Vzpomíná válečný veterán Boris ŠESTÁK, poslední pamětník z řad zakladatelů odbojové organizace mladých Čechů Předvoj, která vznikla před 70 lety

Věrni svému názvu

Je to pravda, že jste byl mezi těmi, kteří uprostřed nacistického teroru zakládali ilegální komunistickou organizaci, později nazvanou Předvoj?

Máte pravdu, jen doplním, že jsem poslední, který byl u samého začátku budování organizace, u položení základního kamene Předvoje. Přestože v červenci tohoto roku tomu bude už 70 let, stále se setkávám s tím, že je uváděna nepravda o vzniku organizace nebo o vraždě odbojářů 2. května 1945, uvádějí se nesprávná jména účastníků a podobně.

Již několikrát jsem v tisku nebo na besedách uváděl věci na pravou míru, kterou potvrzují ve svých pracích historička Alena Hájková a v knize o Předvoji Dny odvahy historikové Vojtěch Mencl a Oldřich Sládek.

Jak organizace vznikala? V červenci 1943 se v Praze sešel můj bratr Jevgenij - Evžen, v ilegalitě známý pod krycím jménem Igor, se svým bývalým spolužákem Kamilem Zoufalým. Oba se již před okupací zapojovali v levicových organizacích jako Kostufra, Svaz mladých atd. K setkání došlo po více než dvouletém období. Vyměnili si názory na situaci a svěřili se, že každý z nich řídí několik ilegálních organizací KSČ, Kamil na Smíchově a Evžen severně od Prahy.

Po několika dalších schůzkách se Kamil zmínil o tom, že dochází do skupiny smíchovských studentů evangelického gymnázia, kteří mají socialistické smýšlení a měli by zájem navázat kontakty s ilegální organizací KSČ. Navrhl Evženovi, zda by je bylo možné zapojit. Evžen projednal návrh se mnou a druhým bratrem Jaroslavem a se členy obvodního vedení, sdružujícího organizace Praha Sever. Bylo rozhodnuto tuto smíchovskou skupinu zapojit. Kamil to sdělil vedoucímu skupiny studentů a sjednal schůzku, které se zúčastnili Kamil Zoufalý, bratr Evžen a za skupinu studentů Karel Hiršl. Schůzka se konala koncem září nebo počátkem října 1943.

Přesné datum si již nepamatuji. Já jsem na pokyn Evžena setkání hlídal. Na této první schůzce bylo ujednáno, že organizace bude budována zdola. Dále bylo dohodnuto, že nebudou navazovány styky s členy KSČ, kteří zastávali za první republiky funkce, neboť bylo nebezpečí prozrazení. Byli jsme přesvědčeni, že jsou pod kontrolou gestapa. Spolupráce úspěšně pokračovala, vydával se časopis Předvoj a další materiály. Hlavně se však pracovalo na tom, jaké jsou hlavní úkoly:

1. Regenerace strany, doplnění novými kádry, vytvoření podmínek pro centrální řízení strany leninského typu.

2. Budování národních výborů a jejich příprava pro řízení společnosti.

3. Příprava podmínek pro ozbrojené povstání proti okupantům.

Podrobnosti o úkolech pak byly zpracovány v »Programovém prohlášení revoluční skupiny Předvoj«.

Z jakých rodin pocházeli vaši spolubojovníci?

Toto složení bylo různé, především to byli dělníci. Další značnou část tvořili studovaní členové, ale i děti z výše postavených rodin. Například otec Jirky Staňka byl generálním vojenským prokurátorem v hodnosti generála.

Nakolik jste si byli jistí, že mezi vámi není zrádce a neprozradí vás gestapu?

Jistota není nikdy stoprocentní, avšak vzájemná důvěra byla základem a nás u žádného spolupracovníka nikdy nezklamala. Jako příklad lze uvést, že když jsem byl zatčen a vyslýchán, nikdo z těch, kteří byli zatčeni, nehovořili o vzájemné spolupráci. Gestapo mi prokázalo jen to, že jsem navázal spojení s Jendou Mojžíšem – nepřítelem říše.

Ale zrádce se přece objevil...

Jak jsem již uvedl, nikdo z »předvojáků« nezradil a nestal se spolupracovníkem gestapa. Došlo však k tomu, že nebyly dodrženy zásady konspirace. Stalo se tak v případě Jiřího Staňka, který navázal spojení s člověkem, kterého neznal a ani nebyl prověřen. Jirka si neuvědomil, že jako jeden z vedoucích nesmí navazovat spojení s lidmi, kteří nejsou prověřeni. Šlo o navázání spojení s panem Finkem, vydávajícím se za zástupce vojenského odboje. Ve skutečnosti však byl konfidentem gestapa.

V té době totiž probíhaly přípravy na povstání a potřebovali jsme najít spojení na vojenský odboj, který měl zbraně, které Předvoj neměl. Jirka věřil panu Finkovi, který sjednal další schůzku, která se však již konala pod kontrolou gestapa. Jirka tak byl sledován, gestapo zaznamenávalo, s kým se Jirka schází. A pak gestapo zasáhlo, došlo k prvnímu zatýkání členů Předvoje v říjnu 1944.

Zatčeno bylo skoro celé vedení Předvoje a řada dalších »předvojáků«. Gestapo po tomto zatýkání došlo k závěru, že činnost Předvoje skončila. Byl to však chybný závěr gestapa, neboť v té době byla organizace již tak značná, že její činnost pokračovala dál.

Je nutno uvést, že již předtím došlo k zatčení Václava Dobiáše, avšak v jiné souvislosti. Došlo také k zatýkání čelákovické organizace, kterou řídil Rudolf Vetiška. Vašek však Předvoj nezradil. Dalším zatčeným byl Kamil Zoufalý, jeden ze zakladatelů Předvoje. On byl zatčen v jiné souvislosti - se zatčením Vetišky. Zde sehrál hlavní roli Vetiškův spolupracovník Jaroslav Fiala, nejnebezpečnější konfident gestapa. Kamil také Předvoj nezradil.

Co jste věděli o tom, kde se na evropské mapě nacházejí spojenci?

Informace jsme získali poslechem českého vysílání z Moskvy a Londýna. Podařilo se upravit rozhlasové přijímače tak, aby bylo možno poslouchat vysílání na krátkých vlnách, které dle nařízení nacistů musely být z přijímačů odstraněny. Za neuposlechnutí nacistického rozkazu hrozila i smrt. Získané zprávy se pak předávaly hlavně ústně.

Neměli jste mezi sebou rozpory třeba ve vztahu k možným osvoboditelům republiky?

Pokud je mi známo, tak mezi námi k žádným rozporům nedocházelo. Byli jsme pevně přesvědčeni, že osvobození naší vlasti od nacistů přinese Rudá armáda. K tomuto závěru jsme došli hodnocením dosavadního průběhu světové války a váháním západních mocností, zejména s otevřením druhé fronty. Stále jsme si uvědomovali úlohu západních mocností při dělení republiky v Mnichově v roce 1938. Na to se nedá zapomenout.

Lze vaši odbojovou organizaci nazývat mládežnickou?

Na tuto otázku nejlépe odpoví úvod programového prohlášení Předvoje: »Revoluční skupina Předvoj je organizace komunistických revolučních pracovníků, vytvořená v ilegalitě na území Čech a Moravy seskupením několika zbytků organizací KSČ, doplněných novými pracovníky, kteří za fašistické okupace dospěli ke komunistickému uvědomění a sdružili se kolem časopisu Předvoj.«

Kde je uvedeno, že Předvoj je mládežnickou odbojovou organizací? V dokumentu gestapa je vždy u zatčeného uvedeno: zatčen pro činnost v KSČ.

Faktem je, že v čele Předvoje byli mladí členové, ale kádr tvořily různé věkové skupiny. Marně jsem se snažil vyvrátit názor, že Předvoj je mládežnickou organizací. Jsem toho názoru, že jde o záměr či úmysl zlehčit úlohu Předvoje v ilegálním boji KSČ proti nacistickým okupantům. Teprve koncem 80. let jsem vše pochopil.

Na konferenci historiků totiž prohlásila Marta Čepičková-Gottwaldová: Jak si mohla nějaká skupina mladých dovolit vydat programové prohlášení, když jej tatíček neschválil? Zapomněla, že Moskva byla daleko, spojení žádné a že život v protektorátu a odboj šly svou cestou. Programové prohlášení Předvoje bylo totiž jediným uceleným programem vydaným ilegální KSČ. Taková je pravda podložená historickými dokumenty.

Věřím, že výše uvedené je dostatečnou odpovědí, zda Předvoj byl ilegální organizací KSČ, nebo mládežnickou.

Kdy jste se vy osobně dozvěděl, že gestapo začalo v Terezíně odvádět některé vaše spolupracovníky na popravu?

O tom, že SS stráž odvádí některé spolupracovníky na popravu, jsem se nedozvěděl. Že byli zavražděni, jsem se dozvěděl až večer.

Den 2. května 1945 začal jako každý jiný. Mezi vězni, kteří se volně procházeli po čtvrtém dvoře, byla dobrá nálada. Dověděli jsme se, že Hitler je mrtev a Rudá armáda v Berlíně. Asi v 10 hodin byli vězňové nahnáni do cel a ty uzamčeny. Já jsem se o něco později šel umýt a uviděl jsem, že se po dvoře procházejí pracovníci pražského gestapa v doprovodu velitele čtvrtého dvora esesmana Zeinekeho. Bylo mi to divné.

Asi za hodinu jsem se šel znovu opláchnout a uviděl jsem, jak esesmani odvádějí Jendu Mojžíše, Miloše Dlouhého a třetího nesli na nosítkách. Kdo to byl, jsem nevěděl. Řekl jsem si, že gestapo přijelo ještě něco došetřit. Později vyvolali i bratra Evžena. Pochopil jsem, že jde asi o vraždění, když jsem u větrací díry ve zdi cely zaslechl výstřely. Mé tušení potvrdil večer kápo cely, když mi oznámil, že bratr byl společně asi s 50 dalšími vězni zastřelen. Podrobnosti popravy, přesněji vraždy, jsem se dověděl až po osvobození.

Co vedlo gestapo k tomuto hroznému masakru?

Když jsem po osvobození diskutoval s historikem Sládkem o důvodech této vraždy, došli jsme k závěru, který pak formuloval v knize Dny odvahy takto: Když gestapo rozhodovalo o jejich smrti, postupovalo ze svého hlediska logicky a s jakýmsi smyslem pro perspektivu. Tito lidé byli nebezpeční, perspektivně nebezpeční.

Byli mladí, vzdělaní, zkušení a čistí. Mohli se stát vůdci, učiteli a vzory pro desetitisíce mladých lidí. Byli kusem hotové budoucnosti a nosným pilířem, který už prověřilo drtivé přetížení v ilegální práci. Seznam nediktovala msta, ale prevence. Smrt těchto mladých lidí chápalo gestapo jako destrukci budoucnosti a jako výhodu a předtakt pro »nadcházející kolo odvety«, o kterém věřili, že přijde, ať už za deset, za dvacet nebo třicet let.

Dnes se ukazuje, jak prozíravé hodnocení jsme tehdy udělali. Jsme svědky různých omluv Němcům, snahy vykládat dějiny jinak, napadání a vyhrožování mezinárodním soudem prezidentovi Benešovi. Dnes některý tisk dělá humbuk kolem toho, že se tam i onde objeví stopy nějakého násilí, spáchaného na Němcích, třeba ve vzrušených květnových dnech roku 1945.

Jaké má takový humbuk podle vašeho názoru pozadí?

Na tuto otázku jsem již částečně odpověděl, jen ji doplním. Hlavním důvodem je přesvědčit občany, že Češi se prý dopouštěli stejných zločinů jako nacisté a že je naší povinností pochopit požadavky nacistických landsmanšaftů. Jde o lidi, kteří pohrdají vlasteneckým vědomím a jsou ochotni sloužit každému, kdo je za tuto práci platí. Pohrdají miliony obětí těch, kteří položili své životy v boji proti nacistické nadvládě.

Mezi těmi miliony obětí je i 360 tisíc padlých našich občanů. Těmi novokolaboranty mi nezbývá nic jiného, než pohrdat. Já jsem poznal jednání nacistů osobně, ztratil tři členy rodiny a zdraví. Mám proto právo ptát se pana předsedy vlády Nečase, kdo mu dal právo omlouvat se Němcům. Já to nebyl a se mnou miliony dalších našich občanů! Ať se omlouvá sám za sebe.

Ještě jedno slovo k Předvoji. V čem vidíte odkaz jeho generace pro naši společnost? Pro mladé i staré?

Dnešní rozhovor je vlastně vzpomínka na období nacistické okupace a lidi, kteří pro svobodu a lepší život položili životy. Jde o vzpomínky, na které se nedá ani po těch 70 letech zapomenout. Byla to doba, která utvářela charakter člověka, byla to doba, v níž bylo mnoho hrdinů, ale i těch, kteří zklamali. Byla to doba, se kterou by se dnešní mladá generace, především studenti, měli více seznamovat, s prací tehdejší mladé, ale i starší generace, čerpat z jejich zkušeností a bojovat podle jejich vzoru za lepší život svůj i budoucích generací.

Zdeněk HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.3, celkem 69 hlasů.

Zdeněk HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.