Reklama
Rozhovor Haló novin s novinářem a majorem v. v. Tiborem Dávidem z Brna

Jsem Čechoslovák a jsem na to hrdý

Vaše jméno je známo mnohým našim čtenářům a čtenářkám, neboť jste působil léta jako krajský zpravodaj Haló novin, tzv. krajánek. Jaká byla vaše cesta k novinařině?

Popravdě žurnalistiku jsem nevystudoval. První neumělé pokusy jsem činil někdy od roku 1980. Byly to drobné zprávičky o soutěžích do už zaniklé Obrany lidu aj. Až do jeho zrušení jsem totiž působil jako rozhodčí střeleckých soutěží u Svazarmu v Brně. Připomínám, že Svazarm byl Svaz pro spolupráci s armádou, starší si jistě pamatují.

Hlavně jsem ale učil brance a záložáky. Od druhé poloviny 80. let jsem psal drobné sloupečky ze své práce do Brněnského večerníku.

Pracoval jsem už tehdy - po propuštění z armády - na odboru pracovních sil Národního výboru města Brna a za úkol jsem měl hledat zaměstnání pro osoby propuštěné z vězení i z práce pro hrubou nekázeň apod. Nebo je taky (ve spolupráci s orgány činnými v trestním řízení) poslat zpět, tedy pokud se práci vyhýbali. Recidivistů bylo taky dost. Některé příběhy byly opravdu zajímavé. Napadlo mě, že by stálo za to je zpracovat a zveřejnit.

Jak jste se stal spolupracovníkem našeho listu a kdy to bylo?

Opravdu psát jsem začal v létě 1994. To jsem se vrátil z dlouhodobého pracovního pobytu v jelcinovském Rusku. To by taky vydalo na rozhovor. Odborná lékařka mě posílala do invalidního důchodu. Ten jsem také dostal. Cítil jsem potřebu udělat něco pro komunistickou stranu. Kamarád, tehdejší krajánek Haló novin v Brně, mě bral a posílal na tiskovky a já začal psát. Psal jsem i z lázní, a když jsem se vrátil, sedl jsem ke stroji - PC ještě nebyly - a začal jsem pracovat. On už tam nebyl...

O něco později jsem se stal také redaktorem ostravské Naší pravdy. Za to mohl tehdejší místopředseda ÚV KSČM Zdeněk Klanica. Samozřejmě začal jsem se podílet i na tvorbě našeho brněnského občasníku Echo. Postupně jsem se naučil zalamovat i fotografovat. Měl jsem to štěstí, že jsem poznal skvělé novináře. Hodně mně pomohl již zemřelý bývalý šéf brněnské pobočky ČTK Bohumil Hlaváček. Byl mým rádcem i kritikem.

Jak udržujete svůj kontakt s novinářským světem?

V posledních letech jsou ty kontakty trochu slabší, kvůli ekonomické situaci jsem oprášil znalosti a zkušenosti z armády a začal jsem působit v bezpečnostních agenturách na různých pozicích od manažera po recepčního, ale jsem už řadu let členem Spolku českých novinářů, mám stále řadu známých mezi aktivními i seniorními redaktory brněnských médií i tiskovými mluvčími.

Musím zdůraznit, že vztahy mezi brněnskými žurnalisty v mých začátcích byly a jsou dosud kolegiální a korektní. Pokud mně to časově vycházelo, navštěvoval jsem brněnské veletrhy, vernisáže a další akce. Vždy se děje něco, co stojí za zmínku. Chce to jen postřeh, cit a nebýt líný. Většinou z toho bylo něco v Echu a na mém FB profilu. Někdy i jinde, např. v Listech Univerzity obrany, Legionářském směru ad.

Nemohu si nepovšimnout vašeho jména, co mi o něm povíte?

Všímá si toho kdekdo. Pocházím ze slovenské, nebo chcete-li velkomoravské Nitry, proto dlouh頻᫠v příjmení. No a křestní Tibor se na Slovensku používá o dost častěji než tady. Není to však jméno maďarského, ale latinského původu. Hlavně jsem ale Čechoslovák a jsem na to hrdý. Oba naše jazyky ovládám, troufám si tvrdit, jako rovnocenné, slovem i písmem. Ostatně v Čechách žiju už od roku 1972. Tehdy jsem nastoupil službu u svého prvního útvaru. Bylo to v Boru u Tachova.

Letos jste získal od ministerstva obrany ocenění za vaše působení v armádě na úseku protivzdušné obrany. Čemu vděčíte, že si na vás »vojenští páni« vzpomněli?

Byla to pamětní mince a pamětní list ke 100. výročí československé protivzdušné obrany (PVO) a 60. výročí PVO vojsk. Tento obor jsem vystudoval v Liptovském Mikuláši a u této složky jsem v západních Čechách od absolvování školy sloužil.

Výročí bylo už před rokem, ale covid způsobil roční odklad. Domnívám se, že jsem se mezi stovku vyvolených dostal patrně zejména díky mému učiteli taktiky. Ale snad i proto, že jsem i něco uměl... Každopádně si toho vážím, ale zároveň musím konstatovat, že v současnosti vlastně žádnou protivzdušnou obranu státu ani vojsk vlastně nemáme. Ostatně ani armádu schopnou ubránit území státu a jeho obyvatelstvo.

Musím zdůraznit, že na službu v Československé lidové armády, ač u západní hranice byla hodně náročná, vzpomínám rád a jsem na to hrdý. Sloužit vlasti jako důstojník je výsada, je to čest. A já, ať kdekoli, vlasti sloužím dodnes. Už dospělému vnukovi zdůrazňuji, že je rozdíl sloužit vlasti a sloužit režimu.

Současná Armáda ČR není armádou socialistického státu, podle její doktríny je protivníkem Rusko. Může se voják, který prošel ČSLA, která jej vycvičila, vyškolila, proměnit natolik, aby vyznával to, čím se profiluje současné »natovské« velení Armády ČR?

Chápal jsem lidi, kteří, když se lámal režim, potřebovali živit rodinu a dosloužit do výsluhy či důchodu. I dnes jsou tam lidé, kteří tam šli pro peníze. Ve státní správě – a není to jen armáda – jsou jisté. A je tu výsluhový příspěvek po odsloužení stanovených let. Ten není zanedbatelný.

Tato armáda je jiná, expediční. Peníze, a nemalé, za mise ve světě se hodí... Bránit vlast v Afghánistánu je ale nesmysl. Co nám to přineslo? Spoustu utracených miliard, mrtvé a raněné... A zkušenosti? Ty se tady většinou uplatnit nedají. My potřebujeme mít schopnost ubránit naše hranice. Tu ale nemáme. Do Evropy se už léta valí masy nelegálních emigrantů a všimněte si – v drtivé většině mladí, silní muži. Jedni psychicky narušení, jiní sem z muslimských zemí přicházejí s jasnými úkoly. Příkladů, a už nejen ze západní Evropy, je víc než dost.

Dnešní generalita to jistě ví, o tom nepochybuji, ale mnozí z nich jsou prodejnější než pouliční holky. Snad jedinou čestnou výjimkou je současný europoslanec generál Hynek Blaško.

Členy NATO jsme se nikdy stát neměli! Tento pakt je agresivní relikt studené války. Kde se objeví, tam destabilizuje situaci a pak, když už si neví rady, zbaběle utíká a za sebou nechává hory mrtvol a rozvrácenou zemi. To byla Korea, Vietnam... Ostatně stačí se podívat na seznam zemí, kde Spojené státy po roce 1945 vyvolaly ozbrojený konflikt. Je hodně dlouhý.

Je tedy správné podle vás posílat naše vojáky na mise?

Jistě, je to možné, ale jedině s mandátem OSN.

Jací jsou současní vojáci a vojačky? Jistě jste s nimi v kontaktu. O co se zajímají, sledují politiku a mezinárodní dění? Vědí více, než jen to, co jim nalévají do hlav na novodobých »PŠM«?

Nepochybně jsou profesionálové, umí, ale uměli i naši záklaďáci! S tím jejich vlastenectvím si nejsem tak docela jist. Občas se setkávám se studenty Univerzity obrany i s příslušníky různých složek. Většinou při pietních aktech, oslavách různých i pro nás významných výročí a donedávna i na vojenských pochodech. Ti studenti toho moc nevědí, ač se armáda ohání tím, že staví na tradicích. A samozřejmě tlučou jim do hlav, že NATO brání mír. Takový nesmysl! Právě NATO a islámský terorismus ohrožují mír ve světě. Nikoli Rusko nebo Čína!

Dnešní mládeži, a to platí i na mladé vojáky včetně studentů Vojenské střední školy v Moravské Třebové i Univerzity obrany v Brně, mnoho neříká, jak vznikala Československé republika, co byl Mnichov a zrada našich slavných západních opět spojenců, co bylo SNP, Dukla, Jaslo. Stejně tak Tobrúk či působení našich letců ve Francii a Británii. Co předcházelo druhé světové válce, je pro ně veliká neznámá...

Ale dá se s nimi mluvit a někteří se zájmem poslouchají. Působení na ně je už ale na mé generaci, druhováleční veteráni už mezi námi skoro nejsou. Faktem je to, že ne všichni jsou vyloženě pravicoví. A to dává jistou, sice slabou, ale přeci jen naději.

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.2, celkem 63 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


stanley58
2021-11-25 02:14
Jeste ze vetsina tech soudruhu "dåvidu" po 89 roce skoncila!! Ja
byl na prelomu 70 a 80 let u nich jen rok, jako absolvent, ale takovych
pakosu jsem tam zazil dost. Samozrejme jako vedoucich bolsevickych kadru.
Fuj. A takoveho soudruha jako major david, bych na vojne (a i dnes v
civilu) radeji vubec nechtel potkat.
marin
2021-11-23 10:13
Dobrý den, já jsem také od PVO z Liptovského Mikuláše - Hrádku, ale
jako záklaďák. Před mnoha lety z velkého města jsem se octnul za
kasárenským plotem Hrádku, ale dnes na to rád vzpomenu. Tam se ze mě
také stal čechoslovák a mám nebo měl jsem z té doby kamarády od
Prešova – skadze matka Ježišova jak říkal Jano S. přes Svidník,
Piešťany atd až po Ústí nad Labem. Sebemenší národnostní problémy
mezi námi nebyly, spíš mezi bažanty a mazáky a to nás možná jako
bažanty stmelilo do pevného kolektivu a tak už to zůstalo. Dnes je
naše mladá Slovenka z Košic, ale už je z ciziny – má pas.
marin
2021-11-23 10:11
Čechoslovák a mám nebo měl jsem z té doby kamarády od Prešova –
skadze matka Ježišova - jak "hutoril" Jano S., přes
Svidník, Piešťany atd. až po Ústí nad Labem. Sebemenší
národnostní problémy mezi námi nebyly, spíš mezi bažanty a mazáky a
to nás možná jako bažanty stmelilo do pevného kolektivu a tak už to
zůstalo. Dnes je naše snacha Slovenka z Košic, ale ta už je z ciziny
– má pas.
Gartouzek
2021-11-23 03:01
Jsem hrdý na to, že se najdou hrdí Čechoslováci.
Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama