Rozhovor Haló novin se spisovatelem, performerem a vysokoškolským pedagogem Milanem Kohoutem

Každé umění by mělo být angažované

Proč jste se zapojil do aktivit spisovatelky Lenky Procházkové, dokumentaristy Václava Dvořáka a předsedy Jazzové sekce Karla Srpa, zaměřených proti tzv. církevním restitucím?

FOTO - Josef NĚMEC

Víte, v době, kdy jsem byl vyhoštěn z bývalé republiky, jsem ještě choval úctu k náboženství a náboženským organizacím. Snad proto, že bylo náboženství v té době establishmentem potlačováno. Tu úctu jsem velmi rychle ztratil, když jsem dorazil do USA, kde panuje v převážné části země téměř středověký náboženský diktát mysli. Byl to pro mě úplný šok! Já bral text Bible jako metafory pro hlubší filozofickou diskusi a najednou jsem potkával davy lidí, kteří brali věty v Bibli naprosto doslovně a věřili v chození po vodě, neposkvrněná početí, boží syny a jejich tryskové odlétání do nebes a podobné idiocie urážející zdravý rozum. Naprosto logicky mi došlo, že kdyby tito lidé získali absolutní moc nad společností a celým státem a jeho horami zbraní, tak se můžeme velmi rychle všichni na zeměkouli navzájem vyvraždit.

Náboženská víra nepoužívá rozum a logiku a dává rozhodnutí do »božích rukou« a v klidu sleduje utrpení lidí jako důkaz boží existence. To je děsivé. Jen se podívejte, co příšerných tragédií a válek vyvolala a stále dále vyvolávají náboženství! Bush v jednom projevu prohlásil, že mu k útoku na Irák zavelela Bible. Mně je dnes naprosto nepochopitelné, jak někdo může věřit v nějaké, lidskou myslí vykonstruované bezcitné bohy. V jakékoliv. Je zajímavé, že někteří věřící poté, co odhalí svinstva ve své vlastní církvi, utíkají k jiným náboženstvím, jako by nemohli unést vlastní svobodnou existenci.

Když jsem například cestoval v zemích ovládaných budhismem, tak mně okamžitě došlo, že tam budhismus funguje ve společnosti a mocenské struktuře jako katolictví a jiné církve v západním světě. Stačilo vlézt na Tchaj-wanu do budhistického chrámu a pozorovat, jak tam stojí fronta lidí, kteří pálí peníze v chrámové peci, aby, jak jim řekli ti vychcaní mniši, jejich zemřelí rodiče netrpěli hlady v posmrtném životě. Ale když jsem chtěl velmi ostentativně spálit skutečnou dolarovou bankovku, tak mě tlustý mnich zadržel a poručil mi si za ni koupit jejich »chrámové peníze«, které tam na místě tiskli nějakými razítky. Vychcanost do nebe volající! Všechny náboženské instituce jsou jen parazity na společnosti.

Když jsem se dozvěděl, že v ČR se má nacpat těmto kriminálním organizacím obrovský majetek, který jim ani zákonně nepatřil už od dob osvícených panovníků z časů Marie Terezie, tak se mi úplně zvednul žaludek. Protože když tyto organizace dostanou do rukou ekonomickou moc, tak ji okamžitě přetaví i v moc politickou. A z toho mě jímá hrůza.

Bývalého papeže Jana Pavla II. jste označil za masového vraha. Tak ostrých hodnocení směrem k církvím se umělci v mainstreamu nedopouštějí.

To máte pravdu. Mě velmi zaráží, když někdo argumentuje, že třeba Stalin vědomě zavinil hladomor na Ukrajině, při němž zemřely statisíce lidí, a proto je potřeba ho označit za masového vraha. Budiž. Ale proč stejnou logiku tito lidé nepoužívají v případě papeže Jana Pavla? Ten přece jezdil po Africe a v době, kdy se jako požár šířila infekce HIV, naprosto vědomě poroučel milionům katolickým náboženstvím oblblých oveček, že nesmějí používat kondomy. Tím on osobně způsobil smrt statisíců, možná i milionů lidí. A dnes je již téměř prohlášen svojí mateřskou organizací za svatého.

Jestli nějaká organizace prohlásí masového vraha za váženého člena své organizace, tak je logické a legitimní považovat i tuto organizaci za zločinnou.

Váš životopis odhaluje mnohé paradoxy – např. jste podepsal Chartu 77 a nyní stojíte na té straně, kde se nachází autentická levice, jste dokonce přispěvatelem Obrysu-Kmene, naší literární přílohy. Odešel jste do USA a kritizujete nesvobodu v této zemi. Jak to vysvětlit?

Já bych to nenazýval paradoxy, ale spíš integritou a udržováním stejných mravních hodnot, které jsem si vybudoval v české »druhé« kultuře. Ty samozřejmě logicky kolidují s hodnotami současného »tržně svobodného« systému postaveného na zotročování a ponižování jeden druhého, odebírání lidské důstojnosti a v neposlední řadě na drancování zeměkoule. Dlouhou dobu jsem učil na TUFTS Universitě předmět o umění a filozofii české »druhé« kultury a undergroundu, který jsem sám vytvořil. Prohrabával jsem archivy tohoto hnutí a vynořil se mi z nich profil naprosto levicového hnutí. Když si přečtete některé základní principy tohoto hnutí, které jsem vypracoval, a srovnáte je s principy levicových hnutí z evropské historie, tak vám dojde, že se velmi překrývají.

Například: znechucení z »normálního« světa a jeho kultury, ignorování tlaku oficiálního režimu, odmítnutí totalitního systému, militarismu, přijetí pacifismu, nezávislost na oficiálních komunikačních kanálech, nehledání kvality života v materiálním zabezpečení, solidárnost s ostatními druhokulturními rebely, spolupráce, vytvoření paralelního světa (polis) s rozdílnou kulturou a rozdílným spektrem mravních hodnot (»druhá« kultura), ignorování tlaku oficiálního režimu a smání se mu, obracení oficiální kultury v parodii sebe sama, používání osobní komunikace (horizontální) oproti vertikální založené na médiích, vytváření osobních řetězových médií, zdůrazňování autenticity v životě, underground jako životní styl, zdůrazňování autenticity v umělecké tvorbě, rozhodnutí se být svobodný, a to ihned a hned se tak začít chovat, odvědomá fúze umění, politiky (polis) a života, umění jako základní životní hodnota, netoužit po tom stát se součástí kulturní historie, tvořit umění mimo oficiální ekonomiku, žádné umění není na prodej, umění jako proces, a nikoliv produkt, pomíjení estetiky v tvorbě umění, radši nedělat žádné umění než udělat při tvorbě i sebemenší kompromis establishmentu, vzdání se materiálních hodnot, smát se penězům, žít v pravdě, nepotlačovat jakékoliv myšlenky, říkat otevřeně vše, co si myslím, chovat jazyk jako poklad, žít v přítomnosti, hledat mravnost v »nemravnosti«, rozrušovat mravní hodnoty »první« kultury, mravnost následovat spirituální ateismus, být naprosto solidární s ostatními druhokulturními rebely, nebudovat žádné společenské třídy v »druhé« kultuře, nesoutěžit mezi sebou, chovat k sobě absolutní přátelství, permanentně socializovat.

V roce 1986 jste byl vyhoštěn z ČSSR a žil jste dva roky v uprchlickém táboře v Rakousku. Jak byste přiblížil těm, kteří neznají takové zařízení, tamní život a podmínky?

Před pár lety mně v Praze vydali knihu »Proveď vola světem, volem zůstane«, kde mj. popisuji periodu pobytu v uprchlickém táboře. Je velmi těžké na pár řádcích vysvětlit celou komplexitu věcí, které tam probíhaly. Jedna z nejzajímavějších věcí ale je, že tam uprchlíky z tehdejších socialistických zemí nikdo nechtěl a jedna ze vstupních procedur při přijetí do lágru byl sprostý a tvrdý výslech, při kterém se snažili vyšetřovatelé donutit uprchlíka k návratu do své země, odkud utekl.

Také mě překvapil vzorek obyvatelstva, které v době husákovské normalizace utíkalo. Někdy jsem si říkal, že se velké části této emigrace bývalá totalitní vláda v Československu ráda zbavila. Zíral jsem na to, že lidé utíkali převážně ze sobecko-ekonomických důvodů, které mi připadaly strašně nízké. Do dotazníků si vymýšleli, jak byli strašlivě politicky perzekuovaní a jak nikdy nebyli členy KSČ, což byla podmínka pro přijímání do USA. Přitom jsem o řadě z nich věděl, že v komunistické straně byli.

Wikipedia o vás píše, že se zabýváte angažovanou tvorbou, která »kritizuje americkou ekonomiku, náboženství, mediální manipulace, rasismus, předsudky«, že jste vysokoškolským pedagogem v USA. Kde vlastně učíte?

Po léta učím na školách v Bostonu angažované umění a jeho manifestaci ve formě performance. Dle mé teorie by mělo každé umění být angažované, aby plnilo svoji společenskou funkci, a to zejména v dnešní naprosto zoufalé situaci, ve které se lidstvo nachází, a kdy se podvodně za osvobození označuje návrat do zotročujících systémů. Proto při výuce potlačuji estetickou a kognitivní fakultu uměleckého díla a upřednostňuji fakultu etickou neboli mravní. Sám jsem v USA vystudoval uměleckou VŠ, ačkoli jsem v Československu vystudovaný inženýr.

Ve zkratce není tak důležité, co vidí oči a zpracuje vtipně mozek, ale to, co nám říká srdce. K performanci jako velmi účinnému uměleckému prostředku jsem došel na základě svých životních zkušeností, včetně těch z »druhé« kultury. V mé teorii existují po věky věků tzv. věční performeři, kteří neustále zbytku kmene připomínají a ozřejmují mravní úchylky. Samozřejmě takoví Diogenové, klauni, šaškové, Don Quijotové, futuristi, dadaisti, surrealisti, situacionisti, anarchisti a další alternativci jsou vždy vyčleňováni, vytlačováni a odháněni od materiálních zdrojů společnosti, vlastněných úzkou skupinou sobců. Takže jim většinou nezbývá nic jiného, než používat vlastní tělo ve spojení s jednoduchými nalezenými materiály. Jsou také nuceni provádět své kritické kousky ve veřejných prostorech, v kontextu skutečného života, a ne ve vyvolených a mocnými kontrolovaných prostorech.

V USA jste byl za akci Oprátky na prodej kritizující chování bank zatčen a postaven před tamní soud. Nebyl jste zklamán z reality »země neomezených možností«?

To byla přesně jedna z diogenovských performancí, provedená v době, kdy na burze vrcholilo šílenství s podvodným a zločinným obchodováním s hypotékami. Uvolněné regulace trhu s akciemi (mimochodem díky pravicové kampani postavené na pádu východoevropských socialistických systémů a na argumentaci typu »podívejte se, jak tam ti lidé cinkají klíči a chtějí, aby nesvázaný kapitalismus řídil společnost«) dovolily těm odporným, nenažraným a arogantním bankéřům vynalézt nové nástroje na trhu s akciemi a vytvořit neuvěřitelnou bublinu v obchodování s »balíčky hypoték«. Bankéři nutili chudým rodinám hypotéky i s tím vědomím, že si je nebudou moct dovolit splácet, protože hypotéky během jednoho dne balili do různých balíků (fondů) a okamžitě je prodávali dalším nenažraným bankéřům, kteří je zase s dalším obrovským ziskem prodávali dál. A celou horkou bramboru samozřejmě jednoho dne už nebylo komu se ziskem prodat a celá pyramidová hra se splaskla a zhroutila. Ale většina bankéřů už své prachy měla někde ulité, a kdo to vše odnesl, byly samozřejmě zase chudé rodiny, které banky vykoply po milionech z jejich domovů na ulici. Spousta z nich se oběsila. Každému, kdo používal trochu mozek, muselo už na začátku být jasné, kam to povede.

Proto jsem si rozhodil oprátky před ředitelstvím jedné z těch nejzlodějštějších bank Bank of America a začal je prodávat v duchu »Jestli si jdeš koupit hypotéku na dům, tak si ještě při cestě kup oprátku, neb ji budeš později potřebovat«. Byl jsem zatčen a postaven před soud, který trval čtyři měsíce a naštěstí jsem byl osvobozen. Což bylo díky trochu přežívající nezávislosti některých médií, vč. veřejnoprávních (v současném Česku bych asi skončil v kriminálu). Ale ze začátku to vypadalo, že mě za to chtějí zavřít až na čtyři měsíce, tak jak litera zákona pravila. Je zajímavé, že jakýkoliv systém si najde nějaké zástupné zákony, jak potlačit disent. To byl i případ potlačování disentu za bývalé totality. Zákony o pobuřování, rozvracení přímo neříkaly, že posílají disidenty do vězení za svobodu slova.

Jak hodnotíte šmírování mailové a telefonické komunikace mezi občany v USA, které prosáklo díky Edwardu Snowdenovi? Je to hrdina, nebo padouch?

Samozřejmě, že je to obrovský hrdina, kterému už svědomí nedalo a v zájmu boje za mizející základní lidská práva prozradil hnusné chování amerického, ale i evropského kapitalistického systému. Je jasné, že současná uzounká ekonomická vládnoucí a diktátorská třída v západních společnostech tuší, že se blíží její nevyhnutelný konec, a snaží se ho oddálit. A špiclování nás všech jí k tomu pomáhá. Neboť ten, kdo ví o tom, co si lidé myslí a chystají, má vždy výhodu náskoku, díky níž je čas na přípravu obranných kroků. Jestli chceme, aby došlo ke změně, musíme najít způsob, jak jim vždy vše předem nevyžvanit.  

V pořadu ČT Před půlnocí v srpnu 2011 jste nazval kapitalismus jinou formou totality a byl jste kritický i směrem k této televizi. Předpokládám, že to bylo vaše poslední angažmá v televizi...

Pořad byl odvysílán asi jen díky tomu, že to bylo živé vysílání. Redaktorka mi potom řekla, že se režisér rozhodoval, zda to neutnout během pořadu. Učíval jsem také předměty o tom, jak hodnotit médium z hlediska vyváženosti - tzv. bias. Když hodnotím českou veřejnoprávní televizi, která tím, že je placena z koncesionářských poplatků celé společnosti, by měla být nejvyváženější, tak z toho vychází jako hlásná trouba jen úzkých podnikatelsko-pravicově katolických zájmů.

Jak vlastně vypadá současná skupina chartistů – je rozdělena například volbou prezidenta, tzv. církevními restitucemi, projevy neoliberalismu atd.?

Bývalý český disent se rozdělil na různé skupinky, které si už nerozumí. Vemte si například báječnou a za všech systémů odvážnou bývalou chartistku Lenku Procházkovou. Tím, že pořád bytostně cítí, kde se děje křivda za současného kapitalistického systému a vyvíjí proti tomu aktivity, se dostala do úplně protichůdné pozice než její bývalí souputníci jako Ludvík Vaculík ad. Viz jakýsi popěvek, který natočili na podporu Schwarzenberga v předvolební kampani. V první chvíli jsem si myslel, že je to scénka z tvorby Járy Cimrmana, než mně došlo, že to ti bývalí disidenti myslí vážně.

Pro mě je také šokující, že velká část bývalého undergroundu zamrzla v přemýšlení kdesi v dobách husákovské normalizace. Vytvořil jsem na to název »zastydlý antikomunismus«. Jako by nechtěli vidět, že nepřítel a nebezpečí je dnes někde úplně jinde, a tím, že pořád bojují proti levičáctví, vlastně podporují dnešní vykořisťovatelskou skupinu, která většinu z nich ještě více zotročí.

Jak se musí v duchu chechtat třeba takový bezpáteřní Schwarzenberg, když mu v jeho nenažraném tažení za majetky a propagaci totalitní katolické církve pomáhají tito zastydlí antikomunisté. Placka »Volím Karla« s punk-čírem bylo přesným vystižením této zastydlosti. Sid Vicious a jeho levicově smýšlející skupina Sex Pistols by byl první, kdo by toho »šlechtice« kopl do pr.... Stačí si přeložit texty jeho písní, kde zvrací nad anglickými šlechtickými postavami.

Umění má být angažované, svobodné, má burcovat a provokovat, říkáte. Nalézáte v české kultuře prvky, které by burcovaly český národ?

Když jsem nedávno dělal konkurz na ředitele plzeňské městské galerie, tak mně po přečtení mé angažované koncepce pro její budoucí rozvoj jeden z členů správní rady řekl: »Ale, pane Kohoute, my jsme skončili s angažovaným uměním v roce 1989.« To je, myslím, velmi výstižná definice dnešního zoufalého stavu na vetšině české umělecké scény.

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.1, celkem 246 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


jaroslav.hadas
2013-08-05 03:10
kultura odtržená od života je kčemu? I umělec je člověk a jako
takový má politické názory a to bylo dobře vidět při volbě
prezidenta.Každá hra ,kniha film a tak dále říkají něco o názorech
člověka tvůrce a odobě v které byla tvořena.A apolitičnost to je
strkání hlavy do písku před problémy a jejich řešení.
jitka.kirchner
2013-08-04 15:45
Pan Kohout mi mluví z duše, naprosto vystihl dnešní situaci ve státě,
výborně charakterizuje naší kulturní frontu i situaci ve
veřejnoprávní televizi atd.. Na tom dnešním obecném svinstvu se
podílejí i naši někteří umělci, to co vyváděli při volbě hamouna
Karlčíra nemá obdoby. Díky za ten rozhovor!!
v.mihulka
2013-08-02 23:07
"...Viz jakýsi popěvek, který natočili na podporu Schwarzenberga v
předvolební kampani. V první chvíli jsem si myslel, že je to scénka z
tvorby Járy Cimrmana, než mně došlo, že to ti bývalí disidenti
myslí vážně." --- On ten vtip na druhou pokračuje tím, že celé
to divadlo Járy da Cimrmana, včetně Zdeňka Svěráka, se plně dalo do
služeb číra KARLA, takže Ludvík Vaculík s celým tím ansámblem
vůbec nevybočoval z rámce výstupu Cimrmanovského divadla, kníže je
lidu blíže, a ten "lid," především s "umělci"
neangažované kultury, mu už i pozadí líže. A bude hůř, nebo snad
lépe ?!
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.