivován k návštěvě prostranství u Henleinova kříže vzpomínkami na svého otce, který se v červnu 1945 zúčastnil výpravy asi 150 evangelíků – převážně z Turnova – k hanebnému kříži.

Můj otec se této výpravy zúčastnil coby význačný člen církve Jednoty bratrské a současně jako člen protifašistického odboje za druhé světové války.

Když se zmiňuji o Jednotě bratrské, nemělo by ve vztahu k církvím docházet k paušálnímu náhledu – mnohdy negativnímu – na církve. Jednota bratrská je spojena s pokrokovými a revolučními tradicemi našeho národa, počínaje dobou husitskou. Je spjata s osobou Jana Amose Komenského a též s utrpením svých členů v době pobělohorské při násilné rekatolizaci.

Víme z práce badatele Josefa Doškáře, jak proběhlo v létě 1945 svržení nacistického kříže, který v té době už neměl svastiku ve svém středu. Víte od vašeho tatínka, jak konkrétně se svržení událo?

Průběh svržení kříže popisuje pan Ivan Šolc, který se výpravy zúčastnil, ve svém článku s názvem »Proč ještě stojí kříž ďábelského fanatismu?« v časopisu Náš Turnov, který vydal Spolek rodáků a přátel Turnova v prosinci 2002. Cituji: »Pak jsme zazpívali naši národní hymnu, vroucně a hlasitě, takže prý to slyšeli velmi daleko. Když dozněla, skupina mladých siláků se opřela o kamenný symbol zla a svalila jej dolů mezi skaliska.«

Váš tatínek byl příslušníkem protifašistického odboje. Jak konkrétně?

Turnovský sbor Jednoty bratrské byl úzce spjat s protifašistickým odbojem, dá se říci, že v regionu Turnovska byl přímo organizačním centrem, a můj otec v něm zastával nemalou roli. Vedoucím odboje na Turnovsku byl farář Pavel Glos a můj otec Rudolf Beran byl jeho zástupcem.

Kdy vám o tom tatínek vyprávěl? Byl jste malý či mladý?

Narodil jsem se na jaře roku 1939, krátce po okupaci Československa hitlerovskou armádou. Z té doby dětství mi leccos zůstalo v paměti: chléb chutnající kysele, mazaný margarinem. Arogantní chování Hitlerjugend, jejichž útvar byl ubytován nedaleko v bývalém hotelu Modrá hvězda. Když pochodovali s dýkami u pasu po chodníku, musela moje matka vezoucí v kočárku moji malou sestru uhnout před nimi do jízdní dráhy. Pak v čas Květnového povstání v roce 1945 jsem z okna viděl i přestřelku mezi našimi partyzány a vojáky z německé posádky v Turnově. Desátého května jsem nechyběl při radostném vítání Rudé armády na turnovském náměstí. Tedy své znalosti o odbojářské činnosti pochopitelně čerpám jen z vyprávění a písemností svého otce.

Musím se ale spravedlivě zmínit o své mladší sestře, která pilněji naslouchala vyprávění našich rodičů, na rozdíl ode mne, kterému se v dětských letech honily hlavou spíše myšlenky na klukoviny.

S velkým zájmem jsem ale prožíval vyprávění spojené s rodinnými výlety, když nás po válce otec vodil po místech a stezkách, po kterých chodil jako odbojářská spojka a nosil potraviny, případně i prádlo, těm členům odboje, kteří se již museli v ilegalitě ukrývat před gestapem.

Nebudu dokládat ony výlety všemi jmény dotyčných odbojářů. Byly jich desítky! Mnozí zahynuli v koncentrácích. Jeden z nadkrajových vedoucích odboje s konspiračním jménem Jan Dočekal se nějaký čas ukrýval nedaleko hradu Valdštejn na Konicích. Otec nás do toho místa zavedl po nenápadné lesní stezce, kterou nazýval pašeráckou. Ono bylo tehdy pro odbojáře životně nutné nechodit po turistických cestách, neboť je smutné, kolik se po krajině pohybovalo českých udavačů–přisluhovačů gestapa.

Zajímavá cesta byla i po břehu řeky Jizery a lesem do Podlouček, kde bylo další ohnisko odboje, ukrýval se tam u pana Cvrčka Jaroslav Petera, pak podobně terénem cestou do Louček, kde sídlil odbojář pan Hořák, řídící učitel. Vzpomínám i na návštěvu jednoho odbojáře na Frýdštejně.

Odbojářské dění se dost váže i ke Kacanovům. Otec – po avízu, že mu hrozí zatčení gestapem – ukryl naši rodinu v Kopicově statku. Z toho pobytu mám osobní zážitky.

Vyprávějte – jaké?

U Kopiců a v blízkém domku u Mařanů se ukrývalo více odbojářských rodin s dětmi. Asi už v těch místech byl mně, malému klukovi, dán impuls k vřelému vztahu k Rusku, když jsem se tam u Kopiců setkal s Rusy, kterým se podařilo utéci ze zajateckého transportu vezoucího je na smrt. Úkryt ve skalním bludišti pod Kopicovými byl pro ně jedinečný.

Vzpomínám, že – to bylo již v mé dospělosti – jsem byl spolu s rodiči u pana Vojtěcha Kopice na návštěvě. Byl to ryzí člověk, po srdečném rozhovoru nechybělo ani jeho pověstné harmonium, na kterém nám zahrál vlastenecké písně. Pak nás provedl skalním bludištěm, kde vytesal do skal reliéfy s vlasteneckou tematikou.

Byl bych nerad, kdyby mé vyprávění vyznělo tak, že odboj byl pro odbojáře jedno velké dobrodružství. Odboj byl provázen smrtí mnoha statečných občanů, nejinak tomu bylo v Kacanovech.

Udělali jste si někdy s tatínkem výlet, myslím po válce, na ono místo u rozhledny Štěpánka, kdy už dávno byl kříž rozbit a svržen do stráně?

Na Štěpánce jsem byl po roce 1945 vícekrát, ale vzpomínky jsou příliš neurčité.

Kdy jste se o tento kříž, který byl obnoven v roce 2011, začal zajímat hlouběji?

Hlouběji jsem se začal zajímat o tento kříž na Štěpánce v roce 2020, kdy se po internetu se mnou v záležitosti kříže kontaktoval pan Pavel Oupický, blízký příbuzný zmíněného Ivana Šolce. Jeho prioritním zájmem ale byla historie zatčení turnovského radioamatéra Pavla Homoly, odborného učitele broušení drahých kamenů v turnovské šperkařské škole, který měl za druhé světové války přes radiovysílačku spojení s celou radiovou sítí dalších odbojářů – a zase jsme v odboji!

Zde se zatčení onoho radioamatéra gestapem prolíná s historií horolezecké skupiny z hruboskalského Skaláku, jejíž členové rovněž skončili v koncentráku Terezín. Jedním z horolezců z oné skupiny byl můj strýc, Vladimír Procházka – přezdívkou Chroust, patřící mezi legendy českého horolezectví. Dalšími členy skupiny zatčenými gestapem byl rovněž legendární Josef Smítka, dále bratři Karel a Václav Chlumovi. Zmíněný Pavel Homola byl s onou skupinou v Terezíně ve stejné cele. Jen výjimečně z vězňů někdo přežil, ze skupiny zmíněných horolezců se vrátil z Terezína jen Vladimír Procházka. K té kruté válečné historii se opakovaně vracíme v rozhovorech s jeho synem, mým bratrancem Vladimírem Procházkou – »Chroustem II«, též horolezcem.

Se zájmem jsem pak četl stále častěji se objevující články v tisku, zvláště v Haló novinách. Odkazy na ony články jsem i umísťoval na webu KSČM Turnovsko. Hlavní slovo o historii Henleinova kříže má ovšem badatel Josef Doškář.

Jaký je váš názor na obnovu tohoto kříže?

Je to čin, kterému tleskají neofašisté, ať už z Německa nebo z Česka. Je to neuvěřitelná podlost, je to neúcta ke 365 tisícům českých obětí druhé světové války, je to poplivání příslušníků odboje let 1939–1945. Neblaze se zapsal v aktu obnovení Henleinova kříže spolek Jizeran i kořenovské zastupitelstvo.

Kdo podle vás by měl zasáhnout, aby toto reziduum na nacismus bylo odstraněno?

Je na pováženou, když vlastníkem pozemku s křížem je Správa Krkonošského národního parku, nikoliv obec Kořenov, a Správa KRNAP i přes upozornění dělá »mrtvého brouka«. Měla by konat i policie.

Badatel Doškář přinesl svědectví, že ve výročí například Adolfa Hitlera se u kříže nacházejí hořící svíčky. Máte takové informace také?

Ano, informace, že ke kříži jsou kladeny svíčky, se ke mně donesly.

Zájem zastupitelů obce Kořenova o vyhlášení vojenského pietního místa v tomto prostoru u Štěpánky je podle vás veden čím? Snahou přilákat německé turisty, aby byl zisk z penzionů a restaurací?

Jak poznamenali účastníci protestu, i tito zastupitelé skládali slib zastupitele, a to dodržovat zákony a právní systém ČR. V tomto právním systému je uvedeno, že je zakázána propagace fašismu. Bezesporu obnovení fašistického kříže je propagací fašismu.

Domnívám se však, že hlavním důvodem obnovení kříže je byznys – případnější by bylo německy Geschäft – snaha přilákat německé turisty do ubytovacích a pohostinských zařízení. Kde jinde ve světě by takovou fašismus propagující raritu turisté uviděli? Což samozřejmě obnovitele kříže neomlouvá.

Chtělo by se mi u kříže zakřičet tak, jak to učinila výprava na Štěpánku v červnu 1945, kdy na zvolání jednoho z organizátorů směrem k horám »Čí jsou hory?« účastníci výpravy sborově odpověděli: »Hory jsou naše!«

Po 76 letech 19. září výprava vlastenecky smýšlejících občanů ono zvolání zopakovala.

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.4, celkem 54 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama